9.kapitola (ENP) 2/2

3. prosince 2007 v 20:35 | pasu-Hanka |  Elizabeth Nikol Potterová
Druhá část, snad se bude líbit :)
"To je on! Vezmi Harryho a utečte!"
"Zabije tě!"
"Musíte utéct, běž!"
"Neopustím tě!"
"Utečte! Miluju tě, princezno! Běž!"
"Taky tě miluju!"
"Ne, ne, ne, znovu ne," kroutila jsem zoufale hlavou a několikrát jí zatřepala, abych ty vlezlé předtuchy, sny nebo co to vlastně bylo, dostala ze sebe ven. Nikdy se stejně nedozvím nic konkrétního, tak nechápu, proč se mi tohle pořád děje! Copak nemůžu být normální? Jediné, co jsem se dozvěděla je, že se tam všude motá nějakej Harry, kterýmu zřejmě kdosi zabil kletbou Avada kedavra rodiče a on je sirotek. Pak někdy nevím kdy potká svýho kmotra a bude s ním bydlet. Jo a je tady ještě nějakej zrádce, co zradil tu rodinu. To je tak všecho. Kdybych věděla, kdo je ten zatracenej Harry, možná bych se o to začala víc starat, ale takhle mě to jen psychicky deptá a nehorázně mě to štve.
"Liz!"
"Ano, mami?" zakřičela jsem zpátky na maminu do kuchyně, zatímco já sama jsem seděla v křesle v obývacím pokoji a upírala nepřítomně zrak na jednu její velkou zelenou pokojovou kytku, co je jich po našem době spousta. Je to sice hezký, ale kdo se o to má starat? Máma tvrdí, že až já s Jamesem vypadneme z domu, protože si založíme vlastní rodinu, nebude se mít o koho starat, protože podle toho, jak s náma ta puberta mlátí, se vnoučat jen tak nedočká, takže si pořídila alespoň několik těch kytek, aby se pak jako seniorka nenudila.
"Pojď jsem na moment!"
"Už jdu!" Lenivě jsem se zvedla a došourala se do kuchyně. "No? Jej, dobrý den," pozdravila jsem nějakého staršího chlápka, co s ní seděl u stolu a pil kafe. Ten se hned, jak mě zmerčil, široce usmál a dobrotivě oplatil pozdrav.
"Tady pan Leanders nám nabídl svou pomoc. Je to…psycholog," dodala poněkud opatrně a nejistě čekala, jak zareaguju. Jen jsem na ni nechápavě vykulila oči.
"Psycholog? K čemu?"
"Vaše maminka mi říkala o vašich stavech, které míváte," vysvětlil s dobráckým úsměvem chlapík, zamračila jsem se. Už jsem pomalu začínala chápat a vůbec se mi to nelíbilo!
"Takže už jsi na mě zavolala psychouše?" zavrčela jsem naštvaně. "Ale to ses vůbec nemusela namáhat, mohla si mě klidně poslat rovnou do blázince!" zakřičela jsem na ni a do očí se mi nahrnuly slzy. Nedovolila jsem ale, aby mi skrápěly tváře. Na to jsem byla příliš hrdá a rozhodně bych se nesnížila k tomu, abych brečela před mámou a nějakým senilním dědulou.
"Elizabeth! Jak se to chováš!" okřikla mě mírně máma, ale já jsem v tu chvíli měla neuvěřitelnej vztek. Neuvědomovala jsem si, co dělám, ani jsem si nedávala bacha na to, co říkám. Všechno to, co se ve mně nahromadilo, muselo ven a ona mi k tomu dala záminku.
"A co bych měla dělat?! Poděkovat ti za to, že mě považuješ za cvoka?!" vyjela jsem na ni a aniž bych ji nechala nijak zareagovat, vypadla jsem z kuchyně pryč.
"Omlouvám se za její chování, poslední dobou je tak trochu…podrážděná. Myslím, že je to právě kvůli těm jejím stavům, ale ona si prostě nedá říct. Je hrozně tvrdohlavá, stejně jako její bratr. Však ono ji to přejde, jen s ní, prosím, mějte trpělivost," slyšela jsem ještě mámu, protože jsem se zastavila na patě schodiště, abych zjistila, co všechno si o mě říkají.
"Její reakce je pochopitelná, paní Potterová. Podle toho, co jste mi vyprávěla, to pro ni není jednoduché období. Navíc je to pro ni jistě něco neznámého a má z toho strach. A když se nesvěřuje vám ani nikomu dalšímu, je docela těžké přijmout fakt, že její rodiče povolali psychologa, aby jí s jejím problémem pomohl. Myslím, že si teď připadá jakože jí nedůvěřujete a nevěříte jejím schopnostem se s tím vypořádat sama."
"Snad máte pravdu," povzdechla si máma, ale to už jsem je pak neposlouchala, protože jsem vyběhla nahoru do svého pokoje a zamkla za sebou dveře, abych měla ode všech pokoj. Neotevřela jsem ani Jakešovi, když mi přišel oznámit, že je oběd a později i večeře. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení. Jen jsem tak nehybně ležela roztažená na posteli a koukala se do stropu, což mě stejně přestalo hned bavit, takže jsem se po několika hodinách otočila na bok a zadívala se na tituly na hřbetech knížek v mé mini-knihovničce, i když jsem ten text ani nevnímala. Utápěla jsem se ve svých myšlenkách, vzpomínkách a úvahách. Ani jsem se nedivila, když jsem nakonec usnula.
~~~~~
"Liz, otevři, dělej!" Slyšela jsem někoho, jak buší na dveře, které se v zápětí s prásknutím rozletěly. Trhla jsem sebou a rychle se posadila. V chodbě stál James a Sirius, který mířil na dveře hůlkou. Oba dva se tvářili značně ustaraně, což mi ale, upřímně řečeno, bylo v tu chvíli úplně jedno.
"Ježiši, ségra, tohle už nám nedělej," vydechl James úlevně a pevně mě objal. "V pohodě?" odtrhnul se ode mě a zkoumavě si mě prohlédl. Můj výraz najednou ztvrdl, čehož si ani jeden z nich rozhodně nemohli nevšimnout.
"Ne," odsekla jsem nevraživě, což ho viditelně značně zaskočilo. "Já jsem totiž absolutní magor, co patří na psychiatrii, takže radši hned vypadněte nebo utrpíte tělesnou újmu." Vytrhla jsem se mu a padla zpátky na postel.
"Máma s tebou chce mluvit," řekl po chvíli opatrně a zastrčil mi pramen vlasů, co mi padal do obličeje, za ucho. Přičemž mě jemně pohladil po tváři. Ale i tak mě to nechávala chladnou. Cítila jsem se zrazená, nemohla jsem stále pochopit, proč mi to rodiče udělali. Jistě, chtěli mi možná pomoct, ale copak si vážně myslí, že jsem tak neschopná?!
Po tvářích se mi zase začaly kutálet slzy sebelítosti a bylo mi naprosto jedno, že jsou zrovna v mém pokoji dva nevítaní čumilové.
"To klidně chtít může, ale já s ní mluvit nechci," zavrčela jsem vztekle, i když se mi hlas nepatrně třásl. James se podíval na Siriuse, který stál opřený o zárubeň dveří a pozoroval nás.
"Jamesi, mohl bys…" rukou naznačil odchod, bratr přikývl. Pohladil mě po vlasech a zvedl se, přičemž ve dveřích Blacka povzbudivě poplácala po zádech, přičemž za sebou zavřel dveře, které předtím málem vyletěly z pantů.
Ležela jsem se zavřenýma očima a nechala z pod víček dopadat slzy putujících po mých tvářích až na polštář. Cítila jsem, jak se postel mírně prohnula, když si sedl na její okraj, což mi na klidu rozhodně nepřidalo. Chtěla jsem být sama a už vůbec jsem neměla zájem o to, aby mi dělal společnost on. Byla jsem tak mimo, že bych možná řekla i něco, čeho bych mohla později i litovat a to bych opravdu nerada. Už tak mi stačí, že jsem byla hnusná na Jamese.
"Liz," promluvil tiše Sirius a položil mi ruku na rameno. Mírně jsem sebou cukla a otočila se k němu, přičemž se oči zase otevřela.
"Nech mě tady a běž pryč," zašeptala jsem zničeně a zabořila hlavu do polštáře, přičemž jsem zrak pět zaměřila bílý strop mého pokoje. Ucítila jsem teplo jeho ruky, kterou propletl s tou mojí, které byla poněkud studenější, než ta jeho. Docela bych se i divila, když bych z toho všeho stresování teď neměla horečku. I když, ono je to vlastně jedno.
"Ne, nenechám tě tu samotnou," namítl tvrdohlavě, ale stále tiše, jakoby se bál, že by mi sebevětší hlasitější zvuk mohl ublížit. Já ostatně taky neměla sílu mluvit nahlas. Zmohla jsem se stěží na šeptání.
"Jenže já nechci," odsekla jsem vzdorovitě, "Ještě bych řekla něco čeho bych pak mohla litovat. Radši padej a běž hrát s Jamesem třeba famfrpál."
"Nikam nejdu," prohlásil rázně. "Nemůžu se dívat na to, jak se mi hroutíš přímo před očima. Chci ti pomoct!"
"Jenže to nemůže nikdo," povzdechla jsem si a odvrátila od něj obličej na druhou stranu než byl on.
"Co tím myslíš?" zeptal se opatrně, ale já jsem mu neodpověděla, takže pokračoval. "Jde o to, jak je ti občas špatně a někdy se i hroutíš?" Nevěděla jsem, co dělat, ale i tak jsem po chvíli nepatrně kývla a pevně zavřela víčka, protože se mi do očí zase nahrnuly slzy.
Sirius mě popadl do náručí a posadil si mě na klín, načež mě konejšivě objal. Cítila jsem se s ním v bezpečí, ale o to víc zesílil pocit sebelítosti a nutkání se někomu svěřit. Zabořila jsem obličej do jeho pevné hrudi a tiše plakala. Hladil mě po vlasech a šeptal uklidňující slova. Po deseti minutách se mu konečně podařilo mě uklidnit. Teď jsem i něj byla opřená, rukama jsem se držela jeho trička, jako bych se snad bála, že by mi někam zdrhnul, a se zavřenýma očima jsem vdechovala jeho omamující vůni.
Pomalu si lehl na bok na mojí postel, až ke zdi pod okno, přičemž jsem se ho já stále pevně držela, sotva vnímala okolí, natož to, že si mě položil těsně vedle sebe a začal něžně hladit po vlasech. Cítila jsem se tak nádherně jako snad nikdy. Přitulila jsem se k němu ještě víc a čím dál hlouběji propadala do onoho víru zvaného láska.
Upřeně na mě upíral svoje nádherné šedé oči. Po několika minutách jsem to nevydržela a podívala se na něj. Začala jsem se v těch jeho kukadlech doslova utápět, byly jako rozbouřená obloha, byly jako on. Nezkrotné, vášnivé, zbrklé a hrdé. Jenže v tuhle chvíli se v nich mísilo i něco jiného. Něco, co jednou provždy změní můj život. Láska.
Začal se ke mně naklánět, i když dost nejistě. Přivřela jsem oči a nechala ho to udělat. Ucítila jsem jeho horký dech, jak se odráží na mé tváři a v zápětí se jeho rty jemně dotkly těch mých. Nejdříve jen krátce, jakoby čekal, jak zareaguju, ale když jsem nijak neprotestovala, políbil mě znovu. Tentokrát něžně a hluboce.
Celá jsem se roztřásla a nemohla to zastavit. Bylo to neuvěřitelné. Jeho rty se vpíjely do těch mých a po několika okamžicích se do hry zapojily i naše jazyky. Rukama jsem ho hladila po hrudi a měla nutkání zajet mu i pod tričko, ale to jsem se ještě neodvážila. Mohl by to brát jako povolení, že i on může zajít o něco dál. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale ještě je na to brzo.
Několikrát mi rukou prohrábl vlasy a přitom si hrál s neposednými prameny, co mi neustále padaly do obličeje. Přitiskla jsem se k němu ještě pevněji a ještě prohloubila náš polibek. V tu chvíli mi bylo úplně ukradený, že někdo může přijít, nemyslela jsem absolutně na nic. Jen na Siriuse. Na toho, který mi popletl hlavu a do kterého jsem se, i přes všechny svoje zákazy, zamilovala.
Leželi jsme tam takhle spolu hodně dlouho, než jsme se od sebe konečně nadobro odtrhli a já se k němu znovu se spokojeným úsměvem přitulila. Poslouchala jsem uklidňující tlukot jeho srdce, který mě kolébal ke spánku.
"Mám tě rád, Liz," zašeptal po chvíli Sirius a vlepil mi pusu na čelo. Sama pro sebe jsem se pousmála. I když mi neřekl, že mě miluje, tohle pro mě taky hodně znamená.
"Taky tě mám ráda, Siriusi," oplatila jsem mu tiše a pohladila ho po hrudi. Bylo docela těžké to říct nahlas. Rozhodně je to jiné než v duchu, ale dokázala jsem to. První krůček k absolutnímu štěstí mám za sebou. Teď jen doufat, že zvládnu i ty další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Pavla pasu-Pavla | 3. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

super kapca, nic jinyho asi nejde rict

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 3. prosince 2007 v 21:50 | Reagovat

ty jo, tak tahle kapitolka se ti teda dost povedla...já ani nemám slov..jsem ráda, že se Liz te´d se Siriusem..=D ten konec byl opravdu nádhernej..hrozně se mi líbil.

3 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 3. prosince 2007 v 22:27 | Reagovat

super

4 Evka Evka | 3. prosince 2007 v 23:51 | Reagovat

krásné, moc se mi to libilo

5 mata mata | 4. prosince 2007 v 9:12 | Reagovat

super,moc se mi to líbilo

6 tabby tabby | Web | 4. prosince 2007 v 9:17 | Reagovat

ty jo to je nadhera predcasem sme se s Enny bavily zhe nepribyla zadna kapitolka k ENP :-D je uzasna :-D

7 Katherine Katherine | 4. prosince 2007 v 9:38 | Reagovat

fakt pěkné!!!

8 barbora barbora | 4. prosince 2007 v 10:12 | Reagovat

perfektne:D som rada, ze sa dali dokopy:d uplne super kapitola:D tesim sa na dalsiu:D

9 katy.kate katy.kate | 4. prosince 2007 v 10:31 | Reagovat

moc hezké

10 Nikča Nikča | E-mail | 4. prosince 2007 v 10:39 | Reagovat

Krásná kapča, nemohla jsem se už dočkat na další a rozhodně se to čekání vyplatilo. Doufám že se ten tvůj problém s compíkama vyřeší a budeš nám moct dělat rados ještě časteji!!!

11 barunka barunka | Web | 4. prosince 2007 v 12:52 | Reagovat

Krásná kapitola :o) Nemůžu najít slova :o) Je to fakt skvělý!!!

12 wisty wisty | E-mail | Web | 4. prosince 2007 v 12:58 | Reagovat

jejky, nádherný, fakt skvělý!!! už se hrozně moc těším na další kapču a doufám, že přibyde rychlej než tahle:)

13 Areneis Areneis | Web | 4. prosince 2007 v 13:08 | Reagovat

Páni, konečně kapitolka k ENP, tuhle povídku naprosto miluju. Tahle kapitola byla skvělá. Doufám, že další kapitola přibude dříve než tato. :-)

14 Marťa Marťa | E-mail | 4. prosince 2007 v 13:20 | Reagovat

moc moc pěkný!!!!! už se moc těším na další kapitolku, ať už k tomudle dílku, nebo k jinému. ahoj

15 Jenny Jenny | Web | 4. prosince 2007 v 14:16 | Reagovat

Wooow!!! Moje nejoblíbenější povídka od tebe...super kapitola, udělala si mi strašnou radost, že si ji přidala=D Moc se ti to povedlo...a ten konec eehhé=DS Nádheraa!!!! Seš prostě talent...Moc moc se těším na další kapitolu, kčemukoli!

16 Leia Leia | 4. prosince 2007 v 14:26 | Reagovat

přídavek, přídavek..............................

17 Victory Victory | Web | 4. prosince 2007 v 16:24 | Reagovat

Pěkné!

18 Treia Treia | Web | 4. prosince 2007 v 17:47 | Reagovat

Jujky.. Já se se dočkala.. Konečně pokračování. Já tuhle povídku prostě miluju. Niádhera. Úžasná kapitlola. Už se zase nemůžu dočkat další...:)

19 Adrianne Adrianne | Web | 4. prosince 2007 v 20:00 | Reagovat

Krásná kapitolka, co víc k tomu napsat? Asi jenom to, že chci, aby byla co nejrychleji další :D

20 Sany En Sany En | E-mail | 4. prosince 2007 v 21:08 | Reagovat

Možná , žy byla přeslazená, ale mi se líbila. Náhodou už se těším na pokračování.

21 silvinka silvinka | 5. prosince 2007 v 7:33 | Reagovat

nádherný,úžasný,jsi perfektní

22 Blackes Blackes | E-mail | Web | 5. prosince 2007 v 18:06 | Reagovat

úžasné...jsem se konečně dočkala...hrozně se ti povedla...těším se strašně moc na další kapču

23 Sirius Sirius | 5. prosince 2007 v 18:45 | Reagovat

podle me si tu lasku liz k siriusovy moc uspechala nejdriv se tam psalo ze na nej nebude brat ohledy ze nasadi tvrdou ignoraci a ted se s nim liba je to moc uspechany a moc dlouho ti trva nez sem das nakou kapitolu myslim tak 2 mesice nebo kolik to bylo nez si sem dala tyhle DVE KAPITOLY!!!!

24 katy.kate katy.kate | 6. prosince 2007 v 16:54 | Reagovat

Sirie, nebuzeruj! Buď rád, že to tady je!

25 Miky Miky | 7. prosince 2007 v 14:02 | Reagovat

No né!:) Jé já mám radost je to fakt supééééééééééér!!! Já poslední dobou sladárny rada takže sem se tu pořřádně rozplývala:)

26 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 7. prosince 2007 v 17:06 | Reagovat

To je dobře, že jsi přidala tuhle kapitolu...už jsem se na to fakt moc těšila :-}

27 Nikča Nikča | E-mail | 7. prosince 2007 v 21:02 | Reagovat

No tak řekněme, že to bylo jak přeslazený tak trošilinku uspěchaný, ale přesto jsem za tu kapitolku ráda!!! Je to tvůj nejlepší fanfic, takže super!!! vopravdu už se těšim co bude dál... :-)

28 MarS MarS | 8. prosince 2007 v 8:22 | Reagovat

preslazeny? uspechany? ani mi moc neprijde. uz jsem videl preslazenejsi veci a uspechany proto, ze v minule kapitole tvrdila, ze nasadi tvrdou ignoraci? mohla to tvrdit komukoliv vcetne sebe, ale tenhle vztah se myslim vyvijel uz peknych par kapitol, takze si myslim, ze to ani uspechane nebylo a rozhodne se mi to libilo :-)

29 Lenííísek Lenííísek | Web | 8. prosince 2007 v 14:50 | Reagovat

u mě na blogu je soutěž o nej blog.. tak se přihlaš jestli chceš.

http://love-4ever.blog.cz/0711/soutez-o-nej-blog-2-prihlasky

Sorry za tu reklamu!!!!

PS: Máš moc hezounkej blog!!!

30 ginny------ ginny------ | 8. prosince 2007 v 17:03 | Reagovat

ahoj tahle povídka se mi líbí je fakt super pišeš moc dobře jen tak dál a přidávej častěji kapitoly protože ja se nemohu dočkat další lidi pište komentiky at je tu brzo dalsí

31 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 8. prosince 2007 v 19:54 | Reagovat

Ahoj...povídka fakt suprová...fak se mi líbí...nechtěla by jsi spřátelit?

32 KiVi KiVi | 9. prosince 2007 v 3:56 | Reagovat

to je nádhera!doufám teda že změní budoucnost a bude VELKEJ happyend:)

33 Marťa Marťa | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 10:59 | Reagovat

Ahoj, kapitolka jako vždy perfektní, ani bych od tebe nic jiného neočekávala..:-) Moc pěkné.. Založila jsem si blog a včera jsem napsala svoji vůbec první jednorázovku.. Mohli by jste se tam juknout a napsat mi nějakej ten komentík, jestli má cenu něco vůbec dál psát? Je to o smrti Harryho. Vůbec nevím, jak na tom sem, takže bych ocenila slovo profesionála, jako jsi ty.. Dík moc a ahoj

34 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 18:27 | Reagovat

krásná kapitolka

35 Zuzka Zuzka | 9. prosince 2007 v 18:41 | Reagovat

Jeee to je uplne hezky!! Krasa!! Nadherny!!

36 Peťula Peťula | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 20:05 | Reagovat

Jééé to je krásná kapča. To čekání se vyplatilo, vážně nádherná kapitolka, moc se ti povedla. už se moc těším na další.....

37 Nikča Nikča | E-mail | 9. prosince 2007 v 23:21 | Reagovat

MarS: To máš pravdu, že ten vztah se vyvíjel pěknejch pár kapitol, protože to bylo už od té první, ale o to nejde...

KiVi: Jo taky doufám, že bude VELKEJ happyend, bylo by to super! Ale uvidíme, co nám pasu-Hanka připraví za překvápko :-)

38 Marťa Marťa | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 15:45 | Reagovat

Ahoj, moc moc díky za komentář! Jelikož blog mám založenej řádově jen pár dnů, tvůj komentář je vlastně první vůbec! (teda když nepočítám toho chlápka, co si tam udělal reklamu...) Děkuju. Je pravda, že autora komentáře straaašně moc potěší, i když když sem nic nepsala, nikdy mi to tak nepřišlo! Takže lidi, komentujte vždycky a všechno! :-)

39 pan tau pan tau | 11. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

uz se tesim na dalsi x)

40 Nika Nika | Web | 12. prosince 2007 v 4:37 | Reagovat

Krásna kapitola....Som zvedavá na ďalšiu, snáď sa tu objaví už čoskoro....do tejto poviedky som sa úplne začítala a namotala sa na ňu :)

41 Alice-Alice Alice-Alice | 12. prosince 2007 v 22:30 | Reagovat

Nenapadá mě žádný neotřelý nebo konstruktivní komentář. Piš, piš, piš! Je to báječný!

42 Enervate Enervate | Web | 18. prosince 2007 v 13:10 | Reagovat

Ou júúúúúúú, tak celá 9. kapča je přímo úžasná. To čekání se vyplatilo. Moc se to povedlo. Doufám, že další kapča přibude, co nejdříve. Tuhle povídku mám moci ráda. :o)

Enny

43 Lienka Lienka | 17. ledna 2008 v 17:10 | Reagovat

nadhernee...chce to dalsiu kapcu:))

44 Terík Terík | 28. března 2008 v 20:04 | Reagovat

Úplně mi to vyrazilo dech. Vím, že je to jen vymyšlená povídka, ale vážně to prožívám a docela bych to chtěla taky zažít. Nevím co k tomu víc dodat. Tohle je prostě přirozenej talent na psaní. Přidej další!!!! Dlouho už tu žádná nebyla.

45 Niken Niken | 12. května 2008 v 18:56 | Reagovat

super bezva ...už se těšim na další

46 Jeffa Jeffa | Web | 28. listopadu 2010 v 16:06 | Reagovat

krásna kapitola ... :D vlastne celá poviedka je nádherná :D dúfam, že budeš čoskoro pokračovať :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama