4.kapitola (SM) - Moudrý klobouk

3. března 2007 v 17:43 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak je tu další kapitolka. Chci ji věnovat pasu-Pavle, ale i notechisovi, protože nevím, jestli mám komentář mé kolegyně považovat za platný. :) Nemůžu si odpustit nějakou tu menší podmínku a tak ji ustanovuji znovu: Dokud tu nebude minimálně 6 komentářů další nebude. Už jí mám napsanou, takže záleží jen na vás, kdy jí vložím. Další kapitola bude věnována opět tomu, kdo bude mít první komentář. Tak si to užijte a pořádně mi to okomentujte.
Pasu-Hanka

4.kapitola - Moudrý klobouk
Uplynuly už čtyři dny od doby, co byli na ministerstvu vyřizovat závěť rodičů. Hned, jak přišli z ministerstva, zalezla Alex do svého pokoje, kde plakala a smutnila už čtvrtým dnem. Spala jen málo, protože stále měla ty noční můry. Za tu dobu i dost zhubla, jelikož neměla na jídlo ani pomyšlení. Babička jí sice do pokoje vždy něco přinesla, ale dívka se toho buď ani nedotkla nebo si jen trochu zobla. Její pejsek Sep byl stále s ní a snažil se jí nějak utěšit, ale marně.
"Alex, pojď něco sníst." To za ní přišla její bábi a začala ji přesvědčovat, aby se šla konečně dolů najíst "Tím, že budeš hladovět nic nevyřešíš....Nechceš si promluvit?"
"Ne, to bude dobrý. Já jen...nemůžu stále uvěřit tomu, že už je nikdy neuvidím. Je to hrozný." Rozplakala se, načež ji k sobě Elen pevně přivinula. "Stále je vidím...ve snu," pokračovala plačtivě. Potřebovala se vypovídat. Říct někomu o svém trápení. "slyším jejich křik. Vidím, jak je Voldemort mučí, oni křičí a já jim nemůžu pomoct. A pak...pak je najednou všude zelené světlo. Mamka a taťka s bráškou ležej na zemi, nehýbají se a jejich oči jsou bez jakéhokoli lesku a bez života." Cítila, jako by z ní odcházelo něco jedovatého. Tiskla se ke své babičce a zrychleně dýchala, jako kdyby to prožívala znovu.
"To bude zase dobré uvidíš." Konejšila ji Elen, i když tomu pomalu přestávala věřit. Lord Voldemort byl den ode dne mocnější a podle novin získával velké množství přívrženců. "Pojď jdeme si dát něco dobrého na zub a pak se půjdeme podívat do Bradavic ano?"
"Vážně? Půjdeme už dneska?" ujišťovala se nadšeně Alex a nedočkavě se na babičku usmála.
"Ano, až se najíš, tak se přemístíme na hranici bradavických pozemků." Přitakala Elen a vytáhla vnučku z postele.
"Pojď taky Sepe, dám ti něco dobrého." Křikla Alex ve dveřích na štěně, které doposud stále leželo u nohou paniččiny postele. Pejsek vesele zaštěkal a potom běžel spolu se svou paničkou dolů do kuchyně. Vletěli dovnitř rychlostí blesku, takže jen tak tak stačili zastavit aniž by narazili do zdi.
"Vy máte teda roupy," kroutila nad tím hlavou babička, ale i přes to byla ráda, že už se její vnučka cítí lépe. Alexandra dala Sepovi do mističky jeho oblíbené masíčko z konzervy a potom sama usedla ke stolu a začala do sebe házet oběd. "No, no , no. To je spěchu. Ať ti nezaskočí." Varovala ji bábi a s úsměvem ji pozorovala. "Poslyš Alex, chtěla jsem ti něco říct," začala, když si její vnučka už minimálně po páté přidávala. Jakmile jí věnovala dostatek pozornosti, pokračovala, "Až budeš v Bradavicích, tak si budeme moct dopisovat a budeš ke mně jezdit o prázdninách. Nejbližší jsou Vánoční. Na ty jsi měla původně přijet, ale protože pojedu do lázní, budeš muset zůstat na hradě."
"No tak dobře," souhlasila trochu neochotně Alex, "ale budeš mi psát!"
"To víš, že jo ty můj andílku. Pošta ti bude chodit soví poštou. Bradavice mají své školní sovy, takže si je budeš moct půjčovat a psát mi také. Hlavně až tam přijedeš, tak mi koukej napsat, jak si dojela." Řekla jí babička. Alex mezitím dojedla a dala talíř ke špinavému nádobí. "Tak, teď se jdi přichystat a já to tu zatím uklidím." Dívka vyběhla z kuchyně a hned za ní její pejsek.
"Sakra, co si mám vzít na sebe?" ptala se sama sebe a čučela do skříně "Co myslíš Sepe, mám si vzít tyhle modré bokovky nebo ty černé?" obrátila se na psíka a v ruce držela dvoje džíny. Sepík se nejdříve střídavě díval z jedněch kalhot na druhé a potom přišel ke své paničce a tlapkou ukázal na černé bokové kalhoty. "Ty černé? Tak dobře." Navlíkla si je a začala hledat nějaké tričko. "Ano! Tohle je perfektní. Co myslíš?" ukázala na bílé tílko s úzkými ramínky, které bylo dole rozšířené. Sepík souhlasně zaštěkal a tak ho na sebe hodila a sedla si k toaletnímu stolku, aby si něco udělala se svými vlasy. Měla je tmavě hnědé, dlouhé do půlky zad a od ramen sestupně sestříhané. Na zádech se jí jemně vlnily. Tohle byl její přirozený vzhled. Alex se na chvíli zamyslela a potom se začala plně soustředit. Její pejsek ji se zaujetím pozoroval a čekal, co jeho panička zase provede. Najednou se dívčiny vlasy byly dostaly zrzavou až ohnivě červenou barvu, byly dlouhé až po pás, rovné a lesklé. Alexandra se nad tím jen pousmála a pak se otočila na Sepa.
"Tak, co tomu říkáš?" zeptala se ho. Pejsek na ní chvíli zaraženě civěl a potom uznale štěknul. Nezměnily se pouze její vlasy její vlasy, ale byla teď i jemně nalíčená. To všechno stihla za pouhých deset sekund. Byla to vlastně taková výhoda. Jako jedna z vyvolených měla totiž schopnost metamorfomágství. Nikdo, kromě její rodičů, bratra a babičky o tom nevěděl a nehodlala to jen tak někomu říkat. Svou moc používala strašně ráda, i když velmi opatrně. Trvalo jí celkem dlouho, než přišla na to, jak se proměnit a teď svého umění dost často využívala. Nebyl to ovšem jediný dar, který měla. Uměla ještě kouzlit pomocí mysli a bez hůlky. Dost často se jí to hodilo, ale snažila se tuto sílu nepoužívat, aby na sebe zbytečně neupozornila. To, že tohle všechno umí, se dozvěděla až po tom, co zabili její rodiče. Za tu dobu, co byla v nemocnici, se své schopnosti naučila ovládat a zlepšila se také v lektvarech a soubojích. Nikdy jí tyto dva předměty moc nešly, ale domyslela si, že to, že je celkem dost dobře ovládá je její třetí a poslední schopnost.
"Už si hotová Alex?" křikla na ní babička ze zdola
"Ano! Už běžím!" Ještě naposledy se podívala do zrcadla a potom se Sepíkem v závěsu vyběhla z pokoje.
"Páni, sluší ti to" usmála se babička, když k ní vnučka a pohladila ji po tváři "Ale víš, že se mi moc nelíbí, když měníš vzhled. Mám pak trochu problémy tě poznat." Připomínala jí bábi "No, alespoň ses nezměnila celá." Alex se šibalsky usmála a spolu s Elen a Sepem se vydala za hranice pozemku, aby se mohli přemístit. Štěňátko kolem nich vesele poskakovala a radovalo se z toho, že se zase může někam podívat. Když byli na místě, vzala Elen Alex za ruku a dívka chytla Sepíka za obojek, který mu pro jistotu dala a pak se společně přemístili.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
"Tak jsme tady." Povzdychla si babička, když se objevili na hranicích Bradavic. Nedaleko se tyčil obrovský hrad a okolo něj byly rozlehlé pozemky. Alex se uchváceně rozhlížela kolem a točila se přitom jako korouhvička. "Pojď, Albus na nás prý čeká u brány." Popohnala ji bábi a vyrazila směrem k hradu. Šli minimálně pět minut, když se ocitli před vstupní bránou.
"Á tady jste, jsem rád, že jste dobře dorazili." Přišel je přivítat Brumbál a zářivě se na všechny tři usmál. "Jak vidím, tak Sep zase o kousek povyrostl" poznamenal a pohladil pejska za ušima. "Nejdříve zařadíme Alexandru, abychom jí zbytečně nenapínali a potom vám ukážu hrad." Vysvětloval ředitel a pokynul jim, aby ho následovali. Jakmile vešli dovnitř, dívka překvapeně zalapal po dechu.
"Páni" povzdychla si a okouzleně si prohlížela interiér školy, zatímco šli směrem k ředitelně. Elen si s Brumbálem povídala o starých časech a Sepík následoval Alex a byl poněkud zaražený z nového prostředí. Netrvalo ale dlouho a začal vesele dovádět a lítat po chodbách, takže ho musela Alex dost často zkrotit. Došli spletitými chodbami až ke kamennému chrliči, který uskočil jakmile ředitel vyřkl heslo. Objevily se za ním točité schody, po kterých se vydali vzhůru do Brumbálovi pracovny. Profesor otevřel dubové dveře a vešel dovnitř následován Elen, Alex a Sepem. Vyčaroval další dvě křesla a pak přešel k nějaké skříni, na které ležel nějaký starý klobouk.
"Posaďte se," pokynul jim a ukázal na dvě pohodlná křesla. "Alex, teď ti nasadím na hlavu tenhle klobouk a ten tě zařadí do koleje, ve které budeš do konce svého studia tady, ano?" dívka zaraženě přikývla a nechala profesora, aby jí ho napařil na hlavu.
"Ale, ale. Nejsi tu nějak brzy?" promluvil k ní klobouk až sebou Alex polekaně škubla. "Nevadí. V Bradavicích dlouho nebyla tak nadaná studentka jako jsi ty. Nene. Tak kam s tebou? Máš odvahu a chrabré srdce, tím patříš jednoznačně do Nebelvíru, ale jsi taky velmi bystrá a chápavá, tím zapadáš do Havraspáru. Jsi čestná a ochotná přiložit ruku k dílu, čímž spadáš do Mrzimoru, jen do Zmiozelu se moc nehodíš. Kam tedy s tebou?" klobouk se na chvíli odmlčel a vypadalo to, že přemýšlí. Alexandra byla hrozně nervózní. Chtěla jít jako babička do Nebelvíru, ale na druhou stranu jí spadl ze srdce obrovský balvan. Oddychla si, že jí nepošle do Zmiozelu. "Ano už vím," ozval se klobouk a nahlas vykřikl ono osudné slovo "NEBELVÍR!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu - Pavla pasu - Pavla | 3. března 2007 v 18:37 | Reagovat

ja se nepocitam nebojte:) super kapca doufam ze sem das kapitolku jeste dneska

2 iriska iriska | 3. března 2007 v 18:48 | Reagovat

krásná kapitolka, honem lidi přidávejte komenty ať je tu brzy další :o))

3 iriska iriska | 3. března 2007 v 18:49 | Reagovat

tak pokud se pasu-Pavla nepočíta tak mám první koment :o))))

4 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 3. března 2007 v 19:06 | Reagovat

Nádherná kapitola..honem další..=) A komentujte lidi!!!

5 Barunka Barunka | Web | 3. března 2007 v 19:20 | Reagovat

jj, krásná kapitola (musím ti vrátit poklonu), ale přesto se mi kapča líbí

6 xmona xmona | 3. března 2007 v 19:45 | Reagovat

super honem další lidičky ty komenty fakt pište:)))

7 Sherina Sherina | 3. března 2007 v 19:53 | Reagovat

kapitolka je.....pěkná:-D

8 šanetka šanetka | 3. března 2007 v 20:26 | Reagovat

Jéééééé! Konečně jsem se pustila do čtení téhle povídky, ale skončila jsem nějak brzy!!! Hrozně hezky se to čte tak honem Hani přidávej kapitolky, abych měla CO číst!!!!!! :o)

9 Polgara Polgara | E-mail | Web | 3. března 2007 v 22:03 | Reagovat

Tak tomu řikám rychlost blesku...jen tak dál. Ps:Dnes jsem přidala taky kapitolu,za komentáře budu vděčná 80)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama