8.Kapitola - Ráno, i když v jiné denní době

1. března 2007 v 19:50 | Pasu - Pavla |  Návrat
Tak je tu další kapitolka, věnuji ji Marsali však ona ví za co. A další kapitolku nepřidám dokud tu nebude 10 komentářů a pokud budou delší nebudu protiJ

"Lucko, proč se neprobudíš? Proč?" říkal si už málem na pokraji zhroucení. Lucie už ležela v komatu 3 týdny. Harryho zarudlé zelené oči od nevyspaní zdůrazňovali fialové kruhy pod očima. Byl bledý. Za ty tři týdny výrazně zhubl, jídlo které mu nosila Hermiona zůstalo povětšinou skoro nedotkl. Společnost mu střídavě dělali Remus, Nymf, Lukas, Hermiona a Ron. Chtě , nechtě, se všechny jejich rozhovory stáčeli k Lucce.
Večer po jedné z lékouzelnických prohlídek držel Harry Lucku za ruku a lidově řečeno koukal do blba. Malá dlaň jeho dcery mu tu jeho nepatrně stiskla, Harry na ni okamžitě stočil svůj zrak, viděl její chvějící se víčka.
"Vodu" zachraplala popraskanými rty a dlouho nepoužívaným hlasem.
"Hned broučku." Vyndal hůlku a vykouzlil sklenici vody se žlutým brčkem. "Jak ti je? Dojdu pro Poppy, ještě by tu měla být. Počkej tady a nikam nechoď" řekl roztržitě a rychle utíkal do kuchyně a doufal, že madam Pomfreyvou ještě zastihne.
"Tati já nikam nemám v úmyslu jít" pomyslela si.
"Poppy, Lucka už se konečně probudila" řekl udýchaně mezi dveřmi madam, která se právě chystala hodit letax do krbu.
"No to jsem ráda, už jsem pomalu přestávala doufat" řekla úlevně, ale když uviděla Harryho zaražený obličej pomyslela si. "Proč já sakra neumím držet jazyk za zuby?" Rychle se vzpamatovala. "Eee, půjdu se na ni podívat. Ale vy zůstanete tady." Dodala když viděla, že se chystá jít s ní. "Pacientka bude potřebovat klid." (všimli jste si, že to říká pokaždé?"
Lucie se cítila lépe ,než když se vzbudila. Už se chtěla jít podívat, kde se táta zdržel tak dlouho, už vstávala. Když se rozletěli dveře a v nich se objevila starší světlovlasá čarodějka v bílém hábitu.
"Slečno Potterová, vy jste se zbláznila. Nejdříve jste 3 týdny v komatu a teď chcete vstávat? V žádném případě. Vypijete všechny tyto lektvary" mávla hůlkou a k ní přiletěla řada lektvarů, které se vyskládali na stolek. "Jak stejně nezodpovědná jako váš otec ve vašich letech. A já se zapomněla představit. Poppy Pomfreyová ošetřovatelka v Bradavicích." Vychrlila.
Lucie se pouze usmála. "Těší mě, Lucie Hrnčířová, tedy pardon Potterová, víte budu si muset zvyknout na tu změnu příjmení. A kde je táta?."
"Zůstal dole, potřebujete klid."
"Prosím vás, proč kolem mě od začátku našeho rozhovoru mácháte hůlkou?"
"No dovolte slečno, já nemáchám hůlkou. Jen kontroluji vaše životní funkce a jestli nemáte nějaká vnitřní zranění." Rozzlobila se Madam.
"Omlouvám se, nechtěla jsem vás urazit. A mohla by jste mi sem pustit tátu? Chci, aby byl se mnou."
"Co mám s vámi dělat? Pošlu, ale ne hned. Za pár hodin. Teď vypijte tyto lektvary. Nejprve tento." Ukázala na modrou lahvičku. "Potom fialový, zelenomodrý, a nakonec ten sytě zelený."
Lucie jí poslechla a poslušně vypila všechny lektvary. Začala se jí klížit víčka a opět propadla do říše snů. Proto ani nepostřehla, že Poppy odešla.
"Harry tak už se probrala?" zeptala se Hermiona, když viděla Harryho v kuchyni.
"Jo, je u ní Poppy. Ale nikoho tam nechce, prý pacientka potřebuje klid." Pitvořil se a snažil se napodobit hlas madam. "To už si nemůže vymyslet novou frázi? Vždyť už jsme ji slýchávali my."
Hermioně začali cukat koutky. "No vypadá to že ne."
Najednou se madam objevila ve dveřích a úsměv jim zmizel ze rtů. "Pane Pottere můžeš jít za svou dcerou, zdá se že je úplně v pořádku. Pokud by se s ní něco dělo pošlete pro mě. Ale myslím, že to už nebude nutné. Až vypije všechny lektvary. Za tři dny by možná bylo možné, aby stala z postele. Teď za ní nechoďte dostala uspávací lektvar."
"Můžu mít ještě otázku?" zeptal se šťastný Harry.
"Ptejte se."
"Čím myslíte, že byl ten komat způsoben?"
"Nevím, ale tím přemístěním to podle mě nebylo." Rozloučila se s nimi a pomocí letaxu se přemístila pryč.
"Harry já vím, že chceš být s Luckou, ale McGonagalová by tě ráda viděla."
"Dobře dojdu za ní. Dej mi na ni pozor, kdyby se vzbudila dřív než se vrátím nebo se dělo něco jiného, dej mi vědět starým způsobem. Ano?" prosil Harry Hermionu a po jejím přikývnutí se přemístil před chrlič, který chrání ředitelnu. (schopnost dědiců Bradavic.)
"A sakra, vždyť jsem se nezeptal Hermi na heslo. No zkusím to a uvidím, když tak jí drze vlezu až do ředitelny.
"Šumivé bzučivky." Chrlič nic.
"Hejno švábů" ani osvědčené heslo nezabralo.
A tak do třetice všeho dobrého "citrónová zmrzlina." Chrlič odskočil a nechal se schody vyvést až ke dveřím. Zaťukal.
"Dále" ozval se unavený hlas. Harry otevřel.
"Dobrý večer, paní profesorko, rád vás zase divím."
"Dobrý den pane Pottere, já vás také vidím ráda." Vstala podala mu ruku a pokynula k prázdnému křeslu.
Oba se posadili a Harry v jejích očích uviděl něco co nikdy ne, unavenost, bezradnost a beznaděj. Nevěděl co to znamená.
"Harry, my už jsme si tykali, ne? Proč to měnit?"
"Dobře Minervo, co potřebujete? Hermiona říkala, že se mnou chcete mluvit."
"Ano, to ano. Ale vyprávěj nejdřív co jsi celé ty roky dělal."
"Nic zas tak zvláštního. Po smrti Ginny jsme se přestěhovali do Prahy. Hůlku jsem schoval do trezoru, kde donedávna ležela. Udělal jsem si policejní akademii. A jako policajt jsem pracoval 7 let. Nejprve u městské a pak mě přeřadili do URNy (útvar rychlého nasazení.). Jak říkám nic zvláštního."
"A kouzla ti ani trochu nechyběla?"
"Ze začátku ano. Neuměl jsem řeč. Neuměl jsem si ani říct o rohlík nebo mlýko. Ještě s malým dítětem. Tady stačilo vzít hůlku mávnout s ní a bylo to. Ale asi jsi mě k sobě nepozvala, kvůli mému vyprávění, jak jsem se měl v Česku."
"Máš pravdu Harry. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi tento rok nevzal obranu proti černé magii. Nechci, aby zase Hermiona pracovala s obracečem času. Už by to asi psychicky nevydržela."
"Rád, stejně nevím, co bych dělal. Chtěl bych si dodělat za čas bystrozorské studium, ale to počká, ani nevím jestli to půjde."
"Uvidíme, domluvím se s Dracem, jako ministr by ti mohl dát povolení k individuálnímu studiu."
"Díky. Mám přijít až 1. září nebo jsou nějaké prázdninové porady."
"Bude stačit, pokud se připojíš jako ochrana Bradavického expresu. Až dojedete do Prasinek, tak se přemísti, představím tě novým profesorům." Usmála se. "A teď už jdi, vidím, že jsi jak na trní a záříš jak sluníčko."
"To víte Minervo, když se vám probere dcera po 3 týdnech z komatu, získala jste místo učitele na prestižní škole, tak máte chuť objímat celý svět." Usmál se. Rozloučil se a přemístil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sherina Sherina | 2. března 2007 v 9:10 | Reagovat

další moc pěkná kapitola...Draco jako ministr mě sice trochu zarazil, ale to nefa..už aby tu byla další

2 Barunka Barunka | Web | 2. března 2007 v 12:57 | Reagovat

Tak, tak. Fakt sqělá povídka, akorát mě zarazil Draco na postu ministra.

3 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 3. března 2007 v 16:39 | Reagovat

Je to nádherný:)))

4 KATY KATY | 3. března 2007 v 21:01 | Reagovat

WAW, PISES FAKT SKVELO, MILUJE TVOJE POVIEDKY.SICE SOM ICH OBJAVILA LEN NEDAVNO ALE  VSETKY SOM PRECIIITALA PEKNE RYCHLO....NO A NAVRAT JE PROSTE SKVELY...PIS,PIS PIS....PLOSIIIM JA CEM DALSIU KAPITOLKU

5 aly aly | 5. března 2007 v 18:07 | Reagovat

super.prosím prosím další

6 Kačenka Kačenka | E-mail | 31. března 2007 v 23:35 | Reagovat

já je taky objevila nedávno... respektive ve středu, o biologii...

7 M. M. | E-mail | 31. července 2007 v 18:58 | Reagovat

good :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama