1. Kapitola - nový začátek

22. února 2007 v 14:23 | Pasu - Pavla |  Návrat
"Lucie! Lucko pojď dolů! Máš tady dopis, asi nějaký tajný ctitel!" zavolal asi pětatřicetiletý černovlasý muž.
"Za chvilku jsem dole, musím jen něco provést s vlasy. Sakra proč po těch tvých museli zdědit rozcuchanost?"
"To nevím broučku a pospěš si prosím tě."
Za deset minut se dveře od kuchyně rozletěli a do nich vletěla Lucie, ale nestačila snížit rychlost a před pádem na rozžhavený sporák ji zachránila otcova náruč.
"Díky tati," usmála se.
"Pojď se najíst, pak si přečti ten dopis. Já už musím jít do práce, už teď mám zpoždění. Jo a jestli ti píše gympl, tak mi hned zavolej, mobil budu mít u sebe. Doufám, že zločinci nebudou zlobit, a já se nejpozději ve čtyři vrátím. Pak si dojdeme třeba na večeři. Pá," Říkal mezi tím, co si oblékal ponožky, kalhoty a mikinu a dal své dceři pusu na tvář.Poté vyplachtil z bytu kosmickou rychlostí.
Dívka se porozhlédla po kuchyni a náhle ji přišla na zrak hnědá kožená aktovka. Bez přemýšlení ji chytla a vyběhla za otcem, který právě nastupoval do služebního auta.
"Tatíí! Nechal jsi tu ty šíleně důležitý dokumenty ohledně případu toho blbce, myslím, že se jmenuje Krejčíř!" zavolala. Přešla k brance, kde předala tatínkovu brašnu.
"Díky zlato, kdybych je tady nechal, prezident by mě asi sežral."
"To je kanibal?" zeptala se s mírným kulišáckým úsměvem.
"Jo kuliferdo, myslím, že ne. Ale nemíním to zkoušet, náhoda je blbec. Teď se najez, přečti si dopis. A neseď dlouho u toho počítače a kdyby něco tak mi zavolej."
"Už běž přijdeš pozdě." Počkala, až zavřel dveře od auta, zamávala mu, přibouchla branku a vydala se zpátky do domu.
V kuchyni si zalila připravené müsli jahodovým jogurtem, otevřela dopis a začala číst.
Britain secondary school
Ředitelka: Minerva McGonagalová
Vážená slečno
Hrnčířová, s potěšením Vám oznamujeme, že jste byla přijata na naší výběrovou školu.Prosím čekejte u vás doma 24. června v 17 hodin jednu z profesorek, která vám vše ohledně vašeho studia.
S pozdravemHermiona WeasleyováZástupkyně ředitelky*
*dopis byl psán v angličtině (radši jsem to nepsala protože nevím jak by to dopadlo, protože angličtina není moje oblíbenkyně:))
"Na tudle školu jsem se nehlásila, asi to bude nějaké nedorozumění. Zavolám tátovi a uvidím co se z toho vyklube." Došla si do svého pokoje pro mobil, vyťukala taťkovo číslo a čekala.
Tati vezmi to prosím. Naléhala v duchu.
Po třech vyzváněních se ozvalo: "Hrnčíř, prosím."
"TatipřečetlajsemsitendopisjeznějakéBrutainsecondaryschoolalejasenažádnoutakovounehlásila," vychrlila.
"Prosím tě, ještě jednou a pomaleji, nějak nestíhám brát informace, které na mě sypeš."
"Četla jsem ten dopis, co mi přišel. Je z nějaké Britain secondary school, ale já se na žádnou takovou nehlásila. Tyky tam bylo, že se u nás dneska staví v pět nějaká profesorka, která mi vše vysvětlí," řekla Lucie o poznání pomaleji.
"Dobře, nelam si s tím hlavinku, budu se snažit přijít domů ve čtyři a počkám co se z toho vyvrbí. Ju? Musím, už jít, máme akci. Pá broučku."
Lucie seděla celý den ve své komůrce a aby si ukrátila čekání, zkoumala, proč tak podrážděně její krev reaguje na různá očkování. Její kamarádka Maruška jí dala malinko své krve do zkumavky. Zjistila, že má ve své krvi nějaké zvláštní útvary, které jsou "přilepeny" ke krevním destičkám. Tento závěr si zapsala do notebooku k dalším záznamům z pokusům.
Ještě že o tomhle taťka neví, ten by mě přizabil. Pomyslel si.
Ani se nenadála a bylo půl páté a táta pořád nikde.
S úderem páté někdo zazvonil. Otevřela dveře a venku stála mladá žena s hustými hnědými volně rozpuštěnými vlasy až po pás. Oblečená do smetanového kostýmku.
"Dobrý den. Jsem Hermiona Weasleyová, zástupkyně ředitelky Britain secondary school . Můžu dál?" řekla velice lámanou češtinou.
"Ale jistě, pojďte dál," odpověděla Lucka anglicky. Když viděla překvapený pohled profesorky, rychle vysvětlila: "Táta je rodilý angličan a od narození na mě mluvil oběma jazyky."
Odvedla profesorku do obývacího pokoje.
"Kde máš otce, ví o tom, že mám přijít?"
"Ano měl by tu být každou chvíli. Můžu vám zatím nabídnout čaj nebo kávu?."
"Díky čaj, prosím bez cukru."
Teď by bodnul máslový ležák. Pomyslela si Hermina.
Zatímco Lucie připravovala čaj, Hermina si jí dlouze prohlížela, protože jí někoho připomínala. Lucie přinesla čaj, položila ho na konferenční stolek. Čekali asi 15 minut.
"Já mu radši zavolám, ale doufám, že nemá v práci nějaký strašně důležitý rozhovor."
Zvedla telefon: "Tati, kde jsi tak dlouho? Čekáme tu s paní profesorkou už skoro hodinu."
"Promiň beruško, uváznul jsem zácpě, ale za chvíli budu doma." Položila sluchátko a otočila se k Hermioně.
"Táta je za chviličku tady, uváznul v zácpě."
Za necelých pět minut uslyšela Lucie jak parkuje auto.
"Táta je tady," vyskočila a nechala zaskočenou Hermionu v pokoji samotnou. Ona totiž nic neslyšela.
"Tati, pojď, ať už nemusí paní profesorka tak dlouho čekat."
"Omlouvám se byla hrozná zácpa magist…. Hermiono?"
"Harry?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tabby tabby | E-mail | Web | 31. května 2007 v 17:38 | Reagovat

je to uzasne chtela sem se jen zeptat na malou vec mam take rozepsanou povidku o Harrym a jeho Dceri kteri bydli v Ceske republice ale s jinym dialogem ale nechci aby si nekdo myslel ze kopiruji a proto chci tve svoleni jestli to muzu uverejnit.Napis mi kdyz tak na muj blogis a ta povidka je ohromna mocinky se mi libi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama