21.kapitola (SM) - Proč?

4. května 2007 v 19:34 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Takže: tuhle kapitolku bych chtěla věnovat Giner (to s 1.komentářem platí stále) a taky bych vám chtěla oznámit, že se v této povídce budou občas vyskytovat i myšlenky hlavní postavy (Alexandry). Budou barevně znázorněné, takže by neměl být problém je poznat. Přeji vám hezké počteníčko. ( A za komentáře, které mi píšete mockrát děkuju. Díky nim je tady tahle kapitolka. ) Pasu - Hanka
21.kapitola - Proč???
"Dobrý den, pane řediteli." Pozdravila slušně Alex a usadila se do nabízeného křesla.
"Dobrý Alexandro..." Sakra, proč se tváří, jako kdyby někdo umřel? "...Víš, potřeboval bych s tebou probrat jednu velice vážnou věc." Začal rozvážně.
"A jakou?" Že by už na ten menší žertík přišel???
"Jde o tvojí babičku."
"Co je s ní?" zeptala se vyděšeně dívka
"Dnes, asi před dvěma hodinami, napadli její dům smrtijedi. Pár jich bylo zatčeno, jelikož se tam bystrozoři přemístili v čas, ale pár jich také uteklo. Tvoje babička je... vážně zraněná a leží v nemocnici u svatého Munga." Řekl smutně. Alex seděla, jako opařená a vstřebávala všechny nově příchozí informace. Smrtijedi u nás doma, babička zraněná v nemocnici... Proboha, to je snad zlej sen!
"Pane profesore, prosím, dovolte mi jít za ní. Prosíííím." Zaškemrala a prosebně se na ředitele podívala.
"S tím sem počítal. Vezmeme to teď hned letaxem." Oznámil jí ředitel a vykročil ke krbu. Pak se společně odletaxovali k Mungovi a šli přímo k pokoji, ve kterém byla Alexandřina babička.
"Její stav je stabilizovaný, ale ta zranění jsou vážná." Řekl jim doktor na chodbě, ještě před tím než vstoupili dovnitř.
"Dostane se z toho?" zašeptala s obavou v hlase mladá dívka a nadějně se na léčitele podívala.
"Uvidíme za pár dní." Odvětil a pustil je dovnitř. "Prosím snažte se ji příliš nerozrušit nebo tak něco. A návštěvy jen omezeně, tak na pět minut. Musí odpočívat." Poprosil je ještě než odešel. Alex přešla k posteli na které ležela jediná osoba, která jí na tomto světě zbyla (když nepočítáme příbuzné, které neměla moc v lásce zrovna jako oni ji) a posadila se na její okraj.
"Holčičko moje..." zašeptala stará paní a usmála se na svou vnučku, která ji chytla za ruku a se slzami v očích ji pozorovala.
"Ahoj babičko." Zašeptla na oplátku a po tváři se jí skutálela osaměla slza.
"Neplač holčičko, bude dobře." Zachraptěla stařenka, i když věděla, že je to lež. Už nikdy nebude nic jako dřív.
"KONEC NÁVŠTĚV!" Rozezněl se na chodbě hlas sestry, která později nakoukla i do pokoje paní Walterové.
"Tak se měj hezky Andy a nezlob." Řekla velice potichu Alexandřina babička a políbila svou milovanou vnučku na čelo.
"Jak žes mi to řekla?" divila se dívka.
"Andy. Copak se ti to nelíbí?" zeptala se s poťouchlým úsměvem a pohladila ji po tváři.
"Ne... teda vlastně ano... já jen, že... tak mi vždycky říkal jenom brácha." Vysvětlila a opatrně, v rámci možností, objala svou babičku. "Mám tě hrozně moc moc moc ráda." Zašeptala, naposledy se na ni usmála a odešla za svým profesorem, který celou dobu čekal na chodbě, jelikož jim chtěl dát trochu soukromí.
"Vrátíme se zpátky do školy." Oznámil jí a tak se spolu odletaxovali zpátky do Bradavic...
****************
Alex byla po několik dalších dnů jako tělo bez života. Její přátelé nechápali tak náhlou změnu její nálady a ona jim to nechtěla říct. V hodinách jen stěží dávala pozor a každý den vyhlížela sovu s dopisem z nemocnice, ve kterém by jí napsali o stavu její babičky. Žádný ale nepřišel.
Byl pátek večer a Alex seděla ve společenské místnosti spolu s Lily, Jamesem a Remusem v křeslech u krbu a nepřítomně zírala do plamenů. Pomalu přestávala doufat v to, že se jí vůbec z nemocnice ozvou.
Jestli do zítra nepřijde nějaká zpráva, tak půjdu za Brumbálem a jestli mě tam nabude chtít pustit, tak prostě zdrhnu.
"Alex." Dloubla do ní Lily, aby si vyžádala alespoň trochu pozornosti.
"Hmm?" otočila se na ni hnědovláska a probodla ji tázavým pohledem.
"Já... totiž... stalo se něco?" zeptala se váhavě. Alex znervózněla. Upíral se na ni pohled všech jejích přátel, kteří si o ni dělali starosti. Jenže ona jim to nechtěla říct. I přes to, že jsou pro ni něco jako rodina, nechtěla se jim svěřit. Ani sama nevěděla proč.
"Promiň, ale..." nedokončila větu, jelikož si všimla, že se něco světlého blíží noční oblohou přímo k nebelvírské věži. Vyskočila na nohy, přeběhla k oknu, doprovázena zmateným pohledem svých kamarádů a otevřela ho. Nemusela čekat dlouho. Za pár okamžiků dovnitř vletěla majestátná sova sněžná a přistála přímo před Alex.
V místnosti už bylo jen pár opozdilců, všichni ostatní už spali, protože bylo něco kolem půl desáté a zítra se mělo jít do Prasinek. Dívka se váhavě sehnula k sově a odvázala jí od nohy dopis.
Ani se nenadála a posel vyletěl oknem ven a zmizel na obzoru aniž by dostal nějakou mlsku nebo si jen odpočinul. Alex nad tím jen zakroutila hlavou a blíže si prohlédla právě příchozí poštu.
Byla to černá obálka se stříbrnou lilií na pravé straně, kde byla také stříbrným inkoustem napsána adresa. Ač si to nerada připouštěla, začínala tušit, co se v něm píše. Ruce se jí třásly, srdce jí bilo jako o závod, ale i tak se jí podařilo roztrhnout obálku a vyndat jak jinak než černý pergamen, na kterém bylo úhledným stříbrným písmem napsáno:
Drahá slečno Woodová,
S nesmírnou lítostí vám oznamujeme, že vaše babička Elena Walterová dnes v noci ve 23:12 zemřela na následky svých zranění. Přijměte prosím naši upřímnou soustrast.
William Lary
Ředitel nemocnice sv. Munga
První slza, druhá, třetí, čtvrtá... Alex najednou pohltil smutek, bolest a prázdno. Co hůř: měla pocit, že někdo vyrval kus její duše a místo ní zůstala jen prázdnota. Zmuchlala v ruce dopis a vytratila ze společenské místnosti, aniž by věděla, kam vlastně utíká zanechávaje za sebou zmatené přátele. Potřebovala být sama.
Přes slzy neviděla na cestu, takže cestou shodila i pár brnění a obrazů. Bylo jí to ale jedno. Život si s ní krutě pohrával a vzal jí i to nejcennější, co na tomto světě měla. Rodinu.
Vyběhla ven z hradu a zastavila se až na dřevěném mostě, který vedl přes hluboké údolí. Zhroutila se na zem a rozplakala se.
PROČ? Proč je ke mně život tak nespravedlivý? Co sem komu udělala? Proč musím prožívat takové peklo, PROČ? Copak nestačí, že jsem přišla i o rodiče a brášku, které jsem tolik milovala a život bych za ně dala? To mi musel vzít i ji? Celý život jen pomáhala lidem, nezasloužila si zemřít! Tak sakra proč?!
Celé její tělo se otřásalo vzlyky, přes všechnu tu bolest nevnímala ani chlad, který jí zalézal pod kůži. Nevnímala vůbec nic. Utápěla se ve svých vzpomínkách a nevnímala okolí kolem sebe...
************
"Kam šla?" zeptal se inteligentně James a ukázal prstem na portrét Buclaté dámy, ve kterém zmizela jeho kamarádka.
"Nevím, ale nelíbí se mi to." Prohlásil rozhodně Remus.
"No to mně taky ne, ale co když... třeba chce být jen na chvíli sama, i když na druhou stranu... nevíte od koho by mohl být ten dopis?" zeptala se zamyšleně Lily
"Jaký dopis?" zajímal se Sirius, který se právě vrátil od Brumbála. "A kde je Alex?"
"No to je právě to! Alex přišel nějaký dopis...myslím, že byl černej a hned jakmile si ho přečetla, tak utekla pryč." Vysvětlil James a nervózně se podíval ke vchodu do nebelvírské věže.
"Cože?!" vyjekl Sirius.
"Co jančíš?" nechápal Remus
"Jdu zrovna od Brumbála. Chtěl jsem se ho zeptat, jestli náhodou neví co se to děje poslední dobou s Alexandrou a on mi řekl, že před několika dny napadli smrtijedi dům její babičky a tu přitom vážně zranili a tak teď leží u Munga. Proto byla taková, jaká byla! Čekala na nějaký dopis z nemocnice a měla o ni prostě strach! A jestli jí teď přišel černý dopis, rozhodně to nevěstí něco dobrýho!"
"A sakra." Vydechl James a šokovaně se podíval na svého nejlepšího kamaráda. "Takže ty myslíš..."
"Já nemyslím..." přerušil ho Sirius. "Já jen říkám, že ji teď budeme muset najít, a to co nejrychleji, protože by domohla něco udělat."
"Že by toho byla schopná?" zeptala se mírně vyděšeně Lily a zvedla se z křesla připravena vyrazit.
"To nevím, ale přemýšlej: Co bys asi dělala ty, kdybys před dvěma měsíci přišla o rodiče a o bratra a teď si ztratila i babičku?"
"No... nevím. Přinejmenším bych se opila do němoty, abych zahnala tu bolest." Přiznala Lily. "Ale jak ji chcete najít? Hrad je velikej a kdoví, kde je? Navíc, už je tma."
"Co Pobertův plánek?" navrhl Remus, který se prozatím držel zpátky.
"Po...Co?" nechápala zrzka, ale to už James vyrazil nahoru do pokoje a za pár okamžiků byl zpátky i s kusem pergamenu v ruce.
"A tohle je co?" založila ruce na prsou Lil a mírně nadzdvihla obočí nechápaje, co chce s tím kusem papíru dělat.
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Odříkal 'klíč' James a poklepal na plánek hůlkou. Když Lily uviděla kompletní plánek Bradavic, spadla jí údivem dolní čelist až na podlahu.
"Když se něčemu divíš, Lil, tak alespoň zavři pusu." Zasmál se Sirius za což si vysloužil menší pohlavek od jmenované dívky.
"Tak co?" zeptal se Jamese Remus, který už nějakých těch pět minut zíral do plánku.
"Mám ji!" vykřikl radostně brýlatý chlapec, až se po něm pár studentů otočilo. "Co koukáte?" utrousil ne zrovna dvakrát přívětivě a dál se věnoval mapce. "Je u toho dřevěného mostu nad tím údolím." Oznámil svým kamarádům.
"Cože?! Jak se tak daleko dostala? Vždyť je to skoro kilometr od Bradavic!"
"To nevím," odvětil James a pak se s nesmírnou vážností podíval na své kamarády. "...ale není sama."
Prosíííííím napište alespoň krátký komentík za svou osobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...

klik

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 4. května 2007 v 19:42 | Reagovat

Jééé!Bylo to dobrý, ale: Proč! Proč jsi ji musela nechat umřííít.... (hele, mám první komentář...)

2 Arcona Arcona | 4. května 2007 v 19:45 | Reagovat

nádherný, doufám, že kapitolka bude co nejdřív :-)

3 Polgara Polgara | E-mail | Web | 4. května 2007 v 19:53 | Reagovat

supr kapitolka

4 Verísek Verísek | Web | 4. května 2007 v 19:54 | Reagovat

Ahojky. Kapitolka byla nádherná jako vždy. Ale tohle si Alex nezasloužila, chudák takhle ji nakládat samími horšími a horšími situacemi. Vím, nějak přece se to musí oživit, ale prostě ..... Však doufám víš co tím chci říct. Bohužel i tohle se stává a život je prostě život i když je to jen ten povídkoví. Doufám, že další kapča bude co nejdřív. Páček a dík za krásný počteníčko.

5 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 4. května 2007 v 19:59 | Reagovat

Verisek, Arcona: Další bude, až ji napíšu. (možná, že kdybych se opravdu hodně snažila, mohla by být třeba už v neděli,ale nic neslibuju) - Komentáře mě povzbudzujů, takže to prakticky záleží jen na vás. :)

6 Verísek Verísek | Web | 4. května 2007 v 20:16 | Reagovat

Neboj. My to nemyslíme až tak doslovně. Jasně, že se těšíme na další, ale do ničeho tě nehoníme. To si radši počkáme :-))

7 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | Web | 4. května 2007 v 20:54 | Reagovat

Nádherný hororový psycho! samozrějmě je strašný, že jí umřela babička, ale tak nějak jsem s tim počítal, takže mě to nepřekvapilo. Jinak kapitola prostě skvělá! Až na ten konec! Grrrrr! Nesnášim useknutý konce!

8 Petra Petra | E-mail | Web | 4. května 2007 v 21:24 | Reagovat

Tak tahle kapitolka byla trochu smutnějšího rázu,ale nevím proč chudinku Alex ještě víc trápíš,už si toho přece protrpěla dost.S babičkou jsem sice čekaka že asi umře,ale ne tak brzo.A ten konec,za takový konce bych vraždila,tak aspoň napiš další kapitolku co nejdřív.Tak to bude asi včechno.

9 uja uja | Web | 4. května 2007 v 21:25 | Reagovat

Kapitola je super, ale ten konec se mi zrovna dvakrat nelibi :-D

10 Giner Giner | 4. května 2007 v 21:25 | Reagovat

Skvělá kapitolka, ale je mi ALex hrozně líto, musí být hrozné přijít o celou rodinu...

11 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 4. května 2007 v 21:30 | Reagovat

Ty jo, ta holka si toho teda musí vytrpět..=( Souhlasím, že s tou babičkou bylo docela jasný, že umře..=( No tak doufám, že pokráčko bude brzo, jsem zvědavá co bude dál..=)

12 moreen moreen | Web | 4. května 2007 v 21:45 | Reagovat

hezky podaný, ale nesmírně smutný.. chudák alex, doufám, že neudělá nějakou blbost

13 Ililik Ililik | E-mail | Web | 5. května 2007 v 9:33 | Reagovat

Máš moc pěkný blog. A hlavně zajímavé povídky. Zhltla jsem se jedním dechem. Když budeš mít čas tak se jukni na můj blogís. Dík

14 Areneis Areneis | E-mail | Web | 5. května 2007 v 9:52 | Reagovat

skvělý

15 notechiska notechiska | 5. května 2007 v 11:12 | Reagovat

super jenom by mě zajímalo s kým tam je :-)

16 xmona xmona | Web | 5. května 2007 v 11:15 | Reagovat

pěkný s kým tam je??

17 romais romais | Web | 5. května 2007 v 15:04 | Reagovat

Rychle další kapitolku prosíííííííííííííím...

18 kika kika | 5. května 2007 v 15:07 | Reagovat

moc smutný  .skoro jsem se rozbrečela -ne tak docela ale cítila jsem že jestli to budu číst ještě déle tak to už nevydržim.že se nestydíš takhle alex trápit.

19 lonka lonka | 5. května 2007 v 15:47 | Reagovat

dooost dobrá kapitolka honem další :-)

20 Wigy Wigy | 5. května 2007 v 19:03 | Reagovat

Cože?!? A ským tam je!?!=o)

Dokonalá kapitolka akorát trošičku smutná....

21 tatze tatze | 6. května 2007 v 19:58 | Reagovat

další kapitola honem jinak zdechnu

22 Arjuska Arjuska | Web | 11. května 2007 v 15:37 | Reagovat

jo taky bych jí brala

23 Marjet Marjet | 24. května 2007 v 20:20 | Reagovat

Kdo je tam s ní???????????????

24 MarS MarS | 27. května 2007 v 12:36 | Reagovat

teda zase takovej desnej konec - vrazdiiiiit ;)

ale jinak moc pekne :)

25 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 14:42 | Reagovat

ježiši né, kdo je s ní??? ááá já musim dál...chudák Alex je mi jí tak líto, musí to mít hrozný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama