9.kapitola (SM) - Dopis

11. března 2007 v 14:24 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak tu máte další kapitolku. Snažila jsem se jí napsat co nejrychleji, abyste nemuseli dlouho čekat, takže doufám, že to pořádně oceníte :). Tato kapitola je věnovaná Moonnymu, který měl první komentář. Blahopřeju. Podmínka: 10 komentářů + kdo bude mít 1.komentář, tomu věnuji další kapitolu. Tak si to užijte a nezapomeňte komentovat!
pasu-Hanka
9.kapitola - Dopis
"Já snad prasknu." postěžovala si Alexandra a svalila se do křesla u krbu hned vedle kluků.
"Se ti ani nedivim." zubil se James "snědla si toho pomalu víc než mi a to už je co říct." Alexandra si unaveně povzdechla a pomalu se zvedla z křesla.
"Jdu si lehnout." oznámila klukům, popřála jim dobrou noc a zmizela na schodech vedoucí k ložnicím. Od Rema věděla, že dívky mají pokoje až nahoře, takže měla o několik schodů delší cestu než oni. Svoji ložnici nemusela hledat dlouho, protože byla téměř na kraji. Podívala se na seznam obyvatelek pokoje a zarazila se. Byla na pokoji s Lily Evansovou.
To je přeci ta holka, co se Jamesovi líbí. Co líbí, má ji rád. pomyslela si a opatrně otevřela dveře ložnice. Nikdo zde nebyl. Zatím. Zabrala si tedy postel u okna, vzala si z kufru nějaké věci a šla se osprchovat. Nemohla se dočkat toho, že si zaleze do postele a bude nerušeně spát a spát a spát. V koupelně strávila necelých patnáct minut a když vyšla, čekalo ji malé překvapení.
"Ahoj, ty musíš být Alex viď? Já jsem Lily Evansová." přiběhla k ní zrzka a potřásla si s ní rukou. Alex na ní chvíli zaraženě koukala, ale pak se rychle vzpamatovala a obdařila jí milým úsměvem. Něco jí říkalo, že by z nich mohli být skvělé kamarádky a mohli by si spolu užít spoustu legrace. V Krásnohůlkách sice Alexandra patřila mezi průměrné možná o trochu lepší než průměrné studenty, ale i přes to si někdy nemohla odpustit nějaký ten menší žertík. Obvykle z toho byl minimálně jeden školní trest...
"Těší mě." usmála se na ní Alexandra a prohlédla si další dvě dívky, které na pokoji byly. Podle jejich výrazů a oblečení si domyslela, že se ty dvě ze všeho nejvíc zajímají o svůj vzhled a o to, jak sbalit kluky. A taky že měla pravdu. Jakmile vypadly z místnosti, na což opravdu nemuseli dlouho čekat, tak jí je Lily představila a krátce jí je popsala.
"To byla Levandule Krasprová a Victorie Roxfordová. Né, že bych je chtěla pomlouvat, ale spíš ti řeknu pravdu o jejich povaze. Obě jsou to namyšlený káči, který nemyslej na nic jinýho než na to, jak vypadaj a který se už půl roku snažej uhnat Blacka a Pottera. Abych řekla pravdu, nemám je moc v lásce. Někdy dokážou pořádně lízt na nervy..." vysvětlovala Lily a přitom se hrabala v kufru.
"Rozumím. Takže nejlepší je, vyhnout se ji obloukem nebo je prostě ignorovat, správně?" ujišťovala se Alexandra, jestli dobře pochopila význam Lilyiných slov.
"Přesně tak." přisvědčila dívka a zaplula do koupelny. Alexandra si unaveně sedla na postel a rozhlédla se kolem. Něco jí tu chybělo. Ale co?...No ovšem! Jak jen mohla zapomenout! Sep!
Kde sakra zůstal? Že by ve spolčence? Tam jsem ho viděla naposledy. Ležel vedle mího křesla. Alex si v duchu vynadala za to, že zapomněla na svého mazlíčka. Obula si nové botasky, které dostala od babičky a přes noční košilku na ramínkách nad kolena přehodila dlouhý černý svetr, který jí sahal až do poloviny lýtek. Vyběhla z ložnice a letěla po schodech dolů, do společenské místnosti. Naštěstí už tu bylo jen pár lidí a mezi nimi samozřejmě poberti.
"Ahoj, já myslel, že si šla spát." promluvil na ní Rem, který si zatím jako jediný všiml její přítomnosti. Po této větě se Sirius otočil a když uviděl Alexandru zářivě se usmál.
"Už se ti po nás stýskalo co?" zeptal se s lišáckým úsměvem a sledoval každý Alexandřin krok. Dívka si k nim přisedla, ale neměla v úmyslu zdržet se dlouho.
"Ne to ne." zasmála se "Jen...Neviděli jste Sepíka?"
"Sepíka? Kdo to je?" zeptal se přihlouple Peter. Ovšem měl na to právo neboť v kupé nebyl, když dívka představovala Sepa klukům.
"To je můj pejsek." vysvětlila mu a usmála se na něj, což vedlo k tomu, že Peter zrudnul jak rajče a rozpačitě sklopil hlavu. "Tak viděli jste ho?" opakovala svou otázku netrpělivě.
"Jo, myslím že jo." odpověděl James a dělal, že přemýšlí.
"Vážně? A kde?" zeptala se nedočkavě Alexandra
"Támhle leží." řekl Rem pobaveně a ukázal ke krbu. Opravdu. U ohně leželo malé hnědé roztomilé stvoření, které právě spalo. Alexandra ho nechtěla budit, ale taky ho nechtěla nechat ve společenské místnosti přes noc samotného, a tak k němu přešla a co nejjemněji ho vzala. Sepík se zavrtěl, na chvíli otevřel očka, ale když zjistil, že je v náručí své milované paničky, opět se ponořil do říše snů.
"Děkuju." šeptla a vyběhla nahoru do ložnice. Položila Sepíka do pelíšku, který mu připravila a s úsměvem ho pozorovala. Slyšela vrznutí dveří, a tak se instinktivně otočila. Byla to jen Lily, která právě vylezla z koupelny. Naznačila jí, aby byla potichu a nedělala rámus. Dívka k ní udiveně přešla a když uviděla malé roztomilé štěňátko, rozšířily se jí oči štěstím a radostí.
"Ten je nádherný?" rozplývala se. Samozřejmě potichu, aby pejska příliš nerušila. "Je tvůj?" obrátila se k Alexandře, která jí jen přikývla. "A jak se jmenuje?"
"Sep." šeptla a sedla si na postel. Sundala si botasky i se svetrem a zalezla si pod peřinu. "Už jsem unavená. Bylo toho na mě dneska moc. Dobrou noc Lily." rozloučila se se svou novou spolubydlící a jakmile se zahrabala do peřin, ihned spokojeně usnula.
"Dobrou Alex." oplatila jí Lil a také si šla lehnout.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Druhý den se Alex probudila docela brzy. Roztáhla závěsy své postele a rozhlédla se po pokoji. Všechny její spolubydlící ještě spaly jako nemluvňata a tak se rozhodla je nebudit. Přece jenom bylo teprve půl šesté. Dnes měla mít svůj první vyučovací den, ale i přes to nebyla nervózní. Pomalu si na posteli sedla a protáhla se jako kočka. Ještě chvíli se jen tak rozhlížela po pokoji, ale pak jí to přestalo bavit a šouravým krokem se vydala do koupelny. Dala si svou pravidelnou ranní sprchu, která jí dostatečně probrala a nakonec si poctivě vyčistila zuby. Zhruba za dvacet minut, když se dostatečně zkulturnila, vylezla a začala hledat v kufru nějaké oblečení.
"Ahoj Sepíku," pozdravila tiše svého pejsánka, který ji už značnou dobu pozoroval. Naznačila mu, aby byl po tichu a naplnila mu mističku vodou. "No moc na mě tak nekoukej. Na snídani půjdeme až později." usmála se na pejska, jež nejdřív vrhl zkoumavý pohled na vodu a pak se popuzeně podíval na svou paničku. On měl hlad a ona mu dala jen vodu! Ovšem myšlenka, že ho znovu vezme do té nádherné síně plné jídla ho lákala mnohem víc, zvlášť když měl takový hlad.
Alex se ještě značnou dobu hrabala ve svém kufru, než konečně objevila něco slušného na sebe. Vytáhla úplně ze spodu černou školní sukni, bílou košili s krátkými rukávy a černý školní hábit. Protože ještě nevěděla, jaké bude mít dnes hodiny, učebnice si zatím nebrala a šla se obléknout. Zrovna vstávala, když její pozornost upoutala nějaká bílá obálka. Zvědavě se pro ní sehla, otevřela ji a strnula. Poznala ho. Písmo jejích rodičů. Po tváři jí začaly stékat slzy, které však rychle setřela rukou a položila dopis na postel. Hodila na sebe právě vybrané oblečení, vzala si černé páskové sandále, jelikož bylo ještě teplo, tak se nechtěla vařit v botaskách, a vyběhla ven z ložnice se Sepíkem v závěsu. Měla namířeno do společenské místnost, kde si chtěla dopis přečíst. Jen doufala, že tam nikdo nebude.
Měla štěstí. V místnosti opravdu nikdo nebyl. Posadila se do křesla u krbu, kde seděla včera a začetla se, takže ani nevnímala, jak se na ní vydrápal Sep a usadil se jí na klíně.
Drahá Alex a Peteře,
pokud čtete tento dopis, znamená to, že již nejsme mezi živými. Věřte, že je nám hrozně líto, že nemůžeme být s vámi, ale osud tomu zřejmě nechtěl. Naučili jsme vás všechno, co jsme uměli, ale nevíme, zda jsme vám stihli říct jednu podstatnou věc.
Jistě víte, že ve druhém patře našeho domu jsou jedny zamčené dveře. Nikdy jsme vám neřekli, co se za nimi skrývá, ale nastal čas, abyste se dozvěděli, jaká tajemství skrývají. Nebojte se, není to nic nebezpečného, ale i přes to dávejte pozor! Nesmíte to, co se tam dozvíte zneužít! Žádným odemykacím kouzlem ty dveře neotevřete a násilím už vůbec ne. Klíčky k nim jsou jen dva a to pro každého jeden. Jsou uschovány v naší pracovně, ve třetím šuplíku u pracovního stolu.
Peteře, jelikož jsi starší než Alexandra, prosím, postarej se o ní. Je ještě mladá a život má před sebou. Však víš, jak si se v jejích letech choval ty. Je stejná jako jsem byl já, když jsem byl mladý. Byli bychom rádi, kdybyste zůstali u babičky a poslouchali ji. Hlavně ty Alex. Peter je plnoletý a může si dělat co chce, ale ty máš do sedmnáctin ještě daleko. Dejte na sebe prosím pozor a nehádejte se! Víme, že jste se vždy spíše jen kočkovali, ale přece jen se může stát cokoliv.
Milujeme vás
mamka s taťkou
Alexandra už nedokázala zadržet slzy. V ruce pevně svírala dopis od rodičů, který psali v domnění, že jej bude číst i její bratr. Kéž by tu mohl být alespoň on! Vždy jí dokázal povzbudit a poradit jí. Strávila s ním nádherné chvíle a vždy se o ní dokázal postarat. Když jí jako malou kluci šikanovali, tak se jí zastal a pomohl jí tak vyváznout bez většího zranění. Pomáhal jí z malérů a ochraňoval ji. Svěřovala se mu se vším, co ji trápilo a s čím si nevěděla rady stejně jako rodičům.
Najednou uslyšela kroky a tak pergamen rychle schovala do kapsy hábitu a utřela si slzy. Doufala,. že si její přátelé nevšimnou, že plakala. Snažila se zhluboka dýchat a uklidnit se. Vždycky jí to pomáhalo. Nádech...výdech...nádech....výdech...Kroky se přibližovaly a byl slyšet veselý smích. Alex se podívala na hodinky a překvapeně vykulila oči. Bylo půl osmé! Už tu seděla minimálně hodinu a půl.
Jak ten čas rychle letí. Ani se neohlédla, když kolem ní prošli nějací studenti a raději vyloženě čučela do blba. Nakonec vzala Sepíka do náruče a vyběhla nahoru do ložnice doufaje, že Lily už vstala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | 11. března 2007 v 14:29 | Reagovat

Je to super moc se mi to líbí

2 Iva Iva | 11. března 2007 v 15:32 | Reagovat

Dobrý!!!

Tadle kapitola se ti povedla

3 Monny Monny | 11. března 2007 v 15:41 | Reagovat

super. a děkuji ti.

4 iriska iriska | 11. března 2007 v 16:39 | Reagovat

krásné ale smutné :o))myslím ten dopis:o)) ale to vám asi došlo...

5 Giner Giner | 11. března 2007 v 18:06 | Reagovat

Super:-) těším se na pokračko:-)

6 Wigy Wigy | 11. března 2007 v 19:20 | Reagovat

Krásný!!! Už se móóóc těším na další kapitolku=o)

7 martti martti | Web | 11. března 2007 v 19:21 | Reagovat

hezkýýý

8 shiny shiny | 11. března 2007 v 20:02 | Reagovat

super

9 flammea flammea | E-mail | Web | 11. března 2007 v 21:34 | Reagovat

moooooooooc pěknýýýýýýý

10 šanetka šanetka | Web | 12. března 2007 v 15:52 | Reagovat

uuuužžžaaaaaaaassssnnnnýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!

11 Kačenka Kačenka | E-mail | 30. března 2007 v 13:55 | Reagovat

moc hezký

12 Ylil Ylil | Web | 9. srpna 2007 v 15:28 | Reagovat

supeeeeer, nechtělo mi to naběhnout a já mámel zešílela, ten konec byl takovej smutnější, ale to už asi k týhle povídce prostě patří...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama