18.kapitola (SM) - Kentauři

22. dubna 2007 v 12:22 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Viktor a tímto vám sděluji, že u tohoto pokryčka platí: 1.komentář => věnovaná kapitola. Tak a už konec keců a vzhůru do čtení!
18.kapitola - Kentauři
Alex se vyplašeně rozhlížela kolem sebe a pátrala po jakémkoli podivném zvuku či pohybu. Nic ale neviděla. Najednou odněkud z poza stromů, přiletěl šíp a zasáhl ji do ramene. Z bolestným výkřikem se skácela na zem a zůstala ležet. Po nějaké chvíli přišla opět k vědomí a začala vnímat útržky z rozhovorů nějakých lidí...
"...Bude výstrahou pro všechny, kteří by se kdy odvážili vstoupit na naše území." Ten hlas byl dost podrážděný a dalo by se říct, že i rozčílený. Alex nebyla schopná mluvit a tak jen dál poslouchala...
"Je to ještě dítě Fornaxi, mláďata přece nezabíjíme." Namítl druhý hlas
"Pro jednou uděláme výjimku. Ona bude výstrahou pro všechny." Vložil se do toho ještě třetí, dost nepříjemný hlas. Alex pomalu otevřela oči a pokusila se posadit se. Po nějaké chvíli se jí to povedlo a tak se rozhlédla kolem sebe. Upírali se na ni několikery páry očí obrovských kentaurů, kteří ji kolem dokola obstoupili, aby jim nemohla utéct.
"Co tu děláš?!" vyjel na ni hned jeden hnědo-šedý jedinec, který stál po jejím pravém boku a stejně jako ostatní, tak i on na ni mířil šípem napnutým na tětivě obrovského luku.
"Poslal mě sem profesor lektvarů Potty pro rostlinu jménem Verbascum densiflorum." Odpověděla mu pevným hlasem, i když ji ve skutečnosti sžíral obrovský strach. Proti takové přesile neměla nejmenší šanci ani jako čarodějka natož jako holka. Ale možná by to mohla zvládnout jako vyvolená...
Pokusila se nějakým způsobem odclonit tu bolest, která jí z ramene tepala do celého těla, ale nedařilo se jí to. Byla příliš oslabená než aby se pokusila o útěk. Musela se spolehnout na osud.
"V tom případě udělal obrovskou hloupost. Za to, že ses sem odvážila, zaplatíš životem a budeš tak výstrahou pro všechny ostatní." Vyštěkl na ni šedý kentaur. Alexandra se začínala loučit se životem a v duchu si odříkávala všechny modlitbičky, které znala. Moc jich nebylo, ale alespoň něco. Když tu se odněkud ze křoví vynořil obrovský pavouk
Pane Bože, to je snad zlej sen! Pomyslela si zoufale a začala se sunout dozadu. Moc jí to ale nešlo. Kentauři se na chvíli zarazili, ale pak po něm (po pavoukovi) začali střílet šípy a nakonec se rozutekli do lesa.
A obří tarantule se zaměřila na Alexandru. Plazila se co nejdál od ní a při tom ji nepřestávala ostražitě pozorovat. Vyděšeně vykřikla, když se na ni pavouk vrhl, instinktivně si kryla hlavu rukama, ale místo očekávaného napadení se v lese rozprostřelo ticho. Rozhlédla se kolem sebe, ale nikoho neviděla. Že by se jí to jenom zdálo?
"Si v pohodě?" zeptal se Sirius, který právě vyšel z poza stromu nedaleko od ní a v ruce pevně svíral svou hůlku.
"Vypadám snad na to?" ušklíbla se a podívala se na šíp zabodnutý skrz na skrz v jejím rameni. Rychle k ní poklekl a rychlým pohybem odlomil konec šípu, na kterém byla připevněna elegantní pera z nějakého ptáka.
"Budu ti to muset vytáhnout." Řekl tiše a dívka se na něj zděšeně podívala. Vytáhl z kapsy čistý kapesník a podal jí ho.
"Co s tim?" zeptala se ho nechápavě.
"Dáš si to do pusy, aby ses nějak neporanila, až ti to budu vytahovat. Myslim, tedy vim to na beton, že to bude dost bolet." Oznámil ji tak trochu smutně, opatrně jí sundal hábit a nožíkem odřízl zkrvavený rukáv, aby se mu lépe pracovalo.
"To tričko sis moh odpustit." Ozvala se dívka a lítostivě sledovala zakrvácený kus hadru u jejích nohou. Sirius se na ni usmál a znovu obrátil svou pozornost k rameni. "Už si to někdy zkoušel?" optala se ho ještě před tím než si dala do úst jeho kapesník.
"No, ne prakticky." Odvětil. Povzdechla si a raději odvrátila hlavu, aby se na to nemusela dívat, když už to bude cítit. "Můžu?" Alex přikývla na souhlas a pevně zavřela víčka. Sirius ji začal opatrně vyndávat šíp a ona křečovitě kousala kapesník, který měla v puse a z očí jí tekly slzy z bolesti, kterou prožívá.
Připadalo jí to jako neskutečně dlouhá doba, ale snažila se to vydržet. Když byl šíp konečně venku, vyplivla ožužlanej kapesník na zem a snažila se zadržet příval slz, které se jí draly z očí.
Sirius si ji k sobě opatrně přitisknul a konejšivě ji hladil po vlasech ve snaze ji uklidnit a nezpůsobit jí při tom velké bolesti. Po chvíli se mu to konečně podařilo a tak se chtě nechtě musel znovu zaměřit na památku po kentaurech.
"Hmm...to nevypadá dobře. Nemáš nějakej čistej hadřík?" optal se Alex. Chvíli přemýšlela a pak se u ní z ničeho nic objevila čistá bílá blůzka, desinfekce, obvazy, náplastě...prostě takové malé lékařské vybavení.
"Stačí?" ušklíbla se poťouchle a opřela se o zdravou ruku, aby se udržela v sedě, zatímco se Sirius pustil do lékařských povinností. Na amatéra si vede docela dobře pomyslela si Alex a s mírným úsměvem na rtech ho pozorovala. Občas sice bolestně sykla nebo zkřivila tvář bolestí, ale jinak bylo vše téměř v pořádku.
"Hotovo." Oddychl si Black a povzbudivě se na ni usmál. Alex se o to taky pokusila, ale měla pocit, že se jí každou chvíli rozskočí hlava a ztratí se v tmě, která se pomalu začínala rozprostírat kolem ní, takže toho raději nechala.
"Poslyš Siri, já...nevím jak dlouho to ještě vydržím, ale...musíme se nějak dostat z lesa a pochybuju, že by ses se mnou chtěl tahat...." promluvila Alex velice tiše a snažila se nevnímat rostoucí temnotu v její blízkosti
A jak rád pomyslel si v duchu Sirius a mírně se pousmál
"...tady..." kývla opatrně hlavou vedle sebe, kde se po chvíli objevilo docela slušné koště "...mohlo by se hodit..." dodala a pak se její horní polovička zhroutila k zemi v bezvědomí. Black se díval střídavě na koště a Alex, když mu to konečně docvaklo. Popadl dopravní prostředek, svou hůlku, kterou si zastrčil do kapsy u hábitu a pak společně s Alex, kterou držel v náručí, nasedl na koště a vznesl se vzhůru.
Pevně si dívku tiskl k sobě, možná až příliš než by si jako kamarád mohl dovolit, ale čistě z bezpečnostních důvodů neměl nevybranou. Prokličkoval mezi stromy vzhůru, ven z lesa, a pak už jen letěl noční oblohou směrem k Bradavickému hradu, jak nejrychleji mohl....
"Proboha, co se jí stalo?" vyjekla madame Pomfreyová, když uviděla bezvládnou dívku v Blackově náručí.
"Kentauři, vystřelili po ní šíp." Vysvětlil v rychlosti Sirius a položil dívku na nejbližší lůžko.
"Cože?!" vyjekla ošetřovatelka a nahrnula se k Alex, aby překontrolovala její stav. "Skočte pro ředitele, heslo jsou Bertíkovy fazolky. Rychle!" Sirius na nic nečekal a světelnou rychlostí vyběhl z ošetřovny směrem k ředitelně. Netušil, na co ošetřovatelka potřebuje ředitele, ale teď to nehodlal zjišťovat...
"No tak děvče, proberte se." Mumlala si madame Pomfreyová a lila do Alex jeden lektvar za druhým. Dívčina levá ruka začínala pomalu nabírat mrtvolně bledou barvu a sama pacientka byla studená jak led. Pomalu otevřela oči, ale nemohla se podívat jinam než do stropu, protože nebyla schopná pohnout hlavou.
"Proč se nemůžu hýbat?" zeptala se chraplavým a velice tichým hlasem a doufala, že ji někdo uslyší a odpoví jí.
"Jste hrozně zesláblá. Tady...vypijte to." Promlouvala k ní milým hlasem ošetřovatelka a nalila jí do krku nějakou odpornou smradlavou tekutinu, ve které Alex poznala...
"Protijed?"
"Ano. Musíte být silná, mít silnou vůli. Bojujte děvče. V tom šípu byl velice silný jed. nesmíte se mu poddat." Povzbuzovala ji madame, ale v jejích očích se zračily obavy a starost. Poskakovala okolo dívky sem a tam a neustále jí kontrolovala.
"Jak je jí Poppy?" zeptal se Brumbál hned jakmile vrazil do dveří následován Siriusem. Oba si přisedli k dívčině posteli a ředitel si ji zkoumavě prohlížel. Už znovu spala. Měla pocit, že se brzy ztratí ve tmě, která ji obklopovala. Snažila se jí odolávat, což se jí zatím dařilo, ale nevěděla, jak dlouho to vydrží. Slyšela hlasy, ale nerozuměla jim. Věděla, komu patří, ale nebyla schopná nějak reagovat. Cítila se tak bezmocná.
"Dala jsem jí proti látku, teď už je to jen a jen na ni. Můžeme jen doufat." Povzdychla si Pomfreyová a odešla do své pracovny.
"Jakou proti látku? Na co?" zpozorněl Sirius a zaujatě se na Brumbála podíval. "Co je s ní?"
"Pane Blacku, Alexandru zasáhl šíp, který vyrobili kentauři. Udělal jste dobře, když jste jí to hned na místě ošetřil, protože kdyby tomu tak nebylo,..... nemusela by to přežít. Takhle jste jí dal alespoň nějakou naději." Řekl ředitel a smutně se na dívku podíval.
"Jako naději? O čem to sakra mluvíte?" zeptal se ho nechápavě Sirius.
"Kentauři do některých svých šípů přidávají jed. Alex měla tu smůlu, že ji zasáhl právě jeden z těch otrávených. Jelikož jste jí tu ránu vydesinfikoval, zpomalil jste účinky toho jedu, ale nevyrušil je. Ten jed působí pomalu a zároveň velice rychle. Do dvou dnů od aplikace jedu do těla dochází k úmrtí, ale i přes to nepřestává působit.
Smrtící látka rozkládá tkáň a veškeré orgány v těle, až zbude pouze tělo, jako schránka ve které jsou uloženy kosti. Neexistuje žádná přímá protilátka, pouze protijedy, které mohou účinky zpomalit. Pak už záleží pouze na tom, kdo byl zasažen. Musíme čekat a doufat..."
P.S.: prosííííííím o komentáře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | E-mail | Web | 22. dubna 2007 v 12:48 | Reagovat

Dorbý....nic jiného mě nenapadá a to s tim jedem je dobrej nápad. Jestli se nepletu, tak mám první koment

2 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | 22. dubna 2007 v 13:36 | Reagovat

Souhlasim s Polgarkou, tahle kapitola se opravdu povedla. Čekám na další:-)

3 Indigo Indigo | 22. dubna 2007 v 13:36 | Reagovat

Jů, nová kapča.... skvělá.

4 Trili Trili | 22. dubna 2007 v 14:56 | Reagovat

Jako vždy suuuuper :-)

5 Arcona Arcona | 22. dubna 2007 v 19:10 | Reagovat

skvělííí!!!  :-)

6 Wigy Wigy | 22. dubna 2007 v 19:20 | Reagovat

Krásný, jen doufám, že neumře=o(

7 Areneis Areneis | E-mail | Web | 22. dubna 2007 v 19:21 | Reagovat

supééér

8 Kačenka Kačenka | E-mail | 22. dubna 2007 v 22:23 | Reagovat

ona určitě neumře! jinak moc pjekná kapča

9 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 23. dubna 2007 v 17:47 | Reagovat

nádherná kapitolka..fakt se ti povedla..=)

10 Mystery Mystery | Web | 23. dubna 2007 v 21:25 | Reagovat

skvělý! už se moc těšim na další kapitolu...

11 Arcona Arcona | 24. dubna 2007 v 18:07 | Reagovat

moc hezký, těšim se na pokráčko :-)

12 Pád´o Pád´o | 23. srpna 2007 v 15:38 | Reagovat

beee , to je smutný

eště se nám rozloží

13 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 14:07 | Reagovat

no doufám, že se v dalších kapčách neddozvim, že to Alex nepřežila - to bych nechtěla...na začátku jsem si řikala, že se na Siriuse nejak zapomnělo, ale napravila jsi to...super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama