Překvapivé zjištění

22. února 2007 v 9:35 | Pasu - Hanka |  Splněné přání
Byla neděle. Kate seděla ve společenské místnosti spolu s Lily a prohlížela si svou novou hůlku. Byla z čajovníkového dřeva a uvnitř měla pero ptáka fénixe. Seděly u krbu a užívaly si klidu nedělního dopoledne. Byl teprve začátek září , a protože bylo venku nádherně, byli všichni studenti Nebelvírské koleje venku. A nejen oni. Mrzimorští i Havraspárští se Zmijozelskými se těšili dnem volna.
"Lily" prolomila dlouhou dobu mlčení Kate. Lil vzhlédla od svého úkolu z přeměňování. "Když jsme tady tak sami," pokračovala, "myslíš, že bys mi mohla říct, proč Pottera tak nenávidíš? Proč se k němu tak chováš?" Lily se na ni zaraženě podívala. Takovouhle otázku nečekala a už vůbec ne od Kate, které jasně řekla, že o Potterovi nechce ani slyšet. Nechtěla se však s kamarádkou hádat, a tak se jí trochu podrážděně, což se snažila zakrýt, zeptala:
"Narážíš na to, co se stalo včera?"
"No možná trochu," připustila Kate, "ale hlavně by mě zajímalo, proč ho tak nenávidíš? Proč ho ignoruješ? Proč se k němu chováš jak se chováš? Udělala ti snad něco?" zajímala se. Lily se jen usmála a zadívala se do ohně.
"Víš Kate," promluvila po chvíli, "není to tak, že bych ho nenáviděla, ale prostě ho nemusím mít ve své blízkosti. Vždyť on si za to, jak se k němu chovám může sám." Kate na ni nechápavě civěla a tak Lily pokračovala. "Chová se jako arogantní frajírek a neustále si cuchá vlasy. Předvádí se před holkama a vytahuje se, že umí hrát dobře famfrpál. Jako by to byl nějaký mistr světa nebo co. Pohrává si s tou pitomou zlatonkou a myslí si, kdoví jak mu to nesluší."
"Ty na něj žárlíš." Řekla pobaveně Kate
"Já?! A žárlit na Pottera? Ani ve snu." Odpověděla rozčíleně Lily
"Promiň," hlesla Dawsnová a litovala toho, že tohle téma vůbec začala řešit. "Nechtěla jsem tě rozčílit."
"Ty za nic nemůžeš, Kate. Víš, třeba kdyby se tak nepředváděl a nechoval se jak náfuka, tak by to bylo OK."
"A nemyslíš si, že se tak chová jen aby na někoho zapůsobil?" pokoušela hnědovláska dál svou kamarádku.
"Myslíš na holky?" zeptala se Lily posmutněle "Tak v tom případě se mu to daří perfektně. Všechny se na něj lepí, jak včely na med." dodala jedovatě. Kate si byla čím dál tím jistější, že Lil k Jamesovi přece jen něco cítí a nenávist to určitě nebude.
"Já nemluvím o nějakých holkách. Měla jsem na mysli jednu konkrétní dívku." vyvrátila její tvrzení a doufala, že už pochopila, kam míří.
"Tím myslíš jako mě?" zeptala se nevěřícně Lily
"Boduješ." pochválila ji Katie "Víš, nemyslíš, že je to trochu divný, že tě jako jedinou holku z celý školy už šestý rok zve na rande, pokukuje po tobě a provokuje tě? Tobě to vážně nedochází?"
"Co by mi jako mělo dojít?" ptala se nechápavě Lil, které už to všechno začínalo lézt na mozek. Katie už to prostě nemohla vydržet a řekla jí onen fakt.
"No to, že tě James miluje!"
"To není možný. Ne to přece..." Dawsnová ji však přerušila
"Přemýšlej! Říkala jsi mi, že vždy, když jsi s nějakým klukem, objeví se tam Potter a nikdy si neodpustí nějakou poznámku. Nebo když tě Snape nazval mudlovskou šmejdkou, tak ho chtěl přimět k omluvě..." dál už nestačila pokračovat, protože ji Lily přerušila:
"Jak můžeš vědět ,co mi Snape řekl? Vždyť jsi tu ještě nebyla." Zajímala se. A sakra! Měla bych si dávat větší pozor na to , co říkám. Ještě bych se prozradila. Musím jí rychle něco říct
"Řekl mi to Remus" zalhala. Lily na to nic neřekla, i když bylo vidět, že tomu nevěří. Mlčky pozorovala vesele poskakující plamínky v krbu. Kate ji při tom pozorovala a čekala , co se bude dít dál.
"Víš," promluvila po chvíli, "myslím, že máš pravdu. Chová se tak už od prvního ročníku a já ho stále jen ignoruju. Je mi to tak líto, Kate." Lily už byla zoufalá. Hrozně ji mrzelo, jak se k němu chovala a přitom když si ho chvíli pozorně prohlíží, tak musí přiznat, že se jí hrozně líbí.
"Myslím, že by sis s ním měla promluvit, aby věděl jaké má u tebe šance a taky se mu omluvit za ten incident při snídani. Sice si to zasloužil, ale... myslím, že jsi to kapku přehnala." Domlouvala ji Katie, která už se v duchu radovala nad tím, jak pěkně by tento rozhovor mohl skončit.
"Dobře. Já si s ním promluvím a omluvím se mu." Ukončila debatu Lily. Katie se vesele usmála. Dosáhla svého cíle a Harry už snad má budoucnost jistou. Podívala se na hodinky.
"Pane bože!" zděsila se
"Co je? Co se stalo?" lekla se Lily
"Před půl hodinou jsem měla být u McGonagallové. No nazdar." Rychle se rozloučila a vyletěla z místnosti rychlostí blesku.
Přiběhla ke dveřím kabinetu celá uřícená a když se aspoň trochu uklidnila, zaklepala. Dveře se pomalu otevřely. Stála v nich poměrně mladá hnědovlasá žena, která byla celkem dost podobná profesorce McGonagallové.
"Dobrý den." Pozdravila slušně Kate "Já jdu za paní profesorkou McGonagallovou." Vysvětlila. Žena se na ní usmála a poodstoupila, aby mohla vejít. Studentce se naskytl pohled na celou pracovnu ředitelky nebelvírské koleje. U krbu stála pohovka, naproti ní dvě pohodlná křesla samozřejmě vše v barvách Nebelvíru a mezi nimi konferenční stoleček. V krbu plápolal oheň a osvětloval téměř celou místnost. U okna měla profesorka stůl a na něm úhledně srovnané pergameny, kalamář a pár knih. Vedle dveří byla menší skříň a napravo od ní poměrně velká knihovna minimálně se stovkou knih týkajících se převážně bílé magie a přeměňování.
"Dobrý den slečno Dawsnová, čekala jsem vás už dřív." Teprve teď si Kate všimla profesorky stojící u dveří vedle obrazu nějaké ženy. Domyslela si, že to budou pravděpodobně dveře do její ložnice.
"Dobrý den paní profesorko, víte já poněkud ztratila pojem o čase." Vysvětlila omluvným tónem a neznámá u dveří jí pobídla, aby šla dál.
"To je v pořádku slečno. Pojďte. Dám vám ty hábity a školní pomůcky. Sofie počkáš chvíli prosím?" Žena u dveří přikývla a posadila se u krbu.
Minerva vyzvala Kate, aby ji následovala. Došli k malému stolku, na kterém byly srovnány hábity, knihy, pergameny a další.
"Měli by vám padnout jako ulité. Myslím ty hábity. Ještě abych nezapomněla. Tady máte ještě nějaké věci, které budete ke studiu potřebovat." Ukázala na pergameny, brka, kalamář, učebnice, přísady do lektvarů atd.
"A ještě... mazlíčka." Odkryla klec, přes kterou byl přehozen hadr a v ní byl nádherný puštík. "Líbí se vám?"
"Ten je nádherný paní profesorko, ale já si ho nemohu vzít."odmítla smutně Kate
"Proč ne?" zeptala se zklamaně McGonagallová
"Já nevím, jak bych vám to všechno zaplatila." vysvětlila a smutně se na profesorku podívala. Strašně ráda by si puštíka nechala, ale už ty hábity a školní pomůcky musely stát spoustu peněz. Nezamlouvalo se jí, že za ní profesorka něco platila a už vůbec ne když jí to nemá jak vrátit.
"Ale Kate, s tím si nelamte hlavu" usmála se profesorka "Jestli se vám líbí, tak si ho vezměte" nemohla odolat. Ještě nikdy v životě nevlastnila sovu. Chodila sice do zoo, aby je mohla alespoň vidět, protože je přímo zbožňovala, ale nikdy ji nenapadlo, že bude mít svoji vlastní. Věděla o sovách úplně všechno, protože doma ve volném čase četla spoustu knih, které si půjčila z knihovny, od kamarádů a od příbuzných, takže by jí neměla hned umřít.
"Děkuji vám paní profesorko. Mockrát vám děkuji." Minerva se šťastně usmívala. Byla strašně ráda, že udělala dívce radost.
"Tak teď jestli dovolíte slečno Dawsnová, přenesu vám věci do vašeho pokoje, abyste se s tím vším nemusela tahat." Mávla hůlkou a v tu ránu všechno zmizelo. "Tak. Teď už byste se měla vrátit na svou kolej. Nashledanou a hodně štěstí ve školním roce." vystrkala Kate ze dveří a vrátila se zpět k Sofii.
"To byla ta nová studentka, kterou jste přijali po začátku školního roku?" zajímala se Sofie.
"Ano. Je to velmi bystrá studentka a dokáže udržet tajemství, tím jsem si jistá." Vychvalovala Kate prof. McGonagallová, která si ji hodně rychle oblíbila. Věřila, že je to pilné a statečné děvče, a že do Nebelvíru skutečně patří. V její přítomnosti měla vždy takový...zvláštní pocit, jako kdyby byl vzduch zaplněn hodně, ale opravdu hodně silnou magií.
Ta dívka skrývá hodně tajemství říkávala si Je silnější než všichni ostatní, tím jsem si jistá.
"Asi bych už měla jít. Musím dát Natálii najíst. Ráda jsem tě zase viděla, mami." Loučila se a chystala se k odchodu. "Měla bys za námi někdy přijet. Natálka se mě stále ptá, kdy přijede babička. Začíná se ti podobat čím dál tím víc." Usmívala se a ještě před tím, než vstoupila do krbu, objala svou maminku a pak se nepatrnými slzami v očích nabrala letax a zmizela v zelených plamenech.
"Doufám, že se vám nic nestane." Povzdychla si profesorka McGonagallová a vrátila se ke své práci.
Kate mezitím prošla chodbou kolem učebny přeměňování směrem ke společenské místnosti, kde potkala Poberty, kteří právě strojili nějakou další pastičku na Filche.
"Ahoj kluci." Pozdravila je poměrně hlasitým a klidným hlasem a usmívala se na ně. Asi se lekli, protože nadskočili aspoň do výše deseti centimetrů. Když ale zjistili, kdo to je, uklidnili se, protože věděli, že téměř žádný student na ně nic neřekne. A když ano, tak se alespoň týden nehne z ošetřovny.:)
"Ahoj Kate, co ty tu děláš?" zachraňoval situaci Lupin. Dívka si je změřila dost podezíravým, ale i pobaveným pohledem.
"Byla jsem u profesorky McGonagallové." Vysvětlila "A copak tu děláte vy? Zase líčíte pastičku na Filche?" pokoušela je. Bylo zajímavé, jak se ti kluci tváří. Nebyli vystrašení to ne, byli prostě jen nedůvěřiví a opatrní.
"No dovol. My přece nikdy za nic nemůžeme." Bránil se Sirius a dělal, jako že ho otázka hluboce urazila. Kate se musela zasmát.
Jsou fajn pomyslela si. Úsměv se jí však vytratil ve chvíli, kdy promluvil Červíček.
"A co tě to vůbec zajímá?! My se taky nestaráme o to, co děláš ty." Vyjel na ni. Vůbec se mu nelíbilo, že je tahle holka přistihla a ještě ke všemu, že se s ní kamarádi baví. Katie jen pokrčila rameny. Byla vyvedená z míry tím Peterovým chováním a viditelně nebyla sama. Remus i Sirius se tvářili překvapeně a James taky.
"Máš pravdu. Mně do toho nic není" přiznala a ještě než odešla řekla: "Dávejte si pozor na Filche. Potuluje se i s paní Norrisovou v tomhle patře a myslím, že jsem ho zahlédla, že se blíží tímhle směrem." Ukázala na chodbu, kterou šla od profesorky McGonagallové, rozloučila se a odešla.
Když zmizela za zatáčkou, rozčílil se pro změnu Remus. Protože Kate byla jeho dobrá kamarádka, i když jen chvilku, nechtěl, aby se z nich stali nepřátelé a aby ji někdo nadával nebo tak nějak. Byla jako jeho sestra, kterou nikdy nepoznal.
"Proč si na ni tak vyjel?! Udělala ti snad něco?" zeptal se nechápavě Petera. Ten měl stále ještě dost kuráže a nejen proto, že ho hnala nenávist ke Kate. Už je to totiž alespoň půl roku, co si našel nového "přítele" jménem lord Voldemort.
"Nic mi neudělala, ale vy vždycky, když nás někdo načape, tak toho někoho s výhružkami odeženete, ale protože jste se k tomu neměli, tak jsem to udělal za vás. Myslel jsem, že..." nedokončil větu, protože ho Remus přerušil.
"Víš co Péťo? Příště raději nemysli." Otočil se na podpatku a odešel. Kluci ho zaraženě sledovali.
Co se to s ním stalo? říkali si Takový přece nikdy nebýval. A od té doby, co je tu ta Dawsnová, se chová nějak divně.
"Co to do něj proboha vjelo?" James vyslovil tu otázku, která všem ležela v žaludku. Petr ten radši ani nedutal, protože si nechtěl znepřátelit své zbylé dva kamarády, a tak řekl své domněnky Sirius.
"Myslím, že je takový od té doby, co nastoupila ta Kate. Podle mě se z nich stali dost dobří přátelé a bere ji prostě jako svou sestru." Chtěl, aby to byla pravda, protože si musel přiznat, že se mu Katie celkem líbí. U snídaně si jí moc nevšímal, ale teď mu připadala opravdu dost pohledná. Uvažoval o tom, jak s ní navázat nějaký kontakt. Chtěl se s ní trochu víc poznat.
"Měli bychom dodělat tu pastičku," ozval se James "přece to tu nenecháme ležet ladem, když jsme si s tím dali takovou práci." Zbylí dva chlapci přikývli a snažili se co nejrychleji dokončit rozdělanou práci, protože nechtěli riskovat, že se jim za zády objeví Filch.
Pozn. autora.: To, kde Kate vzala své schopnosti, jak je možné, že se umí už takhle mladá přemisťovat, proč má anglické jméno, když je to Češka, bude vysvětleno v dalších kapitolách. (Možná - určitě, že se někde objeví i Voldemort)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tercza Tercza | Web | 12. dubna 2007 v 6:54 | Reagovat

je to skveli, uzasny..., a ja bych tu sedela a cetla, ale za chvilku usim do skoly...takze si to necham na po tom..:_)

2 moreen moreen | Web | 15. května 2007 v 19:26 | Reagovat

juj, bezva.. já mam u sebe taky holku, co chodí do zoo, ale přísahám, že to nekopíruju, tuhle povídku čtu až teď. no jinak je to supa :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama