Návrat

22. února 2007 v 15:12 | Pasu |  ~Jednorázovky~
"Mami, podívej jak je apatická a to jenom kvůli mně." Harry se zdrchaně otočil na svou matku a odvrátil tak svůj pohled od magické řeky vidění.
"Zlato neboj, ona se z toho dostane, je silná." Snažila se Lily utěšit svého syna, ale sama tomu přestávala věřit.
"A co když ne? Jsou to už tři měsíce a ona pořád jen sedí v tomhle křesle s plyšovým medvídkem v náručí a kouká do plamenů"
"Možná by tu byla jedna možnost.." zamumlala si pro sebe.Harry ji zaslechl a přerušil.
"Jaká? Udělám všechno ať to stojí co to stojí. Miluju jí , nemůžu se dívat jak se trápí."
"Můžeš se jí zjevit ve snu."
"To je skvělý. Můžu jí všechno vysvětlit a snad se mi ji podaří probrat zpátky k životu."
"Harry uklidni se, má to jeden háček."
"Jaký?"
"Můžeš se jí zjevit ve snu jen jednou a navždy ztratíš možnost podívat se do řeky vidění."
"Podstoupím to, Musím jí pomoci."
"Ztratíš možnost vidět svého syna."
"Syna?"
"Ano syna, Ginny je těhotná. Pořád to chceš podstoupit?"
"Jo, teď tím víc. Ginn musí žít, pro sebe i toho maličkého."
"Dobře s tátou ti pomůžeme. Přijď o půlnoci ke studni pravdy. Pošleme tě tam." Řekla Lily a urychleně odešla, aby neviděl její slzy do svého domu na kraji cesty.
"Ahoj miláčku." Ozvalo se z křesla u krbu.
"Jamesi Pottere, víš jak jsi mě vylekal?"
"Snad ne tak moc" řekl James, ale jakmile se podíval na Lily a její ubrečené oči zvednul se, objal ji a políbil a zeptal se.
"Co se stalo?"
"Harry se to rozhodl podstoupit."
"Já myslel, že jsi počítala s tím, že se tak rozhodne."
"Ale jo." Řekla vyhýbavě.
"Doufám, že jsi mu řekla všechno."Lily se neměla k odpovědi a radši koukala do země. James jí pozvedl bradu a tak ji přinutil, aby se mu podívala do očí. "Řekla jsi mu všechno?"
"Že bude mít syna? Ano. Že bude mít dceru? Zatím ne. Že už ji nikdy nebude moct navštívit? Ano. Že už nás nikdy neuvidí? Neměla jsem sílu. Že bude mít zamezený přístup k řece vidění? Ano. Stačí?" zeptala se ironicky.
"A kdy mu to chceš říct? Těsně před usnutím? Lil, měl by vědět všechno."
"Já vím, ale prostě jsem to nedokázala. Už takhle jsem se mu tam málem rozbrečela. Řekneš mu to sám, viď."
"Dobře, jdu za ním."
"Jamesi, řekni mi proč musí mít náš syn všechno tak těžké."
"Netuším. Osud si s námi zahrává. Já jdu a ty si lehni.Potřebuješ to, je toho na tebe moc."
James chvíli hledal Harryho u něj v domě, kde ovšem nebyl, pak se zeptal sám sebe Kde Harry tráví většinu času?Samozřejmě u řeky. Odpověděl si sám a také ho tam našel. Dřív než stačil něco říct ozval se Harry.
"Jdeš mi říct, to co mamka nezvládla?"
"Co máš na mysli?" zeptal se zaraženě James.
"Zapomínáte, že jako telepat mám své schopnosti i tady. A mám na mysli to, že Ginny nečeká jedno dítě, ale dvojčata. A že vás nikdy neuvidím. Je mi to líto, ale já musím tati, nemůžu se dívat jak se trápí."
"Dobře připravím snový lektvar a za hodinu ať jseš u tý studny."
Hodina minula. Harry v bílém plášti, čekal na rodiče a přemýšlel. Dělám dobře?Nebude pak mít ještě větší deprese?"
"Harry probuď se." Někdo mu zamával rukou před obličejem aby začal vnímat. "Můžeme začít?"
"Jo" Objal maminku i tátu. Vzal si od nich lektvar. Vypil ho na jeden doušek a propadl se do nádherné zahrady. Tu ji uviděl, seděla opřená o strom a koukala do prázdna. Sedl si vedle ní a vzal ji za ruku. Ginny se polekaně otočila. Když uviděla vetřelce, který narušil její prázdnotu zařvala.
"Harry, tohle mi nedělej. Jak to, že jsi tady?" stulila se mu do náruče a vášnivě ho políbila.
"Jsem tu abych ti domluvil. Musíš se vzchopit a žít. Ne se utápět ve vzpomínkách."
"Nemám proč žít. Chci jít za tebou."
"To neříkej. Ty máš proč žít."
"Jo tak mi řekni pro co?"
"Pro co? Pro naše dítě!"
Cože, co to mektáš. Jaký dítě, vždyť žádný nemá.." zarazila se. "Chceš říct, že jsem těhotná?"
"No já nevím, neměl bych se spíš ptát já tebe?" usmál se mladý muž na svou snoubenku.
"Asi jo" řekla Ginny a rozplakala se. Harry ji přitáhl do náruče a konejšil ji.
"No tak. Nebreč. Ať nemáme ubrečený děti."
"Děti?" obrátila k němu Ginn nevěřícně hlavu.
"Jo, děti."
"Jak to myslíš?"
"Ginny já myslel, že jsi inteligentní mladá žena." Usmál se Harry.
"Já, my, já čekám dvojčata?" zeptala se nevěřícně.
"My máme vážně nějaký překroucený pořadí."
"Asi by jsme se měli domluvit na jménech a kmotrech."
"Co takhle James a Molly? A kmotr Ron a kmotra Hermina?"
"Jak myslíš. Potkám tě ještě někdy?"
"Ne bohužel. Nezapomeň na to, že musíš žít. Najdi si někoho ať nejsi sama."
"Harry od desíti nechci nikoho jiného než tebe a ani teď to nehodlám měnit. Nepřesvědčuj mě. V tomhle mě nepřesvědčíš."
"ale Ginn.." než mohl cokoli doříct umlčela do polibkem.
"Harry Jamesi Pottere. Říkám ne, tak ne. Miluju tebe a nehodlám na tom nic měnit!"
"Já tebe taky a proto..."
"Nemluv. Dej mi ještě jeden polibek, někdo se mě snaží probudit." Harry ji chytil do náruče a asi v půlce polibku se Ginny rozplynula a Harry chvíli po ní.
"No tak, Ginny probuď se."
"Co se děje? Proč jsi mě budil Rone?"
"Sestřičko, nebudil bych tě, kdybys nespala 3 dny."
"To není možný."
"Je, Co chceš k snídani?"
Dala bych si toasty se slaninou a vajíčka."
"Cože?"
"Toasty se slaninou a vajíčka. Doufám, že to nechceš hláskovat."
"Ginny, je ti dobře?"
"Je mi skvěle, proč se ptáš?"
"Nechceš obklad?"
"Rone je mi dobře, nejdřív do mě s Hermionou hučíte ať se přestanu trápit a když tak udělám ptáš se, jestli mi je dobře, neprotiřečíš si?" Ron na ni koukal jako čerstvě vyvoraná myš.
"Jo a mám ještě jednu otázku. Nechtěl bys jít za kmotra Jamesovi?"
"Kdo to je?" nedošlo mu v první chvíli.(Ach to vedení). Nechceš mi doufám říct, že jsi těhotná."
"Bingo."
"Tak to je úžasný. Gratuluju." Vzal svou sestru do náruče a zatočil s ní.
Po deseti letech
"Láska je silnější než smrt. Proto se jeden z nás může vrátit zpátky na zem." Řekl na radě nejvyšší ze starších. "Navrhujete někoho? Kdo si to zaslouží?"
"Měla bych jeden návrh." Řekla jedna mladší žena ve fialovém hábitu. "myslím, že si to zaslouží Harry James Potter, je tu již deset a pořád pořád miluje svou družku, která je dosud na zemi. A na jeho také."
"Dobře s tímto návrhem souhlasím. Ale musí projít zkouškou. Gerdo, byla by jsi tak laskavá." Otočil se k světlovlasé mladé ženě ve světle modrém hábitu.
"Jistě otče."
"Ahoj Harry, nepůjdeme se projít?"
"Jistě proč ne?"
Došli k vrbě. Kde si sedli a povídali si. Najednou vzala Gerda, Harryho obličej do svých rukou. A políbila ho.
"Ne, Gerdo, prosím ne. Já nemůžu."
"Proč? Ginny už si určitě něco našla."
"I tak nemůžu. Budeš se možná divit, ale stále ji miluju a proto nemůžu. Prosím nezlob se."
"Já se nezlobím." Řekla a odešla. Harry si pomyslel Tak jsem právě přišel o kamarádku.
"Máš pravdu Anastázie. Harry Potter bude ten pravý. Zavolej ho a jeho rodiče taky.
Po chvíli se na zavolání rady přemístil Harry, Lily i James.
"Asi se ptáte, proč jsme vás zavolali. Harry ty máš možnost vrátit se zpátky na zemi a vzít si jednoho z rodičů."
"Nemám právo rozhodovat za ně. Kdybych si mohl vzít oba, neváhal bych, ale tohle si musí rozhodnout sami. Ale jak jsem je poznal, tak si myslím, že budou chtít zůstat spolu." Usmál se na ně.
"Myslel jsem si ,že se takhle rozhodneš."
Náhle se kolem Harryho objevilo bílé světlo, které ho přeneslo zpátky na zem. Objevil se na nějaké louce nad, kterou se proháněli na košťatech 4 děti. Snesly se na zem vedle nově příchozího.
"Dobrý den. Jak jste se sem dostal? Náš dům je zabezpečen Fidelovým zaklínadlem. Zeptala se ho dívka , jenž se nesmírně podobala Ginny.
"Tak na tuhle otázku ti budu moct odpovědět až mi řekneš, kde to jsem."
"Jste na pozemcích rodinného sídla Weasleyů a Potterů. Asi by jsme vás měli dovést do domu za maminkou."
"Děkuji budu moc rád."usmál se a než se nadál vzala ho dívka za ruku a vedla ho do vzdáleného domu. U krásného domu stavěného v moderním stylu mu dívka řekla. "Počkáte tady prosím? Zavolám maminku."
"Počkám tady."
Dívka vyběhla schody, otevřela velké dveře, vyběhla po točitém schodišti a zavolala."Mami, mami, venku je nějaký pán a je hrozně podobný Jamesovi, ale nemá brýle. Objevil se na našem pozemku a nevěděl kde je. Pojď se prosím podívat kdo to je."
Ginny vyběhla za svou dcerou ven, u dveří se zarazila a zašeptala. "Harry" a pak zařvala "Harry!" rozběhla se za ním, skočila mu do náruče a políbila ho. "Jak.. Jak to"
"Jak to, že jsem tady? Rada starších rozhodla, že si zasloužíme plnohodnotný život" Ginny položila hlavu Harrymu na hruď a rozplakala se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 iriska iriska | 26. února 2007 v 10:53 | Reagovat

nádhera :o))

2 Zuzi Zuzi | 9. března 2007 v 23:26 | Reagovat

Je to moooc hezký !!!

3 aenda aenda | E-mail | Web | 27. března 2007 v 16:28 | Reagovat

no tak nemám slov je to super

4 Kačenka Kačenka | E-mail | 30. března 2007 v 19:36 | Reagovat

je to krásný dočítala sem ten konec naprosto bez dechu... =v) (ale sem živá pak sem se nadechla...)

5 effren effren | Web | 2. dubna 2007 v 12:29 | Reagovat

skvělý, snezační, bezvadný! Nádherně píšeš!

6 ZuziRůže ZuziRůže | Web | 14. května 2007 v 21:43 | Reagovat

Nááádhernýýý :-}

7 jana jana | E-mail | 15. května 2007 v 19:32 | Reagovat

doporučuji ti budoucí povolání spisovatelka a jestli budeš tak jsem tvoje nejvěrnější čtenářka :-)

8 jirka jirka | Web | 24. května 2007 v 7:43 | Reagovat

já taky

9 Jeannne Jeannne | 30. května 2007 v 19:37 | Reagovat

Náááádhera.......

10 Peeetinka Peeetinka | Web | 10. srpna 2007 v 14:28 | Reagovat

asi to čtu docela pozdě ale až teď sem se dala na jednorázovky a tohle je teda síla sem se u toho i rozbrečela

11 aduša aduša | 13. srpna 2007 v 18:57 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeer :D

12 Maysie Maysie | Web | 26. ledna 2008 v 13:55 | Reagovat

Moc pěkný.. =) jen možná trošky rychlý..

13 Maruška Maruška | 29. ledna 2008 v 18:37 | Reagovat

je to takove taktrochu i smutne kmalem sem se rozbrečela.

14 Sue Sue | Web | 13. května 2008 v 12:04 | Reagovat

Ahoj,

povídka se mi velmi líbí. Možná by neškodilo k tomu ještě připsat, jak žili dál. Nebo jak ho přivítali ostatní... ;-)

Měj se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama