13.kapitola (LMP) - Ach, ti příbuzní

27. června 2007 v 18:43 | pasu-Hanka |  Lily Melody Potterová {I.}
Tak další kapitolka je na světě :D Doufám, že se bude líbit a užijete si ji, jelikož je trošku delší a pomaličku polehoučku se dostávám do děje. Jinak v pátek zřejmě...možná...snad...přidám další kapitolku k MPT.
Pasu-Hanka
13.kapitola - Ach, ti příbuzní
Lil šla pomalu se svým bratrem ulicí k domu č.4 a cestou si povídali o všem možném. Lil se někdy záměrně vyhýbala odpovědím ohledně její minulosti nebo důvodu, proč vlastně utekla. Nebyla si jistá tím, jestli by mu to měla hned všechno vyzvonit. Kdo ví, kdo by je tady mohl slyšet.
"Myslíš, že mi to dovolej?" zeptala se ho pochybovačně zrzka a kopla do kamínku, který byl na silnici. "Podle toho, co jsem slyšela to jsou pěkní...."
"Ehm, ehm."
"...krkouni a náfukové." Dokončila započatou větu, i když původně měla v plánu říct něco ostřejšího.
"No... uvidíme. jestli ne, tak je zakleju... třeba v tři tlustý vepře." Odvětil Harry a pobaveně se při té představě ušklíbl, ale najednou, jako když do něj uhodí, zvážněl.
"Co se děje?" zeptala se ho Lil nechápaje tak náhlou změnu.
"Poslyš Lil, já... já jsem použil tvoji hůlku, abych zahnal ty mozkomory." Přiznal ustaraně a k jeho údivu se jeho sestra vesele usmála.
"Dobře si udělal. Kdybys použil tu svojí, tak bys měl akorát tak opletačky s ministerstvem."
"C-cože?" nechápal Harry
"Já mám neregistrovanou hůlku.. Můžu si kouzlit jak chci aniž by mě ti zabedněnci mohli vypátrat nebo zavřít. Kapiš to?"
"Eh-jo." Vykoktal Harry a až po pár vteřinách mu došel význam sestřiných slov. "Jsme tady." Oznámil jí zhruba po pěti minutách tiché chůze a zastavil se před domem svých příbuzných. Už chtěl otevřít, když ho sestra zarazila:
"Počkej!" chytla ho za ruku a otočila k sobě. "Ten... ten... no prostě ten tvůj, vlastně náš tlustej bratránek už mě viděl a jestli se ukážu tvojí tetě, tak si bude myslet, že jsem naše máma, přinejmenším jí ji budu připomínat a u sebe pod střechou mě rozhodně nenechá. Už proto, že vypadám jako její setra, kterou neměla zrovna dvakrát v lásce." Vychrlila Lily
"To je fakt." Přikývl zamyšleně Harry "Co navrhuješ?"
"Změním si vzhled. Oni mě budou vidět jako... jako... řekněme blondýnku s modrýma očima."
"Proč zrovna blondýnku?" zašklebil se Harry
"Protože na blondýnky letí většina chlapů, jelikož si myslej, že jsou neinteligentní. Zvlášť, když maj modrý oči, hezkej ksichtík a míry jako miss WORLD. Víš?" ušklíbla se Lil a namířila na sebe hůlkou...
"Illusio!" zašeptala. V tu chvíli se do ní vpil paprsek fialového světla a Lil se na malý okamžik rozzářila.
"Hotovo?"
"Jo." Přisvědčila a schovala hůlku zpátky do tašky. "Můžem?"
"Můžem." Přikývl Harry a otevřel dveře...
"POTTRE!" rozezněl se domem hlas strýce Verona, který se v zápětí vyřítil z obývacího pokoje, kde se až do té chvíle poklidně díval na televizi. Už chtěl začít znovu řvát, ale jakmile uviděl pohlednou modrookou blondýnku, co vypadala skoro jako nějaká víla, zasekl se. Valil na ni svoje malá prasečí očka a doslova ji svlékal pohledem.
"Dobrý den, pane Dursley." Pozdravila ho přenádherným melodickým hlasem, ale vypadalo to, že to její strýc vůbec nezaregistroval, jelikož valil bulvy na její štíhlou postavu, kterou by jí záviděla každá modelka.
Lily by mu za to, jak se na ni dívá namlátila, ale naštěstí se ovládla a dělala jako že se vůbec nic neděje. Naopak Harry nevěděl, jestli se má začít smát nad touto směšnou situací nebo na strýce začít řvát, aby se na jeho sestru tak mlsně nedíval.
"Eh-Strýčku?" promluvil nakonec Harry a pan Dursley jako by se probudil z transu.
"CO JE?!" vyštěkl tak nahlas, že to muselo být slyšet minimálně dvacet kilometrů daleko, ale to mu jak bylo vidět vůbec nevadilo. Z obývacího pokoje vykoukla koňská hlava tety Petunie, kterou zarazilo manželovo podivné chování. Přesněji řečeno jí bylo divné, že neslyší jeho nadávky na nepovedeného synovce.
Hned za ní se přikolébal Dudley, který když zjistil, že mají návštěvu, tak se co nejrychleji mohl vytratil do koupelny, kde se na sebe vyplácal otcovu nejdražší voňavku a vypatlal na hlavu snad tunu gelu, aby udělal dojem. Ono tak nádherné děvče vám do domu nevleze tak často a ještě ke všemu samo od sebe.
"Chtěl bych vám představit..." pokračoval Harry, když byla přítomna celá rodina.
"Melody Whiteová." Skočila mu do řeči Lily a mile se na všechny okolo sebe usmála.
"Vernon Dursley, těší mě slečno." Představil se strýc a potřásl si s ní rukou, div jí ji samotnou spokojeností nerozmačkal.
"Potěšení na mé straně." Odvětila hlasem, který zněj jak rajská hudba, Lily a strýc Vernon se málem roztál blahem. Každé její slovo, které vypustila ze svých krásných úst pro něj bylo jako pohádka. K jeho smůle se však dopředu vrhl Harryho bratránek s pečlivě nagelovanými vlasy (až příliš připomínaly Snapeovu image), odstrčil stranou svého otce, což mu nedělalo žádný problém, jelikož už v průměru dosahoval větších rozměrů než on, vzal Lily za ruku a jemně ji políbil jako pravý gentleman.
Harry se opíral o rám dveří, křečovitě se držel za pusu a jen stěží v sobě zadržoval smích, ale naštěstí si ho nikdo nevšímal, jelikož byli všichni zaneprázdněni pohlednou blondýnkou. Lily měla sto chutí vlepit tomu mrňavému usmrkanci pořádnou facku, ale nakonec potlačila i znechucený úšklebek a jen se na něj co nejmileji usmála.
"Dudley Dursley, moc rád tě poznávám." Řekl podlézavě a Lily mu na oplátku věnovala jeden zářivý úsměv, i když se jí ve skutečnosti chtělo zvracet. Měla pocit, že není v rodinném domku, ale někde v parfumerii.
"Můžeme pro vás něco udělat, slečno?" vložila se do toho ostře teta Petunie a pokynula Harrymu, aby zavřel dveře, jelikož byly stále otevřené.
"No víte, já jsem se přišla zeptat, jestli bych u vás nemohla na pár dní přespat. Hodně jsem o vás slyšela a podle mě jste ti nejnormálnější lidé v celém okolí. Alespoň podle toho, co jsem se dozvěděla." Vysvětlila Lil a nesměle se na ně usmála.
Na Dursleyových bylo vidět, že je její žádost zaskočila, ale jakmile se zmínila o dobré pověsti, i hned se jejich zaražený pohled změnil na velice, ale velice potěšený a dívka dokonce postřehla, že na sebe strýc a teta spokojeně mrkli.
Lily si všimla, že jsou na pochybách a když si jen tak náhodou přečetla jejich myšlenky, rozhodla se trochu tomu pomoct. Podívala se Vernonovi upřeně do očí a on se od těch jejích nemohl za žádnou cenu odtrhnout.
"Tak dobře, můžete tu zůstat." Přikývl nakonec. Harrymu spadla čelist údivem až na zem, teta se na svého manžela překvapeně podívala a Dudley by svého otce nejraději samou vděčností objal.
"Děkuji vám, jste velmi laskaví. Věřte, že nebudu obtěžovat. Jídlo si koupím, můžu spát v pokoji s Harrym, abyste měli klid a pokud budete mít zájem, tak vám pomohu i v domácnosti." Přislíbila děkovně Lily a znovu se na něj mile usmála.
"Odveď slečnu do jejího pokoje Harry a vezmi jí věci. A koukej, ať tam máš uklizeno!" přikázal hned strýc Vernon a hned jakmile Lil s bratrem zmizeli v patře, vytratil se do kuchyně se svou ženou, kde jí vysvětlil důvod, proč si zde chce dívku prozatím ponechat...
"Téda! Jak si to udělala?" zajímal se Harry hned jakmile zabouchl dveře a svalil se na postel.
"Hej! A co já? Šoupni se..." popostrčila ho a natáhla se vedle něj.
"Tak jak?"
"Zvědavče zvědavá!" zasmála se Lil a dloubla ho do žeber. "Si myslíš, že by mě tady nechali jen tak, kdyby z toho pro ně nic nekoukalo?...Poslala jsem strýci takovou myšlenku..." Prohlásila nakonec tajemně.
"Jakou?" skočil jí do řeči Harry a dívka se na něj káravě zamračila.
"Nevíš, že se nikomu, ani vlastní sestře nemá skákat do řeči? Měl by ses stydět. Takový velký kluk." Kroutila hlavou. Harry se na ni uraženě podíval a pak ji z ničeho nic začal lechtat.
"Ne...hahaha...Ha-Harry....hihihi....pro-hihi-sím....hahaha....dost!" křičela Lil a smála se jako smyslů zbavená. Její bratr sice přestal, ale využil situace, kdy nebyla schopná cokoliv udělat, sedl si na ni a ruce jí přitiskl za hlavu na polštář.
"Vzdáváš se?" zeptal se s lišáckým úšklebkem. Lily se na něj něj zaraženě podívala, jelikož se jí tahle situace vůbec nelíbila, ale pak ho probodla pomstychtivým pohledem.
"Ehm...ne." odpověděla nakonec
"Ne?"
"Ne." Ujistila ho, využila jeho zmatení a nešetrně ho ze sebe shodila na zem, kam s ohlušující ránou dopadl. Lily se na něj z vrchu podívala a pobaveně sledovala jeho pokusy vstát.
"To si vypiješ." Zasyčel a nabroušeně vstal.
"Ó, jak jsi laskavý. Dala bych si sklenici pomerančového džusu, děkuji." Odvětila se sladkým úsměvem a posadila se.
"C-Co? Na to zapomeň sestřičko, nebudu ti dělat sluhu." Ušklíbnul se Harry
"Škoda." Posmutněla Lily
Ťuk ťuk ťuk
"Co to je?"
"To je sova." Vysvětlil Harry a otevřel okno. Do místnosti vletěl puštík s dopisem na nožce a jakmile mu ho mladý Potter odvázal, usadil se Lily na rameni a spokojeně zahoukal.
"Ahoj, ty jsi ale roztomilý." Zašvitořila a jemně ho pohladila po hlavičce.
"Co na mě čučíš jak na mimozemšťana v plavkách?" zeptala se podrážděně Harryho, když na sobě už delší dobu cítila jeho pohled.
"Nic...já jen, že...takhle se Pašík ještě k nikomu nechoval." Vysvětlil zaraženě a raději zaměřil svou pozornost na dopis, který držel v ruce, zatímco se Lily vybavovala s Ronovou sovičkou.
"To by mě zajímalo, jaký překvapení na mě čeká." Mumlal si Harry a zamyšleně zíral na pergamen.
"Co píše?" zajímala se Lily, ale když se nedočkala odpovědi, nakoukla bratrovi přes rameno.
Ahoj Harry!
Už se moc těším až přijedeš sem na Grimmauldovo náměstí. Nemůžu ti nic zásadního prozradit a vlastně ani nechci, protože to má být překvapení. To budeš čubrnět! Nebudeš věřit vlastním očím až ho uvidíš! Hermiona o tom ještě neví, přijede až za tři dny, ale sem zvědavej, co na to řekne. Doufám, že tě mudlové neštvou, protože kdyby jo, tak napiš a my už si to s nima vyřídíme. Taťka říkal, že pro tebe přijedeme ve čtvrtek, teda za týden, a zřejmě autem, aby se ty mudlové nezbláznili. Myslím, že tak kolem třetí hodiny odpoledne bysme u tebe mohli bejt. Jinak: snažíme se s Fredem a Georgem odposlouchávat porady, ale zatím se nám to moc nedaří, však mi na to přijdem! Pochytili jsme jen něco jako: Orcus a nebezpečí. Tak se zatím měj a kdyby něco, tak dej vědět. Budu tě informovat, pokud se dozvíme něco dalšího. Ahoj
Ron
"Hmm. Zajímavé." Poznamenala uznale Lily a svalila se zpátky na postel. "To překvapení mám být s nejvyšší pravděpodobností já."
"Asi máš pravdu." Přikývl Harry a pak se zamyšleně podíval z okna a podrbal se ve vlasech, tak jak to mývá ve zvyku, když o něčem vážném přemýšlí.
"Co je?" zeptala se ho sestra a zamračeně se nadzvedla na loktech, aby na něj lépe viděla.
"Zajímalo by mě, co je to ten Orcus." Vysvětlil chlapec a znovu pohlédl do dopisu, jako by od něj požadoval, aby mu o tom něco blíž pověděl.
"Spíš kdo." Vyhrkla automaticky Lily a v zápětí se zatvářila jako by spolkla citrón, zatímco se na ni Harry prudce otočil.
"Ty o tom něco víš?" vybafl na ni dychtivě a v očích se mu nedočkavě zablesklo. Neměla v úmyslu mu o tom něco říct. Nechtěla. Určitě by ji pak jen zbytečně hlídal na každém kroku a po tom opravdu netoužila. Uměla se přece o sebe postarat sama.
"Nic." Odvětila a odvrátila hlavu. Uměla sice lhát, ale nedokázala vydržet ten pohled z očí do očí. Harry se pochybovačně ušklíbl, ale dál se v tom nepitval. Rozhodl se, že to z ní dostane později. Nechtělo se mu věřit, že by o tom Orcusovi nevěděla zhola nic. Popadl tedy nový pergamen, brk namočil do kalamáře a začal Ronovi čmárat odpověď:
Čau Rone!
Mám se dobře, děkuju, a mudlové už ani neotravujou - dřív to bylo horší. Zřejmě mají strach, že sem vtrhne Sirius a všechny je povraždí. Už se moc těším až budu s vámi na náměstí a hlavně na to překvapení. Pokusím se něco zjistit o tom Orcusovi, jen ještě nevím, kde. Pozdravuj všechny
Harry
Pak si k sobě přivolal Papušíka a poslal ho spolu s dopisem zpátky. Díval se za ním až dokud mu nezmizel z dohledu a nakonec zavřel okno. V noci bylo sice o trochu chladněji než ve dne, ale zato všude létal ten otravný hmyz jako jsou komáři, vosy a ovádi. V tichosti si sedl na židli u svého stolu, Lily únavou usnula na jeho posteli, a ponořil se do svých myšlenek, aniž by z ní spustil oči.
Prosím komentujte :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martti martti | Web | 27. června 2007 v 18:54 | Reagovat

jako vždy skvělýýýýýýý..a mám první koment...jupíííííí

2 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 27. června 2007 v 19:25 | Reagovat

Jóó, super super super super. Věděla jsem že budou Dursleyovi dělat drahoty, ale jak to Lily vyřešila, to nemělo chybu ... ;-}

3 III III | 27. června 2007 v 19:35 | Reagovat

super

4 Sherina Sherina | 27. června 2007 v 19:39 | Reagovat

moc moc moc pěkná kapitolka

5 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 27. června 2007 v 21:49 | Reagovat

náádherná kapitolka..=D

6 romais romais | Web | 27. června 2007 v 22:18 | Reagovat

fakt super....taky co jinýho ne?=o)

7 Nell Nell | Web | 28. června 2007 v 12:17 | Reagovat

Ahojky! v soutěži o nej blog jsi nepostoupila, ale to neva! blog máš naprosto suprovní!! Pá

8 Naja Naja | 28. června 2007 v 12:29 | Reagovat

skvěly jako vždy!

9 Ifulda Ifulda | 28. června 2007 v 13:14 | Reagovat

Senza!!! Už se těším na pokračování!!! :-D

10 tabby tabby | E-mail | Web | 28. června 2007 v 17:39 | Reagovat

Nádhera jako vzdy :0)

11 Čuky Baby Čuky Baby | 28. června 2007 v 20:34 | Reagovat

Pěkný. Kdy ude další???

12 Čuky Baby Čuky Baby | 28. června 2007 v 20:34 | Reagovat

Pěkný. Kdy ude další???

13 Čuky Baby Čuky Baby | 28. června 2007 v 20:36 | Reagovat

Pardon, já to nechtěla poslat dvakrát, no ikdyž při mý smůle je možný všechno. Kdyžtak si to smaž. jo a vážně sorry, to víš věčná smůla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama