17.kapitola (SM) - Temný les

16. dubna 2007 v 18:39 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak a je tu další kapitolka...jinak tuto kapitolu bych chtěla věnovat Areneis, protože měla první komentář. Doufám, že se vám bude líbit a jen tak mimochodem, to s tím 1.komantářem => věnovaná kapitolka platí stále. Tak a teď už konec keců. Přeju vám příjemné počteníčko
Pasu-Hanka
17.kapitola - Temný les
Když se ředitel dozvěděl o příčině té hádky mezi studenkou z Nebelvíru a studentem ze Zmiozelu, udělil oběma aktérům školní trest, který si měli odbýt u ředitelů kolejí - Alex u profesorky McGonagallové a Malfoy u Pottyho - a to hned v ten den (pátek) večer, a poslal sovu rodičům (v Alexandřině případě babičce).
Ve škole se zase všechno vrátilo do starých kolejí. Učitelé zadávali hromady úkolů, Alex se nepřestala hádat s Malfoyem a James se odvážil pozvat Lily na ples...(můžete si domyslet, jak to asi dopadlo.)...a ona s radostí přijala.
Sama se v sobě moc nevyznala. Už na začátku školního roku pocítila, že se něco změnilo. Už nevnímala Pottera jako nějakého nesnesitelného frajírka, který se vytahuje se zlatonkou a zaklíná každého, kdo se mu znelíbí. Teď ho viděla jako milého, vtipného a vnímavého kluka, který se jí jen tak mimochodem docela dost líbil.
V sobotu ráno upozornil James Alex na blížící se konkurs na post střelce a brankáře, jehož termín už vyvěsil i na nástěnku, a tak dívka napsala dopis domů babičce, ve kterém ji pozdravovala a žádala ji, zda by ji nemohla poslat její Stříbrný šíp. (pozn.: Pardon, ale nevím, jaký košťata se v té době vyráběly. Třeba tohle a existuje a třeba ne. Snad vám ten název nebude vadit.).
Teď čtveřice kamarádů seděla u jezera pod svým oblíbeným stromem a vesele si povídala, když je vyrušil nepříjemný hlas.
"Je mi líto, že vás musím vyrušit z této...hmm...zajímavé řeči, ale chtěl jsem vám jen slečno Woodová oznámit, že dnes v osm nastoupíte ke mně do kabinetu, abyste si odpykala svůj školní trest." Byl to profesor Potty v celé své kráse, spíše nekráse, a tvářil se poněkud nevraživě. Všichni na něj zaraženě civěli a nechápali o čem to ten id...pan profesor mluví.
"Ale....pane....za co jsem dostala školní trest?" zeptala se ho zmateně Alexandra, která absolutně nic nechápala. Vždyť přece tento den nic neprovedla nebo ano? Profesor se na ni ošklivě podíval a pak jí s ledovým klidem odpověděl:
"Za napadení jednoho studenta z mé koleje. Pana Malfoye." Alex na něj koukala jak na vrata od chlíva "Dnes v osm v mém kabinetě." Řekl a odešel pryč.
"To je IDIOT!" rozčílila se Alex, když jí došel význam jeho slov. Lily jí rychle dala ruku na pusu, protože nechtěla riskovat, že by ji profesor uslyšel a při nejmenším jí strhnul body.
"Buď v pohodě." Klidnila ji a Alex se na ni jen nevěřícně podívala.
"Jak v pohodě? Co v pohodě? Tys ho neslyšela Lily?! Vsadím se s tebou o co chceš, že Malfoyovi ten debilní trest nedal a ještě ho pochválil za to, co udělal ve čtvrtek udělal. To se mi snad jen zdá!"naštvaně se zvedla a odkráčela do hradu.
# # # # # # # # # # #
"Á slečna Woodová výborně." Ušklíbl se profesor lektvarů a otevřel jí dveře kabinetu, aby mohla vstoupit. K jejímu překvapení tam byl někdo navíc.
"Dnešní trest si odpykáte tady s panem Blackem. Půjdete do Temného lesa a přinesete mi Verbascum densiflorum. Koukejte ať jste do čtyř ráno zpátky. A teď vypadněte a ať už vás tu nevidím."
Profesor je vykopal ven z kabinetu a oba dva studenti se zničeně vydali k Zapovězenému lesu. Alex celou dobu přemýšlela nad názvem té rostliny, o které už určitě jednou slyšela a Sirius po ni nenápadně pokukoval.
"Nevíš náhodou, co že to máme hledat?" zeptal se nakonec, když už šli asi pět dlouhých minut mlčky.
"No....myslím...ne to ne...nebo třeba....to určitě ne....a co takhle...ne to je hovadina..." mumlala si pro sebe Alex a Siriova slova absolutně nevnímala.
"Hej Alex." Zamával ji rukou před obličejem, aby na sebe upoutal její pozornost.
"Ano?"
"Ptal jsem se tě, jestli nevíš, co to máme hledat?" opakoval jí trpělivě a mírně se pousmál
"No to je právě to! Jsem si jistá, že jsem ten název už někde slyšela, ale za boha si nemůžu vzpomenout kde." Postěžovala si "Chtělo by to nějakou nápovědu. Třeba padesát na padesát nebo přítele na telefonu."
"Co je to telefon?" zajímal se Sirius a Alex se mírně usmála
"To je takový mudlovský přístroj určený k dorozumívání. Můžeš s někým mluvit, i když je od tebe třeba padesát kilometrů daleko." Vysvětlila mu. Doma měli telefon také, protože jejich sousedé byli mudlové a neustále je navštěvovali a chtěli si s nimi volat, takže si ho museli pořídit.
"Jo tak. A co takhle přítele v hájence? Ten by ti nestačil?" Alex se zaraženě zastavila a nechápavě na něj civěla. Absolutně nechápala, co to mele.
"Cože?" Sirius se jen usmál, chytl ji za ruku a táhl směrem k Hagridově hájence. Slunce už pomalu zapadalo, takže si museli pospíšit, aby to vůbec do rána stihli a tu rostlinu našli. Když uviděl poloobr nově příchozí návštěvníky už z dáli na ně mával a zářivě se usmíval.
"Ahoj Hagride." Pozdravil ho Sirius
"Nazdar Siriusi! Copak? To už máš zase nějakej ten školní trest?" usmíval se poloobr a spiklenecky na něj mrkl.
"Jó, už to tak bude. Musíme tady s Alex najít nějakou rostlinu." Odvětil Black a ukázal na dívku stojící vedle sebe. Hagrid jí podal svou obrovitou ruku a obdařil ji milým dobráckým úsměvem.
"Rubius Hagrid. Těší mě Alex." Dívce byl hned sympatický, ale i přes to si s ním potřásla rukou jen krátce, protože se bála o její zdravotní stav (té ruky). Nemusela by tak pevný stisk přežít.
"Ahoj Hagride." Pozdravila, jelikož to před tím nestihla a obrátila se na Siria, který se opět chopil slova.
"Hagride nevíš náhodou, co je to...hmm...teď mi to nějak vypadlo..." poškrábal se na hlavě a hodil prosebný pohled na Alex.
"Verbascum densiflorum" doplnila ho. Obr se na chvíli zamyslel
"No...myslim, že to roste někde na Měsíčním palouku. Tam bejvaj takový kytky. Je to u jeskyní nedaleko Stříbrný tůňky. Taková vyšší kytka se žlutými květy. Na jednom stonku je těch květů víc."
"Díky Hagride!" vykřikl Sirius šťasten, že půjdou na místo, které už on a jeho přátelé dobře znají.
"Si poklad." Usmála se děkovně Alex "Á! Sirie, co blbneš?!" stačila jen tak tak zamávat novému známému a už ji její kamarád táhl do lesa.
"No co? Stříbrná tůňka je daleko. Musíme si pospíšit jinak to nestihneme." Řekl omluvně Sirius a trochu zpomalil. Les Alex trochu naháněl strach. Možná trochu víc. Bylo to tu temné a všude se rozkládalo šero a vlhko. Vůbec se jí tady nelíbilo, ale co mohla dělat. Museli najít tu rostlinu.
Alespoň, že mám s sebou Siriuse. Pomyslela si úlevně. Byla ráda, že s ní jde právě on. Líbil se jí už od prvního dne, ale od té doby, co ji její poslední kluk zlomil srdce, si už s nikým nic nezačala, protože měla strach.
Nechtěla to všechno prožívat znova. Už ne. Nešli ani rychle ani pomalu a nikdo z nich nepromluvil. Alex se pozorně rozhlížela kolem sebe, jestli je náhodou nepronásleduje nějaké zvíře nebo něco podobného.
"Máš strach?" zeptal se jí Sirius a pobaveně se usmíval. Moc dobře věděl, že tady na ně nemůže nic zaútočit, protože ještě nejsou hluboko v lese. Tam už to bude horší.
"Nemám!" odpověděla mu pohoršeně Alex, i když cítila pravý opak.
No a co jako?! Tak mám strach no. Kdo by ho neměl v takovýmhle hnusným temným lese. Pomyslela si rozhořčeně. Vůbec se jí nezamlouvalo, že se jí její kamarád směje jen kvůli tomu, že má strach z prostředí, ve kterém ještě v životě nebyla.
"Jak myslíš." Pokrčil rameny a nepřestával se pobaveně šklebit. Věděl, že se bojí toho, co by tu na ni mohlo kdykoli vybafnout. Doslova a do písmene mu drtila ruku, jelikož ji ještě stále držel.
"Přestaň se tak blbě šklebit." Vyjela na něj
"Já se nešklebím!" bránil se Sirius a rozesmál se nad jejím popuzeným výrazem.
"To vidím." Utrousila jedovatě a odvrátila od něj hlavu. Náhle uviděla něco v dálce a vylekaně se zastavila. "Siriusi." Šeptla vyděšeně a stále třeštila oči do toho místa, kde viděla nějaké zvláštní zvíře.
"Hmm?" přešel k ní a podíval se směrem, kterým ona. Rázem ho přešla všechna sranda a jeho úsměvy byly ty tam. Moc dobře poznal, že už jsou na zakázaném území a to v dálce je mládě velikých pavouků, kteří v lese žijí. Bylo ještě slepé, ale i přes to by je dokázalo zranit nebo nedej bože i zabít.
"Musíme pryč." Zašeptal ji do ucha. Polekaně sebou cukla, když ucítila jeho dech na své tváři a vyplašeně se na něj podívala. Nebyla zrovna ve stavu, kdy by byla schopná utíkat, ale mohla se o to alespoň pokusit.
Sirius ji chytl za ruku, kterou pustil, když se tak náhle zastavila a vzali nohy na ramena. Měli obrovské štěstí, že na zemi nebylo ani tolik větviček jako spíše listí a hlavně hlíny, takže je nebylo příliš slyšet. Utíkali přes deset minut, než se konečně zastavili a ujistili se, že už je nic nepronásleduje.
"Uf, to bylo o chlup." Oddechl si Sirius a svalil se na zem.
"To jo. Prosim tě, co to bylo zač?" zeptala se Alex, sedla si vedle něj a snažila se popadnout dech.
"To bylo mládě velkých masožravých pavouků, kteří tu žijí. Naštěstí bylo ještě slepé, ale i tak by nás mohlo ucítit a to by nedopadlo dobře." Alex se na něj vyděšeně podívala. Představa, že jsou v temném lese, po kterém pobíhají obrovští masožraví pavouci a bůhví co ještě, se jí vůbec nelíbila.
"Nenávidím ho." Sykla jedovatě a lehla si na trávu, která zde kupodivu rostla.
"Koho? Toho pavouka?" zasmál se Black a lehl si k ní
"Ne! Pottyho. Kretén jeden slizkej." Vztekala se. Sirius se pobaveně zasmál, ale dál se k tomu raději nevyjadřoval, protože by to nemuselo dopadnou dobře.
"Nesměj se." Varovala ho Alex, ale Sirius se rozchechtal ještě víc. "Jak chceš." Řekla, rychle se k němu otočila a začala ho lechtat. Black se smál jako smyslů zbavený, ale brzy se karta obrátila a řechtala se pro změnu Alex.
"Vzdávám se...hahaha....Siriusi prosím...hihihi..." Sirius přestal, ale nepřestával ji upřeně pozorovat. Měl pocit, že čím více s ní tráví času, tím víc se do ní zamilovává. Nechtěl to na sobě dávat znát, protože se bál toho, co cítí a necítí ona.
Bál se, že pokud by ji přiznal to, co k ní cítí, ztratil by ji a to i jako kamarádku. Leželi tam v měkké zelené trávě, a ani si neuvědomili, že jsou tam, kam chtěli dojít.
Alex se utápěla v jeho očích. Pomalu ale jistě k němu začínala cítit víc než jen přátelství, ale odmítala si to připustit. Nechtěla se vrhat do dalších vztahů, které by mohly dopadnout jakkoliv. Už dva roky s nikým nechodila, protože se bála zklamání a bolesti, a taky proto, že se neukázal ten pravý, na kterého stále čekala. Nevěděla, jestli někdy překoná svůj strach a někoho si najde. Byla zmatená, ze svých pocitů, které se motaly hlavně kolem Siriuse.
Najednou je vyrušil nějaký podivný zvuk a tak se rychle vyšvihli na nohy a ostražitě rozhlíželi se kolem sebe. Po chvíli se ukázalo to, co je vylekalo. K Stříbrné tůňce se přišla napít rodinka jednorožců, respektive rodiče a tři mláďátka. Byl to opravdu nádherný pohled. Alex se k nim opatrně vydala. Něco ji k nim táhlo, nějaká síla, které se nedokázala vzepřít.
Pomalu přešla až k nim. Jednorožci na ni upírali zrak, ale ani se nepohnuli. Zastavila se, protože nevěděla, zda se k nim může úplně přiblížit. Chvíli ji upřeně pozorovali, ale pak se sněhobílý hřebec odvážil až k neznámé a dotknul se její ruky.
Alex ho začala okouzleně hladit po překrásně jemné hřívě a upřeně mu hleděla do očí. Viděla v nich důvěru. Nemohla uvěřit tomu, že jí to přenádherné zvíře důvěřuje. Po nějaké chvíli k ní přišla i maminka těch malých stvoření, která teď bedlivě sledovala počínání svých rodičů.
Netrvalo ale dlouho a i ti malí k ní přišli a začali si s ní hrát. Dováděli spolu se svou novou kamarádkou přes dvacet minut, když je vyrušil nějaký zvuk. Dospělí jedinci se postavili před Alex a své mladé, jako by je chtěli za každou cenu chránit, ale dívka jim naznačila, že by se raději měli schovat i se svými dětmi. Sice chvíli váhali, ale pak se přece jen vytratili.
P.S.: prosíííííím zanechte komentář a to ať je jakýkoli
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 victor victor | Web | 16. dubna 2007 v 18:45 | Reagovat

No když prosíš, tak je to velmi pěkné...

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 18:46 | Reagovat

supr kapca

3 Mariana Mariana | Web | 16. dubna 2007 v 19:09 | Reagovat

Je to čím dál tím zajímavější! Moc se těším na další pokračování, takže doufám, že to nebude dlouho trvat.

4 Giner Giner | 16. dubna 2007 v 19:54 | Reagovat

Skvělá kapitolka, už se hrozně moc těším na pokračování:-)

5 Kačenka Kačenka | E-mail | 16. dubna 2007 v 20:13 | Reagovat

jů nová barvička!

6 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 20:20 | Reagovat

Super kapča!:)

7 kreveta kreveta | 16. dubna 2007 v 20:23 | Reagovat

kraaasna kapca...a vuubec cela povidka je fešná...moc moc a moc se tesim na dalsi kapitolku...:-)

8 šanetka šanetka | Web | 16. dubna 2007 v 20:25 | Reagovat

pěkný!!! jen je škona, že jsem se  k počítači nedostala dřív!!! Mohla jsem mít první koment!! :o(

9 Kačenka Kačenka | E-mail | 16. dubna 2007 v 20:29 | Reagovat

je to pjekný!

10 Indigo Indigo | 16. dubna 2007 v 20:50 | Reagovat

móc móc krásný

11 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | 16. dubna 2007 v 21:50 | Reagovat

Skvělý jako vždy:-) A ve třetím díle, když Harry dostal Kulový blesk madame Hoochová říkala, že se na Stříbrném šípu učila létat. Bylo to báječné staré koště:-), takže tvá volba je úplně v pořádku, poněvadž nebylo řečeno KDY se přestaly vyrábět.

12 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 16. dubna 2007 v 22:03 | Reagovat

krááásný..=)

13 notechiska notechiska | 17. dubna 2007 v 14:55 | Reagovat

když tak prosíš tak tady máš můj názor:super super super:-P

14 martti martti | Web | 17. dubna 2007 v 15:53 | Reagovat

je to prostě skvělýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý

15 Verísek Verísek | Web | 17. dubna 2007 v 16:58 | Reagovat

Nová kapitolka je super. Nemám žádné vítky, ale jen snad... Že bude brzy další...prosííím....Páček a krásný den.

16 Wigy Wigy | 17. dubna 2007 v 17:50 | Reagovat

Nádherný!!! To s těma jednorožcema bylo sladký=o)

17 Trili Trili | 17. dubna 2007 v 19:28 | Reagovat

Suuuper. :-)

18 Areneis Areneis | E-mail | Web | 17. dubna 2007 v 19:40 | Reagovat

vážně skvělýýýýýýýýýýýýýý

19 Mystery Mystery | Web | 19. dubna 2007 v 15:03 | Reagovat

hoj, skvělá kapitola. Víš, chtěla jsem se zeptat, vudu na svym blogu rubriku povídky jiných autorů, velice ráda bych tam zveřejnila i tvé povídky. Směla bych?

20 pasu-Hanka pasu-Hanka | 19. dubna 2007 v 20:24 | Reagovat

Mystery: to víš že jo. budu jen ráda.

21 Mystery Mystery | Web | 26. dubna 2007 v 19:56 | Reagovat

fajn. až budu mít čas, začnu s přidáváním=)

22 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 13:48 | Reagovat

krásný kapitolka!!! by mě zajímalo co udělalo ten zvuk...no jdu rychle dál..

23 qyzqfjwn qyzqfjwn | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 4:39 | Reagovat

SRyxBi  <a href="http://ffryeuksberl.com/">ffryeuksberl</a>, [url=http://vuqhkvxdkkdv.com/]vuqhkvxdkkdv[/url], [link=http://szqnlndzazkt.com/]szqnlndzazkt[/link], http://juqtkeiiippc.com/

24 vhklqupqz vhklqupqz | E-mail | Web | 28. května 2009 v 12:03 | Reagovat

1C4sil  <a href="http://tmlhgglvpjom.com/">tmlhgglvpjom</a>, [url=http://tnfkiiyfefat.com/]tnfkiiyfefat[/url], [link=http://tuxcugdwcvmt.com/]tuxcugdwcvmt[/link], http://qjiiwptztfmy.com/

25 yjmtywsi yjmtywsi | E-mail | Web | 8. června 2009 v 20:38 | Reagovat

OkGHet  <a href="http://xdujssxymkei.com/">xdujssxymkei</a>, [url=http://pzpyvspokuch.com/]pzpyvspokuch[/url], [link=http://rvpbwnpdclec.com/]rvpbwnpdclec[/link], http://lxbgetnvyasq.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama