Kapitola XVI ~ Teoreticky praktická smrt bývalého bystrozora Alastora Moodyho 1/2

13. listopadu 2007 v 19:54 |  HP & Jessica Blacková
Tak tu máte další kapču k HPaJB. Přijde mi, že se v ní nic moc neděje, navíc je to místy zase příšernej slaďák, takže...no uvidíte sami. Je zase trochu delší, takže jimusím rozdělit a doufám, že budete komentíkovat :D Zase dávám limit těch 28 komentářů, abych stihala dotvořit další kapču, co mám teď rozepsanou, což půjde dost ztěžka, protože ten debilní počítač zase odmítá naběhnout. Už by to taky chtělo novej :) Fajn, nechám keců a užijte si čtení :-)
Upozornění: Trochu si vymýšlím nějaké ty údaje a tak...
Kapitola XVI ~ Teoreticky praktická smrt bývalého bystrozora Alastora Moodyho
Po další zhruba půl hodině, kdy Jess se Siriusem seděli na posteli a povídali si o všem možném, se ozvalo klepání na dveře a v zápětí dovnitř nakoukla Harryho rozčepýřená hlava.
"Ahoj, neruším?" zazubil se, Sirius se pousmál.
"Vůbec ne."
"Právě probíráme tvůj mozek nemozek," dodala Jess provokativně, Black se na ni nechápavě podíval.
"Koho?" zeptal se zmateně Harry a tázavě se podíval na svého kmotra. Ten ale jen pokrčil rameny a svou pozornost opět přesunul na Jess, kterou pohledem vybízel k vysvětlení.
"Toho neznáš?" podivila se naoko dívka, "Opustil tě, když ti byl rok."
"Už zase začínáš?" zakroutil hlavou Harry a pobaveně se ušklíbl.
"Já? A s čím?"
"Neprovokuj, Blacková, nebo uvidíš."
"Koho?"
"Andělíčky."
"Fakt?"
"Ne."
"Lhát se nemá."
"Já nelžu."
"Vůbec ne."
"No vidíš."
"Koho?"
"Koho co?"
"Vidím."
"Já taky."
"Vážně?"
"Jo."
"To se divim."
"Varuju tě," zavrčel nebezpečně Harry a v očích se mu uličnicky blýsklo.
"Už jsem zticha," zvedla ruce v rezignovaném gestu, protože zrovna nebyla ve stavu, kdy by byla schopná utíkat.
"To bych ti radil."
"Radši pomlč, jo?" usadila ho a vyplázla na něj jazyk, "Stejně tě přeperu."
"O tom by se dalo polemizovat," utrousil Harry, "Jdete už dolů?" změnil téma, když už se Jess chystala, že něco odsekne.
"Jasně," usmál se Sirius, který jejich slovní přestřelku celou dobu pobaveně sledoval. "Ron s Hermionou už šli?"
"Jo, šli napřed, jen já se stavil pro vás."
"Ses nemusel namáhat," zamumlala nabručeně Jess.
"Neříkej, že bys chtěla přijít o..."
"Jídlo?" skočila mu nadšeně do řeči, a když Harry kývnul, popadla ho za ruku a vyrazila s ním ze dveří. Po chvíli se ale vrátila ještě pro svého tátu a společně se vydali dolů, do kuchyně, kde už byla celá Weasleyovic rodinka kromě Percyho, Moody, Tonks a Remus.
"Pro jídlo udělá téměř všechno," zašeptal Harry Siriusovi, když Jess byla pár metrů před nimi.
"Já to slyšela!" ozvalo se zespoda schodů, ale dál nuž nikdo nestihl nic říct, protože se obraz paní Blackové rozkřičel. Z kuchyně vyběhl Lupin a posledních pár schodů seběhl Sirius, aby mohli společně zatáhnout závěsy obrazu a utišit tak Blackovu matku. "Babi?" vyklopila ze sebe překvapeně Jess a svoje šedé oči upírala na starou ženu. Ta se zarazila, stejně jako Remus, který se na ni teď překvapeně díval.
"Co se to opovažuješ?!" obořila se na dívku paní Blacková. "Kdo si, u Merlina, myslíš, že jsi, ty špíno?!"
"Nejmladší Blacková, osobně," dodala s vyseknutou poklonou a šibalsky se jí blýsklo v očích. Lupin se na ni ještě překvapeněji podíval, ale po několika minutách, se mu na tváři usadil výraz pochopení. Už věděl, proč to štěně bylo tolik podobné Tichošlápkovi. Na rtech mu pohrával pobavený úsměv a se zájmem si Jess prohlížel. Naposledy ji viděl, když byla ještě malá holčička, ale teď už z ní vyrostla velká slečna, co spíš než na patnáct, vypadala na sedmnáct nebo osmnáct.
"Ty?" vyjekla nevěřícně Jessina pramatka a sjížděla ji pohledem od hlavy až k patě.
"Jistě," zazubila se na ni Jess, "Babi," ušklíbla se provokativně. Stará Blacková se znechuceně zapitvořila nad tím oslovením, ale po nějaké chvíli ji to přešlo a místo toho si svou vnučku se zájmem prohlížela.
"Ano, vidím," prohlásila s lehkým nepatrným úsměvem, který však v zápětí zmizel a nahradila ho opovrhující maska plná znechucení a zloby. "Ty jsi dcera toho krvezrádce?"
"Ne, ne," zakroutila hlavou dívka s ještě větším úsměvem, "Můj táta je skvělý člověk, lepšího bys snad ani nenašla. Patří k Pobertům, možná jsi o někom takovém už slyšela," usmála se sladce a přitom spiklenecky mrkla na Siriuse, který ji úsměv oplatil. Její slova ho zahřála u srdce a sympatie k jeho dceři ještě vzrostly, tedy pokud o ještě víc šlo. Byl hrdý, že právě on má takovou dceru, která jakoby mu z oka vypadla.
"Regulus?" zeptala se nejistě žena na obraze, Jess se na ni teatrálně zamračila.
"Kdo to je?" hraně se zamyslela, "Jo tak! Není to náhodou strejda? Ten, co už je x let pod kytičkama?" zeptala se ženy naoko zmateně, stará Blacková zrudla vzteky.
"Ty malá, špinavá krvezrádkyně! Co si to dovoluješ?!" vřískla tak hlasitě, že si Rem se Siriusem museli zacpat uši, aby neohluchli. Jess zakroutila hlavou.
"Tohle není správný přístup," pokárala svou babičku a sáhla si pro něco do kapsy od kalhot, "Není to od tebe hezké."
"Ty jedna zaprášená drzá mudlomilko! Jak to se mnou mluvíš?!"
"Jako vnučka se starou rašplí, která je její milovanou babičkou," odsekla se sladkým úsměvem. Přítomní v místnosti se začali pochechtávat, jak v sobě dusili smích, ale vysloužili si tím jen vražedné pohledy ženy na obrazu. Ta ale dřív, než stačila ještě něco říct, zarazila ji Jess gestem ruky a důležitě ukázala prstem na malou krabičku, kterou držela mezi palcem a ukazováčkem levé ruky. "Víš, co je tohle?" zeptala se dívka své babičky klidně, ale ta jen němě zakroutila hlavou. Jess se usmála, zmačkla jakýsi knoflík a z krabičky vyšlehl malý plamínek, co lehce plápolal. "Je to mudlovský vynález, který dokáže stvořit oheň. Říká se mu zapalovač. Chápeš?"
"Samozřejmě!" prskla dotčeně Blacková, "Kam tím míříš?" Dívka se pousmála a vytáhla z další kapsy kousek papíru, který ženě ukázala.
"Tohle je papír, jistě si ho poznala. No a co se stane, když dám papír do ohně?" zeptala se jí jako učitelka malých dětí ve škole. "Logicky začne hořet," odpověděla si sama a předvedla názornou ukázku. "Kapiš to?" obrátila se znovu na svou bábi, která se na ni ještě vyjeveněji podívala, a pak se sama rychle zatáhla. "No hej! Ještě jsem neskončila!" ozvala se dotčeně Jess, zatímco Harry se Siriusem a Remusem se lámali v pase smíchy. Přešla k obrazu a zatahala za závěsy. Ty ale pevně držely, jakoby je někdo jistil. Přešla tedy k násilnějšímu řešení a prudce trhla. Závěs sice odletěl, ale než se stačila vůbec nadechnout, paní Blacková se s křikem zase zatáhla. "Ty srabe!" okřikla ji Jess, ale svoje pokusy už vzdala. Budu si s ní muset promluvit někdy jindy, prolétlo jí hlavou a na rtech se usadil uličnický úsměv, dneska zřejmě nemá na návštěvy náladu.
Najednou ucítila něčí ruku kolem ramen, otočila se a pohlédla do usměvavé tváře svého táty. Ihned nasadila výraz andílka a zapalovač si zase rychle a nenápadně schovala zpátky do kapsy.
"Jestli jsi po Siriusovi, tak se máme na co těšit," prohlásil s úsměvem Remus, přičemž si ji k sobě Sirius hrdě přivinul.
"To určitě," zazubila se Jess a spiklenecky mrkla na Harryho, který jí pohled opětoval. Však oni se ještě budou divit, co všechno dokážou děti pravých Pobertů! Pomyslela si Jess a nechala se odvést do kuchyně, kde ji měl táta oficiálně představit zbylému obyvatelstvu domu jako svou dceru.
Když vešli dovnitř, nejprve si jich nikdo nevšímal, ale když paní Weasleyová vzhlédla, zarazila se, překvapeně na ně koukala a pak se zeptala:
"Kdo je to, Siriusi?" Po této otázce se Harry s Jess začali pochechtávat nad výrazy, které nasadili obyvatelé kuchyně, zatímco Sirius s hrdostí podíval na svou dceru a pak přejel pohledem po ostatních, kteří Jess zvědavě pozorovali.
"Tohle je, dámy a pánové, Jessica Blacková, moje dcera," dodal a na důkaz svých slov si ji přitiskl k sobě.
"Dcera?" vyjeklo překvapeně několik lidí, kromě Moodyho, který dívku probodával podezíravým pohledem.
"Přesně tak," přikývl Black se šťastným úsměvem.
"A seš si jistý, Siriusi, že to není převlečená smrtijedka?" vložil se do toho Moody. Harry málem vyprskl smíchy, na rozdíl od Siriuse, který ho probodl naštvaným pohledem.
"Jistěže si jsem jitý! Přece poznám svoji dceru, ne?" obořil se na něj dotčeně. No, o tom by se dalo polemizovat. V tý předchozí dimenzi mu to došlo, až když znal moje příjmení, prolétlo jí pobaveně hlavou, i když je pravda, že tam jsem se ještě vlastně nenarodila, takže mě nemohli znát.
"O tom nepochybuji," prohlásil smířlivě bývalý bystrozor a probodával Jess rentgenovým pohledem, "Jen konstatuji, že by bylo docela komické, kdybychom přímo na hlavní štáb přitáhli smrtijedku."
"Tak hele," začala Jess nuceně klidně. Rozhodla se se do této debaty už taky zapojit, protože hodlala ubránit svou čest stůj co stůj. "Vaše obavy jsou možná namístě, ale ne teď a ne tady."
"Nejste nějaká drzá?"
"Ta možnost tu je, ale to už není můj problém."
"Ne? A čí tedy?"
"Toho, kdo mi leze na nervy a prohlašuje mě za smrtijedku."
"Nikdo nic takové přece netvrdí."
"Opravdu?" ušklíbla se ironicky, "No tak to jsem asi hluchá."
"Myslíte si, že jste v situaci, kdy si můžete vyskakovat, holčičko?" zavrčel nebezpečně Moody, všechny zraky v kuchyni se teď obrátili na Jessicu, která už se jen stěží ovládala.
"Jo, to si přesně myslím, chlapečku."
"Jedna nula pro Jess," zašeptal Fred svému dvojčeti.
"Sázím na ni dva galeony," odtušil taktéž George, Fred jen kývnul. Sázka byla uzavřena.
"Poslouchejte, vy..."
"Ne, vy poslouchejte mě," přerušila ho vražedně Jess, "Neplula jsem přes celej oceán jenom proto, abych se tu hádala s nějakým nedůvěřivým starým bystrozorem, takže laskavě zklidněte hormony, dejte nohy na stůl a přestaňte buzerovat, nebo to s vámi nedopadne dobře!"
"Wow, dva nula," špitnul fascinovaně George, "Přisazuju další galeon."
"Jess, už dost!" zasáhl Sirius, protože už se mu tahle hádka přestávala líbit.
"Začal si," pokrčila dívka rameny a probodla Moodyho nebezpečným pohledem, který jí mile rád opětoval.
"Takže předpokládám," začal nuceně klidně Alastor, "Že ten Potterův čokl, jste byla vy," dal důraz na slovo čokl, ale to neměl dělat. Harrymu se vůbec nelíbilo, že někdo uráží jeho dívku a navíc Jess taky neskákala radostí nad tímto termínem, kterým ji otituloval. Dřív, než se stačil kdokoliv vzpamatovat a než Harry stačil bránit svou přítelkyni, vytrhla se Jess svému tátovi z obětí a udělala něco, co by od ní nikdo z místnosti neočekával; vrazila Moodymu pěstí, až ji zabolely klouby na ruce.
"Jessico!" vykřikl překvapeně Sirius, kterému jen stěží docházelo, co se právě stalo. Ostatní na ni taky koukali s pusou dokořán, jen Harry ji chytl za paže a přitáhl k sobě, protože to vypadalo, že se na bývalého bystrozora znovu vrhne.
"Klid, uklidni se," šeptal jí Harry tak, aby to slyšela jen ona, "Nestojí ti za to, jen na nás takhle upozorníš a budeme v ještě větším průšvihu."
"No a co! Nemá mě štvát, dědek jeden plesnivej!" rozčilovala se, "Co si o sobě doprčic myslí?! Že je pánem všeho tvorstva nebo co?!" V tu chvíli si neuvědomila, že ji poslouchají všichni v kuchyni. Ti teď nevěděli, jestli se mají začít smát nebo se s ní ani nezačít bavit za to, co řekla jejich věrnému členovi. Nicméně, po delší úvaze usoudili, že to Moody opravdu přehnal. Vždyť je té dívce přeci jen patnáct, i když na to moc nevypadá, ale to přece spousta dětí! Navíc, když si je Sirius tak jistý, že je tou, za kterou ji mají, a je šťastný...neměli to srdce mu to rozmlouvat. Navíc jim byla dívka sympatická, byla celá po tátovi. Už jen ty jiskřičky v jejích nádherných šedých očích to dokazovaly.
"Tak hele, mladá dámo," začal Moody, "Pokud vím, tak neregistrované zvěromágství je zákonem zakázáno a trestá se, takže..."
"A co uděláte?" skočila mu posměšně do řeči Jess, kterou Harry stále pro jistotu držel kolem pasu přitisknutou zády k jeho hrudi. "Udáte mě? Pošlete do Azkabanu? Existuje spousta neregistrovaných zvěromágů a navíc mi nemůžete nic dokázat. Kde máte nějaké podklady k tomuto obvinění, hm? Podle zákona můžete neregistrovaného zvěromága zavřít až na tři roky do Azkabanu, ale jen za podmínky, že se jeho vina dokáže. Tohle je ustanovení z roku 1896, novější ještě vydáno nebylo, a jestli si myslíte, že já se nechám dobrovolně usvědčit, jakože ani snad není z čeho, tak se šeredně mýlíte." Touhle větou všem naprosto vyrazila dech. Dokonce i Moody na ni překvapeně zíral. Netušil, že zrovna ona, údajná dcera Záškodníka a bývalého Azkabanského vězně, bude znát zákony. Jak je vidět, tak se mýlil.
"Takže jste neregistrovaný zvěromág," konstatoval po chvíli, ale v jeho hlase už nebyla znát ta počáteční nevraživost.
"Slyšel jste snad něco takového?" zeptala se ho s pozdviženým obočím a založenýma rukama.
"Slyšel jsem toho spoustu, ale..."
"No vidíte," skočila mu opět do řeči, "Slyšel jste dobře, takže si to přeberte sám. Opakovat vám to znovu nebudu."
"Kde jste se naučila znát zákony?" vypálil na ni se skrývaným zájmem, Jess se uchechtla, zatímco Harry do ní varovně lehce dloubnul.
"Říká vám něco pojem škola?" ušklíbla se, "To je taková ta budova, kam si děti chodí namáhat svoje mozkový závity a při troše štěstí prolezou oběma dvěma stupněma až do maturity, chcete-li zkoušek OVCE. Ještě nějaké dotazy?"
"Odkud se znáš s Harrym?" zeptal se tentokrát Remus, překvapeně se na něj podívala. Svou otázku mířila na Moodyho, nečekala, že se ozve někdo další.
"Potkala jsem ho v Kvikálkově, zrovna když si hrál se svým drahým bratrancem," prohlásila nakonec, "Respektive mu tak trochu hrozil hůlkou."
"Harry?" zamračil se káravě Lupin, Harry nahodil nevinný kukuč.
"Já?" vykulil na něj oči, "No dovolte, takovýhle špatnosti si o mně myslet. Já takový slušný mladý kluk." Sirius vyprskl smíchy a mládež jakby smet. Paní Weasleyová, která celou dobu jejich hádku pozorovala, s úsměvem zakroutila hlavou, zatímco Remus si složil hlavu do dlaní.
"A já si myslel, že aspoň ty bys mohl mít trochu toho zdravého rozumu po Lily," zakroutil pobaveně hlavou.
"On a rozum? To nejde dohromady," uchechtla se Jess a nenápadně shodila Harryho ruce ze svého pasu. "Ale nezoufej, pár dní v mojí blízkosti a hned bude rozumnej jak ty," spiklenecky na něj mrkla.
"Nepochybně," ušklíbnul se Remus a měl co dělat, aby se nepřidal k Siriusovi. "Jste jeden jako druhej."
"No hej!" ohradila jsem dotčeně Jess, "Jsem snad já nějakej přemoudřelej brejlounek s IQ nula na druhou?"
"Blacková, já tě varuju," zavrčel výhružně Harry, který stál hned za ní, což si Jess naneštěstí uvědomila až moc pozdě. Prudce se otočila a ihned nasadila výraz: Já nic, já muzikant.
"Jé, ahoj, Harry, to je dneska hezky, co?" řekla poněkud roztěkaně a pomalu od něj couvala dál, zatímco ostatní se lámali v pase smíchy. "Sluníčko zpívá, ptáčci svítí...teda vlastně obráceně," opravila se po chvíli, když si uvědomila, jakou kravinu zase plácla.
"Máš pět sekund," prohodil významně Harry a pomalu začal odpočítávat, zatímco Jess překotně couvala co nejdál od něj. "Pět...čtyři...tři...dva..." Nedostal se ani k jedničce a rovnou se po Jess vrhnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pád´ó - girl Pád´ó - girl | 14. listopadu 2007 v 16:08 | Reagovat

supr!!!!

2 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 14. listopadu 2007 v 21:22 | Reagovat

!!!krása!!!!

3 prue prue | 17. ledna 2008 v 13:48 | Reagovat

boží!!!smíchy jsem málem umřela,ségra mě musela zvedat ze země,jen tak dál:0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama