9.kapitola (LMP) - Útěk

20. června 2007 v 19:22 | pasu-Hanka |  Lily Melody Potterová {I.}
Takže je tu další kapitolka. Doufám, že se Vám bude líbit a znovu Vás prosím o komentáře. Za každého z Vás. Příjemné počtení
Pasu-Hanka
9.kapitola - Útěk
Lily vrazila do svého pokoje, při čemž nezapomněla pořádně třísknout dveřmi a svalila se na postel. Vzápětí však opět vstala a začala přecházet po pokoji sem a tam jako navztekaný lev v kleci. Krev v jejím těle vřela a to jen kvůli tomu zabedněnému profesorovi lektvarů. Jak jí jen leze na nervi!
"Klid. Uklidni se." Mluvila sama k sobě a začala zhluboka dýchat, aby alespoň trochu zklidnila hormony. "Když už tu mám trávit věčnost, tak si ten pokoj vylepším." Jak řekla, tak taky udělala. Vyndala si rádio a dala do něj jedno ze svých oblíbených CD
Použila na místnost protiodposlouchávací kouzlo, protože měla v úmyslu poslouchat hodně hlasitou hudbu a nechtěla být někým rušena, a zapla přístroj. Musela do něj dát baterie, jelikož v tomto neuklizeném domě nefungovala elektřina. Vlastně tu vůbec nebyla.
Místností se rozezněli tóny její oblíbené písničky a pak se pustila do práce. Nejdříve přešla k posteli. Kriticky si ji prohlédla a pak na ni zamířila svoji hůlkou a vykřikla:
"Reverto reparo pulirexo maxima!" postel zasáhly tři různobarevné paprsky a ta rychlostí světla se začala měnit. Najednou z ní byla zase pěkná, čistá a pohodlná postýlka s nebesy, přesně taková, jako před několika lety, z dob, kdy byl dům ještě udržovaný.
"A pak, že to nejde." Ušklíbla se a zaměřila se na zbytek pokoje. Práce jí šla od ruky, takže měla do pěti minut úplně nový a hlavně útulný pokojíček, přesně takový, jaký chtěla. Vymalovaný do světle modré barvy, s dubovým nábytkem a vlastní koupelnou. Ještě v té provedla mírné úpravy, přesněji řečeno: úplně ji zrenovovala, a pak si vybalila svoje věci.
Při práci tancovala na tóny písniček, jejichž melodie se linula z rádia a zpívala si spolu s ním. Ovšem jakmile uslyšela prásknutí dveří od jejího pokojíku, rychle ho ztlumila a šla se podívat, co se stalo.
"Siriusi, co tu děláš?" vykulila svoje smaragdové oči na muže stojícího za dveřmi tisknouce si uši.
"Coby? Byl sem vyslán si s tebou promluvit, ale jak je vidět, tak je to nadlidský úkol. Cos to tam prosím tě dělala? Málem jsem ohluchl!"
"Promiň. Tak pojď dovnitř." V zápětí si ale uvědomila, že vlastně ani nemá povolenku k tomu menšímu vylepšení "A nebo radši ne! Půjdeme někam jinam. Třeba do kuchyně." Vyhrkla rychle. Podíval se na ni podezřívavým pohledem, při čemž se Lily tvářila jak nevinnost sama.
"Co si s tím pokojem provedla?"
"Já?! Nic. Jen menší úpravy." Zašeptala tak tiše, že to nemohl nikdo kromě jí slyšet. Naneštěstí má Sirius díky tomu, že je zvěromág vynikající sluch, takže mu neuniklo ani jedno slovo.
"Jaké úpravy?" zděsil se. Už si představoval zdemolovaný a zpřeházený pokoj, ale jakmile mu ho Lily na jeho žádost ukázala, strnul údivem. Místnost vypadala opravdu překrásně. Byla stoprocentně nejhezčí z celého domu.
"Páni." Uniklo mu a obdivně se podíval na svoji kmotřenku. "Tos udělala sama?" Lil nepatrně přikývla a potěšeně se usmála. Byla ráda, že se mu její dílo líbí. Na vztek pomalu zapomněla, ale myšlenky jí opět zabloudili k jejímu bláznivému plánu pomsty. Už se rozhodla. Hned zítra to tady opustí, najde bratra a pomstí rodiče.
"Bude ti hodně vadit, když si promluvíme až zítra? Jsem už hrozně utahaná."
"Ne nebude. Zítra si o všem v klidu promluvíme. Hezky se vyspi." Řekl a odešel. Lily si narychlo sbalila pár svých nejpotřebnějších věcí do velkého kufru a jedné středně velké tašky přes rameno, schovala je pod postel a zalehla. Pod polštář si ještě dala budík, který si nařídila tři čtvrtě na čtyři (ráno) a pak usnula klidným spánkem.
* * * * * * * * * *
CRRRRR
Lil rozespale zaklapla pod polštářem budík a pomalu vylezla z postele. Všechno už měla připravené až na dvě věci: ještě musela vytvořit svoji přesnou kopii a také jim tu chtěla zanechat vzkaz, který se měl objevit, hned jakmile její klon zmizí, na její posteli. Popadla tedy propisku a začala psát...
Ahoj všichni! Nemějte o mě prosím starost, jsem v bezpečí (doufám) a v pořádku (zatím). Mám vás ráda
Lily P.
Věděla, že ji budou hledat tak či tak, takže nemělo cenu zanechávat po sobě sáhodlouhé romány. Začarovala vzkaz tak, aby se objevil maximálně za týden, protože déle její klon určitě nevydrží. Ještě to kouzlo tolik nezvládala.
"Genero imitatio." Řekla tiše, tak aby nevzbudila celý dům a světelná ruka, která vyzařovala z její hůlky jako by tvořila její přesnou podobiznu. Za deset minut bylo hotovo a klon stál živý a zdravý před svou stvořitelkou. Lily mu zadala ještě nějaké ty instrukce a pak se vydala ven ze svého pokoje, zanechávaje svou věrnou kopii samotnou.
Potichu se plížila ze schodů a snažila se nenadělat příliš velký rámus. Musela si na cestu svítit hůlkou, protože tam byla tma jak v...pytli. Tenhle dům vypadal přes noc ještě strašidelněji než přes den a to je co říct.
Ve vstupní hale si musela dávat velkého majzla, aby nezakopla o ten obří věšák, který měl tendenci neustále padat a budit podobizny. Naštěstí se jí podařilo vyhnout se mu obloukem a úspěšně se dostala ven z domu. Ještě naposledy se ohlédla a pak už jen vytáhla hůlku a přivolala tak záchranný autobus. Leknutím uskočila, když se před ní objevil a vystoupil z něj nějaký mladík.
"Vítejte na palubě záchranného autobusu, nouzovém prostředku pro kouzelnický lid v nesnázích. Mé jméno je Stan Silnička a dnes večer budu vaším průvodčím." Schoval lístek, na kterém měl napsanou uvítací řeč a prohlédl si Lily od hlavy až k patě. "Tak kam to bude slečno..."
"Whiteová. Lily Whiteová." Doplnila ho s úsměvem. "Odvezl byste mě na Příčnou ulici?"
"Jistě. Nastupte si slečno Whiteová. Prosím." O kousek ustoupil a jako pravý gentleman podal Lily ruku, aby mohla snadněji nastoupit.
"Děkuji. Kolik to bude?"
"Bude to...hmm...jedenáct srpců." Lily vyndala z peněženky - ty váčky byly takové nezvyklé a nepraktické - peníze a podala je Stanovi. Ještě naposledy se ohlédla na svůj minulý domov a pak už se autobus rozjel. Nerada to tu opouštěla, ale touha po pomstě a nutkání pomoci dalším nevinným lidem byla silnější.
Celou cestu zarytě mlčela a pozorovala dění venku z okénka. Vzpomínala na všechny krásné chvilky, které prožila jak se svými rodiči, tak se svými kamarády a v neposlední řadě i se svým kmotrem.
Zhruba za deset minut dorazili na místo. Lily s rozloučením vylezla z autobusu a vydala se po Příčné ulici směrem k obchodu madame Malkinové, kde si nedávno kupovala hábity do školy. Měla štěstí, že obchody otvíraly už v půl páté někdy dokonce i ve čtvrt, takže nemusela dlouho čekat.
"Dobré ráno." Pozdravila, když vešla do krámku. Za malý okamžik se k ní přiřítila majitelka domu a přívětivě se s ní uvítala.
"Dobré slečno, dobré. Co to bude?"
"Potřebovala bych nějaké pláště vhodné k cestování a různým aktivitám. A pokud by to bylo možné, tak s kapucí."
"Jistě, jistě. A barvu?"
"Hmm...jeden tmavě modrý, dva černé, jeden stříbrný nebo bílý a pak jeden rudý."
"Mám, slečno, mám. Přesně jako pro vás stvořené. Moment prosím." Baculatější dáma na chvíli odběhla, takže si Lily měla možnost prohlédnout si ještě nějaké šaty její výroby. Hned na první pohled ji uchvátily jedny, na kterých se střídaly snad všechny odstíny modré barvy, ale také jedny stříbrné a jedny zelené.
"Tady jsou slečno, podívejte." Objevila se opět v místnosti majitelka a položila na pult sametové pláště. Lily k nim udiveně přešla a nemohla se na ně vynadívat. Byly opravdu nádherné. Všechny byly ze stejného, jemného materiálu, s kapucí a vnitřními kapsami a když je oblékla, tak ani necítila jejich váhu. Byly lehké jako pírko. Jako by je na sobě vůbec neměla.
"Jsou perfektní." Usmála se spokojeně zrzka a ještě jednou přejela rukou po příjemné látce.
"Budete si ještě něco přát slečno?"
"Ano, prosím. Mohla bych si zkusit támhlety šaty?" ukázala na ty modré, stříbrné a smaragdově zelené, které si před chvílí prohlížela.
"Ale jistě. Pojďte prosím se mnou..."
O půl hodiny později vycházela Lily naprosto spokojená z obchodu madame Malkinové s taškami v ruce. Koupila si jak hábity, tak ty troje šaty, ve kterých vypadala opravdu kouzelně. Ještě si skočila vybrat nějaké peníze ke Gringottovým a pak si šla koupit nějaké ty knihy, podle kterých se rozhodla studovat.
Přes hodinu bloumala po obchodě a vybírala si vhodné čtivo, než se konečně rozhodla. Koupila si zhruba dvacet knih o černé magii a obraně proti ní, dále asi pětadvacet knih o bílé magii, deset knih o lektvarech, šest knih týkající se přeměňování, jednu bichli o bylinkářství, jednu o domácnosti, aby si mohla zařídit svůj byt nebo domeček, kam se hodlala později nastěhovat, tři o kouzelných tvorech a jednu o zvěromágství. Do konce prázdnin se prostě nudit nemohla.
Ještě se stavila v mudlovském obchodě, kde si koupila pár triček, boty, kalhoty... no prostě mudlovské oblečení a taky několik desítek propisek, tužek, gum, bloků atd. (zkráceně kancelářské potřeby).
Zhruba za tři hodiny měla po nákupech a tak si dala v jedné dobře vypadající kavárně snídani. Všechny svoje věci, které měla s sebou zmenšila a strčila do tašky, kterou měla přes rameno, takže nebyla nijak zvlášť nápadná. Kolem desáté hodiny ranní už opět seděla v záchranném autobuse a duševně se připravovala na možnou schůzku se svým bratrem...
Prosím písněte komentářík a hlasujte v anketě. Díky :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kterou povídku chcete, abych dokončila co nejdříve (jako první) a prozatím se jí věnovala, dokud bych ji nedopsala???

Splněné přání
Stíny minulosti
Lily Melody Potterová

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 20. června 2007 v 19:33 | Reagovat

Jeee! Super kapitolka! A mám první komentář... Tahle povídka je pro mě zatím to nejhezčí, co jsi napsala (a to ostatní taky miluju=D)

Strašně se těšim na další kapitolku, doufám, že bude brzo.

Ještě mám takovej dotaz... Jak mohli mít kolem 4. ráno otevřeno?

2 KATY KATY | 20. června 2007 v 20:08 | Reagovat

jeeeeeeeeej to je pekne

kedy bude dalsia???

3 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 20. června 2007 v 20:17 | Reagovat

Jupí, je to super super a super. Už se opravdu moc moc těším na setkání Harryho a Lili. To bude fakt prima! Už se moc moc těšim!!

4 aly aly | 20. června 2007 v 20:37 | Reagovat

super. uř se těším na další kapitolku

5 romais romais | Web | 20. června 2007 v 21:03 | Reagovat

je to úplně úžasný!!!!moc se těším na pokráčko a doufám,že už bude brzo =o)je to fakt skvělá povídka=o)

6 Aenda Aenda | E-mail | Web | 20. června 2007 v 21:09 | Reagovat

super stašně se těším na další kapitolu

7 Kačenka Kačenka | E-mail | 20. června 2007 v 21:15 | Reagovat

boží!:)

8 Arjuska Arjuska | Web | 21. června 2007 v 10:22 | Reagovat

nevim nečetla sem to ale trochu si se sekla v rubrice

9 Sherina Sherina | 21. června 2007 v 10:37 | Reagovat

pěkný

10 zuzik zuzik | E-mail | 21. června 2007 v 17:08 | Reagovat

nááááááádhera jako vždy :-)))

11 ledik ledik | 21. června 2007 v 19:10 | Reagovat

parada....(vi ze se vsude opakuju,ale jine slovo vyjadrujici me pocity nad kapitolou neznam :D    )

12 Naja Naja | 22. června 2007 v 8:42 | Reagovat

parada...skvely...tato povidka se mi libi a tesim se na pokracovani :D

13 Siria Siria | Web | 22. června 2007 v 13:58 | Reagovat

Parádní kapča! Nemůžu se dočkat, až se Harry a Lilly setkají :-))

14 tabby tabby | E-mail | Web | 27. června 2007 v 14:55 | Reagovat

Jo!Jo!Jo!Jo! je to suprve nemam co dodat je hodne tvrdohlava asi vazne po otci :0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama