Splněný sen - 1. část

22. února 2007 v 14:19 | Pasu - Hanka |  Splněné přání
Celý týden se Kate snažila odhodlat se říct Siriusovi celou pravdu o jejím životě, ale buď k tomu nabyla vhodná chvíle nebo je někdo vyrušil. Nakonec se rozhodla, že mu prostě prozatím nic nepoví a odloží to na později. Byla právě úplňková sobota a Dawsnová s Evansovou seděly ve společenské místnosti ve společnosti Jamese a Siriuse. Sirius seděl s Jamesem nad kouzelnickými šachy a Lily si spolu s Kate četly nějaké knížky.
"A dostal jsem tě, Dvanácteráku. Mistra Blacka prostě nepřekonáš" uculoval se Sirius, jelikož nad Jamesem opět vyhrál. Ten se tvářil poněkud naštvaně a zároveň i trochu překvapeně. Hodil po Siriusovi navztekaným pohledem a šel si sednout k Lily. Položil si svou hlavu do jejího klína a ona ho začala jemně hladit ve vlasech a po tváři aniž by zvedla oči od knihy.
"Tak kdo si to se mnou ještě rozdá?" zeptal se vyzývavě Sirius, přičemž se po chvíli ze svého křesla zvedla Kate a posadila se proti němu.
"Uvidíme, kdo z koho." Prohlásila a vyzvala ho k tahu. Už mu vyhodila obě věže, čtyři pěšáky a střelce s koněm, kdežto Sirius pouze jejího malého pěšáka. Po půlhodinovém boji a namáhání mozkových závitů se to Kate přestalo bavit a ukončila hru jedním tahem.
"Šach mat" prohlásila hrdě a zakřenila se na kabonícího se Siriuse.
"Teda Tichošlápku, ty se necháš porazit holkou?" smál se James a gratuloval Kate k výhře.
"Vyhrála jenom proto, že jsem ji nechal vyhrát. Už mě totiž nebaví pořád vás porážet:" uvedl věci na pravou míru Sirius, ale stejně se mračil jak bubák. James se začal chechtat ještě víc a Kate se k němu přidala, čímž Siriuse nesnesitelně vytočila. Chytl ji za ruku a přitáhl si ji k sobě na klín. Katie se začínala obávat toho, co teď přijde a tak se snažila rychle se vymanit z jeho sevření. On ji však jen tak nehodlal pustit. Chytil ji pevně kolem pasu a potom ji začal neúnavně lechtat.
"Né Siriusi... hahahaha... přestaň... hihihihi... prosím... hahahaha... nééé... hihihihi... Lily pomoz mi... hahahaha." Lily vzhlédla od své knihy a to, co uviděla, ji rozesmálo do nepříčetnosti. Chtěla své kamarádce pomoct, ale když se zvedala, tak ji k sobě stáhnul James a odmítal ji pustit. Nakonec se ji podařilo vyváznout z jeho objetí bez zranění, narozdíl od Jamese, kterého musela v sebeobraně trochu pokousat a vydala se na pomoc kamarádce. Snažila se ji nějak vyprostit ze Siriova sevření, ale nějak jí to nešlo. Jelikož jí nenapadly nějaké další způsoby osvobození, použila hůlku.
"Accio!" řekla a mířila na kamarádku. Díky kouzlu se Katie vyprostila ze Siriova pevného sevření vypálila k Lily. Ta nestačila uskočit, a tak obě skončily na zemi. Katie se z ní snažila vstát, ale moc se jí to nedařilo. Kluci se začali bláznivě chechtat až se za břicho popadali. Konečně se dívkám podařilo vstát a naoko uraženě si sedly do křesel, co nejdál od Siriuse a Jamese. Snažily se je prostě ignorovat, což se jim znamenitě dařilo a začaly se bavit sami mezi sebou. Black a Potter se uklidnili a sledovali klábosící dívky. V jednu chvíli se Sirius naklonil k Jamesovi a něco mu pošeptal, při čemž se oba šibalsky usmívali. James s úsměvem přikývl a oba si vytáhli hůlky.
"Můžeme?" zeptal se Tichošlápek Dvanácteráka tak, aby je holky neslyšely
"Můžeme." Kývl James. Oba najednou mávli hůlkami, zamumlali nějakou formuli a mířili přitom na dívky.
"Ááááááá!!!" ozvalo se z obou křesel
"Okamžitě nás dejte dolů" křičela Lily a Katie se k ní přidala. Obě se totiž vznášelyi alespoň dva metry nad křesly a snažily se nějak se dostat dolů.
"Ne, ne" zakroutil hlavou James
"Jak ne, ne? Okamžitě nás dej dolů Pottere!" nadávala Kate a snažila se nahmatat svou hůlku. Sirius mrkl na Jamese a v zápětí se Lily s Katie octly na klíně svých chlapců.
"Jak to tam nahoře vypadá?" zeptal se nevinně Sirius
"Tohle si vypiješ." Zasyčela na něj Kate a chystala se odejít do své ložnice. Black ji ale pevně chytil a pobaveně sledoval, jak se snaží vymanit se z jeho láskyplného objetí:). Lily pokusy o útěk vzdala před chvílí a teď jen unaveně ležela v Jamesově náruči a jednoduše ho ignorovala.
"Blacku, okamžitě mě pusť nebo s tebou do smrti nepromluvím." vyhrožovala mu Katie a stále se snažila odstrčit jeho silné paže.
"Hej, to je vydírání, Dawsnová!" zvolal pobouřeně Sirius a nepřestal se usmívat.
"Okamžitě mě pusť!" běsnila Kate
"Co za to?"
"Jak co za to? Prostě mě pusť a hotovo. Konec diskuzí." Vztekala se dívka a začala kopat nohama jako malé dítě. Tenhle Sirius Black ji někdy dokázal pořádně vytočit.
"Ne, ne. Žádný takový." Kroutil hlavou a nepřestával se na ni pobaveně šklebit
"Mám nápad. Co takhle dneska ve dvě ve vstupní síni, co ty na to?"
"No tak dobře, ale už mě koukej pustit!" Sirius povolil sevření. Rychle vstala, protože se obávala, že by si to mohl ještě rozmyslet a posadila se na druhý konec pohovky. Ani se na něj nepodívala a začala si číst nějakou knihu, co byla poblíž. Lily otráveně ležela v Jamesově náruči a snažila se nevnímat jeho poznámky a vysmáté pohledy, když konečně promluvila:
"Kde je vlastně Remus a Peter?"
"No Peter, ten se zase někam ztratil a Remus jel za nemocnou maminkou." odpověděl bleskově James a zářivě se ne Lily usmál.
"Nepůjdeme na oběd?" změnil rychle téma Sirius, aby to holky nezačaly rozebírat
"Dobrej nápad, Tichošlápku. Mám hlad jako vlk." Přitakal James a konečně Lily pustil. Ta se rychle zvedla a zamířila ke Kate
"Pojď Katie, půjdeme taky" Dívka se namáhavě zvedla a vydala se s Lil do Velké síně
"Hej počkejte na nás ne?" zavolal za nimi Sirius a rychle spolu s Jamesem upaloval za holkama. Jelikož byli trénovaní, hlavně díky těm maratónům, které museli zvládat skoro vždy, když se snažili uprchnout před Filchem nebo nějakým učitelem, dohonili je v okamžení. Sirius dal Katie ruku kolem pasu a James vzal Lily kolem ramen. Ani jedna z nich kupodivu nic nenamítala, ale Lily si neodpustila menší poznámku:
"Nemysli si, že ti to, co si udělal jen tak odpustím. Zas tak jednoduchý to mít nebudeš." Dívky klukům sice v duchu odpustily, ale v potají vymýšlely plán, jak se jim pomstí. Přece by to nenechaly jen tak bez odezvy.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Hodiny odbily druhou hodinu. Sirius už netrpělivě postával ve vstupní síni, ale Kate nikde. Napadlo ho, že se stále zlobí kvůli tomu menšímu kočkování ve společenské místnosti, a že teď nepřijde, jen aby ho nějak potrestala.Uběhlo už patnáct minut a stále nepřicházela. Chtěl už odejít, když se vyřítila zpoza rohu.
"Pozoooor! Nebrzdí mi to!" Vletěla Siriovi rovnou do náručí, ale protože do něj vrazila v plné rychlosti, povalili se na zem.
"Promiň Siri," omlouvala se a snažila se vstát. Nějak se jí to nedařilo, ale nakonec se asi po pěti minutách vymanila z Tichošlápkovi náruče a vyskočila na nohy. Podala mu ruku, aby mu pomohla vstát, a protože se jí odhrnul rukáv, mohl vidět nějaké čerstvé řezné rány.
"Co se ti stalo?" zeptal se Black, který si toho nemohl nevšimnout.
"Co by se mi mělo stát?"
"Máš nějaké šrámy na ruce." Vysvětlil a začal si je lépe prohlížet. Katie to konečně docvaklo a snažila se rychle ruku zakrýt rukávem. Bylo však příliš pozdě. Sirius ji jemně chytl, aby jí nezpůsobil příliš velkou bolest a zkoumal krvavé šrámy. Ruku do ohně by dal za to, že to způsobila nějaká kletba.
"Od čeho to máš?" zeptal se podezřívavě.
"Pořezala jsem se." Vyhrkla Kate první výmluvu, která ji napadla. Podle Siriova pohledu, ale poznala, že tomu ani za mák nevěří, a tak kápla božskou. "No dobře nepořezala. Jak jsem šla z nebelvírské společenské místnosti, kam jsem si ještě před tím naším výletem zaskočila uložit věci, tak jsem potkala Malfoye a jeho nohsledy." Oznámila mu nejistě a raději sklopila oči k zemi.
"Kohože si potkala?" nevěřil svým uším a pomalu se v něm začínala vařit krev
"No, Malfoye. Co je na tom?" nechápala Katie
"Co je na tom? Ty potkáš Malfoye a jeho nohsledy u Nebelvírské společenské místnosti a ještě ke všemu přijdeš s pořezanýma rukama. To je podle tebe normální?" rozčiloval se Sirius, ale v jeho hlase byly slyšet i obavy.
"Ty máš o mě strach?" zeptala se ho s úsměvem Katie.
"Ještě abych ho neměl, když si byla sama na takový Zmijozelský obludy." Tohle ji rozesmálo a pevně ho objala.
"Neboj," zašeptala mu do ucha "ti už si nic nedovolí."
"Jestli na tebe ještě jednou šáhne, jen se k tobě přiblíží nebo ti zkřiví jen jediný vlásek, přísahám, že ho zabiju." Prohlásil rozhodně, když se od něho odtrhla. Podle jeho výrazu bylo vidět, že to myslí skutečně vážně.
"Za to ti přece nestojí" podotkla s úsměvem Kate
"On ne, ale ty ano" odpověděl a políbil ji. Společně se pak vydali ruku v ruce na procházku po školních pozemcích.
"Co se vlastně stalo?" zajímal se Tichošlápek a mávnutím hůlky jí zranění vyléčil.
"No, po obědě jsem si chtěla dát věci do ložnice a pak jsem chtěla jít za tebou. Ale když jsem šla chodbou od Nebelvírské společenské místnosti, tak na mě odněkud vyskočil Malfoy s těma dvěma gorilama tím... Crabbem a Goylem. Zatarasili mi cestu a Malfoy do mě začal hučet, abych si lépe vybírala své přátele a nekamarádíčkovala se s tebou a s ostatními z Nebelvíru. Pak něco mlel o tom, abych se přidala k němu, jinak prý budu litovat. Když jsem mu řekla, že si sama vyberu své přátele a k němu bych se v životě nepřidala, vytáhl hůlku a poslal na mě nějakou kletbu z černé magie, o které jsem v životě neslyšela. Najednou se mi všude po těle udělaly tržné rány a začala ze mě téct krev. Crabbe s Goylem se jen přiblble chechtali a Malfoy se vítězně zašklebil. Řekl mi, že jestli s ním ještě jednou takhle promluvím, tak toho budu litovat. Potom se stalo něco hodně divného. Kolem mě se rozzářilo modré světlo a většina hlubokých ranek mi přestala krvácet a úplně se zacelila. Ti tři na mě zírali jako na zjevení a vsadím se, že byli pěkně vystrašení. Vzala jsme svou hůlku a poslala na ně kouzlo Levicorpus. Mělo je to vznést jen pár metrů nad zem, ale oni viseli až u stropu a řvali na mě, ať je okamžitě dám zpátky dolů. Teda řval jenom Malfoy, protože tamty dvě opice byli podělané strachy (moc se omlouvám za takovýhle výrazy a ujišťuju vás, že tohle je jen výjimečně). Chvíli jsme tam stála a snažila jsme se přijít na to, jak jsme to udělala, ale pak jsme za sebou uslyšela Filchovy kroky a utíkala jsem za tebou. Jak jsme běžela, cítila jsem, že se mi ty rány sami zacelují a přestávají bolet. Nakonec mi zůstaly jen tyhle škrábance na rukách... Děkuju, že jsi mi je uzdravil" dokončila krátkou historku Kate a jako projev vděku vlepila Siriovi na tvář sladkou pusu. Vypadal , že nad něčím usilovně přemýšlí. Ještě chvíli byl ticho, jakoby vstřebával příchozí informace a potom promluvil.
"Zajímalo by mě, jak je možné, že ses sama vyléčila, a že to kouzlo mělo takovou sílu."
"To nevím. Třeba je to tím, že jsem potomkem zakladatelů. Oni měli přece taky nějaké výjimečné schopnosti nebo ne?" uvažovala nahlas Katie
"Možná že ano. Musím přiznat, že jsme na tebe hrdý. Takhle Malfoye vystrašit. Docela rád bych ho viděl" smál se Sirius a vedl Kate dál směrem k jezeru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 30. května 2007 v 14:35 | Reagovat

super ale jak může být potomek všech 4 zakladatelů???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama