5.kapitola (SM) - Bradavický expres

4. března 2007 v 11:08 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak je tu ta slibovaná kapitola. Věnuju ji Irisce, protože měla první koment. Přeji vám příjemné počteníčko a pořádně mi to okomentujte. Podmínka: 7 komentářů, jinak pokračování nebude. Další kapitola bude opět věnována tomu, kdo bude mít první komentář a moje kolegyně se nepočítá. Zatím ahoj
Pasu-Hanka
5.kapitola - Bradavický expres
Alexandřina babička měla obrovskou radost, že její vnučka bude chodit do stejné koleje jako ona sama. Dívka její nadšení sdílela a podobně na tom byl i Sepík. Po tom, co jí Moudrý klobouk zařadil, vydala se Alex s babičkou a pejskem na prohlídku hradu s ředitelem alias průvodcem profesorem Brumbálem. Trvalo jim celé odpoledne, než celý hrad prošli a když se tři návštěvníci vrátili domů, z posledních sil se navečeřeli a pak padli do postele a okamžitě usnuli.
Druhý den ráno probudily Alexandru srpnové sluneční paprsky. "Zítra už konečně pojedu do Bradavic!" pomyslela si radostně a zvesela vyskočila z pelíšku. Zaběhla do koupelny, kde si dala sprchu a trochu se upravila a potom si šla najít nějaké oblečení. Vlasy už měla zase přirozeně zbarvené, (- tmavě hnědé, dlouhé do půlky zad, od ramen šikmo sestříhané a jemně vlnité -) tak jak je měla odmalička. Dnes si na sebe vzala svoje nejoblíbenější oblečení - smaragdově zelené tričko a bílé kraťasy, které jí sahali jen do půlky stehen. Kriticky se na sebe podívala do zrcadla. Musela uznat, že jí to sluší. Za tu dobu, co byla u babičky se dost změnila. Její vlasy jí ještě o kus povyrostly a dokonce se i trochu opálila, i když nevěděla, kdy k tomu došlo. Spokojeně se ušklíbla a rozhodla se vytáhnout z pelíšku Sepíka, který se doposud ještě válel. Přešla k němu a něžně ho pohladila po hlavičce.
"Sepe," promluvila k němu tichým hlasem "Sepíku probuď se." Její pejsek pomalu otevřel oči a jakmile uviděl svoji paničku byl v tu ránu na nohou a začal ji olizovat. "No ták...hahaha" řechtala se Alex a snažila se ho odstrčit. "Sepe nech toho." Pejsek uposlechl a s výrazem "To ti patří, když mě budíš." Vyběhl z pokoje, aby mu to nemohla panička oplatit. Vletěl do kuchyně, kde už měl připravenou snídani od Eleny a začal se cpát. Chvíli po něm přiběhla rozesmátá Alex
"Ahoj babí" pozdravila a vytáhla si z ledničky jogurt. Sedla si ke stolu a začala ho do sobe házet.
"Cože tak zvesela?" optala se jí Elen, která právě upíjela kávu
"Zítra už pojedu do Bradavic." Vysvětlila jí dívka a šibalsky se zašklebila.
"Tak proto! Né abys tam vyváděla lumpárny." Varovala ji bábi, ale neubránila se úsměvu
"Já?! Nikdy. Vždyť mě znáš..."
"No právě." Povzdychla si Elen a dopila kafe. "Už máš sbaleno?"
"Skoro. Teď to půjdu dobalit a potom vezmu Sepa ven."
"Ale nesmíš chodit daleko jasan?"
"Ano pane." Zasalutovala Alex, vyhodila kelímek a odběhla do pokoje se Sepem za zády. Do hodiny měla všechny věci sbalené a pro všechny případy si to ještě dvakrát zkontrolovala. Potom se vydala s pejskem ven, kde až do večeře dováděli, jako malé děti. Večer dívka zalehla do postele a s úsměvem na tváři usnula.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Opět byla v Temném sídle...Čtveřice smrtijedů vedla ji, její rodiče a bratra k Pánovi zla...Došli do velké kamenné místnosti, ve které byli v kruhu postaveni smrtijedi, v jejichž čele seděl na trůně lord Voldemort...
"Dnes vás zabiju," oznámil jim mrazivým hlasem, ale stylem, jako by si říkal o pět rohlíků a škodolibě se usmál. "Ale nejdřív si s vámi ještě pohraju. Crucio!" křikl a Alexandřin otec se svalil k zemi v hrozných bolestech a křičel na celé kolo. Po chvíli se k němu přidala jeho žena, syn a nakonec i dcera. Smrtijedi se škodolibě uculovali a pobaveně sledovali rodinku, jak sebou trhají a řvou bolestí. Pán zla přerušil kletbu a naposledy k nim promluvil. "Už mě to nebaví zahazovat se s vámi. Měli jste se přidat na mou stranu a mohli jste žít. Avada kedavra!" vykřikl a v tu chvíli se všude rozlilo zelené světlo. Alexandra zavřela oči a potichu vzlykala. Najednou bylo ticho. Podívala se kolem sebe a to co uviděla ji dorazilo. Její rodiče i s jejím bratrem leželi na zemi bez jediné známky života.
V ten moment se Alex s výkřikem probudila a viděla, jak se nad ní sklání její babička a tváří se ustaraně. "To je dobré Alex, už je to pryč." Konejšila ji a pevně objala. Nakonec do ní nalila uklidňující a uspávací lektvar, načež dívka okamžitě usnula.
"Alex," šeptl jí někdo do ucha "Alex probuď se. Musíme si pospíšit nebo nestihneme vlak." V ten okamžik jako by do dívky uhodil blesk. Rychle vyskočila z postele, div neporazila babičku, která stála u ní stála a začala hledat předem přiravené oblečení.
"Ježiši, kolik je? Kolik je? Nesmíme ten vlak propásnout! Sakra, kde mám to oblečení?!" zmatkovala a Elen se jen pobaveně usmívala.
"Uklidni se, vlak jede až za hodinu."
"Uf, to jsem si oddychla." Řekla Alex a svezla se unaveně k zemi. "To stíhám. Babi myslíš, že si můžu vzít ty modrý džíny s tímhle bílým tričkem?" zeptala se jí zamyšleně a ukázala na věci, které měla už od včerejška připravené na židli.
"To víš, že jo. Hlavně se nezapomeň umýt a vyčisti si zuby. Pak přijď na snídani. A koukej si pospíšit. Za půl hodiny musíme vyrazit." Upozornila ji Elena a s pobaveným úsměvem vyšla z pokoje. Alex se šla tedy osprchovat, potom si vyčistila zuby a nakonec přemýšlela, co má udělat s vlasy. Ve finále si je nechala rozpuštěné, jen si je ještě o trochu víc prosloužila. Oblékla se a spolu se svým natěšeným pejskem se vydala do kuchyně.
"Už jsem tu." Oznámila babičce a nasypala psíkovi žrádlo. "Musím pak ty misky umýt a přibalit si je do kufru" pomyslela si a spokojeně sledovala, jak se Sepík cpe. Musela přiznat, že je trochu nervózní, protože se bála, že mezi děti nezapadne a nenajde si kamarády. Pomalu spořádala vajíčka se slaninou a vypila pomerančový džus. Poděkovala babičce a pak ještě v rychlosti umyla Sepíkovy mističky a přibalila je do kufru stejně jako jeho pelíšek. "Tak, hotovo." Oddychla si a snesla kufr dolů. Byla to pěkná fuška a nejednou jí spadl na nohu.
"Můžeme vyrazit?" zeptala se jí Elen a strčila si do kapsy hůlku.
"Ano, jak se tam dostaneme?"
"Pojedeme taxíkem, už jsem ho zavolala." Vysvětlila a mrkla se na hodinky. "Měli bychom jít. Snad mám ještě nějaké mudlovské peníze." Zamkla dům a podívala se, jestli už na ně taxík nečeká. "Támhle je!" zvolala a ukázala na blížící se vozidlo. Přišli k silnici a počkali, až vůz přijede blíž.
"Dobrý den." Pozdravil je řidič, když nastupovali. "Kam to bude dámy?"
"Na nádraží King's Cross a co nejrychleji prosím" oznámila mu babička a zadívala se z okna.
"Jistě." Řidič nastartoval a co nejrychleji jel na nádraží. Celou cestu všichni zarytě mlčeli. Babička se tvářila trochu nervózně, ale naštěstí jim řidič nevěnoval příliš velkou pozornost a pobrukoval si nějakou písničku. Sice se zatvářil trochu udiveně, když nakládal Alexandřin těžký kufr, ale raději se k tomu nevyjadřoval. Za necelých deset minut dorazili na nádraží. Byla tu spousta lidí, takže každou chvíli do někoho vrazili.
"Babi a jak se dostaneme na to nástupiště devět a tři čtvrtě?" zajímala se Alex a táhla za sebou snad tunový kufr. Sep se držel těsně u ní a dával si pozor, aby ji neztratil z dohledu.
"Uvidíš. Nejdřív musíme najít nástupiště devět a deset." Odmlčela se a rozhlížela se, kudy má jít. "Á, támhle tudy. Pojď za mnou a drž se u mě" nakázala jí a raději jí ještě chytla za paži. Když došli ke sloupu, na kterém vysely cedule s čísly nástupišť, dala jim další instrukce.
"Teď musíme projít touhle přepážkou mezi nástupišti devět a deset. Musíš se soustředit a neboj se, nenarazíš. Já vezmu Sepa do náručí a až projdeš, tak na mě koukej počkat." Alex se na ní chvilku zaraženě dívala, ale potom i s kufrem bez problémů prošla přepážkou a ocitla se na nástupišti. Bylo tu pár dětí a rodičů, kteří přišli vyprovodit svoje ratolesti. Zřejmě bylo ještě brzy. Na kolejích stála překrásná zářivě červená lokomotiva, za kterou byly osobní vagóny. Za chvíli se vedle ní objevila babička se Sepíkem v ruce a popohnala vnučku k vlaku. Pejska položila na zem a začala něco hledat po kapsách.
"Tu máš, tady máš lístek na vlak, a neztrať ho." Řekla a pak se podívala na hodinky. "Šmankote to je hodin!" zděsila se "Nezlob se Alex, ale už musím jít. Nezapomeň, že mi máš napsat až dorazíš a že vlak odjíždí v jedenáct. Nesmí ti ujet! Koukej hlídat Sepa a pořádně se o něj starej." Ještě naposledy objala svou vnučku a políbila jí na čelo. "Dávej na sebe pozor." S tím se rozloučila a odešla.
"Tak, nejspíš si půjdeme najít volné kupé. Pojď Sepe." Bylo teprve tři čtvrtě na jedenáct, takže měla dost času. Pomalu přišla k vlaku a s vypětím sil do něj dostala svůj kufr. Vlezla dovnitř a hned za ní její pejsek. Vlak byl ještě poměrně prázdný, takže měla velký výběr. Rozhodla se, že se uvelebí na až na konci vlaku, kde bylo úplně prázdno. Zalezla do jednoho kupé a kufr si dala nahoru. Posadila se k oknu a sledovala plnící se nástupiště. Sep se rozvalil vedle ní a hlavu se položil do jejího klína. Alex sledovala hemžící se lidi a pomalu se jí začínaly klížit oči. Jednou rukou hladila pejska a tu druhou si dala pod hlavu. Seděla schoulená v rohu kupé a byla natočená tak, že mohla perfektně vidět ven a zároveň pozorovat kupé. Ozval se zvuk píšťalky, který ohlašoval brzký odjezd vlaku. Poslední opozdilci nastoupili do vlaku a ten se v zápětí rozjel. Alex se ještě chvíli dívala z okna a nakonec usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barunka Barunka | Web | 4. března 2007 v 11:52 | Reagovat

je to pěkné, jen tak dál

2 xmona xmona | 4. března 2007 v 12:48 | Reagovat

super já vím že se opakuju ale já fakt nevím:-))co psát

3 šanetka šanetka | 4. března 2007 v 12:51 | Reagovat

škvělííííííííííííííííí!!!!! Hanko honem piš, protože to je supééééééééééééér!!!!!!!

4 Polgara Polgara | E-mail | Web | 4. března 2007 v 13:09 | Reagovat

Super...Teda,abych se začala stydět...já mám teprv čtyry kapitoly 80(

5 iriska iriska | 4. března 2007 v 15:47 | Reagovat

pěkné teď to začne být pořádně zajímavé :o))

6 aly aly | 4. března 2007 v 16:37 | Reagovat

super. kyd bude další??

7 Siria Siria | 4. března 2007 v 16:41 | Reagovat

Heeeezky :-)))

8 flammea flammea | Web | 4. března 2007 v 17:19 | Reagovat

kláááásnýýýýýýýý. honem honem další

9 Martinka Martinka | 5. března 2007 v 10:42 | Reagovat

úúúúúúúúúúúúúúúúúžasnýýýýýýýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama