Kapitola XVII ~ No tak teď jsme namydlení, vážení 2/3

18. listopadu 2007 v 11:56 | pasu-Hanka |  HP & Jessica Blacková
Náhle ale někdo zaklepal na dveře a ozval se Siriusův hlas:
"Jste tam ještě?" Oba dva sebou prudce trhli a vyděšeně se po sobě podívali. Harry rychle mávl rukou a rázem měli na sobě svoje oblečení, které se válelo po zemi. On košili a Jess tílko.
"Jasně," odpověděla dívka, pohodila vlasy a otevřela dveře. "Potřebuješ něco?"
"Jen, že vás Molly shání na úklid, náš novej člen James Burnett na vás čeká dole a na stole máte připravenou snídani," oznámil jim Black s pokrčením ramen a obrátil se k odchodu.
"To je jako všechno?" zeptala se mírně naštvaně, ale k naštěstí si toho její táta nevšiml.
"Co bys chtěla, modré z nebe?" zasmál se a seběhl po schodech dolů, do kuchyně, zanechávaje za sebou podrážděnou dceru s Harrym za zády.
"Tady člověk nemá chvilku klidu," posteskl si Harry a vlepil jí ze strany na krk letmý polibek.
"Kdyby aspoň potřeboval něco důležitýho, ale to ne," zabručela značně naštvaně dívka, "Už abychom byli ve škole," povzdechla si a pomalu se vydala dolů následována Harrym.
"To tě tatínek brzo omrzel," ušklíbnul se, uhodila ho rukou do rameny.
"Seš blbej," zakroutila hlavou, "nic takovýho jsem neřekla a navíc to není pravda."
"Vážně?" zašklebil se skepticky Harry, "A co bylo to nahoře?"
"Co by bylo?" zeptala se nevinně, "Nic nebylo."
"Ani se mi nezdálo."
"To je tvoje blbost."
"Opravdu? Já bych řek, že ne."
"Já zase, že jo," odsekla Jess, "A vůbec, přestaň to rozebírat."
"Já nic nerozebírám," zasmál se Harry, "Jen tvrdím, že..."
"Tak nic netvrď," přerušila ho rázně a otevřela dveře do kuchyně. "Ahojky," pozdravila s úsměvem a svalila se na židli vedle Siriuse, "Co si to chtěl?" otočila se na Jamese, který se na ni nechápavě podíval.
"Já?" zeptal se zmateně, zamračila se.
"Ne ty," protočila oči v sloup, "Taťka říkal, že čekáš dole."
"A ne snad?" ušklíbnul se pobaveně James, "Copak jsi čekala, zlato, modrý z nebe?"
"Vy dva si podejte ruce," zavrčela podrážděně Jess, "Měli byste si radši vyměnit slovník, modrý z nebe už je ohraný."
"Co si tak protivná?" nechápal Sirius, "Když jsi vstávala, tak jsi celá sršela humorem a teď..."
"Dovol, abych tě vyvedla z omylu," přerušila ho dívka, "To s tou manuální prací a otrokářstvím jsem myslela smrtelně vážně. A jestli mi nevěříš, tvoje blbost."
"Nejsi nějaká drzá?" zeptal se se zdviženým obočím Black a káravě se na ni zamračil.
"Jsem," pokrčila rameny Jess, "A taky jsem na to patřičně hrdá. Někdy ti i drzost může zachránit kůži."
"Třeba?"
"Co třeba?"
"To ty jsi řekla, že ti drzost zachránila kůži."
"Neřekla," odporovala hned Jess, "Já jsem jen obecně konstatovala, že se drzost občas vyplácí."
"Aha," ušklíbnul se Sirius, "A kdy?"
"Přesně v jedenáct hodin a pět minut druhého srpna devatenáct set devadesát pět našeho letopočtu," odsekla dívka a otočila se zpátky na Jamese, "Cos to chtěl?"
"Já?"
"Já snad?"
"Já nevím, na co se furt ptáš."
"Třeba na to, co nám nechceš říct!" obořila se na něj Jess, ale to už se do debaty zapojila i paní Weasleyová:
"To je věc řádu, na to jste ještě malí."
"Jistě," zavrčela Blacková, "Naše životy logicky nejsou naše věc."
"Vy jste v bezpečí a to je hlavní. O ostatní se už postaráme my," prohlásil nekompromisně Sirius, vrhla po něm naštvaným pohledem. Ty jeho starosti bych chtěla mít. Kdo se je, krucinál, prosí o to, aby měl ochranku za zadkem?! Já teda rozhodně ne! Jsem snad nějaký malý děcko, co potřebuje bodyguarda a chůvu?!
"Fajn, máte pravdu," zvedla rezignovaně ruce, čímž si vysloužila několik překvapených pohledů hlavně od Jamese a Harryho. Ti moc dobře věděli, že se jen tak nevzdává a tahle situace rozhodně nevěstí nic dobrého. "Ale to neznamená, že vás poslechnu. Když mi to nechcete říct, zjistím si to sama," s tím se zvedla a odešla.
"A je to v háji," prohlásil do ticha Harry a ostatní nemohli jinak, než s ním souhlasit.
"Ji to přejde," mávl optimisticky rukou Ron a napil se dýňové šťávy, co stála před ním, "Uvidíte, že zítra maximálně pozítří bude zase v pohodě."
"Na to bych nesázel, kamaráde," ušklíbnul se Potter, "Ta když se naštve, tak ji to vydrží třeba i měsíc."
"A tohle víš jak?" zajímala se Ginny, Harry se trochu nervózně podrbal ve vlasech.
"No..."
"Ode mě," zachránil ho James, "Když jsme šli nahoru, byla Jess poměrně naštvaná, tak jsme se k tomu pak nějak dostali."
"Jo tak," pokýval hlavou Sirius, ale moc tomu nevěřil. I Remus měl jisté pochybnosti, ale zatím to oba nechali plavat.
Najednou se jakoby zvenčí ozval vyděšený křik a v zápětí uslyšely bouchnutí domovních dveří. Obraz paní Blackové už neječel, když viděl, kdo je narušitelem jeho klidu a raději se sám rychle zatáhl, přičemž škvírkou pozoroval nejmladší Blackovou, jak stojí opřená o dveře se zavřenýma očima a zrychleně dýchá.
"Co se děje?" zeptal se vylekaně Sirius, když uviděl svou dceru v tomhle stavu.
"Darkeni," zašeptala třesoucím se hlasem, "Venku." Členové řádu zbledli, zatímco mládež, kromě Harryho a Hermiony, nechápavě těkala pohledem z jednoho dospělého na druhého. Mladý Potter přešel k jednomu z oken, kterými je vidět na náměstí a nepatrně odhrnul záclonu. A opravdu. Po důkladném prozkoumání zahlédl v parku pět přibližně dva metry vysokých tmavých postav s hlubokou černou kápí na hlavě s mečem a dýkou kolem pasu.
"A máme problém, vážení," vydechl, "Všichni zalezte pod nějaký stůl nebo do temného rohu, to je jedno. Pak nás neuvidí a odejdou. Rychle!" zavelel Harry, popadl Jess za ruku a zatáhl ji do jednoho tmavého rohu, zatímco ostatní vyjeveně uposlechli jeho rozkaz. V místnosti nastalo tíživé ticho. Byl by slyšet i dopad hrášku na zem.
"Myslíš, že jsou pryč?"zeptala se Jess v duchu Harryho, ten se zamyšleně rozhlédl kolem.
"Ne, ještě ne,"odtušil, "Potřebovali bysme je nějak odlákat."
"Ale jak?"
"Nevím, nějak upoutat jejich pozornost, zmást je nebo...nevím. Nic mě nenapadá."
"Ale mě jo,"ušklíbla se dívka, "Darkeni přece reagují na pohyb a světlo, ne?"
"No a?"
"Řádu by bylo podezřelý, kdybys projevil nějaké větší schopnosti, než se pro budoucího páťáka sluší, ale mě prozatím příliš neznají, takže si můžu dovolit se trochu vytáhnout."
"A to jako jak?"
"Jednoduše. Zapalovač mám pořád v kapse, kousek ode mě je láhev s vodkou a hvězdy s přemetama snad zvládnu, ne?"
"Zbláznila ses?! Ani náhodou, vždyť tě můžou zabít!"
"Tihle ne, jsou tu jen na hlídku, vím to na sto procent."
"Zapomeň na to, počkáme, až odejdou."
"Fajn, jak myslíš. Ale jestli náhodou zabijou nějakého nevinnýho člena, co se jen tam mimochodem chtěl stavit naštábu, tak si to na triko rozhodně nevezmu," zamračila se a tvrdohlavě si založila ruce.
"No dobře,"povzdechl si Harry, "Ale dávej pozor."
"Jasně," zazubila se Jess a rychle hmátla po skleněné lahvi, co byla do jedné čtvrtiny zaplněna průhlednou tekutinou. Vlepila Harrymu letmý polibek na tvář a postavila se kousek od zdi. Pak podala láhev Harrymu. "Až budu u dveří, pošli mi ji nebo hoď, ale dávej pozor, ať se nerozbije. Jinak by to byl totiž docela průšvih, aspoň pro mě." Mladík kývnul a poslal jí vzdušný polibek, usmála se. "Tři...dva...jedna...teď!" Začala dělat podél zdi a oken jednu hvězdu za druhou tak rychle, že ostatní mohli vidět jen čmouhu. Zastavila se až u dveří a hbitě chytla flašku, kterou jí Harry hodil. Rychle na ni nenápadně použila taková šikovná kouzlíčka a se šibalským úsměvem otevřela dveře.
"Jess! Co to kruci děláš?" vyjekl vyděšeně Sirius a ani se nenadál a jeho dcera byla pryč. Rozhlédla se kolem sebe, ale žádného mudlu nebo někoho jiného neviděla. Rychle vyběhla kousek před dům, upevnila uzávěr lahve a pak ji vrhla do parku, kde se Darkeni schovávali. Pár chvil na to se ozval výbuch, uši drásající pískání a o několik minut později vpadla Jess zpátky dovnitř do domu, zavřela za sebou dveře, opřela se o ně zády a udýchaně se po nich svezla na zem, přičemž se k ní vrhli všichni obyvatelé domu.
"Je po nich," vydechla a odkašlala si.
"Proboha, dítě!" vykřikla paní Weasleyová a odběhla do kuchyně, přičemž se za ní dívka jen nechápavě dívala.
"Co je jí?" obrátila se na ostatní, Sirius ukázal na horní část její paže, ve které měla zaseknutý větší střep, po kterém stékala rudá teplá krev.
"Au," sykla Jess, která si až teď uvědomila, že jí v ruce tepá bodavá bolest. "Harry, prosím," zakňučela na svého kluka, který jen kývl, poklekl k ní a pokusil se jí střep z rány vytáhnout. "Au, au, AU!"
"Přestaň sebou házet, jinak to bude bolet ještě víc," upozornil ji Harry, ale přesto se snažil o ještě opatrnější výkon. Nerad viděl, když Jess trpí.
"Ale to jde docela těžko, víš?" odsekla napruženě a v zápětí vykřikla bolestí. "AU! TY SUROVČE!" vřískla na Pottera a vyšvihla se na nohy, přičemž se ale nebezpečně zakymácela, protože se jí z toho prudkého pohybu poněkud zamotala hlava.
"Je venku? Je," pokrčil rameny Harry, "Ještě to chce desinfekci a obvázat." Jessica se na něj vyděšeně podívala a pak stočila zrak na tmavou lahvičku peroxidu vodíku v ruce paní Weasleyové, co k nim právě přiběhla z kuchyně i s obvazy.
"Nebylo by lepší to spíš udělat v kuchyni?" navrhl Sirius, a aniž by čekal na odpověď, popadl svou dceru za zdravou ruku, dotáhl do již zmiňované místnosti a tam ji posadil na jednu kuchyňskou židli. Za chvíli přišla i paní Weasleyová, James a Harry, kteří si posedali kousek dál od Jess, zatímco Ron s Hermionou a Ginny museli povinně uklízet v jednom hostinském pokoji v patře.
"Hele, to nebude třeba vážně," zkoušela jim to rozmluvit dívka, přičemž vyděšeně pozorovala svého tátu, jak namáčí kus vaty na špejli do peroxidu a chystá se jí vyčistit krvácející ránu. "To se zahojí samo."
"Ne, nezahojí," odsekl rázně Sirius, který hodlal vzít roli otce pevně do svých rukou. "Nehodlám pak koukat na to, jak dostaneš otravu krve. Co si s těma potvorama vlastně udělala? A kde ses naučila takovýhle skopičiny?"
"To nebyly skopičiny!" ohradila se dotčeně Jess, "To byly hvězdy a naučila jsem se je na jednom kroužku!"
"Bojová umění?" tipnul si George, který celou dobu se svým dvojčetem seděl kousek dál od nich, kde jim nikdo nevěnoval příliš mnoho pozornosti. Bože, ta kouzelnická inteligence, ušklíbla se v duchu dívka, den ode dne klesá. Jen Remus je anomálie v rozpočtu.
"Ne, gymnastika," odtušila dívka, "Au! Tati!" vykřikla v zápětí, protože jí Sirius přitiskl vatičku s kysličníkem na ránu, kterou dosud jen čistil kolem místa zasažení.
"Musíš to vydržet. Možná to bolí, ale..."
"Možná?!" skočila mu do řeči nevěřícně jeho dcera, "Jak možná! To určitě bolí! A jak čert! Kdo ti proboha dával kurzy první pomoci?"
"No dovol, jsem samouk," obořil se na ni naoko dotčeně Black, načež se Harry rozesmál.
"Jo, to je vidět," zašklebil se mladý Potter.
"Hele, nerej, mladej," otočil se na něj jeho kmotr, "Když jsi tak chytrej, tak to pojď udělat sám."
"Klidně," odvětil mladík a převzal Siriovo místo.
"Reme, pomoc! Jsem v obležení psychicky nezdravých jedinců, co mě chtěj zabít!" zkoušela to Jess jinde, ale ani tak neuspěla. To abych si začala shánět rakev.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pád´ó - girl Pád´ó - girl | E-mail | Web | 18. listopadu 2007 v 13:44 | Reagovat

fakt krásný a vtipný!!!!

2 tabby tabby | E-mail | Web | 18. listopadu 2007 v 14:10 | Reagovat

hej tak to jo chudak Remik musí zachranovat :0) k tomu to s tou krvi jej doufejme ze neni uplnek :0))

3 Polgara Polgara | Web | 18. listopadu 2007 v 15:36 | Reagovat

Teda, vážně výborná kapitola. Hlavně u některých vět jsem poprskala smíchy obrazovku. (Bože, ta kouzelnická inteligence, ušklíbla se v duchu dívka, den ode dne klesá. Jen Remus je anomálie v rozpočtu.) Ale jsou samozřejmě i další...

4 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 18. listopadu 2007 v 17:06 | Reagovat

...Super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama