Kapitola XVII ~ No tak teď jsme namydlení, vážení 1/3

18. listopadu 2007 v 11:55 |  HP & Jessica Blacková
Omlouvám se, že přidávám kapču až takhle pozdě, ale poslední dobou mi nebylo nejlíp a navíc jsem propadala takovým stavům, že jsem měla i chuť se na tuhle povídku vykašlat a vůbec přestat HP psát. Nicméně, naštěstí mě to už přešlo a další kapitolka je na světě :D Doufám, že se vám bude líbit, limit tentokrát není, ale i tak koukejte komentovat, ať mám co číst :-) Takže teď už konec keců a vzhůru do čtení!!!
Kapitola XVII ~ No tak teď jsme namydlení, vážení
"Jess, vstávej," uslyšela známý hlas, pomalu otevřela oči.
"Ahoj, tati," usmála se na Siriuse a rukou si prohrábla vlasy, "Co ty tu?"
"Co by? Už přes deset minut se tě pokouším vzbudit," zasmál se Sirius, "Měla bys už vstát, dneska máte pomoct Molly uklízet." Dívka se na něj vyděšeně podívala. Jim snad přeskočilo!
"To mám jako pracovat?! O prázdninách?! Jste se totálně zcvokli, ne?" vykřikla vyjeveně, přičemž odmítavě kroutila hlavou, "Ne, já makat nebudu ani za nic. Prázdniny jsou od toho, aby si člověk odpočinul a ne aby otročil. A navíc," zarazila tátu zvednutým ukazováčkem, když už se nadechoval, že něco řekne, "Navíc jste přece plnoletí kouzelníci, takže si to můžete uklidit sami pomocí kouzel," dodala a tvrdohlavě se zabořila ještě hlouběji do peřin.
"Ty jsi prostě celá já," zakroutil hlavou Sirius, "Řečí až na půdu, ale jakmile jde o manuální práci, radši dělat, že tu nejsi, co?"
"Tak nějak," ušklíbla se Jess, "Myslíš, že bys mi moh zvětšit moje zavazadla, abych se mohla převlíct?" zeptala se jen tak mimochodem a ukázala na několik zmenšených kufrů. Sirius ledabyle mávl hůlkou a otočil se k odchodu.
"Čekám dole," oznámil jí, ale ve dveřích se ještě otočil, "A hejbni kostrou."
"No jo furt," zabrblala Jess otráveně, šnečí rychlostí vylezla z postele a hodila na sebe černé tílko s širokými ramínky a různými bílými tištěnými nápisy, ke kterému si vzala potrhané tříčtvrteční kalhoty s černým páskem, aby jí nepadaly. Na nohy si obula bílé plátěnky a vydala se dolů. "Nazdárek," usmála se na všechny v kuchyni a svalila se na židli vedle Harryho.
"Čau," zamumlal chlapec s plnou pusou. Jess se šibalsky zazubila a uloupila mu z talíře druhý krajíc chleba, který mu paní Weasleyová připravila. "BLACKOVÁ!" zahřměl Harry podrážděně, čímž si upoutal veškerou pozornost lidí v místnosti.
"Co ječíš?" zeptala se nechápavě Jess, "O co ti jde?"
"O mojí snídani," prohlásil důležitě, "Taky by sis jednou v životě mohla něco udělat sama."
"A proč bych to asi tak dělala?" zeptala se dívka s nakrčeným obočím, Harry po ní střelil vražedným pohledem. "Jo tak," uchechtla se dívka, "Sorry, Harry, ale jestli si o sobě myslíš, že si nepostačující sluha, tak tě vyvedu z omylu. Vaříš celkem slušně." Mladý Potter vypadal, že se na ni každou chvíli vrhne, Jess se od něj radši o kousek dál odsunula. Možná bych ho neměla moc provokovat. Přece jen je o tři týdny starší, pomyslela si a obezřetně chlapce pozorovala.
"Kdy má přijít ten nový člen?" změnila téma paní Weasleyová a obrátila se přitom na Remuse se Siriusem, kteří vytřeštěně pozorovali hádku mezi Jess a Harrym. Ti po téhle větě zbystřili.
"Kolem desátý," odtušil Lupin a podíval se na hodinky, "To je za pět minut."
"Jakej novej člen?" zajímala se Blacková a pomalu ukusovala z krajíce chleba, který si ukořistila, přičemž ale nespouštěla oči ze svého otce a vlkodlaka.
"Přidal se k nám teprve nedávno, bude tu bydlet," vysvětlil Sirius, "Je z Ameriky."
"Z Ameriky?" vyjekl překvapeně Ron, "A jak jste k němu přišli?"
"Spojil se s Brumbálem," pokrčil rameny Remus.
"A jak se jmenu..." Ginny nedokončila svou otázku, protože se ozval zvonek a v zápětí křik paní Blackové. Lupin s Blackem přiběhli k obrazu a zatáhli ho, zatímco paní Weasleyová otevřela dveře. V kuchyni bylo napjaté ticho, takže bylo slyšet každé slovo, co bylo v přijímací místnosti řečeno.
"Jaká byla cesta?" slyšela Jess Remuse a v zápětí i kroky mířící ke kuchyni.
"V pohodě, žádný problémy," odpověděl mu hlas, který jí byl až moc známý. Zarazila se uprostřed pohybu a odložila chleba zpátky na stůl, protože jí najednou přišlo, že nemá sílu ho udržet. Aniž by spustila oči ze dveří, kde očekávala, že se dotyčný brzo objeví, vstala a ležérně se opřela o stěnu, kde na ni nebylo tolik vidět. Harry ji zkoumavě pozoroval, nechápal její chování.
Pak dovnitř vešla paní Weasleyová, v závěsu za ní Sirius, hned po něm Remus a nakonec nějaký osmnáctiletý muž s nagelovanými rozcuchanými vlasy a tmavýma usměvavýma očima. Mládež na něm zvědavě visela očima, jen Jess se rozšířily zorničky radostí. Rozhlédl se po kuchyni a zarazil se právě na černovlásce, která ho propalovala pohledem.
"Tak tebe bych tu nečekal," konstatoval, aniž by z ní spustil oči. Všichni se po něm překvapeně podívali.
"Nápodobně," ušklíbla se Jess a pomalu vyšla ze stínu, "Být tebou, kápnu božskou a řeknu, proč jsem tady."
"Jenže mnou nejsi, zaprvé, a zadruhé; proč bych nemohl jen tak pomáhat řádu?" odtušil skoro pobaveně muž, Jess se letmo usmála a zakroutila hlavou.
"Protože ty nic neděláš bezdůvodně," odvětila a nejistě si ho prohlížela, "Poslali tě oni?"
"Ne," ujistil ji pevně, ale přesto si mohli všimnout menšího záblesku strachu v jejích očích. "Víš, že bych tě jim nikdy nevydal."
"Lidé se mění," zašeptala Jessica se skelným pohledem, smutně se na ni podíval. Ostatní jen nechápavě těkali očima z jednoho na druhého, netušili, odkud se ti dva znají. Navíc Harrymu se ten chlap vůbec nezamlouval.
"A ty to víš nejlíp." Překvapeně se na něj podívala.
"Co tím chceš říct?" zeptala se opatrně a nervózně si zastrčila neposedný pramen za ucho.
"Jen to, že bysme si měli promluvit," odvětil, kývla. "A Harry by měl jít taky. Jeho se to taky týká."
V naprosté tichosti všichni tři vyšli z místnosti, zanechávajíc za sebou zmatené obyvatele Blackovic domu.
"Jak ses to dozvěděl?" vypálila Jess jen co zavřela dveře a v kapse svírala svou hůlku, i když ji prakticky nepotřebovala.
"Je to jednoduché, řekl mi to."
"Kdo?"
"Ty moc dobře víš kdo."
"Jenže já to chci slyšet od tebe," odtušila dívka a probodávala ho podezíravým pohledem, muž se ušklíbl.
"Lancelot, můj praděda."
"COŽE?" ozvalo se dvojhlasně, pobaveně se usmál.
"Slyšeli jste dobře," konstatoval nevzrušeně, "Vím moc dobře, čím jste si prošli a i to, že do této dimenze nepatříte."
"Dík za povzbudivá slova," odfrkla si ironicky Jess, "Jak dlouho to víš?"
"Teprve pár dní."
"Fajn," přikývla nakonec dívka, když ho důkladně zrentgenovala pohledem, "Věřím ti."
"A to jako proč?" ozval se Harry, který je celou dobu pozoroval.
"Protože ho znám už dlouho, vždycky mi pomáhal a navíc: odkud by tohle všechno věděl? Nikomu jsme přece o Lancelotovi neřekli."
"Moh si to někde zjistit," zavrčel Harry nevrle a opřel se o stěnu.
"Řekni rovnou, že ti nejsem sympatický a nechoď okolo horké kaše, Harry," usmál se na něj pobaveně muž.
"Nejste mi sympatickej," řekl přímo mladý Potter, Jess se na něj překvapeně podívala.
"A to by mě jako zajímalo proč," založila si ruce.
"Protože proto," odsekl Harry a chystal se k odchodu, ale zarazila ho.
"Jamesi, mohl bys, prosím tě, počkat někde venku?" otočila se na hnědovlasého muže, ten jen s úsměvem přikývnul.
"Budu v kuchyni a nějak jim to tam vysvětlím," s tím odešel a nezapomněl za sebou zavřít dveře. Když si byla Jessica jistá, že je pryč, naštvaně se otočila na Harryho, který ji celou dobu propaloval pohledem.
"O co ti jde?" zeptala se ho narovinu, ušklíbnul se.
"O nic. Teď už o nic."
"Nelži, viděla jsem, jaký po něm házíš pohledy," zchladila ho dívka a stoupla si přede dveře, protože se chystal k odchodu. "Co proti němu doprčic máš? Vždyť vůbec nevíš, co je zač!"
"A o to jde," odsekl stejně nakvašeně Harry, "Objeví se tu nějakej, pro nás, cizí chlap a ty se s ním bavíš, jako bys ho znala bůhví jak dlouho! A navíc..."
"Co navíc?" zdvihla obočí, protože se k ničemu dalšímu už neměl.
"Navíc se mi nelíbí, jak se na tebe dívá," podíval se jí zpříma do očí, Jess se pobaveně zasmála.
"Harry, ty si cvok!" smála se a přitáhla si ho za tričko k sobě, "Nikdy bych s ním nic neměla, vážně. Je to můj nevlastní bratr a nejlepší kamarád v jednom, nic víc a nic míň," zašeptala a přisála se svými rty na ty jeho.
"Jak to nevlastní bratr?" odtrhnul se od ní zamračeně, Jess si povzdechla.
"Říkala jsem ti o svých pěstounech, co se mě ujali po matčině smrti?"
"Ne," zakroutil hlavou Harry, dívka sklopila hlavu a opřela se o dveře.
"Když máma umřela, bylo mi jedenáct," začala vyprávět s pohledem upřeným do země, "Tehdy se mě ujala její kamarádka July, která neměla se svým mužem vlastní dítě. James byl z předchozího manželství syn Jacka, manžela mamčiny kamarádky. Když jsem k nim přišla, bylo mu patnáct, ale prakticky vedl vlastní život. Rodiče se o něj moc nezajímali. Nejdřív bylo všechno v pohodě, s Jimmym jsme byli jako sourozenci a nerozluční přátelé, jenže pak se July narodilo jejich vlastní dítě, syn, a všechno se změnilo. V tu dobu už Voldemort verboval smrtijedy a oni se přidali na jeho stranu. Snažili se mě s Jamesem převychovat, ale my se nedali," smutně se pousmála při té vzpomínce. "Každý den to tam bylo peklo, něco jako táta prožíval tady, ale o trochu horší. Trvalo to hezkých pár let. V naší dimenzi, jsem to trpěla až do sedmnácti, pak jsem zdrhla do Anglie, kde jsem potkala tebe, ale tady jsem vzala roha už o pár let dřív. Mám strach, že mě budou hledat a vezmou mě pryč. Daleko od vás, od táty, ode všech." Slzy jí skrápěly hebké tváře a dvě smaragdové oči na ni lítostivě hleděly.
"Nenechám je, aby mi tě odvedli," zašeptal Harry pevně a konejšivě si ji přivinul k sobě. Zabořila mu obličej do hrudi a tiše se rozplakala.
"Nebudou se ptát, jestli chci jít nebo ne. Jsou v právu, i soud by jim to uznal," posteskla si smutně Jess a nechala několik dalších slz putovat z jejích šedých očí směrem k zemi. "Nechci se tam vrátit," špitla slabě, "Chci být s tebou."
"Ať se stane cokoliv, tak tě neopustím, slibuju," pousmál se Harry a něžně ji políbil do vlasů.
"Ale co chceš dělat?" konečně k němu vzhlédla.
"Užijeme si to, žádné zábrany a všechno jako dřív. Jsme přeci mocnější a silnější, na to nezapomeň. Hned dvakrát jsme zničili viteály a zabili hadího ksichta. Přece nás nezastraší nějací smrtijedi, ne? A když bude nejhůř, tak nás prostě odhalej, no. Svět se kvůli tomu nezboří."
"Si zlato," usmála se na něj a prohrábla mu prsty ruky rozčepýřené vlasy.
"Já vím," zazubil se Harry, naklonil se k ní a něžně políbil. Jess mu obmotala ruce kolem krku a ještě víc se k němu přitiskla. Hladil ji po zádech a po chvíli zajel rukama i pod tričko. Pod jeho dotyky se rozechvěla a ještě intenzivněji se vložila do láskyplného polibku. Milovala ten pocit bezpečí, milovala jeho. Dokázal ji podržet v těžkých chvílích, dokázal ji povzbudit a být s ní, když ho potřebuje. A za to mu byla vděčná. K nikomu jinému nic takového ještě necítila, už neměla pochyby, že to, co cítí, je opravdu láska.
"Měly bysme jít dolů," zašeptala mezi polibky, ale přitom se jí vůbec nikam nechtělo.
"Počkají," odtušil ledabyle Harry a znovu jí začal detailně prozkoumávat ústní dutiny. Zajela mu rukou do vlasů a neovladatelně se roztřásla. Intenzita jejich polibku se stále stupňovala a byl čím dál vášnivější a prudší. Prsty přejela po jeho tváři a krku až ke knoflíčkům bílé košile, pod kterou měl ještě černé tílko, a začala je postupně, jeden po jednom rozepínat. Ani Harry nezůstával pozadu. Překotně jí roloval nahoru tílko, aniž by ji přestal líbat a po chvíli se od ní na okamžik odtrhl, přičemž jí ho přetáhl před hlavu a odhodil někam na podlahu. Rty začal prozkoumávat její krk a dekolt, sem tam ji i jemně kousnul, přičemž mu pokaždé bylo odpovědí tiché zasténání jeho dívky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pád´ó - girl Pád´ó - girl | E-mail | Web | 18. listopadu 2007 v 12:45 | Reagovat

supr!!!! , jé já mám první koment

2 tabby tabby | E-mail | Web | 18. listopadu 2007 v 13:40 | Reagovat

ooooooooooo tak to jo tohle je neco... hele zamkli vubec za sebou? :0))

3 Polgara Polgara | Web | 18. listopadu 2007 v 15:28 | Reagovat

Výborný...ještě že je další kapitola, jinak bych to čekání asi nevydržela!

4 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 18. listopadu 2007 v 16:58 | Reagovat

Super

5 Pekne Pekne | 10. prosince 2007 v 14:31 | Reagovat

"Počkají," odtušil ledabyle Harry a znovu jí začal detailně prozkoumávat ústní dutiny. Zajela mu rukou do vlasů a neovladatelně se roztřásla. Intenzita jejich polibku se stále stupňovala a byl čím dál vášnivější a prudší. Prsty přejela po jeho tváři a krku až ke knoflíčkům bílé košile, pod kterou měl ještě černé tílko, a začala je postupně, jeden po jednom rozepínat. Ani Harry nezůstával pozadu. Překotně jí roloval nahoru tílko, aniž by ji přestal líbat a po chvíli se od ní na okamžik odtrhl, přičemž jí ho přetáhl před hlavu a odhodil někam na podlahu. Rty začal prozkoumávat její krk a dekolt, sem tam ji i jemně kousnul, přičemž mu pokaždé bylo odpovědí tiché zasténání jeho dívky.

Ty máž hodně ráda milostný scény co? :)

6 pasu-Pavla pasu-Pavla | 10. prosince 2007 v 18:41 | Reagovat

a to je ze zacatku vubec nechtela psat:D

7 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 19:22 | Reagovat

Hele, nechte si to jo? Pro mě za mě, já to vůbec nemusím psát! prostě budu cenzurovat a bude po ptákách!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama