6.Kapitola - Koma

22. února 2007 v 15:03 | Pasu - Pavla |  Návrat
"Myslím že…… upadla do komatu." Dořekla a soucitně se na Harryho podívala.
"Cože?" řekli Harry s Ronem najednou.
"Jak může člověk jen tak z ničeho nic upadnout do komatu?" zeptal se Harry zkroušeně.
"Na tuto otázku vám bohužel nemůžu odpovědět. Teď nezbývá než čekat. Ale jestli se do týdne, nejvýše do 14 dnů neprobere. Není podle mě naděje, že se vůbec probere. Je mi to hrozně líto."
V Harryho zelených očích se objevila beznaděj s odrazem hysterie.
"Ne, to přeci není možné." Řekl nešťastně. "Madam Pomfreyová, vždyť jste mě vysekala z podobných průšvihů, jako třeba pobyty u Voldemorta. Přeci s tím musí jít něco udělat. Sakra." Zařval zoufale.
"Bohužel, s komatem ani kouzla nic nezmůžou." Odvětila smutně. "Nejlepší by bylo odnést ji na ošetřovnu nebo k Mungovi, ale to vzhledem k jejímu stavu nejde. Opravdu se nedá nic jiného než čekat a doufat. Prozatím nashledanou a za 2 hodiny se přijdu podívat."
"Nashledanou." Odpověděl pouze Ron. Harry byl duchem nepřítomen. Přemýšlel.
Ron odešel spolu s madam. Na chodbě se jí zeptal. "Myslíte si, že se probere."
"Nevím pane Weasley, ale podle mě je šance, že se probere prakticky nulová." S tím se rozloučila.
Když madam odešla, Ron si zamyšleně sedl ke stolu.
"Tak jak?" zeptala se Mia a začala Ronovi masírovat záda.
"Špatný, madam říká, že bude zázrak jestli se probere."
"Chudák Harry, když už se rozhodl vrátit a přenést se přes minulost, stane se tohle, jen doufám, že si to nebude dávat za vinu stejně jako Ginninu smrt." Povzdechla si.
Když se schylovalo k polednímu. Přišli Lukas Black mimochodem syn Siriuse s manželkou Parvati za svobodna Patiová. A další manželé Remus s Nymfadorou.
"Ahojky, děti už si hrajou na zahradě. Jak se máte?" zeptal se vesele Remus. Když viděl tu pohřební atmosféru zarazil se. "Co se stalo, někdo umřel?"
"Harry s Lucií se vrátili." Řekl Ron.
"Ale to je přeci radostná událost, ne?"
"Jo tohle jo" řekla Hermiona.
"A co ne?"
"Harry s Lucií se přemístili asi před hodinou. V zápětí Lucka omdlela. Tedy mysleli jsme si , že omdlela. Dlouho se neprobírala, tak jsem šel pro Poppy a ta ji prohlídla a řekla, že upadla do kómatu." Hermiona se při těch slovech rozbrečela a následovali ji Parvaty s Nymf. "Chudák Harry." Řekla Nymf. Ale Ron pokračoval. "Moc nadějí, že se probere jí nedává."
"Jak je na tom?" zeptal se Remus.
"Co myslíš, nejdřív mu zemře manželka, pak se z toho dlouho dostává a pak tohle."
"Jdu se za ní podívat."
"Počkej jdu s Tebou." Řekl Lukas.
"Jak myslíš" došli ke dveřím do pokoje. Zaklepali a ozvala se mdlá odpověď. "Dále."
"Ahoj Harry."
"Ahoj Reme."
"Jak se jí daří?" zeptal se kouzelník, kterého si zatím nevšiml.
"Siriusi?" zeptal se Harry překvapeně.
"Ne, jsem Lukas Black, syn Siriuse.
"Jak to? Proč Sírius nikdy nemluvil o tom, že má syna."
"Nevěděl o tom, žil jsem s mojí matkou ve státech. Kdo je můj otec jsem se dozvěděl až po matčině smrti asi před deseti lety."
"Co jsi vůbec ty roky dělal?" vzal si opět slovo Rem.
"Žil jsem v Praze stranou od kouzel a jak vidím bylo to lepší."
"Harry nemůžeš si všechno dávat za vinu."
"Vždyť je to moje chyba." S bolestí v očích se podíval na bledou dívku. "Nejdřív dopustím, aby zemřela Ginny a teď mi před očima umírá dcera a nic nemůžu dělat, měli bychom dneska slavit naše narozeniny a zatím…" náhle zmlkl a z pod víček se mu začali kutálet slzy.
"Ale ona se probudí neboj."
Zvedl oči. "Poppy si myslí, že ne. Sice mi to neřekla přímo, ale za ty roky na ošetřovně jsem ji trochu poznal." Teď už to nevydržel a rozplakal se naplno. Remus ho vzal do náruče a utěšoval ho.
Po třech dnech se její stav zhoršil. Začala dýchat velice mělce a žádný přivolaný lékouzelník nevěděl, jak ji zase stabilizovat. Pod Harryho očima se usídlily tmavé kruhy od nevyspání a zdálo se, že své nově vydobyté místo nehodlají opustit.
"Pojď se najíst" řekla Hermion ode dveří.
"Nemám hlad."
"Harry tři dny jsi nic nejedl. Tak mi neříkej, že nemáš hlad."
"Nemám. Zůstanu u Lucky, co kdyby se probudila."
"Přinesu ti to teda sem. A sníš všechno, nechci tu křísit ještě Tebe." Odešla a po chvíli přišla i s podnosem se slepičí polívku, kuřetem s hranolkama a kávou.
"Hermiono , neblbni to nesním ani do zítřka."
"Neodmlouvej a jez. Tím, že u ní sedíš, nespíš a držíš bobříka hladu jí nepomůžeš. Stačí , když budeš u ní až se probere a budeš na ní myslet. Je silná, neboj probere se." Snažila se, aby to vyznělo věrohodně. Sama tomu ovšem přestávala věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M. M. | E-mail | 31. července 2007 v 18:45 | Reagovat

to je smutnýýýýýý :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama