Omluva II.

22. února 2007 v 9:38 | Pasu - Hanka |  Splněné přání
Lily ji celou dobu s úsměvem pozorovala a sledovala, jak je čím dál tím nervóznější.
"Neboj" pošeptala jí "to zvládneme" Kate ji byla neskonale vděčná.
Tak lektvary asi nebudou moje nejsilnější stránka usoudila a sledovala kamarádku v akci. Snažila se jí ze všech sil pomáhat a upřímně řečeno, celkem se jí to dařilo. Zanedlouho už lektvar jen vařily a rozhlížely se, jak si vedou ostatní. U vedlejší lavice si nějací dva kluci vůbec nevěděli rady a tak do kotlíku naházeli všechno možné, jen aby to utrpení měli už za sebou. Pak zahlédly Snapea. Už taky jen pokukoval po místnosti a když zachytil Katin pohled, ledově se ušklíbl a odvrátil se od ní.
Protiva jeden. Ulevila si Katie a sledovala, jak Sirius s Jamesem zápasí se svým lektvarem. Měl takovou podivně zelenou brčálovou barvu a to by rozhodně neměl. Holky se musely potichu zasmát, když viděly jejich soustředěné obličeje.
"Sakra. Řekni mi, proč nám to vždycky nevyjde? Je to zelený jak brčál. Bleeee" Sirius do kotlíku čučel, jako kdyby se ho snažil přinutit, aby se sám opravil. "Potřebujeme od někoho poradit." Prohlásil po důkladné analýze jejich lektvaru.
"Jasně." Přidal se James "od někoho, kdo má skoro vždy z lektvarů nad očekávání." Oba dva se šibalsky podívali na Remuse, který byl nejblíž a už se také jen poflakoval. Kluci na sebe spiklenecky mrkli.
"Reme, kamaráde" začal Sirius prosebně "nemohl bys nám trochu pomoct?"
"Jenom malinko" připojil se Dvanácterák a oba udělaly ty svoje dokonalé psí kukuče, až se Remus musel v duchu zasmát. Změřil si je pohledem, ale když uviděl jejich výrazy, vyprskl smíchy úplně. Měl obrovské štěstí, že si toho Křiklan, protože právě vysvětloval jinému studentovi jakou udělal chybu nevšiml.
"No tak dobře dejte to sem." Povolil a rychle jim lektvar spravil do správného odstínu. Tenhle zvětšovací driák mu šel vždycky, ale opravdu byl jen jeden z mála. Když byl hotov, kluci se na něj vděčně usmívali.
"Děkujeme. Máš to u nás." Řekli oba s obrovským úšklebkem
Zbytek hodiny uběhl celkem v klidu a po dodělání Zvětšovacích driáků je profesor Křiklan všechny po jednom vyzkoušel na miniaturním semínku, které se ve většině případech trojnásobně zvětšilo. Pustil je o trochu dřív, a tak měli více času na oběd a na přípravu do dalších hodin. Ty proběhly celkem v klidu a ani Kate už nebyla tak nervózní.
Nastala hodina H. Blížila se pátá a Lily byla čím dál víc nervóznější.
"Já to zvládnu. Já to zvládnu. Ne nezvládnu to." Rudovláska se zoufale zhroutila na postel. Kate se ji celou dobu snažila nějak uklidnit, povzbudit ji, ale marně. Teď ji hladila po vlasech a snažila se ji dát dohromady.
"No tak Lily, přece není tak hloupej a nebude se ti smát. Jsem si jistá , že tě miluje a bude jen dobře, když si to s ním vyjasníš." Celou dobu u ní seděla a snažila se nějak dobře argumentovat.
Takhle to přece nemůže skončit. Je to na dobré cestě, teď to nesmí vzdát říkala si stále dokola a ujišťovala se, že to určitě dobře skončí.
"Ale co když ses spletla? Co když s ním promluvím a on se mi vysměje.Katie nechceš jít se mnou?" zeptala se s nadějí v hlase. Kate jen zakroutila hlavou.
"Já bych ráda, ale tohle je jen na tobě. Musíš si to s ním vyřešit sama. Já věřím, že ty to určitě zvládneš levou zadní. Jsi chytrá a hezká dívka a on tě přece miluje. Sice nevím, co k němu cítíš ty, ale nenávist to podle mě není. Nech promlouvat svoje srdce." S tímto vyšla z pokoje a Lily osaměla.
Třeba se opravdu není čeho bát. No jo , ale jak mu to mám všechno asi říct? Zřejmě budu muset improvizovat. Slyšela, jak hodiny odbyly pátou a tak se vydala do učebny přeměňování. Šla osvětlenými chodbami a její nervozita už přesáhla maximálního bodu. Lily nebyla daleko od zhroucení se. Přede dveřmi se zastavila a sbírala odvahu, aby je otevřela.
"Buď statečná. Buď statečná" opakovala si a s hlubokým nádechem dveře otevřela. Vešla dovnitř. Uviděla Jamese, jak sedí na katedře a netrpělivě pohupuje nohama. Když uviděl Lily rozzářil se. Nedoufal totiž, že přijde nebo spíš tomu nevěřil.
"Nazdar Evansová." pozdravil ji co nejsrdečněji a seskočil z katedry. Dívka si ho měřila podezíravým pohledem. Rozhodně nechtěla, aby jejich rozhovor slyšel někdo další.
"Ahoj. Jsi tu sám?" raději pořád stála u dveří a nepřibližovala se. Prozatím.
"Jasně. Kluky jsem nechal ve spolčence a řek jsem jim, aby na mě počkali. Vážně. Věř mi." Lily mu na kratičký okamžik pohlédla do jeho oříškových očí a hned poznala, že ji říká pravdu. Mimochodem se jí jeho oči strašně líbily.
"Věřím ti." Poznamenala ledabyle a Pottera to dokonale vyvedlo z míry.
"Cože? A od kdy?"
"No odnedávna. Právě proto jsem s tebou chtěla mluvit." Vysvětlila "Collorporpus." Zamkla dveře a přistoupila k němu blíž. Stáli už poměrně blízko u sebe, rozhodně blíž než obyčejně.
"Víš, chtěla bych s tebou probrat pár podle mě důležitých věcí." Pomalu se posadila před něj na lavici a pokračovala. "Nejdřív bych se ti chtěla omluvit za to ,jak jsem se k tobě chovala. Hlavně v sobotu u snídaně. Víš, měla jsem najednou hrozný vztek a já ho v sobě prostě nedokázala už dál dusit. Nebyla jsem naštvaná jen na tebe, ale i na všechno ostatní, co se mi nedařilo nebo co mě štvalo. Promiň. Doufám, že jsem tě nijak vážně nezranila nebo snad jo?" strachovala se Lily. Opravdu nechtěla, aby za všechnu zlobu, kterou k jiným chovala trpěl James.
"Poslouchej Evansová, ty jsi nějaká divná ne? Totiž promiň chtěl jsem říct jiná" opravil se, když viděl, jak se Lily už už chystá něco namítnou. "Jiná než kdy jindy. Nejdřív mě úplně ignoruješ, pak mě pozveš sem a omlouváš se mi tady. Jsem opravdu zvědav, co bude následovat." Čekal, že mu Lily bude nadávat, že bude běsnit, vztekat se a urážet ho, ale marně.
"Máš pravdu. Od té doby. Co jsem si promluvila s Kate se něco změnilo, ale neodpověděl jsi mi na otázku" odběhla raději rychle od tématu. Nechtěla se s Jamesem hádat, protože pro ní už bylo tak dost těžké si s ním o něčem, co se týká jich samotných.
"Na jakou otázku?"
"Jestli jsem ti nezpůsobila nějaká vážná poranění." Připomněla mu dívka. Už jí začínalo unavovat, jak se ji pořád snaží vytočit, ale prozatím se úspěšně ovládala.
"Jo tak. Ne neměj strach. Sirius s Remusem mě sice donutili jít za madame Pomfreyovou , ale nic vážného to nebylo." Samozřejmě o tom, jak fňukal, že ho to bolí se ani nezmínil.
"Uf to jsem ráda."
"Co se změnilo?" zeptal se zvědavě James. Velmi se o ni zajímal a tak by to docela rád věděl. Třeba u ní teď budu mít větší šance. Lily zčervenala jako růžička, čehož si samozřejmě všiml, ale dělal jako by se nic nedělo. Jen se pousmál.
"No víš, to je další věc, o které bych s tebou chtěla mluvit." Pokračovala už trochu nervózněji Lily.
"Tak do toho" povzbuzoval ji James. Byl už celý nedočkavý a měl pocit, že to , co se v ní, jak říkala změnilo, se týkalo i jeho.
"Když já nevím, jak mám začít" už pomalu začínala ztrácet naději, že mu to někdy poví. Bylo to tak složité.
"Řekni mi prostě, o čem jste se s Dawsnovou bavily."
No jo tobě se to mluví.
Zhluboka se nadechla "Víš...no...my...totiž...mluvily...mluvily jsme o tobě" vysoukala ze sebe a trochu se začervenala
"A o čem jste si o mně povídaly?"
"No...víš...my..."
"No tak Evansová vymáčkni se. Nejdřív se mnou chceš mluvit a pak tu takhle koktáš." Podotkl netrpělivě James, což byla velká chyba, protože to Lily nepříčetně dopálilo až celá zrudla vzteky.
"Pottere!!! Ty jsi normální arogantní a vytahovačném frajer. Že já vůbec přemejšlela o tom, že bych se do tebe mohla zamilovat." Otočila se na podpatku a chystala se k rychlému odchodu, ale James ji naštěstí stihl chytit za paži a zabránit jí tak tom. Nevěřícně na ni zíral. V jiné chvíli by se Lily při pohledu na jeho výraz válela po zemi smíchy, ale teď opravdu nebyla ta pravá chvíle. Bohužel se jí nepovedlo zadržet slzy a tak raději sklopila hlavu k zemi, aby to neviděl. Nastala trapná chvíle ticha.
"Vážně si o tom přemýšlela?" vyptával se James, který stále namohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Že by měl u Lily Evansové přece jen nějaké šance? Dívka nebyla schopná slova a tak jen lehce přikývla.
"A k jakému si dospěla závěru?" musel přiznat , že se odpovědi trochu bál, ale zvědavost byla silnější než obavy. Alespoň už bude mít jasno. Když viděl, že se nemá k odpovědi, vzal ji jemně za bradu a zvedl ji hlavu tak, že si navzájem hleděli do očí. Lily pocítila vlnu štěstí a radosti, která ji při pohledu na něj zaplavila a láskyplně se na něj usmála.
Pan Potter už na nic nečekal, dal jí ruku kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Srdce jí bylo jako o závod a třásla se po celém těle. Věděla co teď přijde a ani se tomu nechtěla bránit. James se k ní pomalu sklonil a políbil ji na rty. Jaká byla jeho radost, když jeho polibek s láskou opětovala. Teď už byli oba šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pád´o Pád´o | 24. srpna 2007 v 15:06 | Reagovat

supr , už to čtu po druhý ale můj názor se nemění

2 Pád´o - girl Pád´o - girl | 26. září 2007 v 14:28 | Reagovat

supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama