15.kapitola (SM) - Tajemství

5. dubna 2007 v 12:08 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak tu máte další kapitolku a doufám, že se vám bude líbit. Opět platí, že kdo bude mít první komentář, tak tomu bude věnována další kapitola a limit je tentokrát 10 komentářů. Pěji vám příjemné počteníčko
Pasu-Hanka
15.kapitola - Tajemství
"Alexandro, potřebuji se tě zeptat na pár důležitých věcí." Začal profesor Brumbál a dívka na něj nervózně pohlédla. Věděla, co teď přijde a vůbec se na to netěšila. Neměla náladu vyprávět mu ten samý příběh, jaký před necelými patnácti minutami prozradila Remusovi, i když ředitel vlastně polovičku znal.
"Jak jsem stačil poznat, tak ty nejsi jen tak obyčejná šestnáctiletá dívka, ale máš něco navíc. Nejen, že mě udivilo, že si se nějakým způsobem dostala ze spárů lorda Voldemorta, ale také jsi...jak bych to jen řekl...nějakou zvláštní a jistě velmi výjimečnou mocí potrestala profesora Lipse za jeho zlé činny.
Kdybych řekl, že mě nezajímá, jak ses vlastně dostala z Temného sídla a jak si zapříčinila to, že bývalý profesor obrany proti černé magii létal po místnosti sem a tam, tak bych lhal. Ovšem pochopím tě, pokud mi to nechceš říct." Svým způsobem ji vlastně vyzíval k tomu, ať mu to poví, i když na ni nenaléhal. Tušil, že si toho musela hodně prožít a že o tom zřejmě nechce mluvit, ale potřeboval by znát celou pravdu. Alex mu to viděla na očích. Unaveně si povzdechla a začala mu vyprávět ten samý příběh jako Remusovi s tím rozdílem, že ji profesor naštěstí nepřerušoval. Bylo už mnohem snažší o tom vyprávět, i když to stále bolelo. Začínala se pomalu smiřovat se svou minulostí, která tolik změnila její život a vypadalo to, že ještě změní.
Profesor ji zaujatě poslouchal a neodvážil se ji přerušit. Věděl, že už takhle je to pro ni dost těžké a kdyby jí skákal do řeči, bylo by to ještě těžší. Jakmile se dostala k fázi, kdy ji k sobě povolali poslové, překvapeně se mu rozšířili oči, ale stále ji napjatě poslouchal. Byl překvapen tím, kolik toho musí snášet, jaké musí nést těžké břemeno a ještě ke všemu ty noční můry a výčitky. Divil se, že se ještě nesesypala pod vším tím zatížením, ale zároveň ji obdivoval. Byla úplně celá po svých rodičích a to jak vzhledově, tak povahově. Věřil, že je její babička na ní velmi pyšná. Když mu převyprávěla část své minulosti podívala se na něj svýma hnědýma očima. Profesor v nich uviděl smutek, ale i úlevu z toho, že už nemusí nic skrývat. Alespoň ne před ním.
"Takže abych si to ujasnil. Jsi metamorfomág a dokážeš kouzlit bez hůlky a pomocí mysli, je to tak?" ujišťoval se a když mu přikývla, tak se znovu zeptal:
"Kolik lidí o tom ví?"
"No...moje babička a dnes jsem to pověděla i Remusovi Lupinovi. Už jsem se nemohla svým přátelům vyhýbat. Když jsem mu to řekla, tak mi slíbil, že to nikomu nepoví a já se obávám, že to budu muset říct i Lily, Siriusovi a Jamesovi. Ti dva viděli tu vzpomínku a pak jsem jim dala svolení aby to řekli i Lil a Removi. Úplně jsem se do toho zašmodrchala a teď nevím, jak z toho ven." Odpověděla mu smutně a bezmocně se na profesora podívala.
"A důvěřuješ jim?"
"To právě nevím. Myslím, že ano, ale nejsem si jistá. Kluci mi už dvakrát zachránili život, ale mně přijde, že je ještě hodně brzy na to, abych jim začala plně důvěřovat a řekla jim svá tajemství. Tohle není něco, co bych každému vyprávěla na potkání...Mám strach, že by se to mohlo donést k Voldemortovi nebo někomu...koho nemám ráda a je to můj nepřítel." Postěžovala si, ale když si uvědomila, co zase vyzradila, v duchu si zanadávala.
"Můžu vědět, kdy ti zachránili život? Vždyť si tu teprve tři dni." Podivil se a ani se nesnažil skrýt svůj zájem.
"No...totiž...víte...já....no...měla jsem...hmm...takovou...no....menší...potyčku...s...Malfoyem." vysoukala ze sebe a rozpačitě se usmála. Tahle situace jí nebyla příliš příjemná. Brumbálovi sice důvěřovala, ale zase nechtěla vypadat jako nějaký žalobníček, který chodí žalovat pokaždé, když se ho jen někdo dotkne. Sice Malfoye nenáviděla, ale rozhodně nechtěla, aby ho ze školy vyloučili jen kvůli takovému malému souboji.
"Potyčku?" pozvedl obočí a podíval se na ni těma svýma modrýma očima, které měl schované za půlměsícovými brýlemi. Tohle téma ho nesmírně zaujalo.
"No...ono...vlastně...to...jaksi...bylo ve vlaku, když jsem jela do Bradavic." Vysvětlila a zatvářila se trochu provinile. Vůbec jí nemrzelo to, co udělala, ale musí se alespoň trochu naoko zastydět za své činny.
"Ve vlaku." Pokýval hlavou Brumbál na důkaz, že rozumí a vyčkával, co z ní vyleze dál.
"Ano ve vlaku. Já jsem totiž usnula v kupé a...když jsem se probudila, tak už se mnou seděli kluci. Začli jsme si povídat, jenže pak k nám vtrhl Malfoy a začal nás urážet. Urazil Jamesovu rodinu, ale Sirius mu zabránil v tom, aby se na něj vrhl, i když se sám musel dost přemáhat. No a pak se ten idiot...pardon." Omluvila se ihned, když si uvědomila, co řekla a mírně zčervenala
"Měl jsem nějaký momentální výpadek, co že jsi to říkala?" zeptal se poťouchle profesor a usmál se.
Je to opravdu dobrý herec. Pomyslela si a pokračovala s drobnou změnou
"Pak se ten Malfoy se pak obrátil ke mně a začal mít narážky na moji rodinu. Tak nějak jsme se rafli a já jsem ho pravděpodobně urazila, protože na mě poslal nějaké kouzlo, které mi udělalo hnusnou ránu na břiše. Já jsem si to samozřejmě nenechala líbit a poslala jsem na něj a na jeho dva poskoky, kteří s ním byli, stepovací kouzlo a pomocí mysli jsem jim tak trochu upravila vzhled. Mrzí mě, že se toho tak rychle zbavili." Řekla spíš pro sebe, ale ředitel to slyšel a pobaveně se zasmál.
"Musím ti Alex oznámit, že se toho vůbec nějak zvlášť rychle nezbavili. Trvalo nám docela dost dlouho, než jsme je toho pěkného oblečku a účesu zbavili." Alex se na něj spokojeně usmála "A co se stalo, když pan Malfoy odešel?"
"Kluci mi zahojili tu ránu. Podle mě to muselo být nějaké složité kouzlo, protože na to prý museli být tři. Aby mi tam nezůstala jizva a úplně se to zacelilo." Dopověděla mu neveselou příhodu Alex a čekala ne ředitelovu reakci.
"Myslím," řekl po chvíli, "že by si ti odvážní zachránci zasloužili nějakou odměnu. Až je potkám, tak jim budu muset přidat nějaké ty bodíky. Podle toho, co říkáš, muselo být to kouzlo opravdu hodně složité, když na něj museli být tři. Za to si zaslouží pochvalu." Prohlásil a při tom se lišácky usmíval.
"Pane řediteli mohu už jít?" zeptala se nesměle Alex
"Ach ano. A bylo opravdu nejlepší, kdyby se o tom nikdo, kromě tvých přátel nedozvěděl. Podle mého úsudku jim to klidně říct můžeš pokud budeš chtít. Záleží jen a jen na tobě." S tímto se s ní rozloučil a dívka opustila ředitelnu. Šla chodbami bradavického hradu a měla podstatně lepší náladu než ráno. Ten rozhovor s profesorem Brumbálem jí neskutečně pomohl. Mířila do nebelvírské společenské místnosti a kupodivu nepotkala žádné studenty.
Zřejmě jsou všichni venku a užívají si sluníčka pomyslela si a pokračovala dál. U portrétu Buclaté dámy se zarazila a oznámila jí heslo. Jakmile vešla dovnitř, upřeli se na ni zraky čtyř studentů, kteří jako jediný z Nebelvíru zůstali na hradě.
§ § § § § § § § § § § § § § § § §
Remus šel do společenské místnosti pomalým krokem a v hlavě se mu vířily informace, které se právě dozvěděl. Teď už chápal, proč ve vlaku taky vystartovala na Malfoye, když se zmínil o její rodině. Už chápal, proč se jim celou dobu vyhýbala a neustále jim mizela z dohledu.
Nevěděl, jak se asi cítí, ale tušil to. Nedokázal se vžít, do její situace, ale domyslel si, jak ji to asi bolí. Vždyť ztratila celou rodinu a ještě ke všemu je viděla zemřít. Litoval ji čím dál tím víc. V tomto stavu došel až k portrétu Buclaté dámy, které nepřítomně sdělil heslo a vešel do místnosti. Myslel si, že jeho přátelé jsou venku, ale opak byl pravdou.
"Kde jsi byl?" zeptal se ho zvědavě James. Remus se k nim posadil a s nepřítomným výrazem se zahleděl do krbu.
"Stalo se něco?" starala se Lily a upřela na něj svůj zkoumavý pohled
"Mluvil jsem s Alex." Řekl tiše. Nehodlal jim prozradit to, co mu řekla. Tohle musel nechat jen a jen na ni. Byla to pouze její věc.
"No a? Zjistil si něco?" zajímal se James na čež ho Lily praštila do prsou. Nevěděla sice, co se s její kamarádkou stalo, ale vytušila, že o tom Remus nechce mluvit a to z dobrého důvodu.
"Au! Proč mě biješ?" obrátil se na ni pohoršeně James a Sirius s Remusem se pobaveně zachechtali.
"Co seš tak zvědavý?! Až bude Alexandra chtít, tak nám poví sama, co se jí stalo." Odbyla ho a Remus se na ni děkovně usmál. Byl rád, že ho vysekala z této nemilé situace.
"Já nejsem zvědavý!" ohradil se Potter "Jen si o ni dělám starosti stejně jako Sirius a Remus."
"A myslíš si, že já o ni nemám strach? Třeba jen potřebuje čas a když do ni budeme pořád jen hučet a přemlouvat ji, aby nám řekla, co se vlastně děje, tak to bude ještě horší." Zastala se kamarádky Lily
"Teď mluvíš jak nějakej psycholog." Ušklíbnul se James, ale dál se v tom raději nepitval. Nehodlal se s ní zase hádat tak jako dřív. Byl rád, že je alespoň jejich kamarádkou a že už na něj neječí tak jako dřív.
Takhle mám třeba ještě nějakou šanci pomyslel si vesele. Než stačil kdokoli cokoli říct, otevřel se vstup a do místnosti vešla Alexandra. Všichni čtyři na ni upřeli zkoumavý pohled a ona se překvapeně zarazila. Zrovna netoužila je vidět, ale když už jsou tady a ona sama má lepší náladu, tak se rozhodla, že jim to všechno nějakým způsobem vyklopí. Už by to před nimi nedokázala dál skrývat a navíc jim věřila. Uvědomila si to hned potom, co po cestě přemýšlela o Brumbálových slovech.
"Ahoj." Pozdravila je nejistě a pomalým krokem se k nim vydala. Podívala se na Rema, kterému se v očích obrazila lítost a na své zbylé kamarády, kteří se na ni s očekáváním dívali.
"Ahoj Alex." Pozdravila ji vesele Lily a dělala, jako by se nic nestalo. Když si všimla, že na ni Sirius i James hledí jako by z ní chtěli za každou cenu vymlátit její tajemství, kopla je pod stolem do holeně, aby alespoň tak nezírali a slušně pozdravili.
"Ahoj." Odpověděli oba unisono a hodili ublížený pohled po Lily, která se jen nevinně usmívala. Nastalo mezi nimi trapné ticho. Nikdo nevěděl, co by měl říct, až to nakonec zachránil Remus.
"Jak to šlo u Brumbála?" zeptal se se zájmem
"Ale jo. Řekla jsem mu to samé, co tobě. Když jsem od něj odcházela, tak jsem si uvědomila, že vám čtyřem můžu plně důvěřovat a tak pokud budete chtít, povím vám to, co jsem řekla Removi." Usmála se na ně.
"Jasně že chceme." Přitakal horlivě James až se Alex musela zasmát.
"Ty seš zvědavost sama, co Jamesi?" poznamenala s pobavenými jiskřičkami v očích
"To já už od malička." Pochlubil se James a hrdě se poplácal na hrudi na čež se všichni rozesmáli.
"Takže, na konci června..." už po třetí převyprávěla ten samý příběh, který už řekla Removi i Brumbálovi. Ve tvářích jejích přátel se ukázalo zděšení, když jim vyprávěla o pobytu v Temném sídla a dost často ji přerušovali, takže jim i párkrát pohrozila, že jestli toho nenechají, nic víc jim už neřekne. Když se konečně po nekonečně dlouhé půlhodině dostala ke konci, všichni tři na ni překvapeně zírali. Když viděla, jak se tváří musela se rozesmát a Remus se k ní přidal.
"Ty vole..." uteklo Siriovi a dál na ni vyjeveně zíral.
"A mohla by ses v někoho proměnit? Plosím, plosím." Škemral James a nahodil psí oči, které mu šli přímo dokonale.
"Ne, tady ne. Až budeme někde sami. Je tu moc lidí a někdo by mě mohl vidět." Zakroutila nesouhlasně hlavou a pak dodala: "Doufám, že nikomu nic neřeknete. Kdyby se to dozvěděl Voldemort, tak bych byla v háji."
"Máš nás za drbny?" ozval se pohoršeně Sirius a zakabonil se jak bubák.
"Opravdu mám odpovídat?" rýpla si Alex a Rem s Lily a Jamesem se hlasitě rozchechtali.
"To si vypiješ." Sykl Sirius a hodil po ní polštář, který byl na gauči. Alexandra rychle uhla, takže torpédo trefilo nevinného Remuse. Ten si to samozřejmě nenechal líbit a tak se rozpoutala polštářová válka, do které se s radostí zapojovali příchozí studenti. Munici si také přičarovávali, takže nebelvírská společenská místnost za chvíli vypadala, jako kdyby tam napadal sníh. Většina polštářů se totiž roztrhla a peří ji doslova zaplavilo. Ještě štěstí, že nehořel krb...
Zhruba po půl hodině se pětice vydala celá vysmátá a v dobré náladě na večeři, kde je čekalo milé překvapení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šanetka šanetka | Web | 5. dubna 2007 v 12:10 | Reagovat

Teeda!! To se ti fakt povedlo!!! Je to skvělýýýýýýýýýýýýýýý!!!!

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | E-mail | Web | 5. dubna 2007 v 12:34 | Reagovat

super kapca, ostatne jako vzdycky

3 Indigo Indigo | 5. dubna 2007 v 13:07 | Reagovat

Super super super, konečně to vyklopila....

4 Polgara Polgara | E-mail | Web | 5. dubna 2007 v 14:17 | Reagovat

Super, jen jsem zvědavá, co bude tím milým překvapením.....80)

5 Petra Petra | E-mail | Web | 5. dubna 2007 v 15:31 | Reagovat

Je to  super kapitolka.Tahle povídka se mi moc líbí a už se těším na další kapitolky.

6 Verísek Verísek | Web | 5. dubna 2007 v 18:31 | Reagovat

Hm.. milé překvapení. Co to asi bude? Sem zvědavá jak ta stará bába.

7 Areneis Areneis | E-mail | Web | 5. dubna 2007 v 20:20 | Reagovat

skvělýýý

8 mariana mariana | Web | 6. dubna 2007 v 12:04 | Reagovat

Perfektní, jako vždy. Je to takové nenucené čtení. Čte se to samo. Prostě super.

9 Kačenka Kačenka | E-mail | 12. dubna 2007 v 6:55 | Reagovat

dost dobrý...

10 Pád´o - girl Pád´o - girl | 22. září 2007 v 14:14 | Reagovat

fakt suprový!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama