12.kapitola (SM) - Školní trest 2/2

17. března 2007 v 11:54 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tak je tu ta slíbená část dvanácté kapitolky. Doufám, že se vám bude líbit a pořádně mi to okomentujete. Podmínka (kterou jsem si prostě nemohla odpustit): 7 komentářů + 1.komentář = věnovaná kapitola. Přeji vám příjemné počteníčko
Pasu-Hanka
P.S.: Mám na vás ještě takovou menší otázečku: Jak si představujete konec této povídky?
12.kapitola - Školní trest 2.část
"Posaďte se." vyzval Alex profesor, když konečně vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Dívka si váhavě sedla na židli naproti pracovnímu stolu a zkoprněle čekala na další pokyny.
"Tady máte pergameny, brk a kalamář a napíšete dvěstěkrát Budu chodit do hodin včas. Pusťte se do práce." Alex si trochu oddychla, jelikož čekala něco mnohem horšího, popadla brk a pergamen a dala se do práce. Byla asi u třetí věty, když se jí najednou tak nějak vyprázdnila hlava. Měla v ní úplně vymetýno a vůbec necítila strach nebo obavy. Byla svobodná.
"Pojď ke mně." ozval se nějaký hlásek z dálky
"Nejdu!" odporoval druhý
"POJĎ!" přikázal jí ten první a ona tentokrát uposlechla. Šla pomalý krokem k profesoru Lipsovi, který na ní mířil hůlkou a vítězně se na ní díval.
"Tak se mi to líbí." pochválil jí a přistoupil k ní. Stále na ní mířil hůlkou, ale při tom ji začal osahávat po celém jejím těle. Nedostal se ale daleko, protože se mu Alex dokázala vzepřít a vrazila mu pořádnou facku, takže profesor obrany skončil na zemi s rudým obtiskem ruky na tváři.
Dívka na nic nečekala a rozběhla se ke dveřím. Lips byl však rychlejší. Zamknul jak jedny tak i druhé dveře, které vedli z jeho kabinetu na chodbu, takže byla Alexandra v pasti. Měřil si ji naštvaným pohledem a pomalu se zvedal ze země. Alexandru popadl obrovský strach a obavy z toho, co bude následovat. Takhle se snad cítila jen u Voldemorta v Temném sídle.
"Za to zaplatíš." sykl a namířil na ni hůlkou. "Crucio!" zahřměl a v zápětí se dívka zhroutila k zemi v hrozných bolestech. Křičela jako smyslů zbavená a přála si aby to všechno přestalo. Aby zemřela nebo aby ji z toho utrpení někdo vysvobodil. Prudce sebou škubala a nevnímala nic okolo sebe, jen tu bolest. Sice to nebyla tak silná kletba, jako od Voldemorta, ale i přes to to nebylo nic příjemného.
"Expelliarmus!" křikl kdosi a bolest ustala. Profesorovi vyletěla hůlka z ruky a teď jen nenávistně hleděl na dva mladíky stojící ve dveřích. V jejich očích se mísil strach o kamarádku a vztek s nenávistí, kterou chovali k profesorovi.
"Pouta na tebe!" zamířil na Lipse James a jakmile o něj bylo postaráno obrátil se k Siriovi. "Postarej se o Alex, já dojdu pro McGonagallovou a Brumbála." řekl a vyběhl z místnosti. Tichošlápek přikývl a pak si přikleknul k dívce ležící na zemi. Dýchala přerývavě a srdce jí bylo tak rychle, jako by právě zaběhla maraton.
Na Voldemorta nemá. ušklíbla se v duchu Alexandra a snažila se postavit se na nohy. Nějak se jí to ale nedařilo. Jen stěží se opřela o ruce a posadila se. Do očí jí vhrkly slzy štěstí a smutku. Byla neskonale šťastná, že má takové kamarády, kteří jí už podruhé za necelé tři dny zachránili život, ale také se jí vybavily zlé vzpomínky na dobu strávenou u Voldemorta. Po tváři jí stékala osamocená slza.
"Alex, to bude dobré." utěšoval ji Sirius a konejšivě ji objal. Dívka se mu schoulila v náručí a tiše plakala s hlavou položenou na jeho hrudníku. Sirius nevěděl, co se stalo před tím, než vrazili dovnitř, ale vytušil, že potřebuje pomoc. Ještě pevněji ji k sobě přitiskl a začal ji hladit po vlasech.
"Budeš mít mokrou košili." odtáhla se od něho po chvíli s menším úsměvem a utřela si mokré tváře.
"Poslyš Alex já...totiž...co se stalo?" zeptal se jí zdráhavě. Přestala se usmívat a sklopila hlavu. Chvíli byla potichu, ale pak spustila. Sice váhavě, ale i přes to...
"Měla jsem opisovat jednu větu, ale jakmile jsem byla asi u třetího opisu, poslal na mě imperius a...a...zavolal mě k sobě. Chvíli jsem se vzpírala, jenže pak jsem nakonec podlehla a došla k němu. Když jsem byla u něj, tak se na mě šklebil a....on....já....začal....osahával mě." znovu se rozplakala, ale i přes to pokračovala dál, zatímco se v Siriovi pomalu začala vařit všechna krev v jeho těle.
"Netrvalo to dlouho, nakonec jsem se mu vzepřela a vlepila jsem mu pořádnou facku." při této vzpomínce se chabě usmála, ale hned jí zase úsměv pohasl. "Chtěla jsem utéct pryč, jenže on zamkl dveře a...vypadal dost naštvaně...nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem hrozný strach a on...on...poslal na mě...Cruciatus." Už to nevydržel. Pevně jí k sobě přitiskl a trochu pobledl.
Ve vlaku, po tom jejím prvním napadaní Malfoyem si slíbil, že na ní dá pozor, že ji ochrání a nenechá nikoho, aby jí ublížil. Opět zklamal. Dnes na ní profesor obrany proti černé magii použil dvě zakázané kletby a on tomu nedokázal zabránit.
"Kam si myslíte, že dete?" vyjel naštvaně na profesora ležícího kus od nich. Momentálně se totiž plazil ke dveřím, ve snaze dostat zpět svou hůlku, která tam předtím odletěla. Bohužel si toho ani jeden z přítomných mladých studentů nevšiml.
Ani se nenadáli a Lips stál na nohou, v jedné ruce držel hůlky obou studentů a v té druhé tu svou, kterou zamířil na ně. Sirius opatrně vstal a pomohl na nohy i Alexandře, která se vyděšeně dívala na profesora. Ten se při pohledu na ně rozesmál.
"Máte strach?" zeptal se jich ledovým hlasem, při kterém dívce přejel mráz po zádech. Vystrašeně se přitiskla k Siriovi, který ji následně objal kolem ramen, aby ji trochu uklidnil, což se mu mimochodem vůbec nepovedlo, a nepřestávali se přitom ostražitě dívat na profesora Lipse. "Měli byste ho mít. Tak hladce z toho nevyváznete."
"Proč to děláte?" zeptala se ho tiše Alex. Chtěla získat co nejvíc času. Třeba přijde profesor Brumbál nebo McGonagallová a oni se tomu budou za pár dnů jen smát.
"Proč?! Kvůli pomstě. S tvojí matku jsem chodil do stejné školy, do stejného ročníku i do stejné koleje. Byli jsme spolu oba šťastni, jenže potom se mezi nás vetřel tvůj prašivý otec. Dala přednost jemu a o rok později si ho vzala.
Slíbil jsem jí, že se jednou pomstím, za všechno, co mi udělala. Zkazila mi celý život a bylo jí to úplně jedno. Celou tu dobu, jsem vymýšlel způsob, kterým se jí pomstím, a ty jsi mi to ulehčila tím, že ses tady objevila.
Má pomsta měla být vykonána právě na tobě, ale bohužel byla překažena dvěma pubertálními spratky." hodil zničujícím pohledem po Siriovi, který na tom byl úplně stejně. Probodával profesora vražedným pohledem a ještě víc si k sobě přitiskl svou kamarádku za účelem ji ochránit i vlastním tělem bude-li to nutné.
"Ale i přes to mám ještě možnost se jim za všechno pomstít. Co myslíš, že řeknou tví zatracení rodiče až se dozvědí, že jejich dcera z nenadání přišla o paměť?" zeptal se jí s hrůzounahánějícím úšklebkem a namířil na ní hůlku. Tohle Alexandru dorazilo.
Jak si to vůbec představuje? Takhle mluvit o mých rodičích?! Tohle si líbit nenechám! vztekala se v duchu. Nebraje ohled na na ní mířenou hůlku a hrůzostrašného profesora, pomalu se odtrhla od Siriuse a stoupla si kousek před něj, tak aby měla Lipse přímo před sebou.
"To jste neměl říkat." zasyčela vztekle a s nenávistí, až sebou profesor vystrašeně cuknul a Sirius překvapeně zamrkal. Namířila na něj pravou rukou a prudce s ní trhla doprava. V tu chvíli profesor odlétl tím samým směrem a narazil do dřevěné skříně, která se pod tím tlakem roztříštila na milióny kousků.
Sirius se na ní vyjeveně díval a nebyl schopen slova. Tohle opravdu nečekal. Alexandra však ještě neskončila. Profesor asi ještě pětkrát přeletěl místnost tam a zpět, při čemž stihl rozmlátit všechno okolo, dokud konečně neuznala, že je potrestán dost. Nenávistně shlížela na hromádku neštěstí, která ležela v troskách jedné dřevěné skříně a těžce oddychuje.
"Tohle se nemělo stát..." šeptla a zhroutila se do nejbližšího křesla. Celou tu sobu, co toho chlapa mučila v sobě zadržovala slzy. Slzy smutku, stesku a beznaděje. Měla na něj obrovský vztek. To on znovu otevřel staré rány, které se už pomalu začaly zacelovat. To on urážel její rodinu. Za všechnu její bolest, která ji znovu ovládla mohl jen a jen on. Složila hlavu do dlaní a rozplakala se.
Její kamarád jí celou dobu překvapeně pozoroval a nebyl schopen slova ani pohybu. Vzpamatoval se teprve až když se zhroutila do křesla a naplno se rozplakala. Chvíli ji sledoval s lítostí v očích, ale pak k ní přešel a objal ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikněte prosím, ať vím, kolik lidí čte tuhle povídku. Díky pasu-Hanka

klik

Komentáře

1 gigi gigi | 17. března 2007 v 12:16 | Reagovat

Já mám první komentář! Je to krásný!

2 victor victor | Web | 17. března 2007 v 12:29 | Reagovat

Je to napínavý a těším se stejně jako ostatní, kdo čtou tuto povídku na další kapitolku :)

3 aly aly | 17. března 2007 v 13:28 | Reagovat

bože to je smutný, ale krýsný, kdy bude další???

4 shiny shiny | 17. března 2007 v 14:30 | Reagovat

super super super... ach jo už zase se opakuju, ale jiný výraz mě nenapadá:-D

5 Polgara Polgara | E-mail | Web | 17. března 2007 v 15:11 | Reagovat

Moooc, mocinky hezký. Jen by to chtělo pokráčko. Mimochodem předevčírem jsem přidala taky jednu, tak se na ni please jukněte a za komenty budu vděčná

6 Wigy Wigy | 17. března 2007 v 15:28 | Reagovat

Móóóc hezký!!! Zž se strašně moc těším na pokráčko, tak mě prosím moc dlouho nenapínej=o)

7 Dareva Dareva | 17. března 2007 v 15:37 | Reagovat

Opravdu nádherná kapitolka:)))

8 šanetka šanetka | Web | 17. března 2007 v 16:27 | Reagovat

To je boží!!! Mooooc se těšim na pokračování!!!

PS: Moooocinky mooooc díky za opravu tý mojí jednorázovky!!!

9 Trili Trili | 17. března 2007 v 19:49 | Reagovat

Mos suprová kapitola. Už se těším na další. :-)

10 Areneis Areneis | E-mail | Web | 17. března 2007 v 19:57 | Reagovat

supééééééér

11 Elvíra Elvíra | E-mail | Web | 17. března 2007 v 21:43 | Reagovat

Jééé, to je úžasný, to prostě nemá chybu!!!:)

12 iriska iriska | 17. března 2007 v 22:35 | Reagovat

jej to je smutné....

13 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 17. března 2007 v 22:44 | Reagovat

naprosto skvělá kapitolka..=)

14 Magnesia Magnesia | E-mail | Web | 18. března 2007 v 14:44 | Reagovat

super! =) honem, ať tu je nová kapitola! tak vstávat, vstávat, nepostávat, a MAKAT!=)

15 gigi gigi | 18. března 2007 v 15:38 | Reagovat

Nechcete se někdo mrknout na moje stránky? http://www.hppovidky.estranky.cz/

16 Indigo Indigo | 18. března 2007 v 16:39 | Reagovat

Super

17 šarlot šarlot | Web | 14. dubna 2007 v 19:15 | Reagovat

super!!!!!!!!!!

18 Ylil Ylil | Web | 10. srpna 2007 v 9:40 | Reagovat

bezvadný!!!!§ jdu hned an další!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama