8.kapitola (SM) - Bradavice

10. března 2007 v 12:20 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tato kapitola je věnována Kate. Konečně jsem se dokopala k tomu, že ji dopíšu, tak doufám, že se vám bude líbit. Podmínka: 10 komentů + kdo bude mít první komentář, tomu věnuju příští kapču. (Samozřejmě až ji napíšu.) Užijte si to a zatím se mějte
Pasu-Hanka
8.kapitola - Bradavice
Na nádraží v Prasinkách bylo velmi rušno. Spousta bradavických studentů se většinou po skupinkách vydávala ke kočárům, až na malé vystrašené prvňáčky, kteří se shromažďovali u obrovitého Hagrida.
"Pojďte, najdeme si volný kočár." Zavelel James a spolu se Siriuse zmizel v davu. Alexandra si k sobě přivolala Sepíka, kterého odmítala nechat samotného ve vlaku s ostatními zavazadly a mazlíčky, a pak se společně s Remem a Peterem, který na ní stále "nenápadně" zíral, vydala za klukama.
"Reme! Alex! Tady ten je volný!" uslyšeli v dálce a vydali se po hlasu. Došli k překrásnému kočáru, u kterého postával Sirius s Jamesem, kteří se právě něčemu smáli.
"No konečně! To byla ale doba!" ušklíbnul se James a nastoupil do kočáru následován Siriuse a nakonec i Peterem
"To jsou...testrálové." řekla udivená Alex a upírala svoje oči na černé koně s křídly. Remus se k ní překvapeně otočil a podíval se směrem, kterým se dívala ona. Také je viděl, ale nijak se s tím nechlubil. Nebylo to nic pěkného, když vidíte někoho zemřít.
"Ty je taky vidíš?" zeptal se
"Ano. Bohužel." Hlesla a bez dalšího slova vlezla za klukama do kočáru. Remus zůstal ještě chvíli zaraženě stát, ale pak si rychle vlezl do kočáru, aby mu neujeli. Alexandra se celou cestu dívala z okénka a pozorovala krajinu pod sebou.
"Poslyš Tichošlápku, neviděl jsi někde náhodou Srabuse?" zeptal se Siria James a zamyšleně se na něj podíval.
"Abych řek pravdu, tak jsem ho ani nehledal." Byla to pravda. Od té doby, co si přisedli k Alexandře do kupé, ji nenápadně pozoroval a nemohl se na ni vynadívat. Něco na ní ho přitahovalo, ale nevěděl co. "Ale však on se někde objeví, o to bych se nebál. Třeba jen nechce mít z nohy želé hned na začátku roku." Všichni v kočáru se rozesmáli až na Alex, která nechápala o čem ti dva mluví a na Remuse, kterému se to viditelně moc nezamlouvalo.
"Kdo je to ten...Srabus?" zeptala se zvědavě dívka a upřela na oba chlapce svůj pohled.
"No víš, to je takovej zmiozelskej umaštěnec, kterej je až po uši zahrabaném do černý magie." Vysvětlil jí James a Alex se jen trochu zamračila. Nějak se jí nelíbilo, jak její kamarád mluví o živém tvorovi, tedy spíše člověku, i když je dotyčný zmiozelák. Každý přece nemůže být tak špatný nebo ano? Raději to nijak nekomentovala a znovu se zadívala z okna.
"Už jsme tady:" oznámil jim Rem a vystoupil z kočáru, který mezitím zastavil.
"Páni." Vzdychla Alex, neboť se na nic jiného nezmohla. Hrad byl naprosto okouzlující. Mnohem hezčí než ve dne, kdy ho navštívila spolu se svou babičkou.
"Paráda co?" přidal se s lišáckým úsměvem Sirius.
"Nádhera," vydechla a jako v hypnóze následovala kluky do Velké síně. Jestli ji Bradavický hrad okouzlil, tak ji Velká síň totálně odrovnala. Musela se přidržet zdi, aby sebou nesekla. V životě takovou nádheru ještě neviděla. Strop vypadal jako noční obloha a celá síň byla ozářena tisíci svíčkami, které se vznášely nad studenty.
"Pojď. Sedneme si ke stolu." Šeptl jí James a spolu se svými kamarády jí vedl k dlouhému stolu, který se pomalu zaplňoval Nebelvírskými studenty. Posadili se - Alex, James, Sirius a naproti nim Remus s Peterem - a pozorovali okolí.
"Sepe, lehni si tady pod lavici a koukej se chovat slušně. Já ti potom uleju něco dobrýho." Řekla Alexandra svému psíkovi, který ji ochotně poslech při představě, že dostane něco dobrého. "Co se bude dít teď?" zeptala se svých společníků zvědavě a rozhlížela se kolem sebe.
"Za chvíli by měla přijít profesorka McGonagallová s prvňákama a potom bude hostina." Vysvětlil jí Sirius a když se od něj odvrátila, opět po ní nenápadně pokukoval. Tentokrát ale nabyl sám. Někteří nově příchozí studenti si ji zvědavě prohlíželi, protože ji tu ještě v životě neviděli. Takové pěkné holky by si přece všiml každý ne? :)
"Vnímáš?" žďuchl do Alexandry Sirius, aby na sebe upoutal její pozornost, což se mu posledních pět minut nějak nedařilo.
"Co...říkals něco?" zeptala se ho zmateně. Byla tak zaujatá pozorováním okolí, že si ani nevšimla, že na ní její soused mluví.
"Říkal jsem, že už jde McGonagallová s prvňákama." Zopakoval jí trpělivě a pobaveně se usmál nad jejím zmateným výrazem.
"Aha...jasně. Dík za upozornění." Znělo to pěkně blbě, ale v tu chvíli ze sebe nedokázala dostat lepší větu. Musela si to prostě přiznat. Sirius se jí už od první chvíle líbil, ale nechtěla to na sobě dávat příliš znát. Musela se držet na uzdě. Dveře do Velké síně se už úplně otevřely a vešli prvňáci v čele s profesorkou přeměňování. Vypadali a nejspíš i byli dost nervózní a vystrašení. Alexandra v duchu děkovala, že ji ředitel zařadil už o prázdninách a ona byla tohohle všeho ušetřena. Profesorka dovedla malé studentíky před učitelé, tedy pár metrů před jejich stůl a postavila před ně čtyřnohou soličku. Položila na ní nějaký starý klobouk a v tu chvíli nastalo ve Velké síni naprosté ticho. Všichni upřeně pozorovali klobouk, který sebou několikrát škubl a pak se otevřela nějaká trhlina podobná ústům. Alexandra to celé zaraženě pozorovala a nedovolila si ani muknout. Překvapeně zamrkala, když začal starý klobouk zpívat, ale naštěstí se rychle vzpamatovala a pozorně poslouchala onu píseň.
Zdá se vám, že jsem ošklivý-
myslete si co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já,
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plstí-
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím z jakého je těsta-
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest i slávu.
Nebo to bude Zmiozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli svého cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká.
(pozn. autora: Omlouvám se, že kopíruju slova od J. K. Rowlingové, ale básník opravdu nejsem. :). Snad vám to nebude vadit.)
V chvíli, kdy klobouk dozpíval, začala Velká síň nadšeně tleskat. Klobouk se uklonil a pak zase zůstal nehybně ležet na stoličce.
"Až přečtu vaše jméno, sednete si na stoličku a já vám nasadím moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje." řekla profesorka McGonallová, když se síň utišila. "Petersonová Gabriela" Z davu prvňáčku se vynořila blonďatá dívenka a nervózně kráčela ke stoličce. Profesorka v jedné ruce držela pergamen se seznamem jmen nových studentů a v druhé moudrý klobouk, který dívce nasadila na hlavu, když se posadila na stoličku. Trvalo to jen malý okamžik, než klobouk vykřikl své rozhodnutí.
"HAVRASPÁR!" Od havraspárského stolu se ozval jásot a potlesk, když si Gabriela šla sednout ke svým novým spolužákům.
"Spoonová Margareta" pokračovala profesorka, když se studenti uklidnili. Tentokrát to byla černovlasá dívka s povýšeneckým výrazem ve tváři. Hned, jakmile jí profesorka nasadila klobouk na hlavu, vykřikl:
"ZMIOZEL!"
"McLary Peter"
"MRZIMOR!" V podobném stylu probíhal i zbytek zařazování. Každý prvňáček byl zařazen do nějaké koleje a když byl se u stolu své koleje posadil i poslední nováček mimochodem dostal se do Nebelvíru, tak profesorka nechala stoličku zmizet a odnesla moudrý klobouk někam do pryč. V tu chvíli povstal profesor Brumbála zjednal si klid.
"Vítejte v novém školním roce." začal a zářivě se na studenty usmíval "Rád bych řekl pár slov, než začne hostina. Žáky prvního ročníku bych chtěl upozornit, že vstup do Temného lesa je zakázán a samozřejmě to platí i pro vyšší ročníky" jen tak náhodou se podíval na místo, kde seděli Pobertové a tvářili se jako svatoušci. Jen svatozář chyběla... "Dále mě pan Filch požádal, abych vám připomněl, že o přestávkách není dovoleno používat na chodbách kouzla. Pokud by měl někdo zájem, může si další zákazy přečíst na dveřích pracovny pana Filche." Alexandra si všimla nějakého muže, který postával ještě s nějakou opelichanou kočkou u dveří za učitelským stolem a přísně si studenty měřil svým pohledem. Domyslela si, že to nejspíš bude již zmiňovaný školník se svým mazlíčkem, který, jak se dozvěděla od kluků, mu ochotně pomáhá hlídat chodby. "A ještě jedna věc. Tento rok k nám z Krásnohůlek přestoupila nová studentka, která nastupuje do šestého ročníku." zabloudil pohledem k nebelvírskému stolu a utkvěl pohledem na Alexandru, která si v tu chvíli nepřála nic jiného než zmizet, jelikož se na ni zvědavě dívali všichni ostatní "Alexandra Woodová. Toť vše. Přeji vám dobrou chuť." zakončil svůj proslov a posadil se zpět na své místo. Na stolech se z ničeho nic objevila spousta jídla, na což Alexandra zíral s otevřenou pusou. Kluci, kteří si jí samozřejmě všimli se málem umlátili smíchy nad jejím výrazem. Dívka se však rychle vzpamatovala a nandala si na talíř to, na co právě měla chuť stejně jako její kamarádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monny Monny | 10. března 2007 v 12:50 | Reagovat

super

2 victor victor | Web | 10. března 2007 v 14:38 | Reagovat

Docela se mi líbí. Jen se těším až to bude trochu rozpracovanější a samozřejmě na další kapitolku...

3 Iva Iva | 10. března 2007 v 17:26 | Reagovat

Dobrý

4 Giner Giner | 10. března 2007 v 17:47 | Reagovat

Bezva, těším se na pokračování:-)

5 xmona xmona | 10. března 2007 v 18:31 | Reagovat

hezký,krásný,nádherný:-)))těším se na další

6 Wigy Wigy | 10. března 2007 v 18:36 | Reagovat

Krásný!!! Už se nemůžu dočkat další kapči=o)

7 notechis notechis | 10. března 2007 v 19:19 | Reagovat

super super super... já vím už se trochu opakuju, ale jiná slova mě nenapadají:-D

8 flammea flammea | E-mail | Web | 10. března 2007 v 21:05 | Reagovat

moc pěkná povídka. hrozně se mi líbí a netrpělivě očekávám další kapitolku. kdy bude? jo a ještě na něco jsem se chtěla zeptat. nechtěla by jsi se spřátelit? napiš mi když tak na můj blog nebo na e-mail.děkuju

9 Médea Médea | 10. března 2007 v 23:47 | Reagovat

moc hezký

10 Trili Trili | 11. března 2007 v 14:13 | Reagovat

Suprová povídka :-)

11 šanetka šanetka | Web | 11. března 2007 v 14:15 | Reagovat

Božííííííí!!!! Honem piš, protože to je uuuuuuuuuužžžžžasnýýýýýýýýýýýý !!!!!!!!  !!!!!!! :o)

12 šarlot šarlot | Web | 13. března 2007 v 18:00 | Reagovat

super!!!

13 Kačenka Kačenka | E-mail | 30. března 2007 v 12:36 | Reagovat

normálně ty snad dokážeš něco nadlidského, k čemu se já sama dokopávám už asi rok, abych taky začla psát! každopádně nejdřív si tu přečtu všechny povídky nebo aspoň většinu a pak teprv začnu, ale rozhodnuto je už nejspíš předem!

14 Ylil Ylil | Web | 9. srpna 2007 v 15:02 | Reagovat

skvělý...moc se mi ta povídka líbí a tak du hnedka na další kapču...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama