Harry Potter a poslední souboj

22. února 2007 v 15:09 | Pasu |  ~Jednorázovky~
"AVADA KEDAVRA !!!" zahřměl mrazivý hlas lorda Voldemorta a z jeho hůlky vyletěl paprsek zeleného světla. Cíl byl zasažen. Harry Potter se skácel mrtvý k zemi a ve stejný okamžik se v domě v Godrikově dole probudila mladá rudovlasá žena. Srdce jí bilo jako o závod a vyděšeně se rozhlížela kolem sebe. Pohled jí padl na muže spícího vedle ní.
Byl to jen zlý sen. Oddychla si a pokusila se znovu usnout. Od té doby, co ukončila studium v Bradavicích, mívala téměř každou noc nějaké noční můry, které dost často končily Harryho smrtí. Už jí začínalo štvát, že Voldemort pase po jejím...klukovi, přátelích a rodině. Vlastně nešlo jen o její příbuzné. Zabíjel nevinné lidi a to jak mudly, tak kouzelníky. Nenáviděla ho za to. Z celého srdce ho nenáviděla. Přála si, aby už jednou provždy zmizel, aby se mu stalo něco zlého, aby už konečně nechal všechny v klidu a míru žít. Ale to by to bylo až moc snadné. Věděla, že tahle válka jen tak neskončí, a že buď zvítězí dobro a nebo se svět ponoří do temnoty. Jiné možné řešení neexistovalo.Uklidňovalo ji alespoň to, že se Snapeovi nepodařilo zabít profesora Brumbála, ředitele Bradavické školy čar a kouzel, a že byl poslán do Azkabanu, odkud stejně uprchl. I když byl ale na svobodě, byla ráda, že mají na své straně velmi mocného čaroděje a Voldemortovi se tak nepodařilo uskutečnit jeho plány. Navíc Harry už zničil všechny Voldemortovy viteály, tedy až na poslední - Pán zla.
Konečně se ocitla v říši snů. Přišlo jí to ani né pět minut, co znovu usnula a už ji někdo budil. Nedalo se říct, že by to nebylo příjemné probuzení, ale když toho večer moc nenaspíte, tak asi nejste moc nadšeni, když vás někdo už v deset hodin budí.
"Zlato," mluvil k ní někdo příjemný tichým hlasem a lehce jí políbil na tvář. "No tak Ginny vstávej, musíme na poradu Fénixova řádu." Ani po tomto argumentu se neobtěžovala vylézt z teplé postýlky ba naopak. Schovala se pod peřinu úplně celá a koukaly jí jen...no...konečky vlasů. Černovlasý muž se usmál a zvolil jiné metody.
"No jak chceš." Chytil peřinu a strhl ji ze spící Ginny.
"Néééé, Harry! Já tě snad přetrhnu!" nadávala a nečekaně se na něj vrhla. Oba se povalili na zem a začali se bláznivě chechtat. Mladý Potter si ji přitáhl blíž k sobě a něžně ji políbil.
"Je čas, už musíme jít." Řekl, když se od sebe odlepili. Ginny jen otráveně zamručela a sledovala, jak se Harry snaží vstát. "No tak šup, vstávat." Pobízel ji Harry a pomáhal ji na nohy. Věnoval ji ještě jeden polibek a pak vyšel z pokoje s tím, že na ni dole počká. Ginny se doloudala do koupelny a dala si osvěžující sprchu. Nechala na sebe dopadat proud příjemně teplé vody a užívala si ten klid a pohodu. Zhruba po deseti minutách vylezla a snažila se nějak si učesat její ohnivé vlasy. Nakonec ji to přestalo bavit a tak si je svázala do jednoduchého copu a šla se převléct.
Harry zatím dole jedl svou snídani a četl si při tom Denního věštce. Nebyly zjištěny nějaké nové útoky ani zmizení, což bylo opravdu hodně podezřelé.
Nejspíš si někde shromažďuje armádu těch tupců , co si říkají smrtijedi pomyslel si kysele a netrpělivě se podíval na hodiny. "Ginny, zlato, pospěš si prosím." Zakřičel a dál se věnoval novinám.
"No jo porád, vždyť už jdu."mumlala si pro sebe a raději se ještě naposledy prohlédla v zrcadle. Měla na sobě modré bokové džíny a bílou halenku, kterou dostala od Harryho k narozeninám. Myslím, že je to dokonalé usoudila a seběhla dolů po schodech. Ve chvíli, kdy vrazila do dveří, odtrhl Potter pohled od novin a uchváceně si ji prohlížel.
"Moc ti to sluší" dostal ze sebe nakonec, za což si vysloužil sladkou pusu ne tvář. Když oba dva dosnídali, přemístili se společně na ústředí Fénixova řádu- na Grimmauldovo náměstí 12. Snažili se jít co možná nejvíc potichu do kuchyně a nevzbudit při tom půlku domu i s paní Blackovou. Přešli místnost a pomalu otevřely dveře. Jako první vešel Harry a hned po něm Ginny. U stolu uviděli sedět černovlasého muže, jak nepřítomně civí do blba. Potter naznačil Ginny, aby byla potichu a neslyšně došel k muži. Zamával mu rukou před obličejem a zdvořile ho pozdravil.
"Dobré ráno Siriusi."
"ÁÁÁÁÁ," Black se lekl tak, že málem spadl ze židle, ale i přes to, se na něj zářivě usmál."Harry! Ani nevíš jak rád tě zase vidím." Pak si všiml dívky u dveří a spěchal se s ní přivítat. "Ahoj Ginny. Dlouho jsme se neviděli" řekl a obejmul ji.
"Naposledy před týdnem" dodala s úsměvem a také se s ním pozdravila.
"Ron a Hermiona tu ještě nejsou?" zeptal se Harry a usadil se spolu se svým kmotrem a dívkou ke stolu.
"Ne ještě ne, ale měli by dorazit každou chví..." nedokončil slovo, protože ho přerušilo dvojité PRÁSK. "Už jsou tady" dodal s úsměvem a čekal, až se nově příchozí ukáží. O tom, že jsou to Ron a Hermiona nebylo pochyb, protože i přesto, že se po škole dali dohromady, nepřestali se kočkovat.
Otevřely se dveře a v nich stála mladá a velice pohledná žena s dlouhými vlasy po pás, které se jí lehce vlnily a za ní byl o hlavu větší muž se zrzavými vlasy a pihovatým obličejem. Byl to opravdu Ron s Hermionou.
"Harry! Ginny! Hrozně ráda vás zase vidím." Řekla Hermiona a vrhla se ke svým přátelům. Ron taky nezaostával a šel se přivítat se svým nejlepším přítelem a se svou sestrou. Všichni byli strašně šťastní, ale to ještě nevěděli, co je čeká...
Byli zrovna uprostřed debaty, když je začalo pálit znamení, kterým se svolával Fénixův řád. Do domu na Grimmauldovo náměstí číslo dvanáct se začali přemisťovat členové řádu. Harry musel uznat, že se jejich počet dost zvýšil oproti loňskému roku. Do velkého rumce se objevil Brumbál a snažil se zjednat si pořádek. Nejdříve, ale zvětšil kuchyň, aby se do ní všichni vešli.
"Věnujte mi pozornost prosím. Právě byly napadeny Prasinky a to alespoň osmdesáti smrtijedi. Bystrozoři a všichni ostatní kouzelníci už tam jsou a bojují s nimi. My se tam přemístíme také a budeme se snažit smrtijedy při nejlepším zahnat. Chtěl jsem vám jen říct, že smíte používat i zakázané kletby. Přeji vám hodně štěstí přátelé." Ozvalo se hromadné PRÁSK a všichni členové se přemístili přímo do Prasinek. Harry stále držel Ginny za ruku stejně jako Ron Hermionu a to co okolo sebe viděl, se mu ani trochu nelíbilo. Domy byly rozbořené a na zemi ležela spousta těl. Před nimi probíhala bitva mezi stranou dobra a stranou zla. Harry vycítil, že tohle je ta chvíle, která rozhone o osudu všech lidí. S obavami v očích se otočil k Ginny.
"Ginny prosím tě musíš mi slíbit, že mě nikdy, ale nikdy neopustíš a budeš na sebe dávat pozor. Slib mi to." Ginny se na něj nechápavě podívala, ale přislíbila mu vše tak, jak si přál. Harry se na ni usmál a dlouze ji políbil. Potom se otočil ke svým přátelům. Viděl v jejich očích strach. Strach, který se mísil s nenávistí. Odhodlaně se na něj podívali a přistoupili k němu.
"Jdeme?" zeptal se Ron
"Jdeme." Odpověděli ostatní a vrhli se do boje. Stále se drželi co nejblíže u sebe, aby se mohli navzájem ochraňovat. Posílali na smrtijedy nejrůznější kletby, které je napadli a ty jejich úspěšně odráželi. Nejednou použili i smrtící kletbu. Smrtijedů pomalu ubývalo, ale stejně byli v přesile. Bystrozorů už také nebylo příliš, ale stále se drželi. Nedaleko od čtveřice bojoval Sirius opět se svou nenáviděnou sestřenicí Belatrix. Elegantně se vyhýbal jejím kletbám a když na něj poslala smrtící kletbu, které se jen o vlásek vyhnul, odpověděl stejným kalibrem. Bela tohle rozhodně nečekala a mrtvá se svalila k zemi.
Posluhovačů zla (smrtijedů) už moc nebylo a tak se raději dali na ústup. Strach je ovšem přešel ve chvíli, kdy se doprostřed dění přemístil sám lord Voldemort s další padesátkou smrtijedů. A aby toho nebylo málo, přivedl na návštěvu i nemrtvé a mozkomory. Byl to krutý boj, moc krutý. Členové řádu a i bystrozoři mleli z posledních sil. Voldemort si užíval ty chvíle utrpení, které prožívají "vojáci" v bojovém poli. Bylo mu jedno, že tam umírají i jeho stoupenci, vždyť jsou to "jen" lidi.
Zaujala ho ale bojující čtveřice, která stále ještě energeticky odrážela kouzla smrtijedů, nemrtvé a mozkomory. Byl mezi nimi i on. Jeho největší sok. Chlapec, který přežil. Vyvolený. Poslal pár smrtijedů, aby zabavili jeho přátele a sám se vydal k němu. Harry právě poslal na jednoho odporného smrtijeda kletbu Petrificus totalus, když se za ním ozval tolik nenáviděný ledový hlas.
"Zdravím tě Harry Pottere." Rychle se otočil a pohlédl do nelítostných očí lorda Voldemorta. Bitva kolem nich ustala a všichni čekali, co se bude dít dál.
"Opět se shledáváme za velmi příjemných podmínek." Promluvil znovu pán zla a nevšímal si ostatních okolo sebe. Byl přesvědčen, že teď už konečně zabije toho, kdo mu celou tu dobu stojí v cestě a kdo mu už devět let uniká. Ale teď. Teď už mu neuteče. Dílo bude dokonáno.
"Jsem rád, že jsi nezapomněl mé jméno" podotkl se znatelnou ironií v hlase Harry
"Jak bych mohl zapomenout jméno posledního, né na dlouho žijícího člena Potterovic rodiny?" podivil se naoko Voldemort a zasmál se tím svým ledovým smíchem, až z toho přecházel mráz po zádech. "Je to jen mezi námi Harry Jamesi Pottere. Už tu není tvá mudlovská matka, aby tě ochránila." V Harrym se pomalu začínala vařit krev, ale nedal na sobě nic znát.
"A také tu není nikdo" promluvil pro změnu Potter "kdo by zabránil tvojí smrti" Voldemort se mu začal smát.
"Ty si myslíš, že mě zabiješ Harry Pottere? Ty? O tom si můžeš nechat jen zdát. A to mi věř, že to budeš moct opravdu dlouho." Dodal tím svým ledovým hlasem, ale Harry se nenechal jen tak vyvést z míry.
"Zničil jsem je." Oznámil mu ledabyle "všechny tvé viteály jsou pryč. Neexistují." Na Tomově tváři byl vidět strach.
"Tyyyyyyyy!!!!!!!!!!!! Spratku!!!!!!" zařval na něj a začal po něm metat kletby, tedy hlavně ty, které působí hodě velkou bolest nebo smrt. Opět se rozpoutala bitva. Ron bojoval se dvěmi smrtijedy, Hermiona s Narcisou Malfoyovou, s jejím mužem (Luciusem Malfoyem) zápasila Ginny, s tím parchantem Snapem a ještě se třemi dalšími bojoval Sirius s Remusem a tak bysme mohli pokračovat donekonečna.
"Pozor!" zakřičel nějaký muž a strhl Hermionu Grangerovou k zemi, čímž ji zachránil před jistou smrtí. Rychle poslal na Narcisu mrazící kletbu a pomohl Grangerové vstát.
"Děkuju" usmála se na neznámého Hermiona a zvedla ze země svou hůlku.
"Nemáš zač Grangerová." Odpověděl jí velice známý hlas
"Malfoyi?" nemohla věřit svým očím. Draco Malfoy, že by jí zachránil život? To není možné.
"To čučíš co? Měla bys POZOR!" vykřikl a odstrčil ji stranou, aby ji nezasáhla kletba vyslaná Goylem. Ty zbabělče jeden! Nepadat ze zadu. Vztekal se v duchu Malfoy a poslal na něj omračovací kletbu Mdloby na tebe .
"Uf. To bylo o chlup. Děkuju ti. Opět si mi zachránil život." Děkovala mu znovu Hermiona a zvedla se ze země.
"Měla by jsi dávat větší pozor. Pojď radši pomůžeme Ronovi." Podotkl a ukázal na muže, který bojoval asi s šesti smrtijedy najednou. Rychle k němu přiběhli a pustili se do boje. Když služebníci Pána zla uviděli Malfoye juniora, jak bojuje proti nim, začali mu nadávat do zrádců vlastní krve a podobně. On se však nenechal vytočit a posílal na ně všechny možné kletby.
Voldemorta už nebavilo hrát si s Harrym a tak, když to nečekal, rozhodl se vyslat na něj smrtící kletbu. Ginny, která bojovala necelé dva metry od svého milovaného právě skolila dalšího nepřítele, když si všimla, jak se Voldemort na Harryho vyslal kletbu Avada kedavra. Na nic nečekala a rychle skočila před něj. Ozval se hlasitý ženský křik a pak bylo ticho. Všichni přestali bojovat, protože pán zla začal předčasně oslavovat své vítězství nad Harrym Potterem. Přes všechno to zelené světlo si nevšiml, že netrefil Harryho, ale jeho milovanou Ginny, čímž ho nepříčetně naštval. Potter na něj vyslal smrtící kletbu, která se Voldemortova těla, tedy spíše schránky vsákla a Pán zla padl mrtvý k zemi.
Smrtijedi, kteří se stačili v čas vzpamatovat uprchli a ti kteří to nestihli, byli zadrženi. Všichni oslavovali vyvoleného a pád pána zla. Všichni? Někteří členové Fénixova řádu- Sirius, Lupin, pan a paní Weasleyovi, Fred a George, Ron s Hermionou, prostě Harryho "rodina" a kamarádi k němu přispěchali, aby zjistili, jak je na tom a co se vlastně stalo. Když k němu přišli, tak se jen strnule dívali na dívku, kterou držel v náručí. Po tvářích se mu řinuly velké slzy, které dopadaly do jejích vlasů. Paní Weasleyová se zhroutila a začala plakat. Ovšem nejen ona. Všichni plakali pro mladou nadějnou čarodějku, která obětovala svůj život, aby zachránila životy ostatních.
Harry ji opatrně položil na zem a sledoval její smrtelně bledou tvář. Potom se k ní sklonil a začal k ní promlouvat tak tiše, aby to "slyšela" jen ona a nikdo jiný. "Proč Ginny? Proč? Proč jsi to udělala? Slíbila jsi mi, že na sebe budeš dávat pozor. Slíbila jsi mi, že mě nikdy neopustíš pamatuješ? Prosím probuď se. Sliby se mají přece plnit. A ty pocházíš přece z Nebelvíru, tak bys to měla vědět. Prosím Ginny vrať se." Už to nevydržel a rozplakal se naplno. Ztratil ženu, kterou miloval, ženu, kterou si chtěl vzít a chtěl s ní mít děti.
Pak se stalo něco, co ještě nikdo nikdy v životě neviděl. Z Ginnina těla vystoupil její duch a lítostivě se na všechny přítomné díval. Pomalu stoupal vzhůru. Vzhůru k nebi.
"Mami prosím tě neplač." Promluvil duch Ginny Weasleyové tichým hlasem. Všichni přítomní na ni překvapeně podívali a sledovali, jak pomalu stoupá k nebesům.
"Ginny ty nesmíš odejít slyšíš? Dala jsi mi slib. Slib, který musíš splnit jako každá správná nebelvířanka." Harry už začal propadat zoufalství. Nechtěl ji ztratit. Né teď. Né jindy. Na dívčině tváři se objevil smutný úsměv.
"Je mi to líto Harry, ale nemůžeš vrátit mrtvého k životu. Nejde to." S tímto zmizela v oblacích a zanechala po sobě utrápené duše Weasleyových, Harryho, Hermiony a dokonce i Draca Malfoye.
(Tady jednorázovka končí pro ty, co nemají rádi šťastné konce.Ti, kdo chtějí šťastný konec můžou pokračovat.)
Páni. V nebi je to tak nádherné. Ale radši bych zůstala na zemi u Harryho a své rodiny s přáteli. Rudovlasá dívka si uchváceně prohlížela nové prostředí, když uviděla dvě blížící se osoby. Pomalu se k ní přibližovaly a Ginny v nich začínala rozeznávat Harryho rodiče.
"Ahoj Ginny," pozdravili ji
"Do-dobrý den" vykoktala dívka pozdrav a mile se na ně usmála.
"Asi se ptáš, proč jsme pro tebe přišli právě my. Odpověď je jednoduchá: rada, která dohlíží na pořádek a stará se o lidský život na zemi rozhodla, že pokud budeš chtít, můžeš se vrátit na zem." Vysvětlil ji pan Potter
"Je to nejen kvůli slibu, který jsi dala Harrymu před svou smrtí, ale hlavně kvůli tomu, že si vybrali jako odměnu za jeho činny tvé oživení. Teď jde pouze o to, zda s tím budeš souhlasit ty. Musíš se ale rozhodnou teď hned, jinak svou nabídku zruší a ty se tak nebudeš moct vrátit." Dodla paní Potterová a trpělivě vyčkávala na odpověď.
"Vrátím se." Rozhodla Ginny a Potterovi se na ní zářivě usmáli.
"To jsme hrozně rádi. Už kvůli Harrymu a tvé rodině. Ani nevíš, jak se teď všichni trápí." Usmívala se Lily.
"Tak a teď mysli na to, že chceš být zpátky na zemi, ve svém těle. A vyřiď od nás všem pozdravy. Nashledanou Ginny" rozloučil se pan Potter a odešel spolu se svou ženou.
"Nashledanou." Zavolala za nimi Ginn a pekelně se soustředila na své největší přání.
Mezitím na zemi
Harry se rozhlédl po ostatních. Viděl jejich zarmoucené tváře a překvapilo ho, že vidí i někoho, s kým by v životě nepočítal.
"Co tu chceš Malfoyi?" zeptal se ho zostra a vytáhl na něj hůlku. Potřeboval si na někom vylít vztek a Draco Malfoy byl ten pravý. Všichni se na Draca překvapeně podívali. Nikdo z nich si ho za celou dobu nevšiml.
"Harry nesmíš si na něm vylévat vztek" napomenula ho Hermiona a přistoupila k Malfoyovi blíž, protože všichni, kdo byli schopní něco udělat, na něj vytáhly hůlky.
"Ustup Hermiono" vyzval ji Ron
"Ne."
"Tak ustup. Nevíš, co ti může udělat." Ozval se Sirius a zlostně si Malfoye měřil.
"Proč by mi měl něco dělat?" zeptala se jich podrážděně Hermi
"Vždyť patří ke smrtijedům a chtěl zabít profesora Brumbála." Rozčiloval se Harry a Ron se k němu přidal.
"Hermi ustup od něj." Vyzíval ji netrpělivě a pomalu k ní šel, aby ji odvedl.
"Ne. Nebýt jeho, tak jsem mrtvá. Dnes mi dvakrát zachránil život. Věřím mu." Nikdo nemohl věřit vlastním uším. Draco Malfoy z rodiny smrtijedů, že by zachránil děvče z mudlovské rodiny? To snad není možné. Z jejich úvah je vyrušil nepatrný pohyb za nimi. Všichni se rychle otočili, aby viděli, co se děje.
"Ginny!" vykřikl Harry a vrhl se jí kolem krku stejně jako Weasleyovi a Hermiona se Siriusem. "Jak...jak..."
"Jak je to možné?" doplnila ho Ginny "Slíbila jsem to." Vysvětlila a pevně ho objala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 22. března 2007 v 22:06 | Reagovat

1)  je to smutný  (myslím 1. část)   2) je to až moc pěkný a povedený...

2 Kačenka Kačenka | E-mail | 30. března 2007 v 19:27 | Reagovat

to jo!

3 effren effren | Web | 2. dubna 2007 v 12:21 | Reagovat

skvělá jednorázovka s nečekaným koncem...

4 tabby tabby | E-mail | Web | 10. května 2007 v 12:22 | Reagovat

nadhera

5 jana jana | E-mail | 15. května 2007 v 19:20 | Reagovat

úžasnééééééééééééééééééééééééé

6 Jeannne Jeannne | 30. května 2007 v 19:23 | Reagovat

Kráááááásný.Nááááádhernýýýýýý....

7 WOW WOW | 29. července 2007 v 10:39 | Reagovat

to je kravina 1(siruus mrtvej a dopadne to totalne jinak:P kdybyste uměli anglicky a peložili anglickou verzi ehm.-

8 Anči Anči | Web | 15. srpna 2007 v 16:31 | Reagovat

Tyyy jo......Waw Nááááááááááádhera!!!!!!!Úžasný podívej se na můj blog plosím!

9 Kátikačerka Kátikačerka | Web | 6. listopadu 2007 v 21:13 | Reagovat

To je hrozně krásný a smutný!!! Moc krásně píšeš je to krásnný !!!

:o)

10 Maruška Maruška | 29. ledna 2008 v 19:41 | Reagovat

prosim tě dej tu pokračování ja jsem se tak doslova začetla stebe by byla dobrá spisovatelk jako J.K.R.

11 Sue Sue | Web | 13. května 2008 v 11:45 | Reagovat

Ahoj,

je to moc pěkná povídka. :-)

Měj se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama