Úplněk

11. dubna 2007 v 18:42 | pasu-Hanka |  Splněné přání
Tato kapitola je tak průměrně dlouhá, ale i přes to se vám snad bude líbit. Nedávno jsem si udělala takovou malou exkurzi do budoucího děje této povídky a tímto vám oznamuji, že se máte na co těšit (tedy pokud tuhle povídku vydržím psát :). Budu se snažit psát kapitolky co nejzajímavější a trochu delší, ale nic neslibuju. Tak. Konec povídání a vzhůru do čtení...
P.S.: Za komentíky budu vděčná. Vždycky mě povzbudí a popoženou v psaní, takže se kapitolky snažím napsat co nejrychleji to jde.
P.S.S.: Tato kapitolka je věnovaná Petře. Gratuluji.
P.S.S.S.: to s prvním komentem platí stále
Úplněk
Ani se nenadáli a byl tu konec měsíce. Bylo to vlastně dost krutý, protože hned jakmile Remus vypadl z ošetřovny, tak ho čekal nemilý výhled do budoucnosti - bude se tam muset za dva týdny zase vrátit, jelikož bude úplněk. Na kouzlo, které Katie provedla už všichni zapomněli. Vlastně skoro všichni. Remus se stále přesvědčoval, že to přece není možné, aby mu pomohlo nějaké vymyšlené kouzlo, ale v koutku duše stále doufal v zázrak.
Tento rok byl říjen obzvlášť studený a většina studentů byla ráda, když vyučování skončilo a oni se mohli jít zahřát do svých společenských místností. Podobně na tom byli i Poberti a jejich dívky - Kate a Lily. Venku bylo většinou sychravo a foukal studený vítr, takže byli zalezlí v útrobách hradu. Buďto hráli nějaké kouzelnické hry nebo si jen tak povídali.
Kluci plánovali, co budou dělat o přicházejícím úplňku, pokud by kouzlo nezabralo a dalo by se říct, že se na ten den těšili. Přece jen je to pouze jednou za měsíc. Od ředitele měli povolenku, že mohou dělat Removi společnost, aby si nijak neublížil a netrpěl sám. Brumbál klukům sice tak trochu vynadal, ale na druhou stranu chápal jejich touhu pomoci kamarádovi, a tak je ani nevyloučil ze školy a nenahlásil ministerstvu.
Učitelé dávali žákům ve škole pořádně zabrat, a odvolávali se většinou na to, že se blíží zkoušky. Úkoly se studentům hromadily jako spadané listí venku a přibývalo žáků, kteří byli zahrabáni v knížkách a učili se na hodiny, ve kterých se teď dost často zkoušelo a psaly se různé testy. Prostě děs a hrůza.
Madame Pomfreyová si už připravovala uklidňující a povzbuzující lektvary, jelikož už zase začínal ten studijní záchvat u pátých a sedmých ročníků, kteří měli letos skládat NKÚ a OVCE.
Naši hlavní hrdinové měli taky co dělat, aby to všechno do školy stíhali. James se Siriusem si většinou, jako obvykle, nechávali všechno na poslední chvíli, takže pak dělali úkoly dlouho do noci. Kate se nad nimi občas, vlastně dost často, slitovala a dávala jim svůj úkol tajně opsat, ale hlavně tak, aby to neviděla Lily.
Se Siriusem se zase o něco sblížila a oba byli nad míru šťastní a spokojení, že mají jeden druhého. Podobně tomu bylo i u Lily s Jamesem, kteří byli jako dvě školní hrdličky a dost často se spolu někam vypařili. Prostě klasika.
Nadešel den D a hodina H. Remus se za doprovodu madame Pomfreyové vydal k vrbě mlátičce, kam měli hned co ošetřovatelka odejde dorazit i ostatní Poberti, zatímco Lily s Kate si šli lehnout, aby mohli brzy ráno vstávat a setkat se s kluky.
Remus nervózně přešlapoval sem a tam a neustále se díval na rostoucí měsíc. Za pár okamžiků by se mělo ukázat, zda ta kouzelná formule opravdu zabrala, nebo zda bude muset trpět přeměnami až do konce života. Jeho kamarádi, proměnění do své zvířecí podoby, ho neustále sledovali a čekali na to, co bude následovat.
Úplňkový měsíc ozářil šestnáctiletého chlapce a ten se zhroutil na zem. Začal se pomalu proměňovat v krvežíznivou bestii, ale tentokrát bylo něco jinak. Necítil žádnou bolest ani křeče. Prostě nic. Jen se proměnil ve vlkodlaka a vůbec při té přeměně netrpěl. Byla to doslova a do písmene procházka růžovým sadem oproti minulému měsíci. Jako by byl pouze zvěromágem, který se mění v nějaké zvíře z vlastní vůle.
Překvapeně se podíval (už jako vlkodlak) na své přátele, kteří ho celou dobu udiveně sledovali. Také si všimli, že je něco jinak než obvykle. Jindy se jejich kamarád svíjí v bolestných křečích a většinou se ta přeměna neobejde bez šrámů, ale teď se úplně v klidu přeměnil a ani se mu nic nestalo. Né, že by jim to vadilo, naopak byli velmi šťastni, jen je to zaskočilo.
Přeměna ale nebyla jediná, co se té noci lišilo. Remus byl schopen sám myslet a logicky uvažovat. Byl schopen ovládat svoje vlkodlačí tělo a mohl si dělat to, co chtěl. Neměl chuť někoho zabít, netoužil po krvi ani po tom se s někým porvat a pak toho někoho sežrat. Dnes ne. Byl volný a nebyl ovlivňován nějakou krvelačnou bestií, která v něm přebývala.
Začal radostně skákat po pokoji a jeho přátelé se k němu přidali. Sdíleli s ním jeho štěstí a byli rádi i za něj. Jakmile se konečně vyblbli, tak se všichni čtyři vydali na naplánovanou cestu po bradavických pozemcích a pořádně si ji užili.
* * * * * *
Když se k ráno vraceli kluci s do hradu, Remuse nechali v Chroptící chýši, kde měl čekat na madame Pomfreyovou, byli totálně vyčerpaní, ale šťastní. Jejich kamarád při přeměně neutrpěl vůbec žádná zranění, ani jedinou modřinu neměl. Jakmile vešli do společenské místnosti, uviděli v křesle Kate s Lily, které byli schoulené v křeslech a s mírným úsměvem na tváři poklidně spaly.
Peter se odporoučel do ložnice, kde chtěl strávit zbytek noci, nebo spíše brzkého rána, a ještě značný kus nadcházejícího dne, zatímco James se Siriusem se vydali k Šípkovým Růženkám.
Bylo teprve něco kolem třetí hodiny ranní, takže všichni obyvatelé nebelvírské věže spali. Vzali tedy holky do náručí a odnesli do své ložnice, protože je nechtěli nechat ve společenské místnosti, uložili je každý do své postele a pak v klidu usnuli po jejich boku - James po boku Lily a Sirius po boku Kate.
* * * * * *
"VSTÁVAT!" rozezněl se chlapeckou ložnicí veselý hlas. V zápětí se ozvalo ospalé mručení a tiché nadávky věnované původci hluku, který obyvatele pobaveně sledoval.
"No tak, vstávejte! Jamesi." Zatřepal buditel s Potterem tak silně, že dotyčný spadl z postele. Ohlušující rána probrala i ostatní, kteří se s leknutím posadili na posteli. Jakmile spatřili Jamese, jak se válí na zemi, nadává a pokouší se dostat se z peřiny, do které se zamotal, propukl u všech záchvat smíchu.
"Remusi...c-co to. Jak to..." koktala Kate a udiveně valila na svého kamaráda oči. Už nevypadal tak jako dřív. Šrámy a jizvy, které měl mu zmizely, v hnědých vlasech už neměl šediny a do jeho očí se mu navrátily jiskřičky plné života a radosti. Vypadal úplně jinak než včera.
Byla si jistá tím, že teď po něm holky budou šílet. Žádné vrásky ani pobledlý obličej. Prostě nic. Jako by ho vlkodlačí kletba nezasáhla a on byl bezstarostným a veselým klukem už od narození. Prostě to byl krasavec k pohledání.
To už na něj upírali zrak i všichni ostatní až na Petera, který opět chrápal. Na první pohled si všimli té změny. Chvíli na něj zaraženě civěli, ale pak kluci, nebo spíš pouze Sirius, jelikož se James stále nemohl vyhrabat z peřiny, začal obdivně pískat a poplácávat Rema po zádech.
"To si tě Pomfreyka nenechala na ošetřovně?" divila se Lily.
"Ne. Když kluci odešli, tak jsem se bezbolestně proměnil zpátky a skončil jsem takhle." Ukázal rukou na svůj vzhled. "Madame Pomfreyová sebou málem sekla, když mě viděla." Zachechtal se pobaveně při té vzpomínce a překvapenou léčitelku.
"Takže si stále vlkodlak?" zeptala se trochu zklamaně Kate, ale její hlas byl i přes to radostný. Byla šťastná, že se mu nic nestalo a jeho přeměna nebyla bolestná. Alespoň, že tak.
"Zřejmě jo. Ale už to není tak hrozný. Dá se říct, že tohle byla nejlepší přeměna, jakou jsem kdy zažil. Nic mě nebolelo. Žádné křeče. Prostě pohoda....A ještě ke všemu pár vnějších změn." Pousmál se Remus a pomohl Jamesovi na nohy.
"Měli bysme jít na snídani. Za půl hodiny začíná vyučování." Podotkl, sebral svou tašku a čekal na své kamarády, kteří lítali po pokoji a snažili se najít svoje věci. Peter se už taky pomalu ale jistě hrabal z postele a jelikož si ho nikdo nevšímal, zalezl si do koupelny, která už byla stejně prázdná.
Holky si došli do pokoje pro svoje věci a čekali na kamarády ve společenské místnosti. Byly hned hotové, protože se převlékly už tehdy, když šli čekat na kluky, ale naneštěstí usnuly nakonec v křesle, i přes to, že se snažily o pravý opak.
Najednou se od chlapeckých ložnic ozval dusot a hlasitý smích, což bylo znamení, že už si to hrnou Poberti. Za chvíli se vynořil James, za ním Sirius a hned po něm Remus a Peter a něčemu se zvesela smáli, čímž na sebe upoutali většinu pozornosti ve společenské místnosti.
Všichni se jako na povel otočili a v zápětí se zarazili, když uviděli úplně nového Remuse Lupina. Ten se snažil jejich pohledy ignorovat, ale i přes to byl značně nervózní. Spolu se svými kamarády došel do Velké síně, kde se po něm všichni, co ho uviděli otáčeli a něco si mezi sebou šuškali. Prostě jako obvykle, když se něco neobvyklého děje.
Kate, která zřejmě vycítila Removu nervozitu, se na něj povzbudivě usmála a uvolnila místo vedle sebe, aby si na něj mohl sednout. Rem se na ni děkovně usmál a začal se nezávazně bavit se svými kamarády, jako by se nic nedělo. Sirius držel Kate kolem pasu, stejně jako James Lily a házel do sebe všechno, co měl po ruce. Jeho dívka ho s úsměvem na tváři pozorovala a neodpustila si poznámku:
"Ať ti nezaskočí." Její kamarádi se pobaveně rozesmáli a pak dál se věnovali rozebírání různých témat. Bylo deset minut před začátkem první hodiny a tak se usnesli, že by bylo nejlepší, kdyby už přece jen vyrazili na hodinu "oblíbených" lektvarů se Zmiozelem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | E-mail | Web | 11. dubna 2007 v 19:10 | Reagovat

Jej, první komentář...Je to fakt super,jako obvykle

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 11. dubna 2007 v 19:47 | Reagovat

super jak jinak

3 martti martti | Web | 11. dubna 2007 v 20:36 | Reagovat

To je fakt ssssssssuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuupppppppppppppppppppppppeeeeeeeeeeeeeeeeeeerrrrrrrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | 12. dubna 2007 v 1:38 | Reagovat

Skvělý! Zajímavá varianta lykantropie:-)

5 Kačenka Kačenka | E-mail | 13. dubna 2007 v 7:03 | Reagovat

skjelý!

6 Petra Petra | E-mail | Web | 13. dubna 2007 v 10:02 | Reagovat

Bylo to pěkný.Už se těším na další.

7 Polgara Polgara | E-mail | Web | 13. dubna 2007 v 17:27 | Reagovat

11 kapitolka je na světě a komentáře potěší....

8 šanetka šanetka | Web | 15. dubna 2007 v 10:29 | Reagovat

DOBRÝÝÝÝ nakonec se nezměnil až tak hodně!!! ale docela dost měníš budocnost!! :o)

9 Galloth Galloth | 4. května 2007 v 15:26 | Reagovat

Vypada to pekne jenom je skoda, ze se tam vyskytuje vsemocna postava. (Myslim tim ted celou povidku, ne jen tuto kapitolu). Obcas mi nektere sceny prijdou jako ze Kate je super a vsichni kolem ni jsou banda neschopnych nemehel.

10 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 5. května 2007 v 20:08 | Reagovat

Galloth: tahle povidka nema vyznit jako marry-sue a to uvidis i v dalsich kapitolach, nevim sice jestli to hanka nezmenila, ale podle prvotnich planu co mela, kdyz zacala tuhle povidku psat se budes jeste hodne divit.

11 Tercza Tercza | Web | 8. května 2007 v 9:17 | Reagovat

he.. to je drsny!!.. skveli uzasny, nepopsatelny.. a moje slovni zasoba vypovedela sluzbu...:D:D

je to na 1!!:)

snad se brzy dockam pokracovani!.. No jo Remus, moje oblibenma postava!!:D:D

12 Mirka (Sibalka) Mirka (Sibalka) | Web | 14. května 2007 v 17:31 | Reagovat

super ale nie je zmoizel ale ZMYJOZEL!!!

13 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 30. května 2007 v 15:15 | Reagovat

brumbál přece nevěděl, že jsou zvěromágové

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama