2.kapitola (LMP) - Stěhování

7. května 2007 v 20:41 | pasu-Hanka |  Lily Melody Potterová {I.}
Tahle kapitolka je vlastně o ničem, ale slibuju, že další bude lepší (doufám). Přeji příjemné počteníčko
Pasu-Hanka
2.kapitola - Stěhování
"Lily dělej! Nebo pojedeme bez tebe!" křičela na dívku maminka, která na ni spolu se svým manželem už přes deset minut čekala u auta. Celé dva dny létali po úřadech a vyřizovali různé smlouvy a všelijaké takové zbytečnosti týkající se stěhování. Prostě hrůza.. Věci měli zabalené v cuku letu, jelikož mohli bez starostí použít hůlku a na úřadech měli pár známých, díky kterým všechno perfektně stihli.
Paní Whiteová byla už značně nervózní, jelikož se její dcera poměrně dost dlouho loučila se starým domovem. Jí samotné taky nebylo zrovna hej, ale musela být silná. Lily obešla každý kout jejich pozemku, který naštěstí nebyl nijak velký a snažila se zapamatovat si každičký detail místa, na kterém strávila dětství.
"Už běžím!" odvětila Lily, ještě naposledy pohlédla do svého pokoje a vyběhla ven. Po tvářích se jí kutálely slzy stesku a to ještě ani nevyjeli. Vůbec to nevypadalo, že by se měli stěhovat. Kufry a nábytek, to všechno se vešlo do jedné větší krabice a ta se zase vešla do jedné igelitové tašky. Její rodiče totiž zmenšili všechny věci, které si chtěli vzít s sebou, takže v domě zbyly jen holé stěny a navíc se v autě nemuseli mačkat jako sardinky.
Ještě než dívka nastoupila do auta, ohlédla se po svém domově, který musí po třinácti letech opustit. Slané potůčky slz jí tekly po tvářích, když si vzpomněla, co všechno zde zažila a co všechno opouští.
"No tak Lily, pojď už." Popohnala ji tiše maminka a nastoupila do auta. Sama měla co dělat, aby se také nerozbrečela. To, že teď budou všichni v bezpečí a hlavně jejich milovaná, i když nevlastní, dcerka ji pohánělo kupředu a dodávalo potřebnou sílu. Dívka si smutně povzdechla a nastoupila do vozu. Svůj batůžek, ve kterém měla všechny svoje nejdůležitější a nejpotřebnější věci, si položila na sedadlo vedle sebe a vyndala z něj discmana.
Tatínek nastartoval a auto se rozjelo. Lily ze zadního okénka pozorovala vzdalující se dům až dokud neodbočili na hlavní silnici. Pak se jí ztratil z dohledu. Dala si do uší sluchátka a při tom nepřestala pozorovat okolní krajinu. Bude jí to tu všechno chybět. Ale možná se sem vrátí až bude plnoletá čarodějka, tedy pokud se toho vůbec dožije.
Zaposlouchala se do smutné, ale krásné melodie její oblíbené písničky, která teď přesně vystihovala její situaci. Sledovala okolí a nevnímala rozhovor obou rodičů. Nevěděla, kam jedou a ani ji to moc nezajímalo. Ovšem jakmile jen tak náhodou zaslechla útržek z řeči její maminky rázem ožila.
"Říkala jsi letadlo?" skočila jim do řeči, i když věděla, že je to dost neslušné. Musela se ujistit, jestli dobře slyšela.
"Ano říkala jsem letadlo." Přitakala maminka a trochu se pousmála. Věděla totiž, že si Lily hrozně moc přeje alespoň jednou letět opravdovým letadlem, tak proč jí to při takové skvělé příležitosti neumožnit?
"Pojedeme do Prahy na Ruzyňské letiště a odtamtud poletíme do Londýna." Seznámil ji s plánem její táta a ve zpětném zrcátku mohl vidět, jak s e tvář jeho dcerky rozzářila štěstím a nadšením. Byl moc rád, že se jí zlepšila nálada.
"Já poletím letadlem! Jupí!" smála se zvesela, div na zadní sedačce radostí netancovala. Nebylo k tomu ale daleko, naštěstí vzadu nebylo tolik volného prostoru. Její rodiče se na sebe usmáli. Rádi sledovali svou dcerku, když se raduje a když je šťastná. Vždy je to zahřálo u srdce.
Cesta na letiště proběhla celkem rychle. Zhruba za půl hodiny byli v Praze, jelikož Lilyin táta řídí jako drak. Samozřejmě v rámci zákona. Lil celou dobu poslouchala jednu písničku za druhou a pokyvovala přitom hlavou do rytmu, což značilo o její dobré náladě.
"Už jsme tady." Oznámil John rodině, ale slyšela ho pouze jeho žena. Mírně se pousmál a natáhl se dozadu za účelem vyndat dcerce z ucha sluchátko. Když tak učinil, tázavě se na něj podívala.
"Jsme tady." Opakoval jí to, co před chvílí řekla a vystoupil z auta. Lily si discmana znovu uložila do batůžku a vylezla ven. Uchváceně se rozhlížela kolem sebe. Byla to nádhera. Všude okolo ní stála obrovská letadla, která si od sebe udržovala určitou vzdálenost, ale nevypadalo to, že by měli někdy vzlétnout. Zarazila se. Přišlo jí to trochu víc divné, že tu nejsou žádní lidé a taky že to spíš vypadá jako nějaké muzeum.
"Mami." Otočila se na mamču a ukázala kolem sebe. "Tohle je letiště? Mně to přijde spíš jako nějaký muzeum. A nejsou tu žádní lidé." Zamračila se a ještě jednou se raději pořádně rozhlédla, jestli jí náhodou něco neuteklo nebo něco přehlédla.
"Máš pravdu. Tohle je muzeum a je dobře, že tu nejsou žádní lidé, protože by nás mohli vidět kouzlit." Pousmála se maminka.
"Aha. A kdy půjdeme na letiště? A co bude s našim autem? To ho tu jen tak necháme?" vyptávala se zvědavě
"Ne nenecháme. Auto zmenšíme a strčíme ho do krabice k ostatním věcem a na letiště se přemístíme." Vysvětlila jí mamka a ukázala na tatínka, který právě zmenšil vůz a strčil ho do tašky, kterou držel v druhé ruce.
"Tak a je to. Teď se mě chytněte a přemístíme se na letiště. Je tam totiž jedna místnost určená pro přemísťování." Dodal rychle, jelikož se jeho ratolest znovu nadechovala k další otázce.
"A do té místnosti nechodí mudlové?" zeptala se stejně.
"Ne neměj strach. Mudlové se tam nedostanou a nikdo nás neuvidí." Ubezpečil ji tatínek a podal jí ruku. Lily, jako poslušné dítě se ho chytla a pak se všichni společně přemístili na letiště.
"Zvládli jsme to." Oddechla si paní Whiteová a starostlivě poklekla ke své dceři. "Je ti dobře zlato?" prohlížela si ji
"Ano. Už je to dobrý. Jen se mi trochu motá hlava." Ujistila ji a pro jistotu se opřela o zeď, kdyby náhodou chtěla navštívit podlahu. "Už to přešlo." Řekla po chvíli a nedočkavě se na mamku podívala.
"Tak dobře. Chytni se mě za ruku, ať se nám neztratíš." Nařídila jí mamka a pak spolu ruku v ruce vyšli ven, kde na ně čekal John (tatínek).
"Letadlo odlétá za deset minut. Měli bychom si pospíšit. Pojďte za mnou." Prošli kontrolou a za chvíli už nasedali do letadla. Nemuseli čekat dlouho a vzneslo se do vzduchu. Zatímco si Lily užívala ten pocit, že konečně letí letadlem, její rodiče měli co dělat, aby se nepo...aby se jim neudělalo nevolno od žaludku. Létání po mudlovsku zřejmě nebude jejích nejsilnější stránka.
Cesta jim podle Lily utekla až příliš rychle a vůbec se jí nechtělo z letadla vystoupit, ale její rodiče jí z něj doslova vykopali, protože sami potřebovali na vzduch. Když se více méně vzpamatovali, vydali se do přemisťovací místnosti, kde na ně měl čekat profesor Brumbál.
"Dědo!" vypískla Lily a vrhla se mu do náručí. Neviděla ho teprve dva dny a už se jí po něm stýskalo. Profesor ihned poznal, že udělali jen dobře, když se nepřemístili rovnou, ale dali přednost mudlovskému způsobu.
"A líbilo se ti to?" zeptal se jí a v očích mu hrály pobavené jiskřičky.
"Ano! Hrozně hrozně moc." Přitakala horlivě. To už k nim došli i její rodiče a vypadalo to, že mají na letadla úplně odlišný názor než jejich dcerka. Byli úplně zelení a nějací skleslí.
"Ahoj Albusi." Pozdravila ho mdle Izabela a pokusila se o úsměv. Lilyin táta jen kývl na pozdrav, protože kdyby promluvil, tak by se zřejmě musel běžet blíže seznámit se záchodovou mísou a to se mu jaksi nechtělo.
"Zdravím. Koukám, že Lily je asi jediná, kdo si ten let doopravdy užil." Spiklenecky na zrzku mrkl a objal ji kolem ramen. "Myslíte si, že jste schopní se přemístit?" zeptal se jich pobaveně. Rodiče pouze přikývli a chytli se ho za nabízenou ruku, protože nevěděli, kam se vlastně mají přemístit. Ozvalo se hlasité PRÁSK! a všichni čtyři zmizeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xmona xmona | Web | 7. května 2007 v 20:54 | Reagovat

super nemám slov!!

2 romais romais | Web | 7. května 2007 v 21:06 | Reagovat

fakt úžasný...moc se těším na další kapitolku :-)

3 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 7. května 2007 v 21:12 | Reagovat

super, fakt pěkný!!!

4 gigi gigi | Web | 7. května 2007 v 21:16 | Reagovat

Jej! Líbí se mi to čím dál tím víc...

5 aenda aenda | E-mail | Web | 8. května 2007 v 6:32 | Reagovat

Super moc... super Pls dál vážně píšeš úžasně

6 Sherina Sherina | 8. května 2007 v 9:01 | Reagovat

moc pěkný, už se těším na jejich setkání s Harrym :)

7 uja uja | 8. května 2007 v 10:52 | Reagovat

paráda jan tak dál

8 Wigy Wigy | 8. května 2007 v 13:13 | Reagovat

Krásný, už se nemůžu dočkat Lilyna setkání s bráchou...=o)

9 katie katie | Web | 8. května 2007 v 17:51 | Reagovat

super bomba nádhera

10 kika kika | 8. května 2007 v 20:12 | Reagovat

skvělý.taky se těšim na to až se setkají s harrym.chudáček malej.jeho sestra má rodinu a on příšerný příbuzný.vůbec bych se nedivila kdyby se sesypal.navíc ještě brumbál a oslovení děda........harry bude asi pěkně vykulenej.už se nemůžu dočkat

11 T.M.K T.M.K | 9. května 2007 v 22:47 | Reagovat

Krása.

12 tabby tabby | E-mail | Web | 10. května 2007 v 12:12 | Reagovat

uz aby by tu byla dalsi se ti diviim jak to stihas

13 šarlot šarlot | Web | 23. června 2007 v 15:33 | Reagovat

no velice pěkný, jen mi pořád nejde do hlavy, že když žije v čechách tak musí umět alespon nějak česky a brumbál přece mluví anglicky, no prostě, radši to neřešit, jinak mooc hezkž

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama