20.kapitola (SM) - Famfrpálový konkurs

1. května 2007 v 18:55 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
A je tu JUBILEJNÍ KAPITOLKA!!! Je věnovaná nejen Martti (omlouvám se), ale taky všem, kteří čtou tuhle povídku. Jinak opět platí tos prvním komentářem, ale to už snad ani nemusím připomínat. Přeji příjemné počteníčko, doufám, že se bude líbit, i když je prakticky o ničem (slibuju, že další bude lepší - doufám)
Pasu-Hanka
20.kapitola - Famfrpálový konkurs
"Alexandro, jestli se okamžitě nevyhrabeš z tý postele, tak tě zleju tak, že budeš schnout minimálně měsíc!" budila svou kamarádku Lil, ale nemělo to takový účinek, jaký očekávala. Hnědovláska pouze zabručela něco v tom smyslu, že je ještě brzy, tak ať jí nechá spát, a přitáhla si přikrývku ještě těsněji k bradě.
"Proboha vstaň už!" zaúpěla zrzka a cloumala s ní dokud nějakou nešťastnou náhodou nespadla z postele.
"LILY!" vřískla Alex a snažila se vyprostit se z peřiny. Lil se v záchvatu smíchu snažila dostat se ke dveřím, aby mohla případně co nejrychleji utéct, což se jevilo jako celkem dobrý nápad, dalo by se říct ten nejlepší, protože se na ni Alex vrhla jen co postavila na nohy.
Popadla polštář, který měla po ruce a vrhla se na zrzku, která se s poplašeným výkřikem vyřítila z ložnice ven. Bohužel pro ni byla Alex příliš rychlá a cestou ze schodů ji mlátila polštářem hlava nehlava. Studenti, které cestou potkaly buďto uhýbali z cesty a když ne, schytali pár ran taky.
O pár okamžiků později se ve společenské místnosti odehrávala první světová-polštářová válka dvacátého století. Všichni proti všem. Všude se válelo peří a ozývaly se vítězné, pobavené nebo vyplašené výkřiky.
Jen jedna osoba Nebelvíru se neúčastnila této bitvy. Alex seděla na schodech, které vedly k ložnicím a které byly v té chvíli nejbezpečnější a pobaveně sledovala bílé sněhuláky mlátící se polštáři navzájem až do chvíle dokud dovnitř doslova nevletěla profesorka McGonagallová a nezačala křičet něco v tom smyslu, aby neřvali jak na lesy a chovali se přiměřeně svému věku a ne jako pětiletí caparti...
***************
"Jsi z toho konkursu nervózní?"
"Vypadám snad na to?"
"Jo."
"No vidíš, tak nechápu, proč se na to ptáš." Odvětila kousavě Alex a hodila po Lil rozmrzelý pohled. Za necelých patnáct minut měla být na hřišti, ale s tím si nedělala hlavu.
Přemýšlela, jestli se na to nemá raději vykašlat a zabývat se něčím podstatnějším - například takovým vyvoleným, který měl zničit Pána všeho zla. Jak by mu jenom měla pomoct, když ani neví, kdo to je? Kdy se s ním setká?
"Ani na to nemysli." Upozornila ji zrzka
"Na co?" zeptala se zmateně Alex
"Hele, znám tě sice krátkou dobu, ale mám tě přečtenou. Jestli si myslíš, že na ten konkurs nepudeš, tak to ses spletla. Vím, že chceš hrát v našem kolejním týmu a vím, že ti famfrpál jde..."
"Počkat! Jak to můžeš vědět?" skočila jí do řeči Alex
"...řekla mi to tvoje babička na tý oslavě tvého z-mrtvých-vstání." Vysvětlila Lil "Prostě jsem ti chtěla jen říct, aby ses nenechala odradit nervozitou."
"Eh-díky." Vysoukala ze sebe zaražená Alex.
"Není zač. Měla bys asi už vyrazit nebo to nestihneš." Upozornila ji a pokynula k budíku na jejím stolku.
"No dobře." Rezignovala Alex a změnila si oblečení, což jí díky tomu, že byla metamorfomág nedělalo žádný problém. Popadla svoje koště, ale u dveří se zarazila.
"Jdeš taky?" zeptala se nadějně Lil a hodila na ni psí oči
"To víš, že jo! Přece si to nenechám ujít." Přikývla s úsměvem a společně se vydaly na famfrpálové hřiště, kde už byla nastoupena většina uchazečů a celý tým.
"No to je dost." Prohodil jeden celkem pohledný sedmák
"Sklapni Sweete." prohodila znuděně Lil a on kupodivu opravdu sklapnul, jen po ní házel sem tam nějaké ty naštvané pohledy, ale tak, aby to neviděl Potter.
"Budu na tebe čekat na tribuně." Řekla ještě zrzka, věnovala své kamarádce ještě jeden povzbudivý úsměv a odešla.
"Jsi nervózní?" ozvalo se Alex u ucha až polekaně výskla a trhla sebou.
"Siriusi!" obořila se na svého kamaráda, který jí pobaveně sledoval, hned jakmile se otočila. "Málem jsem kvůli tobě dostala infarkt!" vyčetla mu a mírně se zamračila.
"Promiň, nechtěl jsem tě tak vylekat. Jen mi to nedalo..." Usmál se omluvně a upřeně se jí podíval do očí. Ve chvíli, kdy jako v hypnóze hleděla do jeho do jeho šedých očí, v ní vybuchl ohňostroj různých pocitů, ve kterých se nedokázala vyznat.
Přála si, aby ta chvíle neskončila, ale nakonec poslechla svůj vtíravý hlásek, který jí upozorňoval na to, že by se zase určitě spálila jako tenkrát, když chodila do Krásnohůlek a ještě ke všemu je to POUZE její kamarád. Nic víc, nic míň.
Dívka po chvíli opravdu odvrátila hlavu, jelikož to už nemohla vydržet a začala se věnovat Jamesovi, který mezitím dorazil i se svým týmem.
"...Vítám vás na konkursu na nebelvírského brankáře a střelce. Myslím, že nemá smysl to nějak prodlužovat, takže začneme. Nejdříve brankáři...ostatní si můžou jít sednou na tribunu." Začal rozdávat pokyny kapitán a pokynul skupince, která zůstala na hřišti, aby k němu přišla blíž.
Alex místo toho, aby se vydala na tribunu, se postavila trochu stranou, ale tak, aby viděla, co se děje na hracím poli. První účastník byl tak trochu nemotorný, jelikož chytil asi dvě rány z deseti - ten byl jasnej. Druhej to měl taky rychle za sebou - chytil jeden z deseti možných a to jen díky náhodě...
Třetí už na tom byl mnohem líp než jeho předchůdci - pět z deseti, čtvrtého raději ani nekomentovat, pátý byl nějaký páťák, který měl co dělat, aby se udržel na koštěti, natož aby chytal camrál, šestý byl zatím ze všech nejlepší a podle Alex i nejhezčí - tmavě hnědé, trošku delší vlasy mu elegantně padaly do obličeje, modré oči mu vesele jiskřily a měl překrásný úsměvem.
Prostě hezounek k pohledání. Pochytal devět střel a jakmile zachytil Alexandřin pohled, když přistával zpět na zem, mile se na ni usmál a ona mu úsměv opětovala. Líbil se jí, to zapřít nemohla, ale bála se zklamání.
Ještě moc kluků neměla, narazila dokonce i na pár týpků, kteří si s ní chtěli jen užít, naštěstí se z toho vždy ve zdraví vylízala, ale taky se chtěla konečně zbavit toho svého strachu ohledně kluků a všeho okolo. Musí se vzchopit. A začne s tím hned teď!
Byla nucena opět se vrátit do reality, protože už zbývali pouze dva adepti na post brankáře. Vedli si docela dobře až na to, že jeden byl skoro slepý (alespoň to tak vypadalo), takže nechytil pouze šest střel a druhý pravděpodobně trpěl halucinacemi, neboť se právě pokoušel sníst camrál, kterému kupodivu už po desáté zabránil přiblížit se k brankovým tyčím.
Byl by z něho dobrý brankář, ale takové riziko, jako je přijetí míčožrouta do týmu si James rozhodně na triko vzít nechtěl.
"Myslím, že výsledek je naprosto jasný. Novým nebelvírským brankářem se stává Mark Lernet." Oznámil skoro slavnostně a zatímco se s ním bavil o organizačních věcech, ostatní až na pár jedinců se odploužili zpátky do hradu. Mimochodem, byl to ten hezounek, který neustále nenápadně pokukoval po Alex a ona po něm.
"Takže adepti na střelce! Nástup!" zavolal James a povzbudivě se usmál na poslední skupinku, která k němu přišla. Po jeho boku stály ještě další dvě dívky, zřejmě taky střelkyně.
"Tohle jsou, dámy a pánové, Kristin Loveryová a Kelly Cherryová, nejlepší nebelvírské střelkyně za posledních dvacet let." Začal s úsměvem James. Kristin byla dívka s černými vlasy po ramena, přívětivým úsměvem a hnědýma očima, zatímco Kelly byla milá blondýnka s modrýma očima. Obě měly štíhlou postavu a bylo vidět, že jsou ohledně famfrpálu mají dost zkušeností (jen tak mimochodem to byly sedmačky).
"Fajn, takže začneme." Prohlásil James. Uchazečů bylo opravdu mnoho, něco kolem třiceti, ovšem hned v prvním, zahřívacím kole, kdy měli třikrát obletět famfrpálové hřiště, jich něco kolem deseti vypadlo. Buďto se nevznesli vůbec nebo byli příliš pomalí nebo cestou čirou náhodou spadli na zem. James při tom pohledu málem dostal infarkt.
Následoval nějaký zapeklitý slalom, při kterém vypadla zhruba třetina zbývajících a nakonec zbývalo už jen přelstít nového brankáře a dát gól. Alex se držela stranou, jelikož chtěla jít až mezi posledními a mezitím si očíhnout, jaké má brankář reakce při různých typech střel.
Zhruba po hodině přišla konečně na řadu. Nervozita ji už nadobro opustila, jelikož byla zase ve svém živlu. Lernet byl celkem dost dobrý, měla co dělat, aby ho oklamala, ale i přes to se jí to skvěle dařilo. Lily se usmívala od ucha k uchu a Sirius s Remem, kteří seděli vedle ní, nepřestávali vycházet z údivu. Tušili, že bude dobré, ale až tolik? To je opravdu překvapilo.
Zhruba po deseti minutách slétla Alex konečně dolů, ale nedávala na sobě až příliš znát emoce. Na tváři měla lehký úsměvem, ale ve skutečnosti by nejraději objímala celý svět. Byla si jistá tím, že by na ni bratr byl určitě hrdý, i když to byl pouze obyčejný konkurs. Užila si to.
"Gratuluju Alex, právě si získala místo v nebelvírském famfrpálové týmu." Usmál se na ni James a objal ji. Ostatní neúspěšní uchazeči s mručením odešli pryč a Alex se zatím seznámila se zbytkem týmu. Jak zjistila, tak byly spolu s Kristin a Kelly jediné holky v týmu, ale to nikomu jak se zdá nevadilo.
"Slečno Woodová, pojďte prosím se mnou." Vyzvala ji profesorka McGonagallová, která se tam kdoví jak objevila.
"Ale já to neprovedla! Vážně ne." Vyhrkla hned Alex
"Co prosím?" zeptala se zmatená profesorka "Co jste neprovedla?"
"Nic." Odpověděla hned dívka. Třeba o tom ještě nevědí pomyslela si a raději už byla zticha. Profesorka si ji přeměřila podezíravým pohledem, ale víc se k tomu nevyjadřovala.
"Pojďte prosím se mnou. Ředitel s vámi chce mluvit." Řekla velice vážným tónem až se Alex zděsila toho, co ji asi chce. Lehce přikývla, dala svoje koště do opatrování k Lily a vydala se směrem k hradu v závěsu za profesorkou.
Prosíííííím o komentáře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | 1. května 2007 v 19:15 | Reagovat

Super:-)

2 III III | 1. května 2007 v 19:31 | Reagovat

bezva

3 kreveta kreveta | 1. května 2007 v 19:56 | Reagovat

moc hezka kapitolka...:-)...ale takhle nas napinat...:-)...uz se moc tesim na dalsi a jsem zvedava co s ni chce Brumbal probirat:-)

4 Wigy Wigy | 1. května 2007 v 20:41 | Reagovat

Pěkný, ale copak jí asi může chtít? Doufám,, že mi to brzo napíšeš=o)

5 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 1. května 2007 v 21:07 | Reagovat

bezva kapitolka...=) fakt super!!

6 Dark Dark | Web | 1. května 2007 v 21:07 | Reagovat

naprosto supa kapitolka=)) jo ten odkaz si sem dát můžete=)))

7 Mariana Mariana | Web | 2. května 2007 v 8:31 | Reagovat

Téda, jsem napnutá co jí asi chce.

8 Bára Káravá Bára Káravá | 2. května 2007 v 9:00 | Reagovat

Tak jsem zpět, ale nevím zda má cenu pokračovat v tvorbě. Přečtěte si oznámení na: Baruncinypovidky.blog.cz

9 Lily Lily | 2. května 2007 v 9:42 | Reagovat

bezvadné..jsem uplně natěšená očem bude ten rozhovor.. páni.. už se hrozně.. těším. a tohle bylo moc fajn..

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 2. května 2007 v 14:49 | Reagovat

pjekný..

11 Polgara Polgara | E-mail | Web | 2. května 2007 v 16:47 | Reagovat

Moc pěkný a jsem zvědavá, co ji Brumbál chce

12 Tana Tana | Web | 2. května 2007 v 17:21 | Reagovat

pekne

13 romais romais | Web | 2. května 2007 v 18:57 | Reagovat

Mooooooooooooooooooc klááááááááááááááásnýýýýýýýýýýý =o)

14 Arcona Arcona | 2. května 2007 v 19:09 | Reagovat

nádherný :-)

15 Areneis Areneis | E-mail | Web | 2. května 2007 v 20:31 | Reagovat

skvělýýý

16 moreen moreen | Web | 4. května 2007 v 18:33 | Reagovat

bezva, super, úžasná, skvělá povídka.. doufám, že bude pokráčko co nejdřív :o)

17 kika kika | 4. května 2007 v 19:53 | Reagovat

naaaaddddddddhernýýý.kdy bude pokráčko?

18 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 14:32 | Reagovat

supr kapitola a jelikož jsem napnnutá jak nevim co tak jdu rychle dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama