1.kapitola (SM) - Albus Brumbál, Příčná ulice

23. února 2007 v 16:08 | pasu-Hanka |  Stíny minulosti
1.kapitola - Albus Brumbál , Příčná ulice
Alexandra seděla v pohodlném křesle a čekala na příchod ministra kouzel anglického kouzelnického společenství. Dnes ji pustili z nemocnice U Sv. Munga a ona se nevěděla, kam se uchýlit. Ztratila svou rodinu, ztratila ty, které milovala a stále nemohla pochopit proč. Proč ona jediná přežila? Proč se z Temného sídla dostala jen ona? Chtěla být se svými rodiči a s bratrem. Milovala je nadevšechno na světě a teď je ztratila. Už je nikdy neuvidí. Nikdy jim nebude moct říct, jak moc je má ráda. Strašně jí chyběli. Stále viděla ty jejich prázdné oči bez známky života. Slyšela jejich křik, který se rozléhal po celém hradě, když je Pán zla mučil. Do očí jí vhrkly slzy. Už je nikdy neuvidí. Neuslyší jejich smích, jejich hlas, nikdy už je nebude moct obejmout. Z očí se jí proudem linuly slzy. Nesnažila se je zastavit. Strašně se jí stýskalo po bratrovi, mamince a tatínkovi. Chtěla být s nimi. Probudit se doma ve své posteli, spatřit nad sebou tvář milující osoby a zjistit, že tohle všechno je jen zlý sen. Měla sice ještě příbuzné to ano, ale nikdo vám nedokáže nahradit rodiče a bratra. Ministerstvo rozhodlo, že ji ukryje k její babičce, u které by podle nich měla být v bezpečí. Jako malá k ní velmi často jezdila, ovšem poslední dobou jim osud nepřál, aby se tak často vídaly.
Dveře pracovny se otevřely a vešel ministr s nějakým starším mužem s dlouhými prošedivělými vlasy a s pomněnkově modrýma očima, které byly schované za půlměsíčkovými brýlemi.
"Dobrý den." Pozdravila potichu Alex a sklopila oči k zemi. Začala si prohlížet tkaničky u bot a snažila se nevnímat pronikavé pohledy obou mužů. Oči měla stále zarudlé a opuchlé od neustálého pláče, ale s tím si hlavu nelámala. Nově příchozí ji pozdrav oplatili a ministr nabídl neznámému muži křeslo hned vedle Alexandry. Sám se potom usadil za pracovní stůl a neustále si dívku prohlížel.
"Slečno Woodová, chtěl bych vám představit ředitele Bradavické školy čar a kouzel pana profesora Brumbála." promluvil nakonec a Alex byla nucena vzhlédnout od svých zajímavých bot. Smutně se na ředitele usmála a představila se mu. Potom se podívala na ministra a čekala na to, co z něj vyleze. "Domluvili jsme se tady s panem profesorem, že byste mohla nastoupit do šestého ročníku do Bradavic. Budete tam v naprostém bezpečí a také byste mohla pokračovat ve studiu. Souhlasíte?"
"Ano" přikývla po chvilkovém rozmýšlení a vděčně se na něj usmála. Ve škole by mohla přijít na jiné myšlenky a taky by si mohla najít nějaké kamarády.
"Výborně. Tady pan profesor Brumbál vás zavede do Příčné ulice, kde si nakoupíte věci pro studium. Jelikož do konce prázdnin zbývá týden, pojedete ještě k babičce. A ještě taková...řekněme nepříjemná záležitost. Za dva dny se pro vás zastaví někdo z bystrozorů a doprovodí vás a vaši babičku sem na ministerstvo, kde musíme vyřídit závěť vašich rodičů." Alexandra začínala opět vidět rozmazaně, protože se jí do očí opět hrnuly slzy. Oba muži na ni shlíželi s lítostí v očích.
"Pane ministře, mohla bych se ještě vrátit domů a sbalit si svoje věci?" zeptala se roztřeseným hlasem.
"Jistě slečno. Jen nevím, jestli je to bezpečné..." váhal ministr
"Neměj strach Alestre. Doprovodím slečnu na Přímou ulici, cestou jí všechno vysvětlím a potom se můžeme podívat do toho domu." Nabídl se Brumbál a povzbudivě se na Alex usmál.
"Výborně. Takže se o vás nemusím strachovat. Budete dobrých rukou." Usmíval se ministr "Tak, myslím, že je to všechno, co jsme vám chtěl říct. Moc rád jsme vás poznal slečno."
"Já vás taky, pane ministře." Odvětila Alex a zvedla se k odchodu, stejně jako Brumbál. Rozloučili se a vyšli ven na chodbu.
"Tak Alexandro, teď půjdeme do Příčné ulice a koupíme ti věci do školy." Promluvil ředitel vyrazil chodbou "Máš klíč ke svému trezoru?"
"Ano pane profesore." Odpověděla zdvořile a cupitala vedle něj.
"Výtečně. Chcete se přemístit nebo použijeme letax?" zeptal se Brumbál a povzbudivě se na dívku usmál.
"No, abych řekla pravdu, tak bych se raději přemístila."
"Tak tedy půjdeme před ministerstvo a pak se přemístíme přímo na Příčnou ulici. Souhlasíš?" Alex nadšeně přikývla a smutek jí alespoň trochu přešel. Nevěděla proč, ale strašně ráda se přemísťovala. Vyšli ven a raději zašli do nějaké postraní uličky, aby je nikdo neviděl. "Tak. Teď se mě chytni a za žádnou cenu se nepouštěj ano?" Alex přikývla a pevně se ředitele chytla. Slyšela hlasité PRÁSK! a měla zase ten pocit, jako když jí někdo cpe do příliš malé trubky. Náhle se kolem ní rozprostřel ruch ulice, lidé kolem ní procházeli a téměř všichni je slušně pozdravili. Tedy spíše profesora Brumbála.
"Pane profesore, kam půjdeme teď?" zeptala se zvědavě Alex a uchváceně se kolem sebe rozhlížela. Bylo tu tolik báječných míst, kam by se dalo zajít. Jedno lákavější než druhé.
"Nejdříve zajdeme ke Grigottovy banky, tam si vybereš peníze a potom ti půjdeme sehnat učebnice, hábity a další potřeby do školy. A v bance se raději drž u mě. Bude to jistější." Usmíval se Brumbál a vedl Alex k sněhobílé budově s naleštěnými bronzovými dveřmi. Vstoupili dovnitř a Alex uviděla minimálně sto skřetů, kteří seděli na vysokých židlích a zapisovali něco do pravděpodobně účetních knih nebo něco vážili na mosazných vahách. Profesor a dívka zamířili ke skřetovi za pultem, který zrovna neobsluhoval žádného klienta.
"Dobrý den," pozdravil profesor Brumbál "potřebovali bychom si vyzvednout nějaké peníze z trezoru slečny Alexandry Woodové."
"Má slečna Woodová svůj klíč?"
"Jistě," řekla Alex a s mírným úsměvem podala skřetovi malý zlatý klíček "tady je."
"Dobrá, pošlu s vámi někoho, kdo vás zaveze k trezoru." Oznámil jim skřet a přivolal si nějakého dalšího zaměstnance, který jim pokynul, aby ho následovali. Došli do nějaké kamenné chodbičky osvětlené pochodněmi a průvodce písknutím přivolal jeden vozík. Nalodili se a vyrazili. Jeli celkem rychle, a jak si Alex všimla, tak ten vozík znal pravděpodobně cestu sám. Když vozík zastavil, byla si dívka jistá, že jsou několik metrů pod zemí možná i několik kilometrů. (omlouvám se, ale v těch jejich stopách se vůbec nevyznám. Snad vám nebude vadit, že budu používat naše míry.) Skřet otevřel dveře trezoru a když Alex nahlédla dovnitř strnula. Bylo tam tolik zlatých galonů, bronzových svrčků a stříbrných srpců. "Páni" uteklo ji. Nikdy se o peníze nezajímala, protože vždy když něco potřebovala, tak jí rodiče peníze dali a klíček k jejímu vlastnímu trezoru jí dali až k patnáctinám, ale i přes to sem ještě nezašla. Stále ještě ohromená svým jměním nabrala do váčku od každého část a pomalu se vydala k vozíku. Profesor ji celou dobu potichu pozoroval a skřet jen netrpělivě postával u dveří trezoru, aby je mohl zase zavřít. Když tak učinil, vrátil Alexandře klíček a spolu s ní a profesorem nasedl do vozíku. Po druhé a konečné bláznivé jízdě vyšli před Gringottovu banku a rozhlíželi se kam dál.
"Vezmeme to pěkně popořadě. Nejdříve ti koupíme hábity u madame Malkinové. Její dcerka také chodí do Bradavic a myslím, že potom převezme po mamince obchod." Rozpovídal se profesor a mířil si to s dívkou směrem k obchodu, kde prodávaly "hábity pro každou příležitost."
"Dobrý den," pozdravila Alex, vešla do obchodu a v závěsu za ní profesor Brumbál.
"Á dobrý den slečno, dobrý den pane profesore. Copak to bude?" přiběhla k nim usměvavá žena s tmavě hnědými vlasy, které měla stažené do copu,aby jí nevadily při práci. Zářivě se na ně usmívala a potřásla si s nimi rukou.
"Dobrý den madame, potřebujeme nějaké školní hábity tady na slečnu Woodovou." Promluvil Brumbál a popostrčil Alex dovnitř.
"Jistě, jistě. Pojďte za mnou slečno" Přikývla žena a postavila Alex na stoličku. Navlékla jí nějakou černou beztvarou látku a začala jí špendlit hábit. Do hodiny už vycházeli z obchodu i s novými školními hábity.
"Kam teď pane profesore?"
"Hmm...Máš hůlku?" zeptal se Brumbál a tázavě se na ni podíval.
"Ano, babička mi ji poslala do nemocnice. Prý abych ji měla stále u sebe." Odpověděla Alexandra a trochu posmutněla.
"Hlavu vzhůru Alex, pojď půjdeme ti koupit učebnice a psací potřeby. Potom se poohlédneme po nějakém tom mazlíčkovy, co ty na to?" Dívce se v okamžení zlepšila nálada a nadšeně přikývla. Začala přemýšlet o tom, jaké zvířátko by asi nejvíc chtěla. Určitě psa nebo kočku. Sovy se jí sice taky líbí, ale to není ono. Ale může si vzít psa do školy? S těmito myšlenkami následovala Brumbála a mrštně se vyhýbala kolemjdoucím lidem. Nákupy měly rychle za sebou a už jim zbývala pouze jedna věc. Mazlíček. Alex spolu s profesorem vstoupila do Kouzelného zvěřince. Uvnitř žádní zákazníci naštěstí nebyli, takže se Alex mohla v klidu poohlédnout. Už uběhlo pět minut a ona stále nemohla najít nějakého vhodného mazlíčka. Najednou si ale všimla malého košíku, ve kterém ležela dvě malá roztomilá štěňátka.
(pro představu)
Byla opravdu kouzelná a nemohla od nich odtrhnout oči. Nakonec se i když nerada otočila na profesora Brumbála.
"Pane profesore, mohla bych mít ve škole pejska?" zeptala se a udělala na něj psí oči. Ředitel se musel nad jejím výrazem zasmát. Podíval se na malé kuličky a prohlásil:
"No, psa jsme v Bradavicích ještě neměli, ale budete se o něj muset pečlivě starat a hlavně ho naučit, jak se chovat. Jinak to asi nepůjde." Alex se rozzářila jako vánoční stromeček a měla sto chutí profesora obejmout. Naštěstí se ovládla. Obrátila se k prodavačce, která ji s potěšeným výrazem sledovala.
"Jsou ta štěňátka na prodej?" zeptala se a modlila se, aby jí přikývla na souhlas.
"Ano, jsou," usmála se "ale to světlé je už zamluvené. Ten malý hnědý je poslední."
"A kolik stojí?"
"20 galeonů." Dívka vytáhla váček s penězi a zaplatila prodavačce štěňátko. "ještě moment slečno," ozvala se prodavačka "tady máte obojek, vodítko, mističku na vodu, na jídlo a nějakou stravu pro toho malého. Kdyby něco nebylo v pořádku, tak sem s ním přijďte, i když si myslím, že ten kuliferda je zdravý jak řípa." Usmála se a podala Alex tašku se všemi věcmi.
"Ještě bych zapomněla," plácla se do čela Alexandra "nemáte nějaký pelíšek?"
"Jistě.Počkejte prosím....Tady, bude se zvětšovat spolu s vaším pejskem, stejně jako ten obojek. Stojí galeon." Dívka tedy zaplatila a se štěňátkem v náručí a s profesorem za sebou vyšla z obchodu. Celou dobu se šťastně usmívala, a jak to tak vypadalo, její mazlíček si jí zamiloval.
"Teď se přemístíme k tvojí babičce." Oznámil jí Brumbál a když uviděl její ustaraný pohled dodal "Tomu pejskovi se nic nestane neboj. Budeš mu muset vymyslet jméno."
"Ano, ale zatím nevím jaké. Ještě o tom popřemýšlím." Chytla se Ředitele za ruku a spolu s ním se přemístila k babičce.
POZOR!! POZOR!! Jelikož nemůžu najít vhodné jméno pro toho malého roztomilého pejsánka, chci vás poprosit, zda byste mi mohli poradit. Asi (určitě) víte, že Hermiona měla (má) kocoura jménem Křivonožka. Toto jméno pravděpodobně získal díky svému vzhledu a já bych chtěla nějaké takové dát tomu pejsánkovi, jenomže mě nic nenapadá. Kdybyste měli nějaký nápad , jak pojmenovat malé štěňátko (kluka) a napsali mi to do komentářů, byla bych vám moc vděčná. Nejlepší by bylo nějaké, které by charakterrovala jeho vzhled nebo povahu.... Nechám to na vás. Autorovi nejhezčího jména bude věnována příští kapitolka. Moc vám děkuju a zatím ahoj
pasu-Hanka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trili Trili | 23. února 2007 v 18:32 | Reagovat

Povídka je super. :-)

PS: jméno - Fido (na fotce vypadají jako ti dva psí kluci strýčka Fida ;-) )

2 Mašinka Mašinka | 23. února 2007 v 20:43 | Reagovat

šahooj šani, povídka je šupeeeeeeeeer a pejška bych pojmenovala Kulička, Kulíšek, Tlapka, Ouško, Čumáček nebo podobně :)

3 verča verča | 23. února 2007 v 20:48 | Reagovat

hezká povídka

co třeba Lex nebo Sep

4 Mašinka Mašinka | 23. února 2007 v 20:52 | Reagovat

nebo ještě Ocásek, Kuliferda (nic moc), Čipera (to by nám připomínalo ČJ) nebo Kožíšek

5 Polgara Polgara | E-mail | Web | 25. února 2007 v 13:50 | Reagovat

Ahojky,moc hezká kapitolka. Mám k tobě jeden dotaz. Můžu si tě přidat do oblíbených odkazů a mohla by si udělat totéž? Teda pokud ti to nevadí

6 pasu-Hanka pasu-Hanka | 25. února 2007 v 14:35 | Reagovat

[5] Polgara: Jasně, že můžeš, není problém. Já si tě sem taky přidám.

7 iriska iriska | 25. února 2007 v 19:28 | Reagovat

nádherná kapitolka a protože mě nenapadá žádné jiné jméno tak navrhuju jméno našeho pejska: Artuš, jméno krále :o)) a ten malý je artuškovi docela podobný

8 veve veve | E-mail | Web | 24. července 2007 v 17:00 | Reagovat

pejskovi bych dala jméno Art ale nejspíš je už pozdě

9 Pád´o Pád´o | 23. srpna 2007 v 10:25 | Reagovat

supr, Koro

10 Ginnnynka Ginnnynka | Web | 9. prosince 2007 v 12:27 | Reagovat

A co Max??Maxíček je roztomiloučký jméno!!

11 Uctívačka Satana Uctívačka Satana | 1. února 2008 v 13:41 | Reagovat

A co takhle Ouško, Beník, Mat? Mě se docela líbí. Ated' mě napadlo co takhle Bilík?!

12 rgft rgft | 27. dubna 2008 v 8:30 | Reagovat

dšebil hm... pekne jmeno

13 fotbalistkamala fotbalistkamala | 15. ledna 2013 v 20:44 | Reagovat

nv např Ron,Will-tak se menuje můj pes ještě jich mam dalších 12

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama