Kapitola XVIII ~ S vypatlanými politiky se to musí umět aneb bacha na Popletala! 1/2

28. listopadu 2007 v 19:47 | pasu-Hanka |  HP & Jessica Blacková
Ha! Dokopala jsem se k tomu, dopsat kapitolu! Dalo mi to docela zabrat, protože jsem nevěděla, co tam napsat, ale je to tu! Další kapča bude asi zase za trochu dýl, ale snad to vydržíte. Já věřím, že to zvládnete :) Nicméně, nezapomínejte komentovat, protože čím víc je tu vašich komentářů, tím víc se snažím co nejrychleji psát další kapitolku, takže kdybyste se opravdu snažili, mohla by být další kapča co nejdřív =o) Tak si to užijte a zatím papá
Kapitola XVIII ~ S vypatlanými politiky se to musí umět aneb bacha na Popletala!
Konec srpna se nezastavitelně blížil a lord Voldemort i Darkeni jím povolaní byli až nezvykle v klidu. Žádné větší útoky, vraždy...prostě nic. Ministerstvo si s tím nedělalo hlavu, spíš toho využívali ve svůj prospěch, aby ještě více zpochybnili Brumbálovo a Harryho tvrzení, že se Temný pán opět vrátil. Ale mladý Potter, natož profesor Brumbál, si z novinových článků nic nedělal. Sám znal svou pravdu a hodlal se jí držet. Navíc se s Jessicou po nocích vydávali hledat viteály, aby měli nějakou tu výhodu na své straně. Udělali kopie a obešli nástrahy jako v minulosti v jejich dimenzi.
Prvního září se všichni obyvatelé domu na Grimmauldově náměstí 12 chystali na nádraží King's Cross. Moody, Tonks a Remus jim měli dělat doprovodnou eskortu, z čehož byli Harry a Jess opravdu nadšení. Naopak Sirius byl z odjezdu své dcery a kmotřence, které měl opět vidět až na Vánoce, docela smutný a přepadlý. Nechtělo se mu zůstávat v domě samotnému, ale s tím nemohl nic dělat. Dokud nenajdou Pettigrewa a nepředají ho ministerstvu, bude se muset schovávat, aby ho opět nezavřeli do Azkabanu.
"Jessico! Harry! Koukejte už vstát nebo nebudete stíhat!" snažil se je vzbudit Sirius a znovu jim zabušil na dveře.
"Co vyšiluješ?" nechápal mladý Potter, který právě otevřel dveře svého a Ronova pokoje, přičemž za sebou táhl svůj velký kufr.
"Já vyšiluju?" uchechtnul se pobaveně Sirius, "Jestli chceš vidět někoho, kdo opravdu vyšiluje, tak běž dolů pozdravit Molly."
"Stejně se tomu nevyhnu," pokrčil rameny Harry, "Jo a bejt tebou, radši sepíšu závět dřív, než začnu budit Jess," dodal s lehkým úsměvem a s pískáním se vydal po schodech a s kufrem v ruce dolů, do kuchyně na snídani.
"Povzbuzující," utrousil Black a potichu otevřel dveře pokoje jeho dcery. Ještě spala. Zavřel za sebou, potichu přešel k její posteli a posadil se na její okraj. Na tváři se jí pohupoval lehký úsměv, vypadala jako andílek, když spala, ale jinak to byla pěkná dračice. "Jessie, zlato, vstávej," pohladil ji po vlasech, lenivě otevřela víčka a upřela na něj nádherné šedé oči.
"Ahoj, tati," pousmála se a nadzvedla se na loktech, "Potřebuješ něco?" zeptala se a skryla rukou zívnutí.
"Měla bys už vstávat, jinak ti ujede vlak a nebylo by zrovna ideální přijít do školy hned první den pozdě," ušklíbnul se Sirius a hravě jí prohrábl rukou černé jemné vlasy. No jo, vždyť ona už zejtra začíná škola, pomyslela si otráveně dívka, to bude teda zajímavej rok. Rty se jí roztáhly do šibalského úsměvu a v očích se jí uličnicky zajiskřilo, čehož si Black nemohl nevšimnout. "Na co myslíš?"
"Já?" zatvářila se jako andílek, "Já na nic. Jen jsem zvědavá na Bradavice."
"Nedivím se ti, ale nezapomeň, že jsi Blacková a navíc moje dcera, což znamená být vzornou a poslušnou studentkou." Dívka vyprskla smíchy.
"Ty a vzorný student? To nejde dohromady," zakroutila pobaveně hlavou, "Ale budu se snažit."
"O tom nepochybuju," pousmál se Sirius, "Tak se převleč a přijď dolů. A radši pohni nebo Molly vyletí z kůže," s tím se zvedl a odešel. Jess dopadla zpátky do peřin, ale po pár minutách civění do stropu usoudila, že by bylo vážně lepší už vstát. Vyhrabala se z postele a popadla oblečení ze židle, které si včera večer připravila. V koupelně si vyčistila zuby, oblékla si černé tílko s džínovou kratší sukní, obula si plátěnky, napařila si na hlavu kšiltovku a s kufrem v ruce sdupala ze schodů dolů.
"Co se to tu děje?" zeptala se zmateně Harryho, který stál opřený o zeď u dveří, a pobaveně sledoval dění kolem.
"...VŽDYŤ JSTE JÍ MOHLI ZPŮSOBIT NĚJAKÉ ZRANĚNÍ, VY PITOMCI!" okřikla dnes již poněkolikáté dvojčata paní Weasleyovou, přičemž léčila své nejmladší a jediné dceři rány různými mastmi a lektvary.
"Fred s Georgem hodlali převést svou lenost trochu lenivějším způsobem a aktivně poslali svoje kufry kouzlem ze schodů dolů. Naneštěstí se tam objevila Ginny..." nechal větu naschvál nedokončenou mladý Potter a obrátil se k Jess. "Jak ses vyspala, zlato?" ušklíbnul se provokativně a v očích se mu uličnicky zablýsklo. Dívka se zamračila. Moc dobře si pamatovala včerejší výlet za dalším z Voldemortových viteálů.
"Ani mi nemluv, ještě teď mě z toho pádu bolí zadek," zaskuhrala a vypařila se z místnosti radši zase pryč, aby náhodou taky neschytala nějaký ten pohlavek nebo nebyla vtažena do všeobecného víru zmatků a paniky, co kolem sebe paní Weasleyová šířila například slovy: "Nestihnete ten vlak, vždyť vám to ujede! Hejbněte kostrou! Rone, máš ponožky?"
"Nechceš pofoukat bebí?" pousmál se Harry, když ji nahoře na schodech dohnal a ihned si ji přitáhl k sobě.
"Tse, nechci," odsekla naoko uraženě, "Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem to nebyla já, kdo dopadnul při tom výbuchu do mechu, že Pottere?" založila se ruce a probodla ho naštvaným pohledem.
"Hmm, máš líp mířit," pokrčil rameny Harry, Jess se uraženě nafoukla.
"Co?!"
"Nic, ještě jsi na něco zapomněla," poznamenal mladík jen tak mimochodem a významně ji hladil po boku, dívka se šibalsky zazubila.
"Vážně? Nějak si nevzpomínám."
"To bude ale problém."
"Můj ne."
"Ale ano, protože já si vzpomínám až moc dobře."
"To je ale vaše blbost, ne moje."
"Řek bych, že je to naopak."
"A to jako jak?" zeptala se zmateně, usmál se.
"Nějak takhle," utrousil ledabyle, naklonil se k ní a něžně políbil. Přitiskl ji ke zdi, přičemž ji nepřestával hladit na bocích, na zádech nebo i na holém bříšku. Chvěla se pod jeho toužebnými dotyky, chtěl ji a strašně moc. V Siriusově domě neměli nikdy možnost být sami, nemohli trávit spoustu času spolu tak, jak by chtěli, ale teď...teď budou v Bradavicích. Otevírají se jim nové možnosti...
"PANEBOŽE, VŽDYŤ UŽ MUSÍME KONEČNĚ VYRAZIT NEBO TEN VLAK NESTIHNETE!" ozvala se nanovo paní Weasleyová, Jess s Harrym se od sebe povinně odtrhli.
"To snad není pravda," zakňučela mladá Blacková a položila hlavu na Harryho rameno, přičemž ho objímala rukama kolem pasu.
"Zřejmě ano," povzdychl si Harry, "Ber to optimisticky, už jen pár hodin a..."
"A?" zeptala se se zájmem Jess, usmál se a znovu ji hladově políbil, tentokrát o něco kratčeji než předtím.
"A budeme v Bradavicích," odtušil a chytl ji za ruku. "Měli bysme jít dolů nebo paní Weasleyovou klepne."
"Jestli nestihne dřív klepnout nás," ušklíbla se Jess, jemně se mu vymanila a seběhla ze schodů dolů, do přijímací haly, kde byla naskládána všechna zavazadla. Harry s Jess se pokoušeli dostat k ostatním přes kufry a když se jim to nakonec povedlo, přiběhl k nim velký černý pes. "Tati?" vyjekla překvapeně Jess, když ho uviděla a se šťastným úsměvem si k němu přiklekla, načež ho podrbala za ušima.
"Siriusi! Brumbál to zakázal!" vykřikla paní Weasleyová, Jess se ušklíbla.
"A odkdy Poberti poslouchají na slovo?" mrkla šibalsky a nechala Siriuse, aby jí oblízl tvář.
"Nemá cenu se rozčilovat, Molly," pokusil se ženu alespoň částečně uklidnit Remus, "Ti dva jsou tvrdohlaví jak mezci a navíc má Jess pravdu."
"Dobře, jak myslíš, Siriusi," rezignovala nakonec, "Ale padne to na tvou hlavu!" s tím rozčíleně rozrazila dveře a společně se vydali na nádraží King's Cross.
~~~~~
Procházeli zrovna kolem jakési temnější uličky, co navazovala na jindy přeplněné náměstí, které ale ten den až příliš podivně zelo prázdnotou. V malém parčíku nedaleko od nich si Harry všiml nějakého nepatrného pohybu a ihned na to upozornil i Jess. Ta jen lehce pokývala hlavou.
"Nemám z toho dobrý pocit, Harry. Něco se stane," zašeptala tak, aby to slyšel jen on. Povzbudivě se na ni usmál a naklonil se k ní ještě blíž.
"Co se má stát, stane se, to víš. Nejsem jasnovidci, můžeme se jen dohadovat, co se stane. Ale abych pravdu řek, nebaví mě se schovávat. Začneme si užívat jako dřív a přestaneme brát ohledy na zákony nebo pravidla."
"Ale z toho bude pořádnej průser," namítla lehce zamračeně dívka, ale i přesto jí v očích hrály nezbedné jiskřičky.
"A právě to je na tom to nejlepší, ne?" zazubil se mladý Potter a hravě jí prohrábl černé vlasy.
"Co si to tam šuškáte, vy dva?" ozval se zepředu Remus a počkal na ně, protože šli jako poslední. "Člověk vás nechá chvíli bez dohledu a hned z toho je nějakej problém."
"No dovol," ohradila se naoko dotčeně Jess a pohladila velkého černého psa, který k ní přiběhl a se zaujetím je poslouchal. "My jsme naprosto slušní občané Anglie."
"Bez pochyby," usmál se pobaveně Remus, ale najednou mu úsměv zmrzl na rtech a zašmátral v hábitu po hůlce. "Smrtijedi!" zakřičel dopředu na doprovod a rychle dal vědět Brumbálovi, domluveným signálním znamením. Sirius se přeměnil do své podoby, nehodlal jen nečinně přihlížet. V tom všem zmatku, kdy skupinku kouzelníků obklíčili smrtijedi, vlepila Jess Harrymu letmou pusu na tvář a když si byla jistá, že se nikdo nedívá, neslyšně se přemístila pryč.
"Vypadá to, že jste v pasti," zasmála se chladně jedna ze zakuklených postav. Harry se zamračil, podle hlasu poznal Bellatrix Lestrangeovou. Neměl ji rád, snad nejvíc ze všech smrtijedů, ale to neznamená, že se jí bál. Spíš naopak. Hodlal si jejich první setkání v této dimenzi užít a patřičně ji zesměšnit.
"Opravdu Bellatrix?" ozval se lehce pobaveně Harry, což všechny smrtijedy i členy řádu značně zaskočilo. "Jak si na to přišla?"
"Copak Pottere," vzpamatoval se jako první Lucius Malfoy. "Už se těšíš, jak uvidíš svoje kamarádíčky a kmotříčka hezky pomalu chcípat?"
"Já byl vždycky pro rychlou smrt," prohlásil mladík, "Ostatně, můžete si to sami na sobě vyzkoušet, ne? Jeden smrtijed tam, druhý smrtijed sem...stejně za chvíli budete všichni do jednoho sedět v Azkabanu, tak se alespoň ušetříte potupy a Voldemorta klepne pepka dřív, než se stačí ukázat na veřejnosti." Členové řádu i jeho kamarádi na něj vytřeštili oči a zalapali po dechu. Tohle si ještě nikdo nikdy nedovolil a ani Harry, kterého znali, by tohle neřekl. Bylo jim jasné, hned jakmile mladého Pottera přivedli na štáb, že se v něm něco změnilo, ale tolik? To nečekali. Nyní byl sebevědomí, vůbec si nevyčítal smrt Cedrika jako na konci školního roku a začátku prázdnin, kdy ho přivezli k Dursleyovým...neměli páru, co se to děje. Navíc, odkud mohl znát Bellatrix? Možná z novin, ale...vždyť měla masku!
"Ty spratku, jak si dovoluješ vyslovit jeho jméno!" vřískla Bellatrix a namířila hůlkou na Siriuse. "Za tvou drzost, budou pykat! A začneme tím špinavým krvezrádcem! Avada..."
"Vážně to chceš udělat, Bello?" ozvalo se kus za nimi. Všichni se otočili, aby si mohli dotyčného, respektive dotyčnou prohlédnout.
"Kdo jsi?" vyštěkl nevraživě Malfoy, kterého tahle hra už přestávala bavit. Měli za úkol se ostatních zbavit a přivést Pottera, což mohli už dávno udělat a ne se tady s nimi zdržovat a vybavovat se.
"To nemusíš vědět, drahý strýčínku," dodala se znechuceným úšklebkem, smrtijedi ztuhli a vypoulili na ni oči.
"Co si to dovoluješ, ty špíno? Okamžitě se omluv!" vložila se do toho Lestrangeová, která byla pomalu rudá vzteky. Jess se ušklíbla a spiklenecky mrkla na Harryho, který se mezitím trochu nudil a tak si nenápadně hrál se svými nepřáteli, aniž by o tom věděli.
"Ale, tak Malfoy už potřebuje tlumočníka, který by ho bránil a mluvil za něj?" protáhla provokativně dívka. "No, což o to, já ho vždycky měla za vypatlanýho magora s IQ tykve, ale proč se s tím tajit, že drahý Luciusi? Pravda přece vždycky vyjde najevo a to, že jsi tak trochu mentálně zaostalej nás rozhodně nepřekvapuje. Spíš se divím, že se na to přišlo až teď. Mimochodem, Bello, slibuju, že se nezapomenu bábi zmínit, že považuješ starobylý a vznešený rod Blacků za špínu. To potěší, zvlášť takové krvezrádce, jako jsem já." dodala se se sladkým úsměvem, přičemž Harry vyprsknul smíchy, stejně tak ostatní k tomu neměli daleko, a Bellatrix s Malfoyem zrudli oba vzteky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 29. listopadu 2007 v 19:41 | Reagovat

ahoj , fakt krásný supr napsaný , jdu dál!!!!

2 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 29. listopadu 2007 v 21:31 | Reagovat

Ihned jdu na druhej díl!!! Super!!!

3 silvinka silvinka | 30. listopadu 2007 v 10:59 | Reagovat

super.Jdu na pokráčko

4 Wiwa Wiwa | E-mail | Web | 1. prosince 2007 v 16:11 | Reagovat

páni, to je fakt bezva!!! Máš tam hafo dobrý zvraty!!! Prostě super povídka!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama