Mezi životem a smrtí

28. března 2007 v 19:21 | pasu-Hanka |  Splněné přání
Tak tu máte další kapitolku. Není nic moc, ale snad se bude líbit. Byla bych ráda, kdybyste psali komentáře ať jsou jakékoli. Příjemné počteníčko
Pasu-Hanka
P.S.: Další kapitolku buďto ke stínům nebo k přání dodám asi 5.4 nebo 5.5. Ještě uvidím.
Mezi životem a smrtí
Kate pomalu začínala vnímat a rozeznávat zvuky v okolí. Nevěděla, kde to je a ani netušila jak se sem dostala. Hlava ji příšerně bolela a její tělo na to nebylo o moc líp. Jen matně si vzpomínala na události toho večera, kdy běžela za Lily.
Lily! Ten vlkodlak ji přece zranil. Musím ji najít. Ale počkat. Proč se nemůžu pohnout?
Ať se snažila jak se snažila nehla se ani o milimetr. Unaveně to tedy vzdala a zaposlouchala se do zvuků.
"...To děvče spí už tři dny. Jestli se do týdne neprobudí, tak nevím nevím, jak to sní dopadne." Říkala právě nějaká žena, která stála pár metrů od Katiny postele.
"A co slečna Evansová?"
To je určitě ředitel. Tím jsem si jistá.
"Nevím. Je na tom dost špatně. Abych řekla pravdu tak se slečna Dawsnová i přes to, že má více zranění, uzdravuje rychleji. Kdy se probudí slečna evansová netuším. Musíme jí dát čas. Je na tom opravdu hodně špatně a ztratila dost krve..."
Bože Lily, co mi to děláš?...Musím jí nějak pomoct. Kate usilovně přemýšlela, jak by pomohla svojí kamarádce, ale nenapadlo ji žádné reálné řešení. Za chvíli už byla opět unavená a tak znovu usnula.
Když se znovu probudila, cítila se už mnohem lépe než před tím. Hlava už ji tolik nebolela a fyzicky na tom byla taky mnohem lépe. Nebyla unavená a ani se jí nechtělo spát. Potřebovala zjistit, co se stalo s Lily a kde jsou kluci. Pomalu otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Byla na ošetřovně.
V křesle vedle ní spal Sirius a na posteli, která stála nalevo od té její ležela Lily, u které naopak seděl James. Oba chlapci vypadali dost zdrceně a vyčerpaně, proto nebylo divu, že spí. Kate se co nejpomaleji posadila a ještě jednou se rozhlédla. Nevěděla proč, ale měla takový zvláštní pocit, že ví, jak své kamarádce pomoct a tohle byla pravá chvíle pro to to vyzkoušet.
Jelikož nebyl nikde nikdo, naštěstí ani madame Pomfreyová, vstala z postele a přešla k Lilyininu lůžku. Vypadala opravdu děsivě. Na tváři měla šrámy , na rukou taky a když z ní Kate sundala co nejtišeji peřinu, uviděla mírně zakrvavený obvaz, kterým měla převázanou tu ošklivou ránu od vlkodlaka Remuse.
Remus. Kde vlastně je? Otočila se kolem dokola a bledého chlapce nakonec našla na posteli naproti té její. Vypadalo to, že spí. Rozhodla se, že si remuse nechá na později a teď se bude věnovat Lily. Nevěděla, kolik energie na to Lilyino zranění spotřebuje a ani nevěděla, zda to zabere. Chtěla to prostě jen zkusit. Udělala to přesně tak, jak to viděla v tom krátkém snu, který měla a stále se nepřestávala řídit svým instinktem a pocity. Otočila ruce dlaněmi dolů a natáhla je nad Lilyino tělo. Muselo to vypadat velmi komicky, ale to teď nebylo důležité.
Začala se plně soustředit na jednu jedinou věc. Lilyino zdraví. Celou svou duší i tělem toužila po tom, aby se lily uzdravila a nezůstala jí jediná jizvička, jako památka na tu noc. Nechala magii prostupovat celým svým tělem a nechala se jí unášet. Stála tam takhle asi pět minut, když se to konečně stalo.
Katiny ruce se rozzářily modrým andělským světlem. V tu chvíli vešla do místnosti madame Pomfreyová s profesorem Brumbálem, aby zkontrolovali zdravotní stav obou dívek, ale oba zůstali zaraženě stát ve dveřích. Léčitelka už už chtěla něco zakřičet a začít nadávat, ale pak si všimla té nádherné modré záře, která vycházela z Katininých rukou. Oby opatrně přešli kousek dál, aby viděli co dívka dělá a při tom nepřestali vycházet z údivu.
I Sirius s Jamesem teď uchváceně sledovali činy jejich kamarádky. Probudilo je to oslepující světlo, které pomalu léčilo rány na Lilyině těle. Šrámy, které měla na obličeji jí pomalu mizely a vracela se jí i barva do obličeje. Netrvalo dlouho a otevřela oči. Zmateně se rozhlížela kolem sebe, konečně zorientovala. Uviděla nad sebou usmívající se Kate a kolem překvapeného Siriuse, Jamese, Brumbála a Pomfreyovou.
"Bolí tě něco?" zeptala se jí Kate a pečlivě si ji prohlížela. Lily se záporně zakroutila hlavou, ale ještě než stačila cokoli jiného říct, promluvil ředitel, který se jako první vzpamatoval z toho šoku.
"Slečno Dawsnová, potřeboval bych s vámi mluvit."
"V žádném případě pane řediteli!" vložila se do toho madame Pomfreyová "Pacientka potřebuje klid. Obě. Spí si tady celý týden a když se vzbudí, tak se hned producíruje po ošetřovně. Okamžitě zalezte pátky do postele slečno!" přikázala Kate ošetřovatelka a vysloveně ji tam dokopala.
"Teď vy slečno Evansová," obrátila se k Lily, když překontrolovala Kate. Stále nemohla uvěřit tomu, co viděla. Jedna její pacientka září modrým světlem a pak se ukáže, že už je v naprostém pořádku, a to není na ošetřovně ani týden. Podobně na tom byla i pacientka č.2. Zkontrolovala Lily snad všechno, co se jen dalo, ale žádná další zranění nenašla. Byla zdravá jako řípa a to ještě včera byla na hranici mezi životem a smrtí.
"To sem blázen."mumlala si pro sebe, nalila do holek ještě pár lektvarů a pak odešla do své kanceláře, aby si to všechno promyslela a připravila si další lektvary.
"Co to bylo za modrý světlo?" zeptal se Sirius
"Jaký modrý světlo?" nechápala kate. Netušila o čem to mluví. Vůbec si nepamatovala tu chvíli, kdy léčila Lily. Vzpomněla si jen na to, jak stála nad svou kamarádkou a pak jak zrzka otevřela oči. Mezi tím měla okno. A to pořádný.
"Vy si nic nepamatujete, slečno?" promluvil znovu ředitel a díval se na dívku svýma modrýma očima.
"Ne." Odvětila a tázavě se na něj podívala. Docela by ji zajímalo, co se stalo tak důležitého, kromě toho, že se jí nějakým záhadným způsobem podařilo uzdravit kamarádku, že na ni všichni tak zírají.
"Víte, když jsme sem s madame Pomfreyovou přišli, tak jste stála nad postelí tady slečny Evansové a z rukou vám vyzařovala modrá záře. Nevěděli jsme a stále ještě nevíme, co to znamená, ale za tu dobu, co jste zářila se slečna Evansová pomalu uzdravovala a všechna zranění se začala hojit." Vysvětlil jí profesor a Lily s Kate na něj koukali s otevřenou pusou a vykulenýma očima.
"Ale...to...jak...to přece..." koktala lily a překvapeně se na Katie podívala. Nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Vždyť ona jí vlastně zachránila život. Sice nikdo neví jak, ale přece. Rychle vskočila ze své postele a vděčně ji objala. Byla hrozně ráda, že má takovou skvělou kamarádku.
"Jsi nejlepší kamarádka na celým světě." Šeptala jí do ucha a pak se zasmála. "Stejně mě nikdy nepřestaneš překvapovat." Řekla, když se od ní odtrhla.
"Taková jsem já." Přisvědčila hrdě Kate a začala se řechtat. Stejně jako Lily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Giner Giner | 28. března 2007 v 19:27 | Reagovat

Super, fakt báječné:-) Jen tak dále, moc se těším na pokračování:-)

2 pasu pasu | E-mail | Web | 28. března 2007 v 19:32 | Reagovat

zrádkyně, hlavně že ti docházej nápady viď. 6e tuhle povídku necháš plavat!!!! houby s voctem nechas plavat zitra to schytas

PS: uzasna kapitolka tou sis to u me malilililililililililililililililinkato vyzehlila

3 aenda aenda | E-mail | Web | 28. března 2007 v 20:29 | Reagovat

je to super moc se mi to líbí

4 lonka lonka | 29. března 2007 v 13:55 | Reagovat

fakt supr kapitolka :-)

5 Indigo Indigo | 29. března 2007 v 16:02 | Reagovat

Krásná kapitolka, nemám slov...

6 Claire Claire | 29. března 2007 v 16:35 | Reagovat

suprová kapitolka :D

7 Petra Petra | E-mail | Web | 29. března 2007 v 19:11 | Reagovat

Super

8 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 30. března 2007 v 17:50 | Reagovat

kráásný =)

9 šanetka šanetka | Web | 31. března 2007 v 14:22 | Reagovat

Supsupsupsupeeeeeeeeer!

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 1. dubna 2007 v 16:18 | Reagovat

tak jo, už sem přečetla tady asi všechny povídky... a nejvíc se mi asi líbil návrat a jednorázovky... a víte k čemu ste mě holky dokopaly? (měly byste na to bejt pyšný!) k něčemu k čemuž se chystám asi rok! taky začít něco psát! takže za pár dnů, tejdnů, či měsíc vám sem o tom napíšu něco víc... ale teď už dost psaní, chytla si mě můza...

11 martti martti | Web | 1. dubna 2007 v 19:54 | Reagovat

Skvěskvěskvěskvěskvělý :)

12 Peťka Peťka | 12. července 2007 v 13:53 | Reagovat

je to suuupeerr.. ale kde se vzalo to příjmení Woodová??

13 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 12. července 2007 v 15:51 | Reagovat

Peťka: Už je to opraveno :D za tu chybu se omlouvám, už se mi ty dvě povídky pletou dohromady :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama