11.kapitola (LMP) - Mozkomoři

23. června 2007 v 12:31 | pasu-Hanka |  Lily Melody Potterová {I.}
Tak a je tu další kapča! Rozhodla jsem se, že vám ji sem vložím a další bude až tu bude trošku víc komentáříků :D Doufám, že se vám bude líbit a užijete si ji.
Pasu-Hanka
11.kapitola - Mozkomoři
"To je blbost." Odmítl rázně Harry a snažil se tak přesvědčit i sám sebe. "Já nemám sestru."
"Chápu, že tomu nevěříš. Taky jsem nemohla uvěřit tomu, nejsem vlastně adoptovaná, moji praví rodiče jsou po smrti a o tom, že mám bratra a kmotra nemluvě. Měl si vidět, jak sem vyváděla. Mamka s taťkou opravovali dům ještě druhý den." Uchechtla se při té vzpomínce, ale pak jí úsměv opět vymizel.
"Já... nechci se ti vnucovat. Jen sem tě chtěla vidět, poznat tě." Po tváři jí stekla slza a hned za ní další a další.
"Asi už půjdu." řekla po chvíli drtivého ticha a se slovy:
"Jsem ráda, že jsem tě poznala." odešla zanechávaje Harry samotného.
Šla prosluněnou ulicí a po tváři jí stékaly slané potůčky plné smutku. Nespěchala. Neměla kam jít a tak se jen tak loudala zahloubaná do svých vlastních myšlenek. Nikde ani živáček, lidé jeli buď na dovolenou nebo byli v práci či u příbuzných. Byl tu klid.
Že já jsem sem vůbec lezla. Teď mi bude ještě hůř než před tím.
A co si čekala? Vložilo se do toho její druhé, nepříjemné, realistické já. Že se ti samou radostí vrhne kolem krku?
To ne, ale...
Tak vidíš.
Je mi to líto. Kdyby...
Žádné kdyby! Jsi v tom sama! Zvykej si. Řekl hlásek a chtěl pokračovat, jenže byl přerušen vnějším narušitelem.
"Ajaj." Hlesla Lil a zastavila se. Proti ní si to hrnulo pět velkých stvoření v černých pláštích a kapí, s největší pravděpodobností mozkomoři. Cítila, jak z ní prchá všechno štěstí a krásné vzpomínky. Rychle sáhla do tašky, ale nenašla to, co hledala.
"Sakra! Moje hůlka! Kde krucinál je?!" začala vyděšeně couvat, ale bylo jí to houby platné. Blížili se k ní a ona neměla nejmenší šanci se z toho dostat. Ne bez něčí pomoci. Už byli jen pár metrů od ní, začaly se jí vybavovat ty nejhorší okamžiky jejího života...
"Veroniko pozor!" zakřičela rudovláska, ale bylo příliš pozdě. Řidič kamionu nestihl včas zabrzdit a srazil její hnědovlasou kamarádku. Zůstala nehybně ležet na vozovce pár metrů od místa srážky. Měla spoustu zranění, zlomené obě nohy, rozseknutou hlavu a přeražená žebra.
"NÉÉÉÉ!!! VERČO!!!" Lily vrhla ke své kamarádce a zoufale se pokoušela nahmatat tep...
"Prosím, ty nesmíš přece umřít. No tak." Ať se snažila, jak se snažila, necítila nic. Žádnou reakci ani tlukot srdce.
"To néééé!" rozplakala se nad nehybným tělem své nejlepší kamarádky. Sanitka přijela o pět minut později, ale lékaři jí už nedokázali pomoci. Byla na místě mrtvá...
Lily klečela na zemi a plakala. Kolem ní se začali shromažďovat mozkomoři, ale ona si jich nevšímala. Neměla sílu utéct pryč. V hlavě se jí vybavovaly ty nejhorší vzpomínky, od útlého dětství až po současnost...
Crrrrr
"Lily! Zvedni prosím ten telefon!" zavolala z kuchyně zrzčina maminka, která právě připravovala oběd...
"Lillian Bílá, prosím."
"Do-dobrý den, Lily. Tady Markova babička...Fňuk...Jeho rodiče mě požádali...Fňuk...abych ti řekla, že...že...Lily Marek...on...včera zemřel. Fňuk, fňuk, fňuk..." Lil nebyla schopná slova. Její kluk, ten nejlepší člověk jakého, kdy poznala už nežije. Chvíli bylo ticho, přerušované jen vzlyky Markovy babičky.
"A-ale j-jak?" dostala ze sebe nakonec Lily zadržovala v sobě příval slz.
"Ne-nevíme. Hned třetí den po příjezdu do Anglie...fňuk...j-jeho rodiče jeli do práce a k-když se vrátili, byl m-mrtvý. Nikdo neví, j-jak je to možné, c-co se mu stalo. Tamější policie to vyšetřuje, ale zatím na nic ne-nepřišli...Fňuk...je mi to tak líto Lily...Fňuk, fňuk, fňuk. Už budu muset ko-končit. Jen ještě: pokud budeš chtít přijít, tak bude mít po-pohřeb ve st-středu od de-desíti. V jeho rodné vesnici. Fňuk. Nech si to projít hlavou. Na-nashledanou děvenko."
"Nashle." Hlesla zničeně Lily a jako ve snách položila sluchátko. Chvíli se všechno urovnávala v hlavě, ale pak se zhroutila na zem a naplno se rozplakala...
Lily už to nemohla vydržet. Ty bolestné zážitky jí rvaly srdce a působily skoro jako jed, který pomalu usmrcuje svou oběť a ta při tom prožívá obrovská muka. Už nemohla dál. S posledním zoufalým výkřikem se zhroutila na zem a zůstala ležet bez jediného dalšího pohybu.
* * * * * * * *
Harry zaraženě seděl na lavičce pod starým stromem a pozoroval vzdalující se postavu jeho údajné sestry až dokud mu nezmizela z dohledu. Hlavou mu proudily myšlenky všeho druhu a on nebyl schopen se rozhodnout...
Sakra co teď? Co když je to jen další Voldemortova léčka?
A co když ne? Co když je to opravdu tvoje sestra, jak tvrdí, jen ty jí prostě nechceš věřit, protože si přesvědčen, že žádného sourozence nemáš? namítlo jeho druhé já
No jo, ale..
To si myslíš by smrtijedka odešla jen tak aniž by splnila svůj úkol a byla za to potrestaná? Nemyslíš si, že by se tě při nejmenším pokusila přesvědčit o tom, že je doopravdy tou, za koho se vydává nebo se tě pokusila dostat k Voldemortovi? Zamysli se!
No dobře, přiznávám, že je to divný, ale kdybych měl sestru, tak by mi to přece Brumbál řekl. A když ne on, tak alespoň Sirius!
O věštbě si taky přece nevěděl. Ani o to, že Sirius Black, uprchlý azkabanský vězeň je vlastně tvým kmotrem.
Ale oni o tom museli vědět! Brumbál určitě! Ten ví vždycky všechno!
Třeba nepovažoval za bezpečné ti to říct.
Jak nepovažoval?! Zase mi něco zatajli! Já už se na to vážně vykašlu! Za chvíli se dozvím, že Voldemort je vlastně můj děda a můžu se jít zahrabat!
A ty se divíš tomu, že ti to neprozradil? Vždyť se na to podívej: když si se dozvěděl o té věštbě, tak si Brumbálovi rozmlátil ředitelnu. Co myslíš, že by se stalo, kdyby ti ještě ke všemu řekl o tvé sestře?
Asi bych vzteky rozboural Bradavický hrad...
No vidíš. Podle mě, je to děvče správné a říká pravdu. Co ty víš, co si ona musela prožít? Třeba trpěla mnohem víc než ty.
To nemůžeš vědět! A navíc, jak jí mám věřit?Kde je nějaký důkaz?!
Tohle už jsme probrali. Všechno nasvědčuje tomu, že mluví pravdu. Kdyby ses díval pořádně, tak bys podle jejích očí poznal, že si toho taky dost vytrpěla a rozhodně nevypadala na to, že by zabíjela mudly na potkání.
Hmm... možná máš pravdu. Nevypadala na to. Ale to nemění nic na tom, že mi zase něco zatajili! Tohle si s nima ještě vyřídim, jen co je potkám. S tím ať počítaj.
To teď nebudeme řešit. Podle mě bys měl jít za svou sestrou než ti zase zmizí.
Harry ještě chvíli váhal, ale nakonec se přece jen zvedl a vydal se směrem, kterým se vydala ona. Udivilo ho, když na zemi kousek od místa, kde seděl, našel ležet kouzelnickou hůlku. Zvedl ji ze země a mezitím, co si to razil za Lil, ji zkoumal. Uviděl na ní vyryté iniciály:
L . M . P .
Překvapeně zamrkal a pro jistotu si to přečetl ještě jednou. Vše nasvědčovalo tomu, že ta hůlka je té dívky, která buď je jeho opravdovou sestrou, nebo si na ni jen hraje. To si ještě musí ověřit, i když si už vlastně získala kus jeho srdce, které jí teď bezmezně věřilo.
Podíval se před sebe, aby se ujistil, zda jde dobře a to co uviděl ho naprosto odrovnalo. Lily ležela na rozpálené silnici a kolem ní stálo pět mozkomorů, kteří se jí chystali dát mozkomorův polibek. Automaticky si vybavil tu nejšťastnější vzpomínku, kterou měl a vykřikl:
"EXPEKTO PATRONUM!" z konce hůlky, kterou držel v ruce vyběhl obrovský stříbrný jelen a na Harryho příkaz zahnal mozkomory pryč. Rychle přiběhl k dívce a poklekl k ní. Byla bledá jako smrt a hrozně studená.
"Lily, no tak Lily prober se!" třásl s ní jemně, ale dost silně na to, aby se probrala z bezvědomí. Pomalu otevřela oči a uviděla svého bratra, jak se nad ní sklání. Vyčerpaně se na něj usmála a pokusila se vstát, jenže ji tělo neposlouchalo. Cítila jako převálcovaná parním válcem.
"V tašce... čokoláda... prosím." zašeptala sklesle. Chvíli se v ní jen tak přehraboval a nestačil se divit, kolik tam má věcí, ale nakonec přece jen našel to, co hledal. Lily ho celou dobu s mírným úsměvem na rtech pozorovala a uvědomila si, jak je ráda, že ho má. I když ho musí nejdřív přesvědčit.
"Děkuju." Řekla a ukousla si z tabulky. Pocítila příjemné teplo, které se jí rozlilo po celém těle, a přísun nové energie. Unaveně si povzdechla a vyškrábala se do sedu, protože ji rozpálená silnice až příliš zahřívala.
"Je to vážně pravda?" zeptal se najednou Harry a Lil se na něj nechápavě podívala. Neměla páru o čem to mluví.
"C-Co?"
"Je pravda...no...že si moje sestra?" zeptal se znovu.
"Ano. To je." Přisvědčila a pomalu se roztávala pod jeho podezíravým pohledem.
"Proč bych ti měl věřit?"
"Co takhle test DNA?" zeptala se ho s poťouchlým úsměvem. Harry ani nevěděl jak, ale poznal, že má podobnou povahu jako on a když se podíval do jejích očí, uviděl v nich upřímnost, nevinnost, smutek, naději ale i lásku. Zářivě se na ni usmál a pevně objal ji. Z Lily přímo sršelo štěstí a radost. Byla šťastná jako ještě nikdy. Konečně našla svou rodinu. Rodinu, kterou už nikdy v životě neopustí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou povídku chcete, abych dokončila co nejdříve (jako první) a prozatím se jí věnovala, dokud bych ji nedopsala???

Splněné přání
Stíny minulosti
Lily Melody Potterová

Komentáře

1 III III | 23. června 2007 v 12:33 | Reagovat

pěkný

2 gigi gigi | Web | 23. června 2007 v 12:47 | Reagovat

jejda! to se ti povedlo!

3 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | Web | 23. června 2007 v 12:59 | Reagovat

Pokračuje to skvěle, takže doufám, že další bude co nejdřív:-)

4 Petr Petr | 23. června 2007 v 13:47 | Reagovat

Mazec tato povídka se mi líbý čím dál výc kdy bude další

5 Naja Naja | 23. června 2007 v 14:40 | Reagovat

to je skvělý! pomalu ale jistě se mi to začíná čím dál víc líbit a ty se ohromně zlepšuješ!jen tak dále!

6 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 23. června 2007 v 14:43 | Reagovat

napiš buď kapitolu k Stínu minulosti nebo k nebo k splněnému přání

7 Sherina Sherina | 23. června 2007 v 15:12 | Reagovat

jéé to je pěkný

8 David David | 23. června 2007 v 15:57 | Reagovat

moc moc good, chtělo by to další kapču..:)

9 šarlot šarlot | Web | 23. června 2007 v 17:06 | Reagovat

ty jo, tak tohle bylo velice podařené :D, velice se mi to líbilo, jen tak dál.

A musím taky podotknout, že jsi skvěle rozebrala situaci,když lily neměla hůlku.

10 Giner Giner | 23. června 2007 v 22:00 | Reagovat

super:-)

11 romais romais | Web | 24. června 2007 v 10:07 | Reagovat

fakt super =o)...doufám,že další bude co nejdřív

12 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 24. června 2007 v 12:02 | Reagovat

Jupí, je to fakt Suppéér. Piš určitě rychle rychleji a nejrychleji!!!

13 ifulda ifulda | Web | 24. června 2007 v 12:48 | Reagovat

jéééééééé!!! To je super, piš, piš, piš!!! Hrozně se těším, jak to bude všechno pokračovat!!! :-D

14 MarS MarS | 24. června 2007 v 21:32 | Reagovat

dopadlo to vyborne, jsem jen trochu v soku.... ;-) pekne, jen tak dal :-)

jen by mne zajimalo, kde se tam vzali Ti mozkomori....

15 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 25. června 2007 v 5:26 | Reagovat

dozvis se

16 bu bu | 25. června 2007 v 8:19 | Reagovat

dobre povidky

17 Susanne Susanne | E-mail | 25. června 2007 v 8:31 | Reagovat

úžasnýýýýýýý!!!!!!!!!!!!!!

18 KATY KATY | 25. června 2007 v 19:56 | Reagovat

skvele, prave som si precitala 2 kapitolky fakt super

19 tabby tabby | E-mail | Web | 27. června 2007 v 15:07 | Reagovat

Ha,ha nejvic me pobavil ten rozhovor mezi Harrym a jeho svedomim :0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama