Nová hůlka, Pobertové

22. února 2007 v 9:34 | Pasu - Hanka |  Splněné přání
V tu chvíli se Kate celá vyděšená a zpocená probudila
"To mi to pěkně začíná" pomyslela si. Právě prožila jednu z nejhorších nocí a ten sen, nebo co to bylo, se jí vůbec nezamlouval. Vstala z postele a podívala se na hodinky na nočním stolku. Bylo sedm ráno. Už nezalezla do teplé postýlky, protože po té noční můře by určitě znovu neusnula, takže vzala župan a vydala se do dívčích umýváren, aby si dala osvěžující sprchu.
Za necelou půl hodinku se vracela zpátky na pokoj. Prošla společenskou místností, která byla ještě prázdná a vyběhla nahoru po schodech směrem k dívčím ložnicím.
"Dobré ráno," pozdravila svou novou kamarádku Lily, která už se také uráčila vstát.
"Dobré. Kde si byla takhle brzo ráno? Myslela sem , že si v sobotu ráda přispíš."
"To jsem taky původně plánovala, ale v noci, tedy spíš k ránu, jsem měla noční můru a probudila jsem se už v sedm. No a tak sem se šla osprchovat." vysvětlila Kate
"Aha. A můžeš mi povědět něco blíž o tom snu?" zeptala se zvědavě Lily. Kate přikývla, sedla si na svou postel a převyprávěla kamarádce celý její sen s nejpřesnějšími detaily. Když skončila, čekala na kamarádčinu reakci. Ta se tvářila poměrně... klidně.
"Takovýhle sny mývám někdy taky, ale jen velmi zřídka. Ovšem ty tvoje jsou, abych řekla pravdu, trochu strašidelnější. Já bych si s tím nelámala hlavu." Prohlásila. Lily nebyla jednou z těch, kteří byli pověrčiví a vystrašení kvůli nějakému zlému snu. Na tyhle věci prostě nevěřila.
Kamarádky se převlékly a vydaly se do Velké síně na snídani. Ve společenské místnosti si Katie všimla pohledného chlapce s černými vlasy po ramena, který netrpělivě postával u krbu. Nebyla si však jistá jeho identitou.
"Lily," šeptla, "kdo je támhleten kluk, co postává u krbu? Ten s černými vlasy."
"Ten?" pohodila zrzka hlavou směrem k dotyčnému studentovi a Kate kývla na souhlas. "To je Sirius Black. Chodí do 6.ročníku a je to nejlepší kamarád Jamese Pottera, Remuse Lupina a Petera Pettigrewa. Říkají si Pobertové." odpověděla Lil "Proč? Líbí se ti?"
"No… myslím, že… jo." Přiznala rozpačitě Katie a nenápadně po Siriovi pokukovala. Zřejmě nebyla jediná, komu se líbil. Dívky stojící v rohu ho se zaujetím pozorovaly a neustále se hihňaly.
Nejspíš přemýšlejí, jak ho ulovit. Zamumlala Katie. Lily ji celou dobu jen mlčky pozorovala , a když viděla, jak se Kate při pohledu na dívky tváří, vyprskla smíchy.
"Co je ti?" zeptala se nechápavě Dawsnová a čekala na odpověď.
"Ale to nic. Víš, ty jsi měla takový… legrační výraz, když jsi ty dívky tam v rohu pozorovala. Ale něco ti povím: Říká se , že Black sřídá holky jako ponožky. Takže si na něj dej majzla." Kamarádčino upozornění se Kate ani trochu nelíbilo, ale co se dá dělat. Když je prostě někdo tak hezký, lepí se na něj spousta holek. Každý není dokonalý.
"A jak často si mění ponožky?" zeptala se zvědavě Kate. Lily, která už tak byla vysmátá od ucha k uchu, se začala hihňat ještě víc a hnědovláska se k ní přidala. Prošly portrétem Buclaté dámy a vydaly se do Velké síně.
Sirius, který čekal na své kamarády , se právě chystal k odchodu, když se celí udýchaní přihnali po schodech do společenky.
"No to je dost." hudroval Sir "Už sem myslel, že půjdu sám"
"Ale no tak Tichošlápku, snad se tak moc nestalo." řekl omluvným tónem James a všichni čtyři pospíchali na snídani. Tam už bylo téměř plno, až na pár volných míst.
"Tak co, kam si sednem?" zeptal se Petr
"Pojďte za mnou." Zavelel kupodivu Remus, který si všiml Kate a Lil. Došli k nim na konec stolu.
James už už chtěl něco říct, ale Lupin ho předběhl , protože nechtěl hned po ránu poslouchat, jak se s Lily hádají.
"Ahoj Kate. Ahoj Lily. Máte tu volno?" zeptal se zdvořile. Obě děvčata si nově příchozí chvíli měřila podezíravým pohledem, ale nakonec přikývla. Parta se posadila ke stolu a nebyl by to James, kdyby si do Lily nerýpnul.
"Tak co Evansová, kdy už si konečně dáš se mnou to rande?" Kate se zaujatě podívala na svou kamarádku, která Pottera prostě ignorovala. On byl ale neodbytný.
"Hej Evansová" zamával jí rukou před obličejem a Lil, která už byla tak dost vytočená z jeho přítomnosti, už v sobě nedokázala dusit ten vztek a chytla Jamesovu ruku, kterou jí mával před obličejem tak pevně, že se jí nemohl nijak vytrhnout. Navíc se do jeho kůže zarývala svými pevnými a delšími nehty, takže ho to určitě dost bolelo. Sykl bolestí. Všichni včetně Kate tuto reakci od Lily rozhodně nečekali.
"Au Evansová. Koukej mě pustit nebo. . ."
"Nebo co? Zakleješ mě? Uřkneš mě jako Snapea? Už tě mám plný zuby Pottere! Jestli mě nepřestaneš provokovat, znepříjemním ti tvůj frajerský život natolik, že u Svatého Munga strávíš minimálně jeden rok. Jasný?" Všichni na ni zírali s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Nikdy by je nenapadlo, že Lily, ta milá přátelská a krásná dívka dovede udělat něco takového.
"Ptala jsem se, jestli je ti to jasný?" opakovala znovu svou otázku, protože James byl tak vyvedený z míry jejím chováním, že prostě neměl slov. Mezi čtveřicí přihlížejících nastalo ticho. James se snažil nějak dostat z Lilyinina sevření, ale nedokázal to. Vzdal veškeré své úsilí nějak se vyprostit a smutně se na Lily podíval.
"Jo" hlesl. Všechno mu bylo líto. Naděje, že by získal Lily, zmizela. Slečna Evansová ho konečně pustila a zvedla se k odchodu.
"Jdeš Kate?"
"Jasně." vstala a vydala se s Lily. Chtěla si s ní o tom co se stalo promluvit, ale bylo už moc hodin a ona musela za Brumbálem pro novou hůlku. Rozloučila se tedy se svou spolužačkou a vydala se po chodbách ke kamennému chrliči. Po cestě přemýšlela, o incidentu na snídani.
Jak je možné, že se ti dva nakonec vzali? Vždyť jsou jako kočka a pes. A potom, co se dnes stalo dost pochybuji o tom, že to vůbec někdy dohromady dají. Měla bych něco vymyslet. Hlavně se musím zeptat Lily, proč Jamese vlastně tak nenávidí… Kate byla tak zamyšlená, že v zatáčce do někoho vrazila a svalila se na zem. Aniž by se podívala nahoru automaticky se omluvila.Podal jí ruku a pomohl jí vstát.
"To je v pohodě. Nemusíš se omlouvat. Měl jsem dávat větší pozor."
Katie se podívala do koho to vlastně vrazila. Byl to Sirius. V tu chvíli ztratila řeč a tak mezi nimi nastalo trapné ticho, které naštěstí ukončil Tichošlápek.
"Ty mě asi neznáš co? Já jsem Sirius Black." Představil se a podal jí ruku.
"Já jsem.. ."
"Kate Dawsnová. Já vím. Remus nám o tobě říkal."
"Vážně? Zajímavé." Podivila se Katie. Opět se mezi nimi rozhostilo ticho. Dívka horečně přemýšlela, o čem by se tak dalo mluvit. První co jí napadlo bylo téma jménem Incident u snídaně.
Musím za Brumbálem! Nemůžu se s ním vybavovat. Přikazovala si, ale srdce jí říkalo něco jiného.
Jen si s ním promluv. Teď máš šanci . Co když bude poslední? Využij ji. Brumbál určitě počká. Víš, že je to milý a hodný člověk. Určitě bude mít pochopení. Promluv si se Siriusem o čem chceš mluvit. Srdce nakonec zvítězilo. Kate se v Siriusově přítomnosti cítila tak nějak jinak, než třeba s Lily. Srdce jí bušilo jako o závod, ale pak přece jen ze sebe dostala smysluplnou větu. "Nestalo se Potterovi nic? Víš to u té snídaně. Lily to trochu víc přepískla."
"Ne naštěstí nic. Jak jste odešli, tak si akorát stěžoval jak ho to strašně bolí a taky mu to trochu krvácelo, a tak jsme ho s Remem dokopali k madam Pomfreyové." poplácal se hrdě po hrudi. Katie se musela zasmát. Sirius byl tak klidný, tak jistý. Jak to jen dokáže?
"Čemu se směješ?" zeptal se nechápavě Sirius
"Ale nic. Nech to plavat." mávla rukou a podívala se na hodinky. Bylo tři čtvrtě na deset-nejvyšší čas jít. "Tak já už půjdu. Ještě jednou se omlouvám za to, jak jsem do tebe vrazila. Zatím ahoj."
"Počkej!" zastavil ji Sirius
"Kam máš namířeno?"
"K Brumbálovi"
"A nechceš doprovod?" zeptal se nesměle
"No… jestli chceš tak proč ne. Ale musíme si pospíšit. Musím tam být v deset hodin." Sirius se usmál a přikývl jako, že rozumí a vydali se k ředitelovi. Cestou si dobře popovídali a z Kate spadla všechna nejistota, obavy a smělost. Neuběhlo ani deset minut a už stáli před kamenným chrličem.
"Ty znáš heslo?" zeptal se udiveně Sirius
"Jasně. Řekl mi ho Brumbál. Jinak bych se nedostala dovnitř." Přitakala Katie a Tichošlápek se plácl do čela.
No jasně. Vždyť je to logický. Já jsem blb.
"No tak já asi půjdu. Ahoj" rozloučil se dívčin nový kamarád a odběhl pryč. Kate řekla heslo a vyšla nahoru po točivých schodech.
Ťuk, ťuk , ťuk
"Dále," ozval se klidný hlas z pracovny. Dívka vstoupila. Ředitel si právě něco zapisoval a když ji spatřil, přivítal ji srdečným úsměvem.
"Á dobrý den slečno Dawsnová. Už jsem vás čekal. Právě jsem poslal zprávu panu Ollivanderovi a již nás očekává."
"A jak se tam dostaneme pane řediteli?" zajímala se Kate
"Pomocí letaxu. Víte jak se s ním zachází?"
"No.. četla jsem to v knize, ale prakticky jsem to ještě nezkoušela." přiznala
"Nevadí," řekl ředitel a dál se usmíval, "teď budete mít možnost si to vyzkoušet. Jste velmi bystrá dívka a tak si myslím, že se vám to určitě povede. No, tak se vydáme na cestu." profesor vstal a přešel ke krbu. Podal Katie letax a sám si vzal také hrst.
Děvče nervózně vstoupilo do krbu a vykřiklo jméno konečné stanice jejího cestování. Ihned ji obšlehly zelené plameny a začala se točit jako káča. Viděla, jak míjí nějaké další krby, ale brzy se jí začal zvedat žaludek a tak raději zavřela oči. Zanedlouho vypadla z nějakého krbu, zřejmě v krámku pana Ollivandera a rozplácla se na podlaze jako žába. Raději rychle vstala a odstoupila stranou, aby ji profesor nezašlápl. Brumbál vyšel chvíli po ní. Kate si očistila hábit a rozhlížela se kolem. Ředitel jí pokynul , aby ho následovala a tak se za ním mlčky vydala.
"Dobrý den profesore Brumbále,už jsem vás očekával. Dobrý den slečno." Pozdravil postarší muž, který jim vyšel vstříc.
"Dobrý den." Pozdravili oba
"Zajisté jste si přišla pro novou hůlku slečno…"
"Dawsnová." Doplnila pana Ollivandera Kate
"…Slečno Dawsnová. Tak pojďte prosím za mnou." pobídl ji prodejce a dívka za ním poslušně cupitala. U pultu se zastavili. Pan Ollivander měl již připraveno pár hůlek a tak pokynul Katie, aby je vyzkoušela. Ta postupně zkusila snad "všechny" hůlky v obchodě, až se zastavila u jedné. Té pravé. Mávla s ní a v zápětí pocítila příval obrovské moci, která však po chvíli zmizela stejně jako zářivá aura, co se kolem ní utvořila. Brumbál spokojeně zatleskal a i pan Ollivander vypadal šťastně.
"Ano, ano. Nikdy bych neřekl, že si tahle hůlka vybere právě vás. Vlastně jsem s tím ani nepočítal. Víte, tuto hůlku už tu mám alespoň 10 let a ještě nikoho si zatím nevybrala. Zvláštní." dodal už tak trochu pro sebe.
"No tak mi už půjdeme. Musíme se vrátit do školy, mám tam ještě nějakou práci a tady slečna Dawsnová jistě bude chtít nějak užitečněji strávit svůj volný čas. Nashledanou." Rozloučil se ředitel a přešel ke krbu. Katie se rozloučila s panem Ollivanderem a přemístila se pomocí letaxu do Brumbálovi pracovny. Hned za ní on sám. Už studentku nijak nezdržoval a tak se vydala do společenské místnosti. Po cestě naštěstí nikoho nepotkala, protože všichni byli na školních pozemcích a Kate to ani nemrzelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama