19.kapitola (SM) - Poslání

25. dubna 2007 v 17:02 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Polgaře a upozorňuji, že to s 1.komentářem platí stále.
19.kapitola - Poslání
Sirius seděl na ošetřovně u Alexandřiny postele. Už to byly dva dny od chvíli, co ji donesl na ošetřovnu. Dva dny, ale on ani jeho kamarádi neztráceli naději.
"Nic se nezměnilo?" zeptal se potichu James, který právě společně s Lil a Remusem dorazili na ošetřovnu, jelikož jim právě skončilo vyučování a všichni se posadili kolem Alexandřiny postele. Brumbál donutil alespoň je chodit do školy, když už ne Siriuse, který u Alex trávil každou noc i den.
Black nepatrně zakroutil hlavou a nepřestával dívku upřeně pozorovat. Po chvíli vrazila na ošetřovnu madame Pomfreyová s profesorem Brumbálem, aby zkontrolovali pacientčin stav a už se ani nepokoušeli vyhodit přítomné studenty, protože věděli, že by neuspěli.
"Prosím probuď se." Zašeptal zoufale Sirius, ale ona nemohla. Temnota ji obkličovala jen v dálce viděla jasné zářivé světlo. Nechtěla za ním, věděla, že potom by zemřela, ale když ono ji nějakým způsobem přitahovalo a lákalo. Nedokázala se mu bránit.
Jenže ona ještě nechtěla zemřít! Alespoň ne bez rozloučení s přáteli. Musí jim říct, jak je má ráda a že pro ni jsou teda vlastně byli jako rodina. Ze všech sil se snažila vyslovit ta tři slova, až se jí to nakonec těsně před tím než byla pohlcena světlem povedlo.
"Mám vás ráda." Zašeptala velice tiše a pak vydechla naposledy. Ruka, za kterou ji doposud držel Remus bezvládně klesla a visela z postele dolů, jako nějaká hadrová panenka. Dívka nabyla ještě vybledlejší barvy, pokud to bylo vůbec možné, a už nejevila žádné známky života.
Na ošetřovně zavládlo mrtvolné ticho, ještě mrtvolnější než jaké tam bylo před chvílí. Brumbál s Poppy se zarazili a čtyři přátelé vstřebávali právě uběhlé události. Byl to pro ně obrovský šok. Pacientka se za prvé za ty dva dny ani jednou neprobudila natož aby promluvila a za druhé jim všechno začalo docházet..
"To ne." Hlesla tiše Lily a rozplakala se. Jako první se z toho všeho vzpamatovala a jako první jí došel význam kamarádčiných slov: Prohrála. Už se nikdy nevrátí.
James Lil objal a i jemu samotnému se po tvářích kutálely slzy, stejně jako Remusovi a Brumbálovi, který nakonec odešel, aby kontaktoval Alexandřinu babičku.
Madame Pomfreyová se naplno rozplakala a odběhla do své kanceláře, pouze Sirius seděl jako uhranutý. V hlavě se mu to všechno šrotovalo, nemohl tomu uvěřit.
Je mrtvá. Mrtvá a už se nevrátí. Nikdy neuvidí její usměv, neuslyší její hlas, její smích. Nebudou spolu s ní bojovat proti smrtijedů a Voldemortovi tak, jak si to plánovali. Nebude jí moct říct, jak ji má rád. Už nikdy.
Složil si hlavu do dlaní a utápěl se ve svých myšlenkách, smutku a beznaději. Přišel o někoho, koho měl moc rád, ale nikdy jí to neřekl. Znal ji sice teprve pár dní, ale jemu to připadalo jako věčnost. Tváře měl mokré od slz, nevnímal čas, okolí, jen tu bolest a pocit prázdnoty.
Zhruba po deseti minutách dorazila Alexandřina babička a jakmile uviděla svou vnučku, rozplakala se. Přišla o to poslední, co ji na světě těšilo. Nejdříve ztratila dceru, vnuka, zetě a teď i to poslední, co jí dodávalo potřebnou energii do života. Svou vnučku. Zhroutila se na vyčarované křeslo u dívčiny postele a naplno se rozplakala.
Ostatní věděli, že by bylo nejlepší ji nechat s právě ztracenou vnučkou o samotě, ale neměli sílu odejít. Alex pro ně hodně znamenala, dokonce i pro ředitele, který si ji za tu dobu velice oblíbil a připouštěl si, že pro něj byla něco jako vnučka.
Lily hystericky plakala v Jamesově náručí a vůbec jí nevadilo, že ho vlastně ještě loni nenáviděla. Bylo jí to jedno. Přišla o svou nejlepší kamarádku, kterou brala jako svou setru a plně jí důvěřovala.
V hlouby duše ještě bláhově doufala, že se vrátí, že není mrtvá, že ji neopustí a zítra se tomu všichni zasmějí. Celou tu dobu, co byla v bezvědomí, byla Lil duchem stále s ní a snažila se utěšit sama sebe, doufala, že se z toho Alex vylíže. Vždyť už toho tolik vydržela, přece to nesmí teď vzdát!
James ji konejšivě hladil po vlasech a zíral do prázdna. Před očima se mu promítaly všechny chvíle, které se Alex zažili a to jak ty zlé tak ty dobré. Bylo to divné, vždyť ji znají teprve týden a ruku do ohně by za ni dali.
Vzpomněl si, že takhle nějak začalo i jeho přátelství s Tichošlápkem. Už od prvního okamžiku si ti dva padli do noty a stali se nerozlučnými kamarády, na život a na smrt.
Remus stále hypnotizoval Alexandřinu tvář, jako by se ji snažil přimět k tomu, aby se probrala z toho věčného spánku. Ve svých dlaních tiskl její drobnou ledovou ručku, jako by se ji snažil zahřát a dodat jí tak teplo, které z ní vyprchalo.
Oči se mu podivně leskly a zrcadlila se v nich všechna bolest a smutek, který v sobě zadržoval. Po už tak mokrých tvářích mu stékaly slané potůčky slz, které se po dopadu z jeho tváře na nemocniční lůžko vsakovaly do bělostného prostěradla. Věděl, že je konec...
****************
"Ahoj Alex." Ozvalo se dívkou, která stála v nějaké podivné místnosti. Prudce se otočila a když uviděla toho, kdo na ni mluví, rozběhla se k němu a pevně ho objala.
"Tati." Šeptla a radostně se na něj podívala. Ustoupil, aby viděla i další dva přítomné - jejího bratra a maminku, - které také jednoho po druhém objala. Byla neskonale šťastná, že je opět vidí, ale zároveň ji bodlo u srdce, když si vzpomněla na své přátelé a zbytek její rodiny, které tak náhle opustila.
"Poslyš, budeš se muset vrátit na zem." Začal její tatík, když se dívka se všemi přivítala. "Máš poslání - pomoct vyvolenému zničit pána zla. Víc ti o tom nesmíme povědět, ale zkus se podívat do těch zamčených dveří v našem domě. Snad tam najdeš něco, co by ti mohlo pomoct." I přes to, že vůbec nerozuměla tomu, co její otec říká, přikývla na znamení souhlasu.
"Po tvých sedmnáctých narozeninách, nevím přesně kdy, si pro tebe přijde posel. On ti řekne víc a taky ti pomůže zdokonalit tvoje schopnosti. Víc už ti opravdu říct nemůžeme." Dodala Alexandřina maminka a přitiskla si svou dcerku k sobě.
"Hodně štěstí, zlato." Popřála jí. Takhle se Alex, i když velmi nerada rozloučila i s ostatními členy své rodiny a nechala se poslat zpátky na svět, kdy měla podle všeho ještě spoustu práce.
Světlo se od ní vzdalovalo a ona se propadala neskutečně dlouho. Začínalo jí být špatně od žaludku, pokud to bylo vůbec možné, ale snažila se to vydržet. Po chvíli uviděla samu sebe, jak leží na posteli, kolem které sedí její přátelé, madame pomfreyová a taky Brumbál s její babičkou.
Dívčinina duše pomalu klesala k tělu, které leželo na posteli a všichni jej oplakávali, div že se v tom moři slz neutopili, a pak se do něj vsákla. Jakmile se trochu zorientovala a znovu se zabydlela ve svém těle, prudce se posadila a při tom i nasála do plic vzduch.
Rozhlédla se kolem sebe a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Všichni na ni čučeli jak na zjevení boží a naprázdno otvírali pusu, jako ryba na suchu, jelikož nevěděli, co říct.
"Ztratili jste řeč?" zeptala se jich s úsměvem a jelikož se nikdo k ničemu neměl, pokračovala:
"Nevadí, až ji zase najdete, dejte mi vědět, budu....hm...no někde určitě." Zvedla se z postele a chystala se vyrazit směr dveře, ale u madame Pomfreyové se ozval ošetřovatelský pud a hned se do Alex pustila:
"Ani náhodou slečno! Nemyslete si, že někam půjdete! Ještě před chvílí jste byla mrtvá a teď byste snad hrála i famfrpál!"
"A víte, že to není zas tak špatnej nápad? Alespoň se trochu protáhnu." usmála se nadšeně Alex a na ošetřovatelku málem zaútočily mdloby. Zato Lily se dívce vrhla kolem krku, div ji samou radostí neumačkala a po chvíli se k ní přidal i James se Siriem a Remem.
Zatímco se pětice kamarádů šťastně objímala, křísila mladá profesorka Prýtová madame Pomfreyovou, na kterou toho už bylo vážně moc a Brumbál zase uklidňoval Alexandřinu babičku, která z toho byla tak trochu v šoku.
"Prosííím....nemůžu dýchat." Ozvala se přidušeně Alex a vyprostila se z objetí svých kamarádů.
"J-Jak?" zeptala se Lil a Alex mírně znervózněla.
"No, řekněme, že ještě nepřišel můj čas." Vykroutila se z odpovědi a pak pomalu přešla ke své babičce, která už se tak trochu vzpamatovala a pevně ji objala.
"Holčičko moje." Plakala stará paní a políbila svou vnučku do vlasů nepřestávaje ji k sobě tisknout. Ostatní čumilové, konkrétně pár duchů, kterých si nevšimla, se z ošetřovny vypařili, aby nerušili tu menší rodinou sešlost, což znamená, že zůstal jen ředitel, čtveřice kamarádů a dvě objímající se osoby ženského pohlaví.
"Viděla jsem je. Mamku, taťku i brášku." Zašeptala Alex a šťastně se na babičku usmála.
"To chce pořádnou oslavu!" ozval se James a Sirius se k němu hned přidal:
"Jasně! Uděláme pořádnej mejdan! Z mrtvých se přece nevstává denně, ne?"
"Tak to prr, pánové." Vložila se do toho ošetřovatelka, která už se zdála být v naprostém pořádku. "Slečna Woodová potřebuje klid. Ještě si tu alespoň dva dny poleží." Alex už už chtěla něco namítat, ale předběhla ji babička...
"Jistě, madame má pravdu. Koukej zalízt do postele." Dívka se na svou příbuznou ublíženě a zároveň i tak trochu překvapeně podívala.
"Te-teda b-babi... To je...to je...to je podpásovka! Vy jste se proti mně spikli!" vztekala se, ale to už se všichni v místnosti pobaveně chechtali.
"Ha-ha-ha. Zábava jak stehno. Ha-ha-ha. Můžu se přímo potrhat smíchy." Řekla Alex a sarkasmus z jejího hlasu jen sršel.
"Tak a teď všichni ven, pacientka potřebuje klid." Vyhnala všechny přítomné ošetřovatelka a donutila Alex vypít ještě nějaké posilňující lektvary, které byli podle dívky úplně k ničemu.
Prosííím zanechte alespoň kratičký komentář za svou osobu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martti martti | Web | 25. dubna 2007 v 17:20 | Reagovat

jůůůůůůůů já mám první koment a ta kapitolka byla vážně úúúžááá

2 Enni Enni | E-mail | 25. dubna 2007 v 17:22 | Reagovat

Moc pěkný.Enni@

3 xmona xmona | Web | 25. dubna 2007 v 17:36 | Reagovat

WOW SUPER

4 gigi gigi | Web | 25. dubna 2007 v 18:07 | Reagovat

hele! to je fakt povedený... to sem nečekala =D

5 Mariana Mariana | Web | 25. dubna 2007 v 18:20 | Reagovat

Téda, už jsem se bála, že vážně umřela.  Moc pěkný :-)

6 Polgara Polgara | E-mail | Web | 25. dubna 2007 v 18:28 | Reagovat

Komentář zanechám ráda....byla to fakt dobrá kapitolka

7 Tana Tana | Web | 25. dubna 2007 v 19:12 | Reagovat

super. velmi sa mi to paci

8 Areneis Areneis | E-mail | Web | 25. dubna 2007 v 20:01 | Reagovat

skvělýýý

9 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | 25. dubna 2007 v 21:08 | Reagovat

Skvělý psycho:-) To je jasný že nemohla ještě umřít, to by přece skončila povídka a to by byla škoda, když je tak skvělá!

10 Arcona Arcona | 25. dubna 2007 v 23:01 | Reagovat

Krásný :-)

11 Indigo Indigo | 26. dubna 2007 v 17:04 | Reagovat

Suprovýýýýýýýýý

12 romais romais | Web | 26. dubna 2007 v 18:26 | Reagovat

Kláááááááááááááááááááááááásnýýýýýýýýýýýýýýýýýý

13 Mystery Mystery | Web | 26. dubna 2007 v 19:48 | Reagovat

hm, no, chtěla bych napsat, že je to skvělý, ale to je tak často používaná pochvala, že už vůbec není věrohodná. tak jinak. MNĚ se to líbilo a JÁ si myslím, že píšeš skvělym stylem, takže je jen málo kapitol, které by se MNĚ  nelíbily

14 Petra Petra | E-mail | Web | 26. dubna 2007 v 20:14 | Reagovat

Bylo to dobrý.A máš štěstí že si Alex nzabila,potom bych asi zastřelila já tebe.

15 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 26. dubna 2007 v 21:15 | Reagovat

ty jo, tak to bylo fakt nádherný..fakt super kapitolka...=) Chvíli jsem se i bála, že fakt umře..Tak ale o čem by to pak bylo, že???=) =) =) =)

16 Flammea Flammea | Web | 29. dubna 2007 v 15:30 | Reagovat

suprový... skoro mi i začínaly téct slzy po tváři, ale ne úplně díkybohu... je to teprve asi třetí povídka, u které jsem se skoro rozbrečela, ale vážně je to moc hezky napsaný...

17 Kačenka Kačenka | E-mail | 29. dubna 2007 v 22:53 | Reagovat

je to moc pjekný jenže to sem píšou skoro všichni kže to nezní pravdivě ale já to tak opravdu myslim!!!

18 Lily Lily | 1. května 2007 v 17:16 | Reagovat

teeeda doufám že to bude pokračovat.. je to fakt bezvadné..

19 Peťka Peťka | 12. července 2007 v 22:53 | Reagovat

super.. je to dobrá povídka...

20 Pád´o Pád´o | 23. srpna 2007 v 15:55 | Reagovat

supr , kdo by to byl čekal.)

21 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 14:18 | Reagovat

fůůůj ani nevíš(te) jak jsem se lekla. Normálně sem se tu málem rozbrečela...fuj takhle to tento, nevim co...ale to je jedno...krásná kapitolka, která mě naprosto úplně dostala...ježiš já se tak lekla...

22 Pád´o - girl Pád´o - girl | 24. září 2007 v 18:18 | Reagovat

sice už to čtu po druhý ale je tofakt supr

23 Pád´o - girl Pád´o - girl | 24. září 2007 v 18:18 | Reagovat

fakt

24 Pád´o - girl Pád´o - girl | 24. září 2007 v 18:19 | Reagovat

supr

25 monteccarlo monteccarlo | 11. října 2007 v 21:50 | Reagovat

perfektní

26 wastow wastow | Web | 25. října 2007 v 19:36 | Reagovat

móóócinky pěkné :)))

27 Adelhaida Adelhaida | 14. února 2008 v 20:53 | Reagovat

Naprosto perfektní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama