Vysvětlení

22. února 2007 v 14:03 | Pasu - Hanka |  Splněné přání
"Smrtijedi!!!" Zděsila se Kate
Tuto myšlenku však okamžitě zavrhla, protože jedna osoba v černém plášti vykřikla:
"Katie, holčičko moje zlatá!" v menší osobě poznala svou maminku. Nestačila se ani pořádně vzpamatovat, když se jí vrhla kolem krku a div ji samou láskou neumačkala.
"Mamí... né... počkej... pusť mě... vždyť mě umačkáš." Bránila se dcera a snažila se nějak vyprostit z matčina sevření.
"Promiň Katie, ale já jsem tak strašně ráda, že jsi živá a zdravá." Paní Dawsnová měla sto chutí znovu obejmout svou dceru,ale naštěstí se ovládla. A Kate byla ráda. Nejspíš už by nevydržela další omezení přísunu kyslíku. Otec i oba učitelé sledovali s pobavenými jiskřičkami v očích dojemnou scénu před sebou. Nakonec to byl pan Dawsn, kdo se ujal slova.
"Ahoj zlatíčko. Tak jak pak ses tu měla?" dívka jen neurčitě pokrčila rameny
"Ale, nejdřív všechno bylo super a teď je to na houby." Po tomto prohlášení se její otec rozesmál a dokonce i Brumbál se pobaveně uchechtl.
"Nechápu, co je na tom k smíchu." Podotkla jedovatě Kate a paní profesorka McGonagallová stála na její straně.
"Myslím, že byste měli své dceři něco vysvětlit" rodiče se po sobě nechápavě podívali a pak se obrátili ke své dcerce
"Co bys potřebovala vědět zlatíčko?" zeptala se paní Dawsnová láskyplně, ale Kate zůstávala chladnou. Byla příliš rozčílená než aby si udržela milý tón hlasu.
"Třeba tohle," podala nebo spíš hodila rodičům rodokmen "Mohli byste mi laskavě vysvětlit, proč jste mi o tom neřekli?" rodiče viditelně byli zdrceni z toho, že se jejich dcera opět dozvěděla to, co neměla. Zaraženě a taky trochu zoufale na sebe hleděli a paní Dawsnové dokonce vrkly slzy do očí.
"Ale no tak Leno, neplačte. Myslím, že vaše dcera je už dost stará na to, aby se dozvěděla pravdu." Snažil se paní Dawsnovou povzbudit Brumbál a vyčaroval další dvě židle, aby se mohli posadit. "Prosím." pokynul jim a rodiče se poslušně usadili do křesel stejně jako Kate, která je stále propichoval zlostným pohledem a dál čekala na vysvětlení.
"Víš Kate," začal její otec "myslím, že bys měla vědět úplně vše a chtěl bych tě poprosit, abys mě nepřerušovala... S tvojí maminkou jsme oba chodili do Krásnohůlek, kde jsme se seznámili a po ukončení školy jsme se vzali a přestěhovali do Anglie. Tvoje babička byla a je velkomocná čarodějka a velmi moudrá a myslím, že znala i tady profesora Brumbála..." pan Dawsn se podíval na ředitele a když ten potvrdil jeho slova pokračoval. "No zkrátka a dobře, když tvoje maminka byla těhotná, vyslovila Kasandra věštbu, která ale nesouvisela přímo s tebou..." chtěl pokračovat, ale Kate ho přerušila, protože když už o věštbě věděla, ztráceli by jen čas.
"O té věštbě už vím. Pan profesor mi o ní už řekl a znám i její obsah, takže to můžeme přeskočit." Otec byl sice zaskočen, ale v momentě se vzpamatoval a pokračoval v příběhu.
"Pak nám tvoje babička řekla, že by bylo lepší přestěhovat se někam daleko od kouzelnického společenství nejlépe do mudlovského světa v nějaké jiné zemi. Tak jsme tě měli uchránit před vším zlým. Možná jsem ti to neřekl, ale Voldemort už v této době byl a vlastně teď momentálně je dost silný a snažil se zabít všechny potomky ostatních tří zakladatelů. My, tedy já a tvá matka právě v tuto chvíli studujeme v Krásnohůlkách šestý ročník.
Přestěhovali jsme se tedy do České republiky a doufali jsme, že tam budeme v bezpečí. Tady pana profesora Brumbála jsme poprosili, aby ti z bezpečnostních důvodů neposílal dopis s tím, že počítají se studijním místem pro tebe. To, že jsi čarodějka ses měla dozvědět až v patnácti, ale protože si na to přišla sama a o rok dřív, začali jsme tě učit sami všechno to, co umíme. Zpozorovali jsme, že máš obrovský talent a že jsi neobyčejně mocná čarodějka.
V sedmnácti jsme ti měli říct, že jsi potomek a dědička všech čtyř zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel. Tedy Godrica Nebelvíra, Roweny z Havraspáru, Helgy z Mrzimoru a Salazara Zmijozela. Velkým překvapením pro nás bylo, když se u tebe projevila schopnost přenášet se. Nedovedli jsme si to vysvětlit, protože ani jeden ze čtyř mocných tuto schopnost neměl. Musím přiznat, že dodnes nevíme, proč máš onu schopnost. Babička se tě snažila naučit vše co umí ona sama a že toho je. Snažila se ti předat všechny své rozumy, abys byla za každé situace schopná jednat a zachovat si chladnou hlavu. Udělala z tebe výbornou čarodějku. Jsme na tebe pyšní.
Mrzí mě a stejně tak i tvoji maminku, že jsme ti toho tolik tajili, ale pochop nás. Život našeho dítěte je pro nás důležitější než naše životy nebo všechny poklady světa. Chtěli jsme pro tebe jen to nejlepší." Kate na to nic neřekla. Snažila se vžít do situace rodičů a zjistila, že pokud by se jednalo o její vlastní děti, zachovala by se stejně. Ještě ke všemu po dědicích pase Voldemort a ona je navíc čtyřnásobným dědicem, takže je to všechno mnohem, mnohem horší. Vlastně by měla rodičům poděkovat za to, že se ukryli, protože kdyby žili v Anglii, nemusela by mít svoji rodinu a ani ona sama by nemusela být na živu. Vyskočila z křesla a šťastně je objala.
Nálada v místnosti byla zase o něco veselejší. Kate se se vším perfektně vypořádala a pomalu se začínala smiřovat hlavně s faktem, že teď když je tady, půjde po ní Voldemort ještě víc, než kdy jindy. Ale zatím o ní ještě neví a když se o tom kdo je nedozví Červíček nebo někdo ze Zmijozelu, mohlo by to tak zůstat ještě hodně dlouhou dobu.
Odbila devátá hodina.
"No tak mi už raději půjdeme" ozval se Katin otec
"Tati, počkej. Co jsi vlastně řekl ve škole? Nevyloučí mě?" starala se. Nerada by, aby ji vyhodili, protože tam měla svoje kamarády a moc se jí tam líbilo. I když si připouštěla, že už tu školu asi nebude potřebovat, když je teď tady.
"Ne zlato neboj, řekl jsem, že si vyhrála roční studijní pobyt v Anglii a představ si, oni mi to zbaštili i s navijákem." Podíval se na ní tím svým lišáckým úsměvem. Kate měla ale nějaký divný pocit. Připadalo jí, že jí ještě něco podstatného tají, ale nebyla si jistá.
"Hmm... tati, netajíte mi ještě něco, co bych měla vědět?" zeptala se nejistě. Když to uslyšel ztuhl stejně jako paní Dawsnová, Brumbál a profesorka McGonagallová. Všichni jako by věděli něco, co ona ne.
"No tak, jestli ano, tak mi to řekněte a já přísahám , že na vás nebudu naštvaná ani nebudu vyvádět. A jestli ne, tak... tak prostě budeme dělat, že jsem nic neřekla. Ale už mi prosím nelžete." Dodala prosebně. Snažila se je nějak vyburcovat k tomu, aby jí řekli všechno, co jí ještě tají. Otec s matkou se na sebe zoufale podívali a pak se otočili k Brumbálovi s pohledem typu: Co máme dělat? Ředitel si unaveně povzdychl a přikývl.
"Řekněte jí pravdu."
"Pravdu? Jakou pravdu?" zajímala se Kate a tázavě se podívala na rodiče.
"Kate, víš co si slíbila. Když ti to povíme, tak nesmíš vyvádět jasné?" Kate přikývla na souhlas a netrpělivě čekala na to, co jí otec řekne.
"Víš, nejsi jediná koho se ta věštba týká. Existuje ještě jeden...chlapec, který se narodil ve stejnou hodinu, ve stejný den a na stejném místě jako ty."
"Ale to není možný" odporovala mu Kate " to by byla buď nějaká hodně velká náhoda a nebo by ten kluk musel být můj...můj..."
"Tvůj bratr" doplnil ji otec a bez ohledu na nevěřícný pohled své dcery pokračoval. "Je to neuvěřitelné, to přiznávám, ale nic s tím nenaděláš. Prostě máš bratra, který je stejně starý jako ty, ale v životě jsi ho neviděla. S tvou matkou jsme ho hned po nerození museli ukrýt, protože mít dva velmi mocné čaroděje, po kterých Voldemort pase, by bylo příliš riskantní. Tvoje babička Kasandra ho tady odnesla k tvému strýci a k tvé tetě, kteří ho vychovávají dodnes. Dovolili jsme jim, aby mu řekli, že nejsou jeho rodiče, ale nesměli mu říct naše jména. To, že má sestru ví taky a věřím, že by ji hrozně rád poznal, ale prostě to nejde. Kvůli vašemu bezpečí. Ani nevíš, jak nám schází. Chodili jsme se na něj každou chvíli dívat, samozřejmě tak, aby nás neviděl a musím říct, že jsem opravdu hrdý na to, jaké mám děti.
Po té události, která ho v dětství zasáhla, mi ho bylo strašně líto. Začal se stranit dětem a žil spíše v knižním světě. Když pak začal chodit do školy, dozvěděl jsem se, že zapadl do nějaké party kluků, takže jsem si trochu oddychl." Paní Dawsnová opět začala vzlykat a i v očích profesorky McGonagallové a leskly slzy.
"A jak se ten chlapec jmenuje? Do které školy chodí? Po jaké události?" Kate ze sebe chrlila jednu otázku za druhou. Strašně ráda by svého bratra poznala a měla v něm oporu.
"To ti nemohu říct Katie, ale věř, že to poznáš v pravý okamžik. A pamatuj, jsou jen dvě děti, kterých se ta věštba týká." S tímto se rozloučil a odešel se svou ženou zpět domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 14. května 2007 v 19:36 | Reagovat

hezky, hezky hezky, ale já tuším, kdo to je :-}

2 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 30. května 2007 v 7:25 | Reagovat

a nejmenuje se to druhý děcko náhodou HARRY???????????????????????????

3 edrien edrien | Web | 7. července 2007 v 23:14 | Reagovat

nene, sto pro je to REMUS

4 Misha Misha | E-mail | Web | 9. srpna 2007 v 20:22 | Reagovat

taky si myslim ze je to Remus

5 Peta Peta | 24. září 2007 v 19:27 | Reagovat

Remuuuuuuuuuuuuuus

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 26. září 2007 v 14:57 | Reagovat

REMUs

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama