Splněný sen 2.část

26. února 2007 v 15:56 | pasu-Hanka |  Splněné přání
Ahoj. Tak tu máte další kapitolku. Moc se omlouvám, ale musela jsem ji ještě jednou rozdělit, protože jinak by byla děsně dlouhá. Na třetí části už se pracuje (teda zatím ne, ale brzo začnu), takže se máte na co těšit. Chtěla bych poděkovat Elvíře za to, že mi dělá skvělého beta-readera a tuto kapitolku ji věnovat. Tak si to čtení pěkně užijte a nezapomeňtě mě pořádně zkritizovat. Zatím ahoj
pasu-Hanka

Splněné přání 2.část

K večeru se Kate se Siriusem vydali zpět k hradu. Celé odpoledne se potulovali po pozemcích a prostě jen tak klábosili. Párkrát se zastavili a odpočívali na podzimním slunci, které už sice nebylo tak teplé jako letní, ale i přesto je příjemně hřálo.
"Siriusi," oslovila chlapce Kate, když se ruku v ruce loudali k hradu "máš něco v plánu na dnešní večer?" Zeptala se ho schválně, protože chtěla zjistit, zda budou trávit čas s Remusem v Chroptící chýši nebo ne. Sirius se nervózně ošil a zdráhavě promluvil.
"Víš Katie, já... já jsem slíbil Jamesovi, že s ním půjdu prozkoumat nějakou tajnou chodbu, kterou jsme nedávno objevili." Nerad jí lhal, ale prostě musel. Nechtěl Remuse prozradit a nechtěl ztratit ji. Kate se chápavě usmála a dál už pokračovali mlčky.
"Nezlobíš se?" Zeptal se jí Sirius, když byli u vstupní síně
"Proč bych se měla zlobit?" usmála se "Přátele bychom zanedbávat neměli. Jen doufám, že z toho nebude malér."
"Slibuju, že nebude" řehtal se Sirius a jemně ji políbil na rty.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
"Tak my už asi půjdeme spát." řekl James a na důkaz vstal z křesla.
"Cože?! Vy dva, že už jdete spát? Proboha, není vám špatně?" divila se Lily a vyjeveně na ně koukala.
"Proč by nám mělo být špatně? Jen jsme prostě utahaní a chce se nám spát. Kdo by se divil po takovém dnu." Hájil se Tichošlápek a také se pomalu zvedal. Lily jen překvapeně zamrkala, nevěřícně zakroutila hlavou a dál se k tomu nevyjadřovala. Holky jim popřály dobrou noc a za odměnu dostaly sladkou pusu na tvář.
* O půl hodiny později *
"Co jsi vlastně odpoledne dělala?" zeptala se Katie své kamarádky Lily, když seděli už jen sami dvě ve společenské místnosti a probírali různá témata.
"Nic zvláštního. Po obědě jsem byla strašně utahaná, a tak jsem si šla odpočinout do ložnice a když jsme se probudila, hádej, kdo seděl u mojí postele? Samozřejmě, že James. Netuším, jak se mohl dostat až nahoru do mé ložnice, aniž by se z těch schodů nestala klouzačka. Když jsme se ho na to zeptala, tak se na mě zazubil a řekl : ,Pro tebe cokoli'." Katie se začala chechtat a pak dodala:
"Myslím, že raději ani nechci vědět, co se stalo potom."
"Nechtěj." Přitakala Lily a mírně se začervenala. "Každopádně to byl docela únavný den, a proto si myslím, že si půjdu raději lehnout." Vstala a vykročila směrem ke schodišti.
"Myslím, že půjdu s tebou, i když je teprve devět." Ozvala se Katie a připojila se ke své kamarádce. Na pokoji byla pouze ona s Lily, a tak měli dost místa sami pro sebe. Převlékly se do pyžam a zalezly si do měkkých postýlek. Ještě chvíli si povídaly a pak spokojeně usnuly. Katie měla zvláštní sen.:
Stála u nějakého obrovského bílého domu s rozlehlými pozemky a překrásnou zahradou. Byl jako nějaký zámek z pohádky. Nedaleko od něj bylo křišťálově čisté jezero okolo kterého rostly smuteční vrby, břízy, lípy nebo duby. Slunce jasně svítilo a na nebi nebyl jediný mráček. Ptáčci vesele a bezstarostně zpívali a lesní zvířátka odpočívala u vody. Najednou se brána domu otevřela a vyšly z ní tři postavy - dvě ženy a jeden muž.
"Vítej," promluvil muž a zářivě se na Kate usmál. Byl větší postavy a měl krátké hnědé vlasy. V obličeji přívětivý úsměv a oči se mu vesele leskly. "jsme rádi, že se můžeme seznámit s naším dědicem a potomkem. Dovol, abych se představil. Jmenuji se Godric Nebelvír a toto je má žena Helga z Mrzimoru se svou sestrou Rowenou z Havraspáru." Představil se a ukázal na ženy stojící po jeho boku. Helga, jeho žena, byla okouzlující dáma s tmavě hnědými vlasy, které se jí na zádech neposlušně vlnily. Měla laskavý úsměv a její oči vyzařovaly dobrotu a lásku. Její sestra Rowena měla naopak vlasy blonďaté a krásně rovné a lesklé. Pravděpodobně byla stejné povahy jako její sestra, neboť se na Katie nepřestávala mile usmívat.
"Těší mě. Já jsem Kate Dawsnová." Řekla nakonec Katie a podala si s ostatními ruku. "Mohla bych se vás na něco zeptat?" optala se nesměle a v tváři začínala nabírat červenou barvu
"Ale jistě ptej se." Usmívala se dál Rowena
"Kde... Kde to vlastně jsem a co tu dělám?" vysoukala ze sebe a zvědavě se na ně podívala.
"To je správná otázka Kate. Takže: Jsi v našem tedy spíše u našeho sídla, ale jeho polohu ti zatím prozradit nemůžeme, na to je ještě moc brzy. Můžeš mi ale věřit, že tu nejsi naposledy." Zodpověděl ji první část otázky Godric a po něm se slova ujala Helga.
"A proč jsi vlastně tady. Jistě víš,že jsi náš potomek s náš dědic a jako ten máš i určité schopnosti..." vysvětlila
"...Ty schopnosti jsme ti měli předat až ti bude sedmnáct, tedy až budeš plnoletá, ale doba je zlá a tak jsme se rozhodli, že ti jich pár předáme už dřív." Pokračovala Rowena a pak se podíval na Godrica pohledem,kterým ho vyzývala, aby pokračoval.
"Aby toho na tebe nebylo moc, budeš je získávat postupně a my tě je naučíme ovládat. Dnes ti povíme, jaké schopnosti mít budeš a zasvětíme tě do zvěromágství..." Kate je s napětí a nedočkavostí poslouchala a neodvážila se ani pípnout. Bála se, že by se z tohoto krásného snu mohla probudit a nedozví se tak, jaké schopnosti dostane. Už od narození byla zvědavá, ale zatím se vždy dovedla ovládnout. Ale byl tohle jen sen?
"Takže k těm schopnostem. Po mně jako po zakladatelce Mrzimorské koleje budeš mít dar vidění do budoucnosti a budeš rozumět zvířecí řeči. Na těchto dvou schopnostech není nic těžkého, takže se je podle mě nebudeš učit příliš dlouho. Zatím je ještě nemáš, to až v sedmnácti, ale já věřím, že to zvládneš."
"Já jako zakladatelka Havraspárské koleje ti předám schopnost empatie a telepatie. Empatii se budeš muset naučit ovládat jinak by tě úplně zničila. Díky ní budeš moct cítit pocity druhých. Pomocí telepatie se budeš moct s ostatními dorozumět myšlenkami nebo myšlenky číst aniž by to dotyčná osoba zaregistrovala. Je to už trochu složitější, a tak je dostaneš až budeš o trochu starší." Chvíli jí nechali, aby si mohla v hlavě urovnat myšlenky a poté pokračoval Godric
"Jako velký zastánce dobra ti daruji velké nadání na bílou magii a schopnost zvěromagie. Budeš se moct proměňovat ve více zvířat a budeš umět velmi silná kouzla z bílé magie. Jelikož tu není Salazar Zmijozel, zakladatel Zmijozelské koleje, povím ti, jaké schopnosti dostaneš po něm. Bude to hadí jazyk a nadání pro černou magii. Jelikož je poblázněný do čisté krve, nebudeš to mít jednoduché. Ale o tom si promluvíme později. Než přejdeme ke zvěromágství, chtěla by ses na něco zeptat?" Katie chvíli uvažovala a po chvíli se zeptala:
"Vy víte, kdo je můj bratr?"
"Ano víme to. A můžu ti slíbit, že to brzy zjistíš." Odpověděla s lišáckým úsměvem Helga
"A tohle...tohle všechno je skutečnost?"
"Je i není. Ty teď vlastně spíš v nebelvírské věži a přitom se ti zdá tenhle sen, ve kterém jsme my a budeme tě učit ovládat tvou moc. To, co se tady naučíš a co se tady dozvíš, se stane skutečností. Takže až se staneš zvěromágem tady, tak se jím staneš i ve skutečnosti. Rozumíš?" zeptal se Nebelvír. Katie si všechno v duchu znovu přemítala a potom přikývla na souhlas.
"Chceš se ještě na něco zeptat?"
"Vlastně...ano. Jak je možné, že se umím přenášet a léčit?" vyhrkla a těkala pohledem z jednoho na druhého.
"Víš, je to tím, že jsi dědičkou nás všech. Když to tak řeknu, tak je to takový bonus. Počítám, že se u tebe objeví ještě jedna schopnost, aby to byla taková magická trojka. Léčení, přenášení a astrální projekce." Vysvětlil Godric a když si všiml Katiina nechápavého výrazu pokračoval "Pokud použiješ astrální projekci, můžeš se na místě objevit kolikrát budeš chtít. Budou to něco jako tvoje klony, ale nebudou tak silní jako ty. Můžeš se taky pomocí projekce objevit tam, kde zrovna budeš chtít. Pro přesnost, objeví se tam tvůj klon, ne ty. Musíš si ale to místo představit a plně se soustředit. Když tvoje dvojče bude prožívat nějakou bolest, ucítíš jí taky, i když bude o mnoho menší. Pokusíme se ti pomoct tento dar ovládnout, ale zatím je ještě brzy. Třeba na to přijdeš sama, ale radím ti: nezkoušej to. Mohlo by tě to i zabít." Kate na něj nevěřícně valila oči, ale pak se rychle vzpamatovala
"A můj bratr bude mít ty schopnosti taky?" vyhrkla
"Ano. Ale myslím, že ještě o tom, že je náš dědic, neví. Tak, konec otázek a jdeme se učit." Zavelela Rowena a vzala Kate za paži. Vlekla ji po pozemcích až k jezeru, u kterého byla dřevěná lavička minimálně pro čtyři osoby.
"Teď ti dám lektvar, po kterém usneš a v tom snu, uvidíš podobu zvířete, do kterého se přeměníš. To zvíře bude podstata tvé proměny. Bude to něco jako hlavní bod. Proměnu v další zvířata se budeš učit později. Tady máš ten lektvar." Godric podal Kate malou lahvičku s tmavě modrým lektvarem. Hodila ho do sebe a v tu ránu upadla do hlubokého spánku. Viděla před sebou krásného bílého koně. Nebo to nebyl kůň? Najednou se po bocích objevila mohutná křídla a na čele mu vyrostl roh.
(pozn.: jelikož nevím, jak mám toto zvíře nazvat budu mu říkat pegas s rohem nebo spíše jen pegas - pro představu...)
Ještě chvíli si zvíře fascinovaně prohlížela a snažila se zapamatovat si každou část jeho těla. Pak se zvíře rozplynulo a Katie se probudila.
"Tak už jsi vzhůru. Musím přiznat, že jsem překvapena tím, jak rychle ses probudila. Jindy to trvá třeba hodinu nebo dvě, kdežto tobě pouhých deset minut." Usmívala se Rovena a hrdě se na dívku podívala.
"Víš, jak na přeměnu?" zeptal se Godrik
"Ano, četla jsem o tom v Bradavické knihovně." Odpověděla a zvedla se ze země
"Dobře, takže se soustřeď na to zvíře a snaž se přeměnit se v něj .Kdyby se ti to nepovedlo hned napoprvé, nemusíš se stydět. Je to úplně normální." chlácholila ji Helga a povzbudivě se na ni usmívala. "Hodně štěstí"Katie se začala plně soustředit na svou přeměnu. Představila si bílou hřívu, obrovská křídla i ten nebezpečný roh. Najednou ucítila obrovskou bolest a svalila se na zem. Chvíli se ještě zmítala, přičemž měla oči pevně zavřené, ale potom bolest ustala. Otevřela oči a uviděla usmívající se obličeje mírně překvapených hostitelů. Chtěla se jich zeptat, co se děje, ale z úst se jí ozvalo pouze zařechtání.
"Nečekal jsem, že se ti to povede hned napoprvé, ale musím uznat, že jsi odvedla skvělou práci. Zkus se postavit." Katie si stoupla na všechny čtyři, ale v zápětí se zase octla na zemi. Zkoušela to znovu a znovu, ale pokaždé to skončilo stejně.
"Nesmíš se rozčilovat. Uklidni se. Musíš si věřit. Ty to zvládneš." pošeptala ji Rovena a jemně ji pohladila po hřívě. Katie poslechla. Ještě chvíli se uklidňovala a potom se plně soustředěná postavila na nohy. Ustála jsem to! Já to dokázala! Jásala v duchu a ani si neuvědomila to, že začala vyvádět jako malé děcko. Tedy spíš, jako malé hříbě. Všichni přítomní se rozesmáli až se za břicho popadali. Pak náhle utichli.
"Proměň se rychle zpátky." Přikázal jí Godrik a nervózně ji sledoval. Dívka udělala, co si přál a s otázkou v očích se na něj podívala. "Raději bys už měla jít. V tvém světě bude potřeba tvé pomoci. A nezapomeň na to, co ses tady naučila. Nashledanou, brzy se uvidíme."i když velmi nerada rozloučila se Kate se svými předky a vydala se vstříc svému osudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aly aly | Web | 26. února 2007 v 18:12 | Reagovat

co takhle to ukončit to nemyslíš vážně. kdy bude další??

2 Kaname Kaname | 27. února 2007 v 21:48 | Reagovat

Nic proti,ale nemělo by to být Nikdo není dokonalý? S tvrdým y?

3 Elví­ra Elví­ra | E-mail | Web | 3. března 2007 v 16:25 | Reagovat

Jé, díkes za věnování, nějak mě nenapadlo se sem kouknout, když už jsem kapitolku četla... polepším se:)

Jinak, tvoji kapču jsem už ohodnotila, takže se nebudu opakovat, doufám, že mi brzy pošleš další část;)

4 šanetka šanetka | 4. března 2007 v 12:54 | Reagovat

Hanííííííííí!!!! Já chci další kapitolky a kapitolky a kapitolky a moc moc!!!!!  :o)

5 mojemalickost00 mojemalickost00 | 6. března 2007 v 23:09 | Reagovat

přidávám se do klubu, další kapitola mi tak nějak tady schází :)

Musela jsem valit oči, že máte tolik kontaktů :D

6 Giner Giner | 8. března 2007 v 11:30 | Reagovat

Je to supeer povídka... moc se těším na pokračko:-)

7 notechis notechis | 9. března 2007 v 19:53 | Reagovat

já chci novou kapču! já chci novou kapču! já chci...jinak supr

8 Padfoot Padfoot | E-mail | Web | 30. května 2007 v 14:48 | Reagovat

dobrý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama