12. kapitolka

4. dubna 2007 v 22:20 | pasu - Pavla |  Návrat
tuto kapitolku jsem psala poněkud ve spěchu, ale doufám, že se to na její kvalitě nepodepsalo, za případné chyby se omlouvam
Okolo Lucky se objevila světelná aula, která se do ní postupně vpíjela.
Pan Olivander byl ohromen, něco takového ještě v životě neviděl ani slova schopen nebyl. Jen co se jakž takž vzpamatoval, začal si mumlat. "Tak to asi bude ta pověst pravdivá, jinak to není možné. Opravdu to není možné."
"Jaká pověst? O čem to mluvíte." Vyslovila svou otázku Lucka.
"Slečno Potterová, vaše hůlka je jediná svého druhu. Byly další 4, a ani ty nebyly, tak mocné. Bylo to tím, že neměly tak vyvážené jádro. V každé převažoval jeden živel. Ano byly to hůlky zakladatelů bradavic. Godrik měl oheň, Salazar vodu, Rowena vzduch a Helga zemi. Majitel této hůlky." Jakmile zachytil její pohled, který říkal něco jako copak já jsem kluk? Dodal. "V tomto případě majitelka bude umět tyto živly ovládat. Pověst říká, že do ní zakladatelé vložili své schopnosti."
Lucka se nevěřícně podívala zaraženě na Harryho. Ten se ponořen do svých myšlenek kouknul skrz vitrínu, kde uviděl černého psa. Vypadá jako Tichošlápek. zatřásl hlavou, myslel, že se už od minulosti odpoutal, jakmile se ale vrátil do Anglie vzpomínky se vrátily s ním. Zavřel oči, do kterých se mu začali tlačit slzy. Musí rychle pryč.
"Co jsme dlužní?" otočil se na prodavače a na zpytavý pohled své dcerky nereagoval.
"Za hůlku? Vůbec nic."
"Ale to přeci nejde."
"Pane Pottere, tuto hůlku jsme si předávali z otce na syna už celá staletí. Myslím, že ten co ji vyráběl za ní žádný honorář určitě nechce a já jsem jen zprostředkovatel. A Navíc tak mocná hůlka by si asi žádného jiného majitele nevybrala. Takže si ji vezměte a odejděte. Nebo se naštvu a to si mě nepřejte vidět." Zatvářil se výhružně, čímž u Lucky a Harryho vyvolal záchvat smíchu.
"Jak myslíte, děkujeme a nashledanou."
"Nashledanou."
Vyšli před obchod. Harry znovu zahlédl toho černého psa.
"Tati, tati." Zamávala mu před očima rukou.
"Copak se děje broučku?"
"Nic moc, jen jsem se zamyslel. Nebude ti vadit, když půjdeš teď k madam Malkinové pro hábity a já zajdu k těm právníkům?"
"Jasně, neboj se o mně. Počkám na tebe, kdybys se zdržel, nikam neuteču, budu se chovat slušně…"
"Zadrž cácorko. To mám snad říkat já ne?"
"Ale tati, chtěla jsem pouze šetřit tvé hlasivky. A vymýšlení proslovů pokud je mi známo není tvým hobbym." Uculila se a už, už chytala za kliku obchodu, aby unikla vzdušnému pohlavku.
Harry se zasmál nad výřečností své dcery a vydal se do brčálové zelené novější budovy, která jako by říkala, dejte si na mě velký pozor. Uvnitř sídlila Bartusova společnost. Vešel a uviděl něco neskutečného. Ten černý pes, kterého už dnes dvakrát zahlédl, tu seděl a vypadal, že na někoho čeká.
"Dobrý den pane Pottere.Jsem rád, že jste nás opět po tak dlouhé době poctil svou návštěvou. Pojďte se mnou prosím do mé kanceláře." Pobídl ho malý zavalitý chlapík s černým knírkem a černými krátkými vlasy střiženými na patku ke vstupu. Harry vešel a než pan Bartus zavřel dveře, protáhl se dveřmi i pes.
"Co jste potřeboval? Můžu vám nabídnout čaj, kávu?" zeptal se zdvořile právník a sedl si za velký masivní stůl.
"Ne děkuji, nic nechci. Jen bych s vámi chtěl projednat věci okolo mé pozůstalosti, jejiž správa byla ve vaší kompetenci v době mé nepřítomnosti."
"Tak tedy, počkejte chvíli, najdu záznamy." Chvíli hledal ve složkách a po nějaké době příslušné našel.
"Dům po rodičích, zůstal ve stále stejném stavu, tedy alespoň zvenčí, protože nás ochranná kouzla buď vás nebo vašich rodičů nepustila dovnitř. Z tohoto důvodu uvnitř nebyl nikdo už 10 let, nevíme proto jak to tam vypadá. Trezor vašich rodičů čítá k dnešnímu dni 25 469 863 galeonů 15 srpců a 15 cvrčků. Máme je nechat převést k vám na účet.?"
"To není nutné, 20 000 000 dejte na konto nemocnice u sv. Munga a ten zbytek na stipendia Bradavické školy čar a kouzel."
"Dobře, jak myslíte. A ještě je tu pozůstalost po vašem kmotru Siriovi…"
"Myslím, že tuto záležitost můžete směle vypustit ze svého seznamu." Ozval se hlas z toho kouta, kde ještě před chvílí seděl černý pes.
"Proč mys…" obrátil se Harry na člověka, ten vystoupil ze stínu a odpovědí na tento čin byla otázka. "Siriusi?"
"Ano, jsem to já. Nekoukej na mě jako by jsi viděl ducha."
"Ale mě se zdá, že ho vidím!"
Pan Bartus nechápavě koukal z jednoho na druhého.
"Mohli by jste prosím přejít zpátky do mé rodné řeči, tedy do angličtiny?" zeptal se rozhořčeně, protože nerad něčemu nerozuměl. "A kdo jste vy, že se opovažujete vstupovat do jednání."
"Budete se divit, ale jsem ten, koho pozůstalost tu chcete projednávat. Sirius Black jméno mé."
"to si děláte srandu ne? Black už je 17 let mrtvý!"
"A jak mi teda vysvětlíte, že tu stojím přes vámi živý a zdravý? Pokud už nemáte s mým kmotřencem nic jiného, než mojí pozůstalost Tak z vaším ctěným dovolením odcházíme."
Vykolejený právník jen přikývl a rozloučil se.
"Nashledanou."
"Nashledanou." Odpověděl Harry a zamyšleně následoval Siriuse ven. Pod schody se rozhlédl a zjistil, že se mu Sirius někde ztratil. Nikde neviděl ani náznak Siriusovi přítomnosti.
"Nehledáš náhodou mě?" ozvalo se za ním.
"Teoreticky ano, kde mám ale jistotu, že jsi to ty?"
"Ty mi nevěříš? Já bych ti asi také nevěřil. Abych tě přesvědčil, polož mi otázky na které ti budu moci odpovědět jen já."
"Dobře. S mým otcem jste byli nejlepší přátelé, jaké jste měli přezdívky, jak jste si říkali, kdo byl ještě s vámi partě, co se myslí malým chlupatým problémem , co jste vytvořili a měli jste nějaká tajemství?"
"Tak začnu na tvé otázky odpovídat. Ano s tvým otcem Jamesem jsme byli nejlepší přátelé. Dále byli v naší partě Remus Lupin a Peter Petigrew. Přezdívky jsme měli, já Tichošlápek, James Dvanácterák, Peter Červíček a Lupin Náměsíčník nebo jsme mu říkali Moony. Všichni dohromady jsme si říkali Poberti. Vytvořili jsme pobertův plánek, což je plánek Bradavic, který ukazuje osoby uvnitř a všechny tajné chodby. Malým chlupatým problémem jsme rozuměli Lupinovo vlkodlactví a s tím souvisí i naše tajemství, které je, že jsme se stali v pátém ročníku zvěromági. Já v černého psa, James v jelena, Peter v krysu odtud mají původ i naše přezdívky. Podoba tvého patrona se ztotožňuje se zvěromágskou podobou tvého otce. Už mi věříš?"
Místo odpovědi ho Harry objal. "Siriusi, kde jsi byl tak dlouho? Proč jsi se neukázal dřív?"
"Všechno ti to vysvětlím, ale ne tady.
"Dobře za hodinu v godrikově dole. Souhlasíš?"
"Jasně, nikomu o tom prosím neříkej a neber s sebou ani Lucku."
"Já jdu teď vyzvednout Lucku k Malkinový. Předám ji Hermioně a přijdu za tebou. Nebude ti to vadit?"
"Proč by mělo? Jen jdi já na tebe počkám."
Harry šel jako v mátohách k prodejně hábitů.
"Tati, tobě uletěli včely? Nebo jsi potkal ducha?"
"Doufám, že ani jedno ani druhé. Co jsem dlužný? Otočil se k Madam ale ta na něj jen nechápavě zírala. Pak mu to docvaklo a tu samou větu zopakoval v angličtině."
" 6 galeonů, 14 srpců. Mohu se vás ještě na něco zeptat?"
Harry ji podal z váčku mince a řekl. "Jistě, ptejte se."
"Jakou řečí, jste to tady mluvili a kde jste byl tak dlouho?"
"Mluvili jsme češtinou a celých deset let jsme bydleli v česku." Oddechl si, protože čekal mnohem horší otázky.
"Pojď Luci, Hermiona na nás už určitě čeká."
Jak šlo nakupování?" zeptala se Hermiona, jakmile si přisedli k jejich stolu.
"Šlo to viď." Obrátil se na svou dceru.
"Jasně, mám svoji hůlku i sovu. Koukni teto." Ukázala na malou sovu. Která svým vzhledem připomínala Papušíka, ale povahou však nikoli.
"Už víš, jak se bude jmenovat?" zeptal se Gerd.
"No, myslím, že by jí slušelo jméno Trůd."
"Hezké." Pochválila jméno Hermiona. "Jo Harry, málem bych zapomněla, máš se stavit u Freda, chce s tebou něco probrat."
"Zajdu za ním hned. Pak si musím ještě něco zajistit. Lucko, půjdeš s Hermionou a ostatními. Předpokládám, že budu tak za dvě hodinky zpátky."
"Super. Neměj obavy a už běž." Popoháněla jej Lucka.
Harry šel nejprve do krámku Freda, kratochvilných kouzelnických kejklí, krámek pořád sídlil na stejném místě. Obchody však viditelně kvetl, nejen proto, že měl Fred pobočky nejméně v 6 zemích a 50 městech, ale i nápis nad obchodem tomu nasvědčoval. Otevřel dveře a zjistil, že ani vevnitř se od jeho poslední návštěvy pranic nezměnilo.
"Jé ahoj Harry, přišel jsi se podívat, jak jsme zúročili tvůj kapitál?" zeptal se Fred, který stál za pultem. V jeho tváři byl znát smutek a utrpení, v jeho obličeji se objevila sem tam nějaká vráska.
"Tak to v žádném případě, jsem sice proti své vůli akcionář a spolumajitel, ale do obchodu ti kecat nebudu. Hermiona říkala, že jsi se mnou chtěl mluvit. Potřeboval jsi něco?"
"Jo, mám problém."
"Tak spusť, rád ti pomohu."
"Pojď dozadu, tam budeme mít klid, dáš si něco?" zeptal se jakmile si Harry sedl do polstrovaného křesla.
"Díky, dal bych si kafe. O čem jsi chtěl mluvit?
"No… já… víš… sakra nevím jak mám začít."
"Tak se prosím vyžvejkni, jak ti zobák narost. Hlavně vynech takový ty zdvořilí fráze, ty ti nikdy moc nešli."
"No vybalim to na tebe bez přípravy a natvrdo, budu se ženit a chci tě poprosit, jestli by jsi mi nešel za svědka."
"Jasně, že půjdu. Dovol mi, ale jednu otázečku. Chceš se ženit nebo musíš? Podle tvýho výrazu to vypadá spíš na to druhý."
"S Angelinou jsme o svatbě přemýšleli už dlouho. No, ale máš pravdu. Angelina je těhotná."
"Počkej, počkej. Angelina, to mi něco říká. Nemyslíš náhodou Angelinu Johnsnovou?"
"Budeš se divit, ale myslím. Angelině jde za svědka Katie Bellová."
"Tak to je pecka. Kdo by to byl řekl, že se zrovna vy dva dáte dohromady, po tom co jste se v mym sedmym ročníku tak porafali." Usmál se."Kdy to plánujete?"
"V polovině října, já chtěl sice později, ale Angie si myslí, že by na ní mohlo být vidět a s bříškem se vdávat nechce."
"To je všechno? Nebo jsi mi chtěl ještě něco?"
"Spěcháš?"
"Abych pravdu řekl, tak docela jo. Ale stavím se a pokecáme. Zatím ahoj."
Rozloučil se a přemístil se do svého domu v Godrikově dole, kde ho čekal Sirius s nějakou žábou na rameni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Indigo Indigo | 4. dubna 2007 v 22:32 | Reagovat

To je hustý, pěkně to pokračuje...

2 Siria Siria | 5. dubna 2007 v 9:08 | Reagovat

Parádní, děj se krááásně zamotává:-))

3 Verísek Verísek | Web | 5. dubna 2007 v 10:37 | Reagovat

Páni. Tak to bylo dobrý, sem zvědavá co se z toho ještě vyvrbí. Páček

4 iriska iriska | 5. dubna 2007 v 11:22 | Reagovat

:o)) s žábou na rameni? mooooc pěkná kapitolka :o))

5 pasu-Hanka pasu-Hanka | Web | 5. dubna 2007 v 12:38 | Reagovat

Takže Pavlo. musím konstatovat, žes mě opravdu mile překvapila. takovou rychlost jsem od tebe nečekala. Překvapuješ. Mimochodem, tahle kapitolka se ti hrozně povedla, i když jsem ji už četla, ale to je jedno. doufám, že co nejdřív přidáš další. Nejlíp zase k Návratu..:) už se těšim na pokráčko.

6 Sherina Sherina | 5. dubna 2007 v 14:06 | Reagovat

moc pěkná kapitolka....jen by mě zajímalo co se vyklube z té žáby :-DDD

7 aenda aenda | E-mail | Web | 6. dubna 2007 v 9:28 | Reagovat

Ještě by mě zajímalo co je ta žába zač no ale musim si počkat

8 Petra Petra | E-mail | Web | 6. dubna 2007 v 16:35 | Reagovat

Tak tahle kapitolka byla super,skvělá...............................

Napiš brzo další už se těším.

PS:Moc si mě potěšila tím že Sirius žije.(Teda doufám že je to Sirius a že žije.)

9 Trili Trili | 7. dubna 2007 v 23:03 | Reagovat

Tahle kapitola i povídka jsou vážně užasné. Už se těším na další. :-)

10 Allyss Allyss | 22. dubna 2007 v 23:07 | Reagovat

přidej co nejrychleji další prosíííím!!!

11 El El | E-mail | 28. dubna 2007 v 23:36 | Reagovat

rychle další kapitolu

12 Dark Dark | Web | 1. května 2007 v 19:18 | Reagovat

n rychle další kapitolku!!!!!!!!!!

13 Sseth Sseth | 5. května 2007 v 9:42 | Reagovat

veľmi pekné

14 MarS MarS | 26. května 2007 v 4:54 | Reagovat

tak jsem zase narazil na nejake stranky a zase jsem je precetl a noc je v tahu :(

mas moc pekne pribehy, ale nejak to posledni dobou nejde, snad se Ti brzy cas, inspirace, pohoda a podobne malickosti vrati :)

15 Ifulda Ifulda | Web | 4. června 2007 v 21:30 | Reagovat

Když jsem si tuto povídku začala číst, říkala jsem si, co to bude za blbost, když je Harry už dospělý, ale teď, když jsem si to přečetla celé, tak musím říct, že je to úžasná povídka a opravdu mooooooc se těším na pokračování, doufám, že bude brzy!!!!!

Jestli si někdo chce přečíst ještě nějakou Potterovku, tak mám na svém blogu jednu a taky ještě jednu povídku, tak se když tak jukněte a napište mi do komentářků, děkuji

:-D

16 marki marki | 16. června 2007 v 21:26 | Reagovat

Moc pěkný hezky se to rozvíjí jen tak dál a prosím co nejdřív novou kapitolku:-))

17 Giner Giner | 17. června 2007 v 19:28 | Reagovat

super, kdy plánuješ pokračování?

18 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 17. června 2007 v 21:02 | Reagovat

brzo ale ted vubec nestiham, posledni pisemky, ucila jsem se na zavody atd. dalsi kapca by mohla byt nejdrive ve stredu, nebojte se potrebuje jenom prepsat z bloku, kde je dalsich asi 15.kapitol

19 horses horses | E-mail | 24. června 2007 v 19:01 | Reagovat

prosím pokračuj tahle povídka je tvá nej nej nej

20 M. M. | E-mail | 31. července 2007 v 19:51 | Reagovat

Sírius žije?no to je pecka ale super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama