10. kapitola - Temnota

13. března 2007 v 20:21 | Pasu - Pavla |  Návrat
omlouvám se, dřív jsem to nestihla. Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Notechis. termín vložení další kapitolky netuším. Pokud by vám to nevzalo moc času, tak bych byla ráda, kdyby jste mi tu nechali pár komentáříků. Dost řečí a zpátky k příběhu.

"Zatím nic moc, ale zvyšuje se hodnota na ukazatelích temnoty. Temnota se blíží Harry."
"Co to znamená?" zeptal se Harry nechápavě.
"Temnota je horší než zlo, než Voldemort v době své nejvyšší vlády. Nejpodivnější je, že od té doby co ses vrátil do Británie začíná slábnout, jako by se tě bála, nebo spíš tvé dcery, což je pravděpodobnější."
"Cože, co s tím má společného Lucka?"
"Před tvým návratem byla vyřčena další věštba. Vypadá to, že je Trelawneyová na tvoji rodinu vysazená, všechny její věštby se totiž týkají tebe. Zase je to její dílo. Zněla nějak takhle.
Až se vrátí zachránce kouzelnického světa,
Předá světlo schopnosti právoplatnému dědici.
Temnota sílí, pozor však dejte.
Ač mladá dcera, přec mocná jak nikdo jiný.
"Si ze mě děláš srandu ne? Já přeci nejsem dědic, takže ani Lucka nemůže být!"
"Ne Harry, ani nevíš jak rád bych se pletl, není však jiná možnost, než že je to Lucka. Zachránce kouzelnického světa jsi přeci ty." Zachmuřil se Draco ještě víc. "Vraťme se, ale zpátky k tvé škole. Takže já ti ten individuál schválím, ještě se dohodni s Nymf, ale nevidím jediný důvod proč by měla být proti." Mírně se usmál, jeho oči však zračili strach, strach z toho co bude.
"Nymfadora Tonksová je ředitelkou institutu?"
"Lupinová Harry, Lupinová. Jo už čtyři roky, pokud vím, chybí ti jen závěrečka, ne?"
"Máš pravdu. Ale asi jsem všechno zapomněl. Nevím jestli by nebylo lepší udělat to celý znovu."
"Harry, neblbni, byl jsi nejlepší z ročníku! Nikdo z nás ti nesahal ani po kotníky. To se přeci nezapomíná. Doděláš závěrečky, dostaneš diplom. A pak se zlijeme jak prasata." Teď už se usmál i Harry.
"Tak to už se těším, a co to moje učitelování? Jsem dostatečně kompetentní osoba?"
"Že se ptáš. Dovedeš si představit ty titulky v novinách? Ministr Malfoy zamítl žádost chlapce, který přežil. Není pořád smrtijed?To vážně nehodlám riskovat."
"Já už půjdu. Stavím se ještě v institutu za Nymf, ať to mám z krku." Oba muži si podali ruce. A Harry odešel.
Výtahem vyjel do přízemí ke kašně, u recepce, odevzdal cedulku a přemístil se před brány institutu pro výcvik a výuku bystrozorů. Velkou tepanou bránou nešel do na venek normálně vyhlížejícím domu. Rozpoznával známá místa podobně nostalgicky jako v Bradavicích. Na konci chodby ve třetím patře spatřil dveře s nápisem ŘEDITELNA a zaťukal.
"Dále." Ozvalo se mdle a Harry vešel.
"Dobrý den paní ředitelko."
"Dobrý den, co si přejete?" řekla aniž by vzhlédla od lejster.
"Nic zvláštního. Jen se s vámi domluvit na individuálním studiu k závěrečným zkouškám a trochu si zavzpomínat na staré časy." Teprve teď vzhlédla.
"Harry!" řekla překvapeně a objala ho. "Jak se vede co Lucka? Od ministra mi jedna sova přinesla žádost o individuálku, ještě jsem se k němu nedostala, koukni na ten blázinec." Ukázala na svůj stůl, který byl zavalen asi tunou papírů, složek a dalších věcí." Nevěděla jsem, že se jedná o tebe."
"Taky tě rád vidím. To víš, chci si dodělat vzdělání, aby si rodiče studentů nemohli stěžovat, že jejich děti učí nekompetentní učitel. Myslím, že policejní akademie mi je k prdu."
"Učitel?" podivila se.
"Jo v Bradavicích, obrana proti černé magii."
"Proč by si rodiče měli stěžovat? To nemyslíš vážně, že ne?"
"Nooooo" protáhl a zamyslel se. "Ne." Dodal a oba se rozesmáli.
"Individulák ti schválím, to není problém, ale co praxe?" vrátila se Nymf zpátky k prvotnímu tématu.
"Snad to nějak půjde, když tak si to udělám o prázdninách."
"Dobře, jak myslíš, zvládneš si všechno zopáknout do konce září?"
"Snad jo proč?"
"Na září jsou naplánovaný opravky dvou čekatelů. Mohl by jsi je skládat s nima."
"Dobře pokusím se."
"Jak se vede Lucce?" přehodila Nymf výhybku. "Jak na tebe tak koukám, tak asi dobře, záříš jako sluníčko."
"Neříkej, Lucce už je fajn. Zítra jdem na příčnou. Snad už bude v pohodě. A co ty? Moc dobře nevypadáš."
"To víš, včera byl úplněk a já zase celou noc nespala. Ještě k tomu jde Mark poprvé do Bradavic, takže…" hluboko si povzdechla.
Velké kukačky odbily půl desáté.
"Nymf, už tě nebudu zdržovat. Rád jsem tě viděl."
"Já tebe taky."
Harry se pokusil přemístit do Lucčina pokoje. A povedlo se. Tedy možná. Ocitl se v bílém oblaku. A ohlušujícího řevu. Jen co se přemístil, strefil ho do hlavy bleděmodrý polštář. Zapojil se tedy do bitvy, kterou vyvolala dvojčata s Luckou proti Ronovi.
"Čím jsi si to vysloužil?" poslal k Ronovi telepatickou myšlenku.
"Jen jsem je poslal do postele!" odpověděl mu stejným způsobem Ron.
"Snažím se to už pět minut ukončil, ale nedaří se mi, je tady hluk jak na letišti." Přidala se k diskusi Hermiona.
"Hele zkusím to kouzlo na mražení věcí. Uvidíme jestli se mi to povede." Mávnul hůlkou, zamumlal zaklínadlo a najednou všechno jakoby zmrzlo.
"Tak mládeži, teď to tady ukliďte a spát, zítra stáváme brzo, jdem na příčnou. Jasný?" zeptal se přísně.
Všichni přikyvovali, pomaloučku začali uklízet, než bylo všechno uklizeno poslali je do postele a dále uklízeli jen Ron s Harrym.
"Díky."
"Za co?" zeptal se nevěřícně Harry.
"Ale za nic, jak jsi dopadl u Draca?"
"Pojď dolu do kuchyně. A ty." Přešel k dceři. "už taky spi broučku." Políbil ji na tvář a spolu s Ronem odešli do kuchyně, kde na něj čekala Hermiona s poněkud pozdější večeří.
"Co se stalo?" zeptala se jakmile uviděla Harryho ustaraný pohled, který se mu usadil v tváři a nimrání v jídle.
"Nic moc, jen Trelawneyová vyřkla další věštbu a zase se týká mě, tedy tentokrát nejen mě, ale i Lucky což mě děsí."
"To myslíš vážně?" zeptal se nevěřícně Ron.
"Jo naprosto. Prý. Až se vrátí zachránce kouzelnického světa, předá světlo schopnosti právoplatnému dědici. Temnota sílí! Pozor však dejte. Ač mladá dcera, přeci mocná, jak nikdo jiný. Nebo tak nějak."
"Dědici světla? To je rodové. Buď ty a nebo Ginny jste museli být dědici."
"Ale, kdyby byla Ginny, tak je i Ron ne? A já, já byl dědicem zakladatelů. Přeci by na mě přešli už v sedmnácti ne?"
"To není tak jisté." Řekla zamyšleně Hermiona, nevšímala si jejich překvapených pohledů a pokračovala. "Moc zakladatelů je veliká, proto by jsi další moci psychicky nemusel zvládnout. Mohlo by to mít negativní vliv na tvůj charakter. Proto jsi ty schopnosti, tedy pokud jsi dědic světla. I tak, schopnosti světla jsi nepotřeboval. Ještě by jsi musel být dědicem hlavní větve, neboť schopnosti vedlejších větví se objevují jednou za deset generací a přenášet je mohou pouze ženy a i dědičky mohou být pouze ženy. Nebo je tu ještě jedna možnost. Lucka může být dvojitou dědičkou světla. Protože pokud jsi dědicem hlavní větve a Ginny vedlejší, tak…"zarazila se a s očima rozšířenýma poznáním a překvapením vzdechla. "To není možné."
"Herm, co není možné?" zeptal se Harry znepokojeně.
"Dojez to a přijď za mnou do knihovny. Něco mě napadlo." Spěšně odběhla.
"Neví co ji mohlo napadnout?" otočil se na Rona.
"Nevim, asi si vzpomněla na nějakou knížku. Já si jdu lehnout od půl pátý mám službu."
"Dobrou noc." Popřál mu Harry a protože už neměl hlad, a trak se vydal do knihovny. Našel zde Hermionu s hlavou skloněnou nad obrovskou bichlí ve které něco usilovně hledala.
"Už mi to vysvětlíš?"
"Počkej chvilku, tady to někde bylo."
"Co tam je?" teprve, když spatřil název Věštby splněné a nikdy nezodpovězené
"Myslím, že byla vyřčena ještě jedna věštba týkající se tebe a Lucky, neřekla ji Trelawneyová, ale Rowena z Havraspáru. Nikdy na nikoho neseděla" zarazila se "Tady to je, ale asi se ti to nebude moc líbit." Harry si od ní vzal podávanou knížku a začal číst.
Temnota se jednou vrátí, dědic světla předá schopnosti dvojitému dědici.
Mocný útvar světla musí spojit.
Jejich schopnosti budou nevídané.
Temnota však musí být zahnána dřív, než dosedne na trůn světa,
Pokud světlo nezvítězí, čeká svět záhuba.
Věštba vyřčena pře tisíci lety Rowenou z Havraspáru, Nebyla nikdy splněná, jako jediná z Roweniných věšteb.
"Takže to vypadá, že čeká moji dceru to co mě. Proč nás ty věštby nemůžou nechat na pokoji?" zeptal se zdrceně a zhroutil se do křesla.
"Ber to z té lepší stránky. Ty s ní můžeš být. Tvoji rodiče tu možnost neměli, tak si toho važ.
"Já vím Hermi, ale co mám dělat?" zeptal se zoufale, najednou mu prolétla hlavou myšlenka.
"To nebylo obyčejné kóma. To jí zřejmě posel předával schopnosti. Pamatuješ? Totéž se stalo mně když jsem nabýval schopnosti zakladatelů. Taky jsem do něj upadl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monny Monny | 13. března 2007 v 20:42 | Reagovat

super

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 13. března 2007 v 21:55 | Reagovat

nádhera, prostě skvělý!!

3 Sherina Sherina | 14. března 2007 v 16:44 | Reagovat

moc pěkný

4 Indigo Indigo | 14. března 2007 v 19:11 | Reagovat

Krásný, pokráčko!!!!

5 KATY KATY | 15. března 2007 v 7:09 | Reagovat

super ja tuto poviedku fakt milujem len keby si pisala rychlejsie,plosiiiiiim

6 Petra Petra | E-mail | Web | 15. března 2007 v 14:59 | Reagovat

Je to dobrý a super no prostě senzační.Napiš co nejdřív pokráčko.

7 Arcona Arcona | 15. března 2007 v 20:16 | Reagovat

skvělííí!!! :-)

8 Trili Trili | 15. března 2007 v 20:56 | Reagovat

suuuuuuuuper :-)

9 aenda aenda | E-mail | Web | 20. března 2007 v 16:54 | Reagovat

tak to je božžííí

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 31. března 2007 v 23:47 | Reagovat

teda pavlo ty se vytahuješ! je 23:46 a já bych už dávno měla spát ale přesto si čtu tvoje povídky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama