Remusovo prokletí

6. dubna 2007 v 15:30 | pasu-Hanka |  Splněné přání
A je tu další kapitolka! Komentíky samozřejmě moc potěší a kritiku také neodmítnu. Rozhodla jsem se, že tomu, kdo bude mít první komentář věnuju další kapitolku, takže hodně štěstí. Jinak doufám, že se vám bude tahle kapitola líbit (já se opravdu snažila) a že si ji užijete. Pěkné počteníčko
Pasu-Hanka
Remusovo prokletí
"Poslyš Reme, jak dlouho si vlkodlak?" zeptala se kamaráda Kate. Seděli na ošetřovně a povídali si. Lily spala na protější posteli a kluci měli právě vyučování. Museli na ošetřovně strávit dalších 5 dní, jelikož se Madame Pomfreyová rozhodla, že si je tam ještě nechá na pozorování.
Na ošetřovně byla nesmírná nuda a tak se bavili tím, co zrovna měli po ruce, nebo si jen tak povídali. Lily se už smířila s tím, že je její dlouholetý kamarád vlkodlak, i když proti tomu vlastně nic neměla. Šlo jen o takový ten počáteční šok.
"No...já...už od tří let." Řekl smutně Remus a sklopil hlavu. Kate ho velice litovala a navíc se jí v hlavě už minimálně tři dny rodil plán, jak by mu mohla pomoct. Ještě v životě nic takového nezkoušela, ale když vyšlo to léčení, tak proč by nemohla vyjít nějaká latinská formule?
"Poslyš," oslovila ho. Podíval se na ní a to co viděl v jejích očích se mu ani trochu nelíbilo. Měla v nich takové podivné jiskřičky, které se jí tam ukázaly vždy, když měla něco za lubem. "Co kdybychom něco zkusili?" Nedůvěřivě se na ni podíval a měřil si ji pohledem. Nevěděl, čeho všeho je schopná, tak dlouho ji ještě neznal, ale za tu dobu stačil zjistit, že toho spoustu dokáže.
"A co?"
"No...řekněme...už asi tři dny přemýšlím nad takovým kouzlem a myslím, že by ti to mohlo pomoct." Vysvětlila a povzbudivě se na něj usmála. Kdyby ta formule zabrala, tak by mohl žít šťastný život stejně jako dřív.
"A jak pomoct?"
"To uvidíš. Tedy jen, když se to povede." Vykroutila se z odpovědi Kate. Nechtěla, aby byl případně zklamaný, i když sama v koutku duše pochybovala o tom, zda se to povede. "Tak co?"
"No...já nevím...tak dobře." souhlasil nakonec a v tu ránu seskočila Kate z jeho postele, na které celou dobu seděla a vytáhla si z pod svého polštáře nějaký pergamen.
"Takže. Dej mi ruku a soustřeď se. Musíš myslet jen na to, že se chceš zbavit toho vlka v sobě." Dávala mu instrukce
"Chceš říct, že díky tomu kouzlu už nebudu vlkodlak?" zeptal se jí stylem, jako by byla padlá na hlavu. Nechtělo se mu věřit tomu, že jen díky nějakému kouzlu se dokáže zbavit svého prokletí, když mu nedokázali pomoct ani ti nejlepší lékaři.
"To netvrdím. Zbaví tě to té kletby pouze, když se to povede." uvedla věci na pravou míru Kate a netrpělivě se na něj podívala. Vypadalo to, že svádí vnitřní boj sám se sebou. Věděla, že je to pro něj těžké. Těžké tomu uvěřit, a tak se rozhodla mu dát čas. Začala se rozhlížet kolem sebe. Znala to tu všechno do nejmenších detailů. Strávila tu minimálně dva týdny a tak měla dost času na prohlížení této místnosti. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Sirius s Jamem.
"Ahoj." Pozdravila je a naznačila jim, aby byli potichu, že Lily spí. Kupodivu pochopili neuvěřitelně rychle a přisedli si k Removi na postel.
"Jak si se rozhodl?" otočila se Kate na Rema a opřela se o Siriuse.
"Co rozhodl? Proč rozhodl?" zeptal se nechápavě James a těkal pohledem z Rema na Kate. Ta ho umlčela pohybem ruky a dál se věnovala Remusovi. Sice ještě chvíli váhal, ale pak nakonec přisvědčil.
"Tak dobře. Chytni mě za ruku a soustřeď se tak, jak sem ti říkala. A vy dva buďte ticho." Okřikla Jamese a Siriuse, protože se už chtěli na něco ptát. Uraženě se na ni podívali, ale i přes to dál sledovali, co oba dva dělají. "Ať se děje cokoliv, stále se soustřeď. Nenech se nikým vyrušit." Promlouvala k Removi Kate a pak zahleděla se na řádky s formulí
"Pravus canis defluo corpus pectus numquam non reddo... Pravus canis defluo corpus pectus numquam non reddo... Pravus canis defluo corpus pectus numquam non reddo..." tuto formuli opakovala stále dokola asi půl hodiny.
Když už to chtěla vzdát, objevilo se kolem ní a Remuse nějaké zelené světlo, ale hned zase zmizelo. Pustila Removi ruce a ztichla. Netušila, jestli to kouzlo zabralo nebo ne. Museli počkat do dalšího úplňku.
"Tak co?" zeptal se jí Remus nedočkavě. Musela se nad tím pousmát. Byl nesmírně zvědavý stejně jako ona sama, jen s tím rozdílem, že on se dokázal ovládat. Někdy.
"Musíme počkat do úplňku. Nevím, jak jinak to poznáme."
"Co poznáte?" zeptal se nechápavě Sirius, kterého už dost štvalo, že se to dva o něčem baví a on s Jamesem jako by v místnosti ani nebyli.
"Pokud ta formule zabrala, tak by se o úplňku nemusel Remus proměnit ve vlkodlaka. Zbavil by se svého prokletí a mohl by žít spokojený život, jako každý." Vysvětlila jim Kate a výborně se bavila jejich vytřeštěnými pohledy. Za chvíli se válela po zemi v záchvatu smíchu a vedle ní hned Remus.
"Nechápu čemu se smějete." Řekl James a koukal na ně jak na blázny.
"Kdyby jste se viděli...hahaha....vypadáte jak dvě čerstvě vyvoraný myši." Řechtala se Kate a raději se pomalu začala klidit z dosahu svých kamarádů, jelikož vypadali hodně nebezpečně.
"Máte tu nějak veselo." Ozval se ode dveří nějaký pobavený hlas. Všichni rázem strnuli a otočili se po nově příchozím.
"Dobrý den pane profesore." Pozdravili slušně. Profesor Brumbál chodil na ošetřovnu pravidelně, jelikož si prý chce odpočinout od práce a zde se nádherně odreaguje. Pacienti mu to moc nevěřili, ale nechali to raději být, i když tušili, že je v tom něco víc.
"Dobrý. Stalo se něco?" zeptal se ředitel a posadil se na přičarovanou židli vedle Remusovi postele.
"Ne. Nic pane. Jen jsme dělali takový hokus pokus. Viď Reme?" dloubla loktem do Rema, který to nečekal a svalil se z postele dolů na podlahu.
"Co se tam válíš? Něco ti upadlo?" koukal na něj z vrchu Sirius a v zápětí vybuchl smíchy stejně jako ostatní dva kamarády. Dokonce i ředitelovi pobaveně cukaly koutky.
"Ne!" Odpověděl nakvašeně Remus a posadil se zpátky na postel raději co nejdál od Kate.
"Smím se zeptat, jaký pokus jste dělali slečno?" zajímal se ředitel.
"No, víte pane profesore to bylo tak. Už asi tři dni jsem přemýšlela nad tím, jak bych mohla pomoct Remusovi od jeho prokletí až jsem na to konečně přišla. Sestavila jsem takové kouzlo, vyzkoušeli jsme ho a teď musíme čekat do úplňku, abychom se dozvěděli, zda zabralo nebo ne." Vysvětlila vše ve zkratce Kate. Ředitel se na ni překvapeně koukal a nakonec řekl:
"Mohla byste mi říct, co to bylo za kouzlo?"
"Jistě." Podala mu pergamen na kterém byla formule napsána a čekala na ředitelovu reakci. Doufala, že neudělala nic, čím by kamarádovi pohoršila nebo ho nějak zranila. To opravdu nechtěla.
"Zajímavé." Pokýval uznale hlavou ředitel a pergamen ji vrátil. "Takže jestli tomu správně rozumím, tak by se pan Lupin mohl zbavit vlkodlakství. Je to tak?"
"Ano pane." Přikývla Kate a povzbudivě se na Remuse usmála. Najednou do místnosti vtrhla madame Pomfreyová a vyhodila všechny přítomné až na pacienty, které měla propustit až další den ráno.
"Ale vždyť to není ani pět minut, co přišli!" namítala Kate. Nelíbilo se jí, že se musí tak rychle rozloučit se svými kamarády a chlapcem. Ještě si ani nestačili pořádně popovídat.
"Bez řečí slečno! Okamžitě zaplujte zpátky do postele a už nechci slyšet ani slovo." Řádila ošetřovatelka a strkala ji na lůžko. "A vy ostatní ven!" křikla ještě na návštěvníky, kteří stáli u dveří a pobaveně sledovali tiátr před sebou. Nechtěli si madame zbytečně rozházet a ani se s ní hádat, a tak se raději rychle rozloučili a odešli.
Tu noc se stalo něco velmi podivného. Když už všichni na ošetřovně spali, i madame Pomfreyová, objevilo se kolem Remuse nějaké zlaté světlo, které vyzařovalo i z jeho těla.
Nebyla to nijak veliká záře, takže si toho nikdo nevšiml, ale to, co to světlo způsobilo, poznají všichni. Chlapec zářil zhruba hodinu, než se světlo opět ztratilo a zanechalo po sobě určité stopy na Remově duši i vzhledu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | E-mail | Web | 6. dubna 2007 v 16:18 | Reagovat

Super mám první komentář.Tak byla to super kapitolka.Su zvědavá jak se Remus změnil.Tak napiš další kapitolku co nejdřív prosím.

2 Verísek Verísek | Web | 6. dubna 2007 v 16:52 | Reagovat

Chjo, druhá. No super kapča. Sem zvědavá jak bude Remus vypadat, už aby byla další. Páček

3 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | 6. dubna 2007 v 17:24 | Reagovat

A já třetí. Další skvělá kapitola skvělé povídky. Taky jsem zvědavej jak se Remus změnil:-) Těším se na další.

4 Mariana Mariana | Web | 6. dubna 2007 v 22:35 | Reagovat

Úžasná kapitola. Jsem napnutá, jak se změní.

5 lonka lonka | 7. dubna 2007 v 17:16 | Reagovat

jo supr uplně a co se stane s Remusem už se těším:-)

6 šanetka šanetka | Web | 7. dubna 2007 v 17:39 | Reagovat

Heeeeeeeeeeeeeej hanko!!! Ty mě štveš!!!! Tohleto se nedělá!!!:o(

   Ten konec je fakt hroznej!! Koukej přidat další kapču, jinak tě zkouluju kraslicema!!!! :o)  ale jinak je to pěkný!!! :o)

7 Wigy Wigy | 7. dubna 2007 v 18:06 | Reagovat

Ale no ták, tyhle konce....za ně budu vážně vraždit....

Ale jinak krásná kapitolka=o)

8 Trili Trili | 7. dubna 2007 v 22:40 | Reagovat

Je to super kapitola a taky pěkně napínáš tím koncem :-)

9 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 8. dubna 2007 v 0:09 | Reagovat

super kapitolka, to jsem teda zvědavá, jak to teda bude..=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama