12.kapitola (SM) - Školní trest 1/2

16. března 2007 v 20:27 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
Tato kapitolka je věnována Kaitlins, blahopřeji, a je o dost delší než ty předchozí, takže jsem ji musela rozdělit na dvě části,ale i přesto doufám, že se vám bude líbit. (Druhou část vložím zítra) Ani nevíte, jak mi dalo zabrat napsat tuhle kapitolu, tedy hlavně tu část s tím školním trestem...ale o tom si přečtěte. Upřímně doufám, že se vám ta menší zápletka bude líbit a dáte to najevo v komentářích.
pasu-Hanka
12.kapitola - Školní trest 1.část
"Já z toho snad vyrostu! První den školy a už mám školní trest. A ještě ke všemu s takovým... s takovým....idiotem!" pěnila Alexandra, když se se svými přáteli vydala k jezeru. Na obranu proti černé magii dorazili s Jamesem s menším (asi pětiminutovým) zpožděním a ten namyšlenej frajírek, jak nazvala mladého profesora, jim hned udělil na zítřejší večer školní trest a ještě se při tom usmíval. To by jí ovšem nevadilo tolik jako to, že ji během hodiny prakticky při každé příležitosti nenápadně zíral na nohy a svlíkal ji pohledem. "On je normální magor! Větší vůl snad ani neexistuje!"
"To se tak vztekáš kvůli tomu trestu?" zeptal se jí Sirius, který měl z toho všeho ohromnou legraci. Vypadalo to, že si nikdo z jejích přátel profesorových pohledů nevšiml. "Ber to z té lepší stránky," pokračoval zvesela "Právě si s Jamesem vytvořila novej rekord. To se nikomu ještě nikdy nepovedlo vyfasovat trest hned první den školy."
"Ale Siriusi, tady vůbec nejde o ten školní trest!" vztekala se dál a naštvaně se svalila na trávu. Opřela se o strom u jezera, kam mezitím došli a v duchu pokračovala v nadávání na profesora Lipse.
"Alex ty to bereš moc vážně. Vždyť si sama viděla, jak se na vás usmíval. Určitě vám nedá nějakou hnusnou práci." oponovala Lil a svalila se vedle ní, stejně jako James se Siriusem a Remusem.
"No a o to právě de!" vykřikla Alex a když uviděla nechápavý obličej své kamarádky pokračovala, aniž by vnímala přítomnost kluků, kteří se do debaty prozatím nezapojovali a raději tiše poslouchali. "Pokud sis nevšimla, jako že si toho nevšiml ani jeden z vás, tak ten debil na mi celou hodinu jen tak nenápadně zíral na nohy a dokonce mě i svlíkal pohledem, za což bych mu nejradši zakroutila krkem. Úchylák jeden. On prostě nemůže bejt normální!" Alexandra se unaveně svalila do trávy a ignorovala překvapené výrazy svých přátel.
"Co budeš dělat?" vysoukala ze sebe nakonec Lily, když byla schopná promluvit.
"Nejspíš se budu muset oblíct minimálně tak, že mi budou koukat nanejvýš ruce a hlava. Ale hlavně, hlavně si vezmu kalhoty." seznámila ji se svým skoro plánem a pak se jen zasněně dívala na blankytnou oblohu, po které místy pluli bílý beránci.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Večer, v den prvního školního trestu Alexandry Woodové a Jamese Pottera v tomto školním roce, seděla šestice kamarádů v křeslech u krbu v nebelvírské společenské místnosti a probírala různá témata.
"Alex, asi bychom měli pomalu jít, nebo to nestihneme." upozornil James svou kamarádku, i když velmi nerad, protože tím zničil její veselou náladu.
"Tak dobře," vzdychla a vstala z křesla, "jen se zajdu převléct. za dvě minuty jsem tady." řekla smutně Alex a odběhla do dívčích ložnic.
"Jamesi, mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se svého kamaráda Sirius a tvářil se při tom nanejvýš ustaraně, což Pottera trochu polekalo.
"Jasně." přikývl a vstal, ale ještě před tím, než s Tichošlápkem odešel, otočil se na Lily a Rema. "Řekněte prosím Alex, že na ni čekám venku před portrétem." a vyšel s Blackem ven. "Tak co si potřeboval?" optal se ho, když už byli na chodbě.
"Poslyš Jamesi, mně se ten Lips taky nějak nelíbí." prohlásil a v zápětí pokračoval, aby ho kamarád nestihl přerušit. "Co kdybych šel na ten trest s váma a schoval se tam pod plášť? Nikdo kromě tebe by o mně nevěděl."
"Myslíš si, že na to Lips nepřijde?" zakabonil se James
"Že by byl tak inteligentní? To těžko." rozesmál se Sirius
"Tak dobře. Plášť mám nahoře v kufru, ale ať tě nikdo nevidí. Jo a hni sebou!" křikl za ním ještě než zmizel ve společenské místnosti. Ten jen mávl rukou, jako že rozumí a rychlostí blesku přeletěl společenku směr ložnice.
"Co je? Kam ten Sirius tak letěl?" zeptala se nechápavě Alexandra Jamese, když k němu dorazila.
"Ale jen si na něco vzpomněl." odbyl ji a pozorně si ji prohlédl.
"Aha. Na co tak zíráš?" vyjela na něj s nebezpečným výrazem v obličeji, když si ji prohlídl od hlavy až k patě. Po dlouhém uvažování si na sebe oblékla černé bokové džíny, svoje oblíbené a delší modré tričko s dlouhým rukávem.
"Izolovala ses docela dobře." pokýval uznale hlavou
"Dík, snažila jsem se." zazubila se a společně se vydali ku školnímu trestu se Siriusem, skrytým pod neviditelným pláštěm za zády. Celou dobu nepromluvili ani slovo, jelikož byli oba zahloubáni do svých myšlenek. Jak se blížili ke kabinetu profesora Lipse, byla Alexandra čím dál víc nervóznější.
"Hlavu vzhůru Alex. To bude v pohodě. Kdyby něco, tak prostě zakřič." povzbuzoval ji James, který si její nervozity pravděpodobně všiml. "Už jsme tady." řekl po chvíli ,ale musel do ní trochu dloubnout, jelikož byla opět dechem někde mimo.
"Co...Co? Říkals něco?" zeptala se ho zmateně jelikož poslední dvě tři minuty byla ponořená hluboko ve svých myšlenkách. Musel se nad tím pousmát.
"Už jsme na místě."
"Aha. Jasně." pokud byla před tím nervózní, nedalo se to srovnat s tím, co cítila teď. Nejraději by seděla se svými přáteli u krbu ve společenské místnosti a prostě jen tak lenošila. Potřebovala se ještě trochu uklidnit. Nádech...výdech...nádech...výdech. "Tak fajn, jde se na to." Ještě jednou se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře roztřesenou rukou. V životě nebyla tak nervózní jako právě teď. Neuběhlo ani pět vteřina a dveře kabinetu profesora Lipse se otevřely a stál v nich sám profesor.
"Výborně! Už jsem myslel, že nepřijdete. Tak pojďte." vyzval je a ustoupil ze dveří. první vešla Alex, potom neviditelný Sirius, který se musel rychle a hlavně nenápadně protlačit kolem profesora a nakonec šel James. Lips je zavedl do učebny obrany proti černé magii a opět se na ně zářivě usmál.
"Takže pane Pottere, pro vás jsem si připravil takový mírnější trestík, abyste si uvědomil, že máte chodit na hodiny v čas. Co budete dělat: Hůlku odložíte na katedru a nedotknete se ji dokud vše nebudete mít uklizené. Támhle je kyblík s hadrem a ať se to tady všechno blyští. Můžete se pustit do práce." James se zničeně rozhlédl po třídě, zatímco Sirius měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.
"Vy slečno," otočil se k Alex, která ztuhla a nedovolila si ani dýchat. "půjdete se mnou do mého kabinetu. najdu vám nějakou práci." s tímto zmizel z učebny a dívka se pomalu šourala za ním, jako nějaký vězeň, který byl právě odsouzen k trestu smrti. Ještě než zmizela v kabinetu naposledy se ohlédla po Jamesovi. V jejích očích byly rozpoznat obavy a strach z toho, co bude následovat. Dveře se za ní zavřely a James osaměl. Tedy skoro osaměl. Jakmile si byl Sirius jistý, že se sem profesor jen tak nevrátí, shodil ze sebe plášť a posadil se na zadní lavici. Potter se otráveně pustil do leštění skleněné vytrýny u jedné ze skříní a Sirius ho pobaveně pozoroval.
"Támhle máš čmouhu. A támhle taky." kritizoval jeho práci, ale sám by to zřejmě lépe nesvedl.
"Hele! Moh bys mě laskavě přestat kritizovat a raději mi pomoct?!" vyjel na James, který už toho měl plné zuby.
"No já nevím..." dělal zamyšleného Tichošlápek a pobaveně se uculoval. "Tak dobře." Jednou mávl hůlkou a vše bylo jako nové. "No jo, ale co teď?.........Já se nudím..."
"Co takhle..." jeho další slova se ztratila v dívčím křiku, který se linul z profesorova kabinetu a neustával. Na nic nečekal popadl hůlku a přiběhl ke dveřím, kam už stihl doběhnout Sirius.
"Zamčeno...Sakra...Alohomora." křikl rychle Sirius a rozrazil dveře místnosti. Vběhl dovnitř následován svým kamarádem a to co uviděli jim naprosto vyrazilo dech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu Pavla pasu Pavla | Web | 16. března 2007 v 21:18 | Reagovat

teda hani tva rychlost semi zacina libit asi sebou budu muset taky malinko hejbnout.

Jinak super kapca

2 iriska iriska | 16. března 2007 v 22:27 | Reagovat

héééééj to je napínavé já chci další :o)) super kapča

3 Areneis Areneis | E-mail | Web | 17. března 2007 v 8:48 | Reagovat

supééééééér, další, plosíííím

4 gigi gigi | 17. března 2007 v 9:47 | Reagovat

Heeej, já chcu další... (není to náhodou smrtijed??? nebo je to jenom úchylák...)

5 aly aly | 17. března 2007 v 9:51 | Reagovat

Hani to nemyslíš vážně????? takhle to ukončit. rychle další prosím, prosím

6 Dareva Dareva | 17. března 2007 v 10:55 | Reagovat

ááááááá...já to celý čtu se zatajenym dechem a když dojdu k tomu nejnapínavějšímu,ty to takhle strašně ukončíš...grrr...jinak je to naprosto úúúúúúžasný:)))

7 Wigy Wigy | 17. března 2007 v 11:05 | Reagovat

Héééj, za tyhle konce budu vážně vraždit!!! Tak co tam viděli???!!!???

8 šanetka šanetka | Web | 17. března 2007 v 11:31 | Reagovat

to je supeeeeer!!!! A ukončilas to zrovna v tom nejnapínavějším místě! stává se z tebe opravdová spisovatelka!! :o)

9 xmona xmona | 17. března 2007 v 11:46 | Reagovat

bezva honem další napínáš i když myslím že vím co tam viděli

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 30. března 2007 v 22:50 | Reagovat

milá Haničko! Projevila se u mě závislost na vašich povídkách!

11 šarlot šarlot | Web | 14. dubna 2007 v 19:07 | Reagovat

super už jdu na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama