13.kapitola (SM) - Myslánka

18. března 2007 v 19:00 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak tu máte další pokračování této povídky. Je prakticky o ničem, ale doufám že i přes to se vám bude líbit. Tentokrát žádnou podmínku neustanovuju, ale byla bych ráda, kdy jste přeci jen psali komentáře. Jelikož mě momentálně popadla blbá nálada, nevím, kdy budu schopna napsat další kapitolku. I přes to vám přeji pěkné počteníčko
Pasu-Hanka
P.S.: Tato kapitolka je věnována Gigi. Gratuluji.
13.kapitola - Myslánka
"Slečno, potřeboval bych vědět, co se vlastně v kabinetu profesora Lipse stalo." Promlouval k Alexandře tichým klidným hlasem Brumbál a pozorně ji pozoroval s očima schovanýma za půlměsícovými brýlemi. Už v ředitelně seděli přes půl hodiny a stále nemohl z dívky vymámit jakékoli informace o tom, co se vlastně událo. Její dva kamarádi tu seděli spolu s ní a jen ji mlčky pozorovali. James trochu nedočkavě a zvědavě, jelikož by strašně rád věděl, co a jak se přihodilo, zatímco Sirius na ní shlížel s lítostí a chápavostí.
"Já nemůžu. Chci na to zapomenout a tímhle mi to vůbec neulehčíte. Není to nic pěkného a já si to nechci znovu připomínat." Odpověděla mu už poněkolikáté stejným způsobem Alex a ředitel si jen bezmocně povzdechl.
Je stejně tvrdohlavá jako její babička pomyslel si a při té představě se mírně pousmál. Přemýšlel nad nějakým způsobem, kterým by mu mohla určité události sdělit a při tom na ně příliš nevzpomínat. Nic ho nenapadalo. Nitrobrana - příliš vyčerpávající a od bolesti, kterou cítí jí to neulehčí, spíše naopak. A co myslánka? No ano! To je ono! Není to tak hrozné jako nitrobrana.
"Mám nápad Alex," prolomil chvíli ticha Brumbál a povzbudivě se na ni usmíval. "Co kdybychom použili myslánku?" Dívka na něj chvíli zaraženě koukala a přemítala v hlavě svoje možnosti.
Jestli mu ukážu vzpomínku, budu si ji muset nejdřív vybavit. Doma jsem to s rodiči zkoušela hodněkrát. Mohlo by to jít. Stejně mu nechci vyprávět o tom, co se stalo a tohle mi to jenom ulehčí.
"Tak dobře, pane profesore. Ukážu vám vzpomínku, ale musíte mi slíbit jednu věc." Kladla si podmínku a když jí Brumbál naznačil, že je jedno velké ucho pokračovala. "Nic z toho, co uvidíte, neřeknete babičce. Nechci, aby se trápila."
"Dobře. Slibuji." Přikývl profesor a přivolal k sobě kamennou větší misku. "Víte, jak se to dělá?" zeptal se Alexandry.
"Ano." Na chvíli se zamyslela a pak jen vytáhla ze spánku stříbrný vlas (vzpomínku) a vložila ji do myslánky. Následně se posadila opět do křesla a čekala, co se bude dít dál. Brumbál se podíval do myslánky, pak na dva přítomné kluky a nakonec na Alexandru.
"Můžou jít taky pokud chtěj." Odpověděla mu na nevyřčenou otázku "Mně už je to jedno."
"Tak dobře. Takže pánové, pokud chcete také shlédnout Alexandřinu vzpomínku, stačí se jen dotknout hladiny." Řekl jim Brumbál a po chvíli zmizel z místnosti. Propadl se do vzpomínky a brzy o něm šli i oba dva kluci. Alexandra osaměla. Bude trvat minimálně deset minut, než všechno uvidí.
A sakra! Já jsem jim ukázala i ty Lipsovy úspěšné pokusy o létání po kabinetě. To je v háji. Zničeně se schoulila v křesle a unaveně zavřela oči. Dnes toho na ní bylo moc. Neminuly ani 2 minuty a usnula.
Mezitím, co Alexandra spala v křesle ředitelovy pracovny, sledovali kluci spolu s Brumbálem vyvíjející se situaci v Lipsově kabinetu. Alex právě opisovala větu Budu chodit do hodin včas, když na ní profesor poslal, zbaběle zezadu, kletbu imperius. Přešla k němu až po druhém příkazu a on se na ní vítězně šklebil.
To, co následovalo, vyrazilo Siriovi i Jamesovi dech. Lips začal jejich kamarádku osahávat po celém těle a dokonce jí rukou zajel pod tričko. V obou chlapcích se nahromadil vztek a hlavně ještě větší nenávist než k němu chovali doposud. Kdyby to nebyla pouze vzpomínka, vlastnoručně by toho prevíta uškrtili a roztrhali na malé kousky.
Profesor Brumbál se na mladého profesora díval znechuceným pohledem. Ten se ovšem změnil v pobavený, jakmile Alexandra napřáhla ruku a vlepila Lipsovi pořádnou facku. Jakmile tohle uviděl Sirius s Jamesem, měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. Sledovali, jak se dívka snaží rychle dostat ke dveřím, ale naneštěstí překazí její plány učitel válící se na zemi.
Zamkl oboje dveře vedoucí z kabinetu, takže Alex neměla žádnou šanci na útěk. Její hůlka ležela na pracovním stole a na čarování pomocí mysli si kvůli strachu ani nevzpomněla. Lips pomalu vstal a měřil si ji vražedným pohledem. Na tváři měl stále rudý obtisk dívčiny ruky, který ho hrozně pálil. To teď ale nevnímal.
Namířil na Alex hůlkou a pobaveně sledoval, jak vyděšeně couvá co nejdál od něj. Jakmile promluvil, byl jeho hlas ledový jako severák (vítr) a jeho pohled byl plný nenávisti a touhy po pomstě. Pak udělal něco, co by nikdo ze tří přítomných nečekal - Poslal na Alexandru kletbu Cruciatus. Svezla a k zemi a začala křičet bolestí. Nemohla nic dělat. Byla úplně bezmocná. Jen se svíjela v bolestech a křičela.
Všichni tři na to hleděli s lítostí a snad i se strachem v očích. Sirius věděl jaké to je, když na vás někdo pošle Cruciatus. Doma to zažíval celkem často a nic příjemného to rozhodně nebylo. Trvalo to tak půl minuty, než se dveře kabinetu rozletěli a v nich stáli oni dva - James se Siriusem.
Chvíli se vyjeveně dívali na scénu před sebou, ale rychle se vzpamatovali a poslali pomohli Alexandře. Sirius profesora odzbrojil a James ho spoutal. Když o něj bylo více méně postaráno, vyběhl Potter z místnosti a Sirius přešel k Alexandře, která ležela na zemi a těžce oddychovala.
Snažila se zvednout se na nohy, ale nedařilo se jí to. Tak se jen ztěžka posadila a opřela se o ruce. Po tváři jí pomalu stékaly slzy a v jejích očích se stále značil strach. Vzpomínkový Sirius k ní přešel a konejšivě objal načež se mu dívka schoulila v náručí. James ukázal dva zdvižené palce svému kamarádovi na znamení, že si zatím vede dobře.
Když Alex vyprávěla Blackovi, co se všechno stalo, pozoroval přihlížející Sirius profesora, jak se v tichosti snaží dostat ke své hůlce, zatímco James s profesorem Brumbálem pozorně poslouchali každé dívčino slovo. Na Lipse se otočili až když k němu Sirius promluvil. Čekali na to, jak se bude situace dál vyvíjet a to co uviděli a taky uslyšeli je překvapilo. Tedy spíše Brumbála a Jamese, jelikož Sirius už to všechno slyšel.
Poslouchali profesorův nenávistný proslov a když dospěl ke konci, kdy mířil na oba dva studenty hůlkou, zděsili se toho, co bude následovat. Jaké bylo jejich překvapení, když profesor začal lítat po místnosti sem a tam a za to všechno mohla právě Alexandra. James na to koukal jak na vrata od chlíva a dokonce i Brumbál vypadal překvapeně. Následovalo ještě několik přeletů přes místnost a nakonec zůstal dotyčný ležet v na něčem, čemu by se v minulosti dalo říkat skříň. Chvíli bylo ticho a pak se Alexandra zhroutila do křesla a začala plakat.
V ten moment se vzpomínka rozplynula a tři návštěvníci se ocitli znovu v ředitelně. Doslova vyletěli z kamenné misky. Brumbál to jako jediný ustál a v klidu se posadil do křesla za stolem. James se Siriusem se váleli po zemi, kde s ohlušující ránou přistáli, čímž probudili Alex spící v křesle. Zmateně se rozhlížela kolem sebe a když uviděla kluky válící se na zemi, měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
"Slečno Woodová," promluvil po chvíli brumbál, když se kluci posadili do křesel, při čemž se na Alexandru nepřestávali starostlivě dívat. Jí to vůbec nebylo příjemné a tak raději věnovala veškerou svou pozornost profesorovi Brumbálovi. "Jak je vidět, jste velmi unavená a proto vás nebudu zdržovat. Chtěl jsem vám jen říct, že vás tu zítra očekávám přesně ve čtyři hodiny. Heslo je Citrónová zmrzlina. Teď už jděte na kolej a dobře se vyspěte." Doslova je vykopal ven z ředitelny a pak se ponořil do svých myšlenek. Přemýšlel o tom, co viděl v myslánce. Nikoli o tom úchylném profesorovi, kterému dal okamžitou výpověď, nýbrž o schopnostech, kterými ta dívka vládne.
Cesta na kolej proběhla v tichosti. Oba chlapci si stále přemítali to, co ve vzpomínce viděli a stále tomu nemohli uvěřit. Alexandra se na ně jen čas od času znepokojeně podívala, ale řeč se navázat nepokoušela. Věděla jistě, že se její kamarádi pokusí zjistit vše, co budou moct o její moci. Byla chyba jim ukázat tu vzpomínku celou, ale stalo se. Když vešli do společenské místnosti, bylo už něco po desáté a v křeslech u krbu seděli poslední dva vytrvalci, kteří čekali na své přátele - Lily a Remus. Jakmile si nově příchozích všimli, úlevně si oddechli.
"Proboha, kde jste byli tak dlouho?! Měli jsme o vás strach!" vyjela na ně hned Lily, ale raději se rychle uklidnila, jelikož nechtěla vyvolávat hádky. James se spokojeně zašklebil, ale raději to nijak nekomentoval a svalil se do křesla vedle Lil.
"Stalo se něco?" zeptal se zdráhavě Remus, když si všiml sklíčeného výrazu Alex. James se Siriusem na sebe nervózně pohlédli a nakonec stočili svůj pohled k Alex, jako by čekali na její názor na to, zda jim to mají nebo nemají říct. Ta jen pokrčila rameny a zadívala se do plamenů.
"No tak, co se stalo?" dožadovala se odpovědi Lily, ale místo toho, aby jí někdo odpověděl, se zvedla ze svého křesla Alex.
"Jdu si lehnout." Oznámila jim, ale u schodů se zarazila a otočila ke svým přátelům, kteří ji bedlivě pozorovali. "Pokud chcete, tak jim to řekněte. Stejně by se to jednou dozvěděli." Smutně se usmála a vyběhla nahoru. Jakmile odešla, tak se Rem s Lil tázavě zahleděli na oba kluky a ti se nakonec pustili do vyprávění a nevynechali jediný detail. Když skončili, tak na ně Lily a Rem ustrašeně a zároveň šokovaně zírali a nebyli schopni slova.
"Myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom si šli lehnout." Řekl nakonec Remus a na důkaz svých slov vstal. Všichni ostatní následovali jeho příkladu a odešli do svých ložnic. Rozhodně měli o čem přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shiny shiny | 18. března 2007 v 19:19 | Reagovat

výborně skvěle super... ha konečně jsem přišla na jiný výrazy:-D

2 pasu - Pavla pasu - Pavla | Web | 18. března 2007 v 19:23 | Reagovat

super hani je videt ze se snazis vyvarovat dvojsmyslů:D pochybuju ze by je mohl ovívat třeba Kája

3 Verísek Verísek | 18. března 2007 v 19:37 | Reagovat

bezvadný

4 flammea flammea | E-mail | Web | 18. března 2007 v 19:39 | Reagovat

fakt hezký,  co nejdřív napiš další =)

5 mariana mariana | Web | 18. března 2007 v 19:40 | Reagovat

Super! Jsem zvědavá na další pokračování :-)

6 Giner Giner | 18. března 2007 v 19:47 | Reagovat

Skvělé:-) Těším se na další kapitolku:-)

7 Polgara Polgara | E-mail | Web | 18. března 2007 v 20:06 | Reagovat

Moc hezký...dnes jsem přidala taky jednu, tak se na ni rosím jukněte a za komentáře budu jako vždy vděčná

8 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 18. března 2007 v 20:56 | Reagovat

moc pěkná kapitolka..=)

9 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 18. března 2007 v 22:34 | Reagovat

Je to krása, jen tak dál;)

10 šanetka šanetka | Web | 19. března 2007 v 8:10 | Reagovat

uuuuuuuužaaaaaaaaa! Okamžitě vlož další kapitolku, jinak tě asi uškrtííím!!!!! :o)

11 Areneis Areneis | E-mail | Web | 19. března 2007 v 18:28 | Reagovat

jupííí, supééér

12 martti martti | Web | 19. března 2007 v 20:44 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeer

13 Kačenka Kačenka | E-mail | 31. března 2007 v 10:31 | Reagovat

a já se přidám k anetě! jestli nebudou další kapitolky...

14 šarlot šarlot | Web | 14. dubna 2007 v 19:24 | Reagovat

bezva kapča!

15 tatze tatze | 5. května 2007 v 10:05 | Reagovat

tak tzo je hustota

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama